|
|
(NE)ZÁVISLOST AKTIVACE AEROSOLU NA POZICI V OBLAKU
Zíková, Naděžda ; Pokorná, Petra ; Sedlák, Pavel ; Sokol, Zbyněk ; Ždímal, Vladimír
Na hoře Milešovka v České republice bylo provedeno pět in situ kampaní zaměřených na interakci aerosolu s oblakem, jejichž cílem bylo získat více informací o aktivaci aerosolu a její závislosti na meteorologických parametrech, především vertikální rychlosti proudění vzduchu a poloze v oblaku. Aktivovaná frakce byla vypočtena z rozdílu koncentrací naměřených za vtokem celého vzduchu a za vtokem PM2,5 . Obsah kapalné vody (LWC) byl vypočten z dohlednosti, poloha základny mraku byla odhadnuta z údajů ceilometru. Vertikální rychlost proudění vzduchu byla odhadnuta z radarového měření oblačnosti. Nebyla zjištěna žádná silná závislost mezi dohledností a vertikální rychlostí, což naznačuje, že oblačnost na stanici je většinou advekčního nebo inverzního původu. Viditelnost i LWC závisí na poloze v oblaku, přičemž nejvyšší hodnoty LWC byly zjištěny, když se stanice nacházela ve výšce 100 až 400 m nad základnou oblaku, nezávisle na skutečné hodnotě.
Plný text:  PDF
|
|
| |
|
|
Badatelské „přelety“ mezi Čechami a Moravou. Příspěvek ke vzájemné spolupráci Innocence Ladislava Červinky a Klimenta Čermáka
Velímský, Filip
Čáslavský archeolog a muzejník Kliment Čermák navázal a po dobu svého života pak i udržoval poměrně hojné styky s řadou osobností z moravské archeologické obce. Příspěvek přináší dílčí přehled těchto kontaktů s jednotlivými badateli, zejména pak Innocencem Ladislavem Červinkou, přičemž primárně vychází z dochované korespondence a rukopisů uložených v rámci Čermákovy pozůstalosti v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, Archivu Městského muzea a knihovny v Čáslavi a Státního okresního archivu v Kutné Hoře. Do příspěvku jsou zahrnuty i zjištěné informace o vzájemném publikování textů na stránkách spolkových periodik Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“, Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci a Moravského archeologického klubu.
|
|
| |
|
|
Názory Daniela Adama z Veleslavína na Čechy i cizince
Černá, Alena M.
Příspěvek je věnován názorům Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599) na Čechy a cizince, s nimiž jsou české země ve styku, případně které znají z dostupné literatury. Jedná se zejména o Němce, Italy a Poláky, avšak pozornost je věnována i národům, které představují pro české země reálnou či potenciální hrozbu (Turci a Rusové). Veleslavín soudí, že staří Čechové disponovali dobrými vlastnostmi (udatnost, víra v boha, spolehlivost, dodržování řádu a zákonů), avšak stykem s cizími národy tyto vlastnosti ztrácejí, soustředí se více na světské radovánky a polevují v péči o národ a vlast. – Materiálovou bází pro příspěvek byly zejména česky psané předmluvy k dílům, které Veleslavín připravil ke knižnímu vydání v letech 1578– 1599.\n
|
|
|
Turbulentní vývoj československé blízkovýchodní politiky v letech 1948-1955
Taterová, Eva
Tato kapitola představuje vývoj československé blízkovýchodní politiky v letech 1948-1955, kdy se zaměřuje na proměny přístupu Československa vůči Izraeli a Egyptu a intepretaci těchto změn v kontextu událostí probíhající studené války. Československá zahraniční politika po komunistickém převratu v roce 1948 prošla zásadními změnami, které se postupně promítly rovněž do československé blízkovýchodní politiky. Zatímco koncem 40. let převládala snaha udržet partnerství s dosavadními lokálními partnery (např. formou pokračující podpory nově vznikajícímu Státu Izrael), na počátku 50. let v důsledku mezinárodního a vnitřního politického vývoje dochází k zásadnímu přehodnocení československých postojů směrem k rozvoji vztahů s vybranými arabskými zeměmi. Za určitý milník je v tomto smyslu považován rok 1955, kdy došlo k podepsání přelomové smlouvy o dodávkách československých zbraní Egyptu, což vytvořilo precedens pro\ndalší obdobné budoucí spolupráce Československa s vybranými regionálními aktéry ve vojenské oblasti.
