Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 1 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 

Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazky
Uličník, Tomáš ; Kučera, Zdeněk (oponent) ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce)
Závěr - 101 - Obsah Římskou úmluvu lze dle mého pokládat za jeden z nejvýznamnějších počinů druhé poloviny 20. století na poli unifikace mezinárodního práva soukromého. I když původní ambicióznější záměry na komplexnější sjednocení norem MPS byly v průběhu 80. let zredukovány pouze na smluvní závazkové vztahy, lze i tak s jistotou říci, že již před svým vstupem v platnost v roce 1991 měla významný dopad na legislativní změny původních signatářských států. Znamenala postupně také určité sblížení v oblasti norem MPS států s kontinentálním systémem práva (civil law countries) a Velké Británie, jakožto typického představitele common law. K některým ustanovením - např. k čl. 4 coby jednomu ze základních stavebních kamenů Úmluvy - však přistupovaly soudy při výkladu poněkud rozdílně, což do jisté míry snižovalo právní jistotu smluvních stran, které byly nuceny předvídat rozdílná rozhodnutí v závislosti na zvolené/určené jurisdikci. Cesta k transformaci textu do Nařízení Řím I. byla poněkud složitá a několikrát došlo k významným změnám oproti původnímu návrhu. Výsledný text tak lze chápat jako kompromis všech stran, kdy se některé původně zamýšlené změny prosadit nepodařilo (např. svoboda volby jiného než národního práva), ale naopak se při vyjednávání dospělo dle mého názoru k prospěšné změně v koncepci a...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.