|
|
Zhutňování keramických nanočásticových suspenzí pomocí odstředivých sil
Mišák, Jiří ; Maca, Karel (oponent) ; Trunec, Martin (vedoucí práce)
V bakalářské práci byla zkoumána možnost zhutňování keramických suspenzí připravených z oxidu hlinitého s velikostí částic 100 nm pomocí odstředivých sil. Byla popsána homogenita odstředěných těles v závislosti na rychlosti odstřeďování. Bylo ukázáno, že z odstředěných těles lze získat homogenní destičkové vzorky s pravidelným a hutným uspořádáním částic. Struktura takto připravených vzorků a jejich slinovací chování předčilo vzorky připravené isostatickým lisováním za studena. Podobných vlastností bylo dosaženo u vzorků odstředěných z koncentrované suspenze (47,5 obj.%) i ze suspenze s nižší koncentrací (20 obj.%). Výhoda pravidelného a hutného uspořádání částic při zhutňování metodou odstřeďování byla demonstrována na přípravě transparentních keramik z odstředěných destičkových polotovarů.
|
|
|
Biokeramické materiály a jejich biokompatibilita s kostními tkáněmi
Novotná, Lenka ; Trunec, Martin (oponent) ; Cihlář, Jaroslav (vedoucí práce)
Práce je zaměřena na studium keramických povlaků na bázi nanočásticového oxidu zirkoničitého, nanesených metodou sprejové depozice na substráty z oxidu zirkoničitého, hlinitého a skla. Byla zkoumána kvalita nanesených povlaků v závislosti na použitém podkladovém substrátu (na jeho chemickém složení, teplotě pří nanášení a drsnosti) a množství dávkované suspenze. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při nanášení malého množství suspenze za nízkých teplot na lehce drsný podklad. Biokompatibilita byla testována in vitro. Keramické materiály opatřené nanostrukturním povlakem byly cytokompatibilní.
|
|
|
Vysokohodnotné betony s využitím nanočástic
Labaj, Martin ; Bodnárová, Lenka (oponent) ; Hela, Rudolf (vedoucí práce)
Cílem této práce je shrnout a posoudit možností využití vybraných nanočástic jako příměsí do vysokohodnotných betonů. Tyto částice mají schopnost vylepšovat mechanické i fyzikální vlastnosti cementových kompozitních materiálů, případě jim i dávat vlastnosti zcela nové. Průmyslovému nasazení ovšem brání několik překážek. Zejména se jedná o problematiku efektivního zakomponování nanočástic do matrice, zdravotní a ekologická rizika a v neposlední řadě také finanční nákladnost. Experimentální část práce se zabývá právě prvním zmíněným problémem, konkrétně dispergací uhlíkových nanotrubiček ve vodném roztoku a jejich následném zapojení do struktury cementové malty.
|
|
|
Oxid titaničitý a jeho vlastnosti v prostředí stavebních pojiv
Rypák, Peter ; Vyšvařil, Martin (oponent) ; Rovnaník, Pavel (vedoucí práce)
Teoretická časť práce sa zaoberá sumarizáciou doposiaľ nadobudnutých informacií o fotokatalýze oxidu titaničitého, vplyvu na vlastnosti vybraných stavebných materiálov a jeho využitie vo všeobecnej praxi a pri výzkume stavebných materiálov so schopnosťou rozkladu organických a anorganických látok. Praktická časť sa zaoberá vplyvom množstva oxidu titaničitého na mechanické pevnosti skúšobných telies na bázi alkalicky aktivovanej strusky a ich schopnosť rozkladať organické farbivo Rhodamin B
|
|
|
Potenciální rizika používání nanočásticových materiálů
Flimelová, Miroslava ; Šmejkalová, Daniela (oponent) ; Kučerík, Jiří (vedoucí práce)
Bakalářská práce „Potenciální rizika používání nanočásticových materiálů“ shrnuje poznatky z oblasti nanotechnologií, nanočástic a nanochemie. Cílem práce je literární rešerše této problematiky, používání nanočástic a možná rizika vyplývající z jejich používání. Jsou prezentovány důsledky jejich využití i omezení související s jejich poznáváním a predikcí jejich osudu v životním prostředí. Dopad nanotechnologie na společnost a každodenní život je rozebrán v kontextu různých zdrojů rizikových faktorů.
|
|
|
Změna barvy povrchu modifikovaného dubového dřeva působením umělého slunečního záření
Rozboril, Tadeáš
Tato práce, prováděná formou experimentu, se zabývá změnou barvy povrchu modifikovaného dubového dřeva za působení umělého slunečního záření. Současně hodnotí i vliv použité modifikace na změnu původní barvy dřeva dubu. Pro experiment byly použity modifikace dřeva dubu čpavkováním a nanočásticemi železa. Oběma modifikacemi bylo dosaženo ztmavnutí povrchu. Změna barvy způsobená umělým slunečním zářením byla měřena na modifikovaných vzorcích a zároveň na přírodním a subfosilním dubu. Během suchého režimu došlo k tmavnutí přírodního dubu a ke světlání ostatních skupin. Mokrým režimem došlo k zesvětlení všech exponovaných sad, nejméně však dubu modifikovaného nanočásticemi železa.
|
|
|
Nové nanočástice v ultrastrukturální diagnostice
MARTYKÁNOVÁ, Denisa
Cílem diplomové práce bylo zaměřit se na různé metody konjugací palladiových nanočástic různých tvarů na protein. Hlavním úkolem bylo použít jak kovalentní, tak nekovalentní konjugaci palladiových nanočástic na protein. Funkční konjugáty poté použít k imunoznačení a zjistit tak jejich stabilitu v čase.
|
|
|
Hygienická problematika související s nanočásticemi
LHOTSKÁ, Veronika
Nanotechnologie je velmi rychle se rozvíjející obor a jeho popularita rapidně vzrůstá. V současné době jsou nanomateriály součástí celé řady výrobků běžné spotřeby. Přidávají do potravin, do kosmetiky, používají se v lékařství i v technických oborech. Nanomateriály jsou mediálně značně popularizovány a díky tomu se dostalo povědomí o nich i mezi laickou veřejnost. Informace z médií bývají mnohdy neodborně podány, jsou zkreslené, vytržené z kontextu a mají bulvární nebo reklamní charakter. Práce sumarizuje základní poznatky o nanomateriálech, jejich využití v praxi a jejich působení na zdraví člověka. Za tím účelem byly stanoveny dvě hypotézy: Použití nanomateriálů je mediálně popularizováno, ale laické veřejnosti není známé. Laické veřejnosti nejsou známy možné negativní dopady působení nanomateriálů na zdraví člověka.
|
|
| |
|
|
Možnosti využití nanočástic různých kovů jako markerů pro imunoznačení ve skenovacím mikroskopu s autoemisní tryskou
EIBLOVÁ, Veronika
V dnešní době je elektronová mikroskopie používaná při studiu biologických objektů. Je to metoda, která umožnila studium mikrostruktur, ale i nanostruktur zkoumaných biologických objektů.Imunolokalizace patří mezi imunocytochemické metody, které umožňují lokalizovat antigeny na elektron ? mikroskopické úrovni za pomoci protilátek. Na protilátkách jsou navázány markery (nanočástice).Cílem mé práce bylo najít další vhodné markery, které budou viditelné ve skenovacím elektronovém mikroskopu s autoemisní tryskou. Takové markery navázat na protilátku