Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Tadeusz Kantor a Divadlo smrti
Veselá, Tereza ; Jiřík, Jan (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zabývá tvorbou polského avantgardního umělce Tadeusze Kantora. Zaměřuje se na poslední období jeho autorské divadelní tvorby (nazvané Divadlo smrti), konkrétně na inscenace Mrtvá třída a Wielopole, Wielopole. Práce by se dala rozdělit na tři tematické části. První část se snaží obsáhnout základní mezníky v historii tvorby Tadeusze Kantora, předchozí etapy divadla Cricot 2 a jeho nejvýznamnější inscenace. Tato část by měla sloužit k snadnějšímu pochopení inscenačních postupů v období Divadla smrti a také přiblížit problematiku, kterou se Kantor v průběhu své tvorby zabýval. Druhá část se zabývá již dvěma konkrétními inscenacemi z období Divadla smrti a snaží se o jejich zevrubnou analýzu. Dotýká se také otázky uchování divadelního představení prostřednictvím audiovizuálního záznamu. Třetí část práce je zaměřená na jednotlivé inscenační principy. Na základě jejich popisu se snaží postihnout cíl tvorby Tadeusze Kantora. Tím je vytvoření nového typu divadla, které se nespokojí s iluzivním inscenováním dramatického textu a předstíráním reality.
Tadeusz Kantor a Divadlo smrti
Veselá, Tereza ; Jiřík, Jan (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zabývá tvorbou polského avantgardního umělce Tadeusze Kantora. Zaměřuje se na poslední období jeho autorské divadelní tvorby (nazvané Divadlo smrti), konkrétně na inscenace Mrtvá třída a Wielopole, Wielopole. Práce by se dala rozdělit na tři tematické části. První část se snaží obsáhnout základní mezníky v historii tvorby Tadeusze Kantora, předchozí etapy divadla Cricot 2 a jeho nejvýznamnější inscenace. Tato část by měla sloužit k snadnějšímu pochopení inscenačních postupů v období Divadla smrti a také přiblížit problematiku, kterou se Kantor v průběhu své tvorby zabýval. Druhá část se zabývá již dvěma konkrétními inscenacemi z období Divadla smrti a snaží se o jejich zevrubnou analýzu. Dotýká se také otázky uchování divadelního představení prostřednictvím audiovizuálního záznamu. Třetí část práce je zaměřená na jednotlivé inscenační principy. Na základě jejich popisu se snaží postihnout cíl tvorby Tadeusze Kantora. Tím je vytvoření nového typu divadla, které se nespokojí s iluzivním inscenováním dramatického textu a předstíráním reality.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.