|
|
|
Mezi ruchadlem a Českou chalupou. (Ne)objevení „lidové” invence v 19. století a jeho důsledky pro výzkum tzv. lidové kultury
Woitsch, Jiří
Ve studii jsou představeny a na konkrétních příkladech diskutovány konceptualizace lidu a tzv. lidové kultury v 19. a počátkem 20. století, pro které byly typické dva krajní póly představ o schopnostech neelitních vrstev společnosti aktivním způsobem tvořit. Zastánci jednoho z těchto přístupů předpokládali bezvýhradné a pasivní přejímání vzorů, technologií apod. z ekonomicky a sociálně vyspělejšího prostředí, představitelé druhého připisovali „lidu“ neobyčejné tvůrčí schopnosti vedoucí až ke vzniku epochálních vynálezů. Tyto koncepty silně rezonovaly v nejrůznějších středoevropských směrech humanitních a sociálních věd po celé 20. století – zcela symptomaticky, zejména v případech, kdy se výzkumu „lidové kultury“ věnovali historici, muzeologové, uměnovědci nebo naprostí laici. Oba směry spojuje krajně problematická představa lidu jako kolektivní tvůrčí nebo naopak zcela pasivní entity.
|
|
|
Jaroslav Böhm a Niederlova koncepce Státního archeologického ústavu
Starcová, Marcela
Vznik Státního archeologického ústavu je spojen s mimořádnou osobností Lubora Niederla, jeho zakladatele a prvního ředitele, jenž formuloval koncepci vědecké práce nové instituce. Začala fungovat na počátku roku 1920 a v prvním desetiletí své existence se potýkala s vážnými finančními a personálními problémy, které omezovaly její činnost. Naplnění Niederlovy koncepce se od třicátých let 20. století věnoval s plným nasazením Jaroslav Böhm, od roku 1939 ředitel Státního archeologického ústavu. Jeho cílem bylo vybudovat ústav jako moderní instituci, která by stála v čele československé archeologie. Po začlenění Státního archeologického ústavu do Československé akademie věd v roce 1953 se Jaroslav Böhm zaměřil na upevnění jeho pozice jako ústředí vědecké a výzkumné práce. Z velké části se zasloužil o to, že se Archeologický ústav v prvních dvou poválečných dekádách zařadil na špičku oboru v mezinárodním měřítku.
|
|
|
Starověk, středověk a novověk v analýze signálů a obrazů na ÚBMI VUT v Brně
Jan, Jiří
Vyžádaná přednáška se zabývala zpracováním a analýzou signálů a obrazových dat v celé historii ústavu, od založení původní Katedry lékařské elektroniky v pravěku ústavu přes starověký a středověký vývoj, následně pak přes konverzi na moderní Ústav biomedicínského inženýrství v roce 1990, až po výdobytky posledních let. Jde ovšem o výsledek archeologického výzkumu, jenž prezentuje jak některé náhodně nalezené vykopávky, jež – jak autor doufá – vzbudí spíše úsměv, tak i pozdější artefakty které snad mohou být ještě zajímavé i odborně. Náhodně nalezené výsledky aktivit lze ukázat i po velké redukci jen v rychlém sledu; článek tak neobsahuje teoretické rozbory, ba ani rovnice či vzorce a může tak zasloužit výtku nevědeckosti. Podařilo-li se nalézt některé minulé trendy vývoje a ukázat poněkud netradičně, že aspoň část z nich uspěla, a stala se tak podkladem pro trendy budoucí, je zamýšleného účelu dosaženo.
|
|
|
Historie, současnost a budoucnost České společnosti biomedicínského inženýrství a lékařské informatiky ČLS JEP jako odborného garanta profesí biomedicínský technik a inženýr
Hozman, Jiří
Uvedený příspěvek uvádí historická fakta, minulé a současné aktivity a též hlavní priority činnosti České společnosti biomedicínského inženýrství a lékařské informatiky ČLS JEP v budoucím období. Jedná se o odbornou společnost, která je součástí České lékařské společnosti a zastupuje vůči orgánům státu, a to zejména MZ ČR regulované profese biomedicínský technik, biomedicínský inženýr a klinický inženýr ve zdravotnictví. Za dobu své existence prokázala důležitou úlohu, a to nejenom v zastupování uvedených profesí, ale i v realizaci evropského a světového kongresu, ve vydávání vlastního časopisu a též ve vytvoření procesů, které slouží a budou i nadále sloužit k podpoře uvedených profesí.
|
host ::
RSS.