|
|
Evoluce olfaktorických receptorů
Klempt, Petr ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Vinkler, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o největší genové rodině savců, která kóduje olfaktorické receptory. Olfaktorické receptory náleží do podrodiny rhodopsin-like GPCRs, staré 600 až 800 milionů let. Minimálně od této doby hrají olfaktorické receptory, součást jednoho z nejstarších smyslů (čich), zásadní roli v detekci chemických látek ať už ve vodě, nebo ve vzduchu. Ohromný repertoár olfaktorických receptorů a jeho změny v průběhu evoluce u důležitých taxonů živočichů je v práci zmapován s důrazem na množství a podíl funkčních a nefunkčních genů pro olfaktorické receptory. Tyto hodnoty jsou totiž jedním z kritérií hodnocení olfaktorických schopností zvířat. Olfaktorické receptory jsou umístěny typicky na povrchu senzorického neuronu čichového epitelu, kde váží různé odoranty a spouští signalizační kaskádu vedoucí k depolarizaci membrány neuronu. Přibližně polovina práce proto shrnuje poznatky o molekulární biologii olfaktorických receptorů, jako je jejich struktura, zásadní složky signalizační kaskády (Gαolf, ACIII, CNG kanál, Ca2+ dependentní Cl- kanál), stejně jako složky potřebné k návratu do stavu steady-state. Určitá úroveň exprese olfaktorických receptorů ve velkém množství non-olfaktorických tkání (svaly, sperma, mozek atd.) ukazuje na možné důležité biomedicínské role těchto receptorů.
|
|
|
Evoluce čichu u savců se zaměřením na nadřád Laurasiatheria
Vondráčková, Kamila ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Hanus, Robert (oponent)
Evoluční historie savců je spojena s dominancí čichu a olfaktorické komunikace, které jsou důležitými smyslovými a komunikačními kanály i u recentních forem. Na zachycení a zpracování molekul pachu se podílejí dva systémy, hlavní a přídatný olfaktorický systém. Tyto systémy rozlišují odlišné typy pachů, odoranty a feromony, které jsou většinou zachycovány rozdílnými typy receptorů. Důležitými faktory pro srovnání schopnosti čichu mezi savci je množství genů čichových receptorů a dále také velikost a komplexita čichových struktur. V této práci je kladen důraz především na senzorickou neboli receptorovou část čichového systému a proto je v práci snaha založit charakteristiku příslušných taxonů na genomických studiích. Schopnosti čichu a tedy velikost a rozmanitost repertoárů čichových genů se v průběhu evoluce formovala u různých linií odlišně a velkou roli hrála ekologická adaptace. Množství a rozmanitost čichových receptorů se u savců velmi liší, například od anosmatických kytovců přes mikrosmatické letouny k makrosmatickým šelmám. Práce se mimo jiné soustřeďuje na nadřád savců Laurasiatheria pro její rozsáhlou ekologickou diferenciaci a také pro různorodé schopnosti čichu (od anosmatických po makrosmatické savce). Cílem této práce je shrnout poznatky o vlivu evolučních či ekologických faktorů na...
|
|
|
Evoluce olfaktorických receptorů
Klempt, Petr ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Vinkler, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o největší genové rodině savců, která kóduje olfaktorické receptory. Olfaktorické receptory náleží do podrodiny rhodopsin-like GPCRs, staré 600 až 800 milionů let. Minimálně od této doby hrají olfaktorické receptory, součást jednoho z nejstarších smyslů (čich), zásadní roli v detekci chemických látek ať už ve vodě, nebo ve vzduchu. Ohromný repertoár olfaktorických receptorů a jeho změny v průběhu evoluce u důležitých taxonů živočichů je v práci zmapován s důrazem na množství a podíl funkčních a nefunkčních genů pro olfaktorické receptory. Tyto hodnoty jsou totiž jedním z kritérií hodnocení olfaktorických schopností zvířat. Olfaktorické receptory jsou umístěny typicky na povrchu senzorického neuronu čichového epitelu, kde váží různé odoranty a spouští signalizační kaskádu vedoucí k depolarizaci membrány neuronu. Přibližně polovina práce proto shrnuje poznatky o molekulární biologii olfaktorických receptorů, jako je jejich struktura, zásadní složky signalizační kaskády (Gαolf, ACIII, CNG kanál, Ca2+ dependentní Cl- kanál), stejně jako složky potřebné k návratu do stavu steady-state. Určitá úroveň exprese olfaktorických receptorů ve velkém množství non-olfaktorických tkání (svaly, sperma, mozek atd.) ukazuje na možné důležité biomedicínské role těchto receptorů.
|
host ::
RSS.