|
|
Místo lesa v literárních pramenech 14.-15. století v česko-francouzsko-anglické perspektivě
Turek, Matouš ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Woitsch, Jiří (oponent)
Diplomová práce představuje a analyzuje způsoby, kterými byl v pozdněstředověkých literárních pramenech zpracováván motiv lesa jako prvek tematické a kompoziční výstavby textu. Teoretickým východiskem práce je koncept diachronní recepce a adaptací textu, při nichž dochází k přenosu a zároveň proměně užití topoi, kterou práce dává do souvislosti s vývojem literárního chronotopu signalizujícím změnu horizontu očekávání publika. Pramenná základna pro analýzu spočívá z větší části v českých pramenech dlouhého 14. století - dvorských a rytířských románech, staročeské veršované legendě o svatém Prokopu a Dalimilově kronice -, menší část práce je věnována představení jednotlivých tendencí ve vývoji užití topos lesa v anglické a francouzské literární alegorii 14. a 15. století. V podrobném srovnání konkrétních staročeských textových pasáží s jejich předlohami v jiných jazycích (středohornoněmčina, latina) práce na příkladu topos lesa ukazuje, že topoi nejsou ustálenými, neměnnými klišé, ale naopak procházejí intenzivními proměnami funkčními, obsahovými a tematickými.
|
|
|
Místo lesa v literárních pramenech 14.-15. století v česko-francouzsko-anglické perspektivě
Turek, Matouš ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Woitsch, Jiří (oponent)
Diplomová práce představuje a analyzuje způsoby, kterými byl v pozdněstředověkých literárních pramenech zpracováván motiv lesa jako prvek tematické a kompoziční výstavby textu. Teoretickým východiskem práce je koncept diachronní recepce a adaptací textu, při nichž dochází k přenosu a zároveň proměně užití topoi, kterou práce dává do souvislosti s vývojem literárního chronotopu signalizujícím změnu horizontu očekávání publika. Pramenná základna pro analýzu spočívá z větší části v českých pramenech dlouhého 14. století - dvorských a rytířských románech, staročeské veršované legendě o svatém Prokopu a Dalimilově kronice -, menší část práce je věnována představení jednotlivých tendencí ve vývoji užití topos lesa v anglické a francouzské literární alegorii 14. a 15. století. V podrobném srovnání konkrétních staročeských textových pasáží s jejich předlohami v jiných jazycích (středohornoněmčina, latina) práce na příkladu topos lesa ukazuje, že topoi nejsou ustálenými, neměnnými klišé, ale naopak procházejí intenzivními proměnami funkčními, obsahovými a tematickými.
|
|
|
Legendy o svatém Prokopovi
VOSÁTKOVÁ, Andrea
Diplomová práce se zabývá vybranými legendami o svatém Prokopovi. Na počátku práce je popsán život svatého Prokopa a je představen žánr legendy. Mezi úvodní kapitoly je dále zařazena kapitola o Sázavském klášteře, který světec založil, a poslední kapitola této teoretické části se věnuje výtvarnému zpracování prokopské legendy v Liber depictus. Po těchto úvodních kapitolách v diplomové práci následuje komparace a analýza prokopských legend od středověku do současnosti. Východiskem je pět základních textů, kterými jsou Vita minor, Legenda aurea, dílo italského dominikána Jakuba de Voragine, jež je napsána kolem roku 1260, dále staročeské veršované zpracování prokopské legendy z doby Karlovy, prokopská legenda Jaroslava Vrchlického ze století devatenáctého a poslední komparovaným textem je pověst O svatém Prokopovi s legendistickými prvky publikovaná M. Drahovzalem, jež je součástí lidové kultury. Tato komparace je doplněna o kapitolu s názvem Světec v době baroka. Každému analyzovanému zpracování předchází úvodní část, ve které je buď představena doba, v níž legenda vznikla, nebo obsahuje stručnou charakteristiku autora, jenž legendu zpracoval.
|
host ::
RSS.