|
|
Separace hipokampálních funkcí v Morrisově vodním bludišti a v aktivním vyhýbání se místu pomocí alternačního protokolu
Vojtěchová, Iveta ; Petrásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Hiadlovská, Zuzana (oponent)
V této práci jsme se zabývali exekutivními funkcemi hipokampu na úrovni chování a testovali jsme je jako tzv. behaviorální separaci u dospělých potkanů. Studovali jsme, zda pořadí při postupném učení dvou úloh (Morrisovo vodní bludiště a aktivní vyhýbání se místu) testujících odlišné hipokampální funkce, nebo jejich každodenní střídání (experiment 1), či postupné, anebo alternující učení stejné úlohy (aktivní vyhýbání se místu) ve dvou rozdílných prostředích (experiment 2), ovlivní u potkanů schopnost tyto úlohy řešit. Zjistili jsme, že potkani se dokážou naučit oba testy, stejně jako dobře rozlišit oba kontexty, bez ohledu na pořadí učení nebo alternaci. Vzhledem k narušení exekutivních funkcí u lidských schizofrenních pacientů, jsme tento postup vyzkoušeli také u potkaního modelu schizofrenie navozeného intraperitoneálním akutním podáním dizocilpinu (MK-801), antagonisty glutamátových NMDA receptorů, a to v dávce 0,08 mg/kg. Nepodařilo se nám selektivně narušit behaviorální separaci, nicméně pozorovali jsme celkový deficit učení v úloze aktivní vyhýbání se místu, bez ohledu na alternaci, doprovázený zvýšenou lokomoční aktivitou. Kognitivní projevy takto nízké dávky MK-801 v souvislosti s učením nebyly dosud v této prostorové úloze pozorovány. Podobný efekt se však neprojevil ve vodním bludišti....
|
|
|
Optimalizace dávky temozolomidu pro redukci neurogeneze u laboratorního potkana
Pištíková, Adéla ; Stuchlík, Aleš (vedoucí práce) ; Jiruška, Přemysl (oponent)
Cílem této diplomové práce je zjistit optimální dávku cytostastika temozolomidu (TMZ) u potkanů kmene Long-Evans, která účinně redukuje neurogenezi v dospělém mozku a má minimální vedlejší účinky. Temozolomid se nově používá na snížení hladiny neurogeneze a jako každé cytostatikum má negativní účinky na všechny dělící se buňky v organismu, proto může mít vliv na zdravotní stav zvířete. Na rozdíl od myší u potkanů prozatím nebyla zjišťována minimální dávka, která účinně zastaví tvorbu nových neuronů a zároveň nemá vliv na zdravotní stav zvířete. Potkani byli rozděleni do čtyř skupin, jedna kontrolní a tři experimentální s různou dávkou cytostatika (10, 25 a 40 mg/kg TMZ). Pro zjištění hladiny neurogeneze bylo použito značení dělících se buněk pomocí bromodeoxyuridinu (BrdU). Během experimentu byly opakovaně stanovovány počty krevních elementů, testovány senzomotorické funkce a probíhal váhový monitoring. Výsledkem je, že dávka 10 mg/kg TMZ je dostačující pro redukci neurogeneze o 64 % oproti kontrolní skupině a není signifikantně odlišná od vyšších dávek. U této skupiny také jako jediné nedochází k trvalému váhovému úbytku, i když táto dávka má srovnatelný efekt na myelosupresi jako vyšší dávky. U žádné z dávek, ale nebyl pozorovaný vliv na senzomotorické dovednosti.
|
|
|
Optimalizace dávky temozolomidu pro redukci neurogeneze u laboratorního potkana
Pištíková, Adéla ; Stuchlík, Aleš (vedoucí práce) ; Jiruška, Přemysl (oponent)
Cílem této diplomové práce je zjistit optimální dávku cytostastika temozolomidu (TMZ) u potkanů kmene Long-Evans, která účinně redukuje neurogenezi v dospělém mozku a má minimální vedlejší účinky. Temozolomid se nově používá na snížení hladiny neurogeneze a jako každé cytostatikum má negativní účinky na všechny dělící se buňky v organismu, proto může mít vliv na zdravotní stav zvířete. Na rozdíl od myší u potkanů prozatím nebyla zjišťována minimální dávka, která účinně zastaví tvorbu nových neuronů a zároveň nemá vliv na zdravotní stav zvířete. Potkani byli rozděleni do čtyř skupin, jedna kontrolní a tři experimentální s různou dávkou cytostatika (10, 25 a 40 mg/kg TMZ). Pro zjištění hladiny neurogeneze bylo použito značení dělících se buněk pomocí bromodeoxyuridinu (BrdU). Během experimentu byly opakovaně stanovovány počty krevních elementů, testovány senzomotorické funkce a probíhal váhový monitoring. Výsledkem je, že dávka 10 mg/kg TMZ je dostačující pro redukci neurogeneze o 64 % oproti kontrolní skupině a není signifikantně odlišná od vyšších dávek. U této skupiny také jako jediné nedochází k trvalému váhovému úbytku, i když táto dávka má srovnatelný efekt na myelosupresi jako vyšší dávky. U žádné z dávek, ale nebyl pozorovaný vliv na senzomotorické dovednosti.
|
|
|
Separace hipokampálních funkcí v Morrisově vodním bludišti a v aktivním vyhýbání se místu pomocí alternačního protokolu
Vojtěchová, Iveta ; Petrásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Hiadlovská, Zuzana (oponent)
V této práci jsme se zabývali exekutivními funkcemi hipokampu na úrovni chování a testovali jsme je jako tzv. behaviorální separaci u dospělých potkanů. Studovali jsme, zda pořadí při postupném učení dvou úloh (Morrisovo vodní bludiště a aktivní vyhýbání se místu) testujících odlišné hipokampální funkce, nebo jejich každodenní střídání (experiment 1), či postupné, anebo alternující učení stejné úlohy (aktivní vyhýbání se místu) ve dvou rozdílných prostředích (experiment 2), ovlivní u potkanů schopnost tyto úlohy řešit. Zjistili jsme, že potkani se dokážou naučit oba testy, stejně jako dobře rozlišit oba kontexty, bez ohledu na pořadí učení nebo alternaci. Vzhledem k narušení exekutivních funkcí u lidských schizofrenních pacientů, jsme tento postup vyzkoušeli také u potkaního modelu schizofrenie navozeného intraperitoneálním akutním podáním dizocilpinu (MK-801), antagonisty glutamátových NMDA receptorů, a to v dávce 0,08 mg/kg. Nepodařilo se nám selektivně narušit behaviorální separaci, nicméně pozorovali jsme celkový deficit učení v úloze aktivní vyhýbání se místu, bez ohledu na alternaci, doprovázený zvýšenou lokomoční aktivitou. Kognitivní projevy takto nízké dávky MK-801 v souvislosti s učením nebyly dosud v této prostorové úloze pozorovány. Podobný efekt se však neprojevil ve vodním bludišti....
|
host ::
RSS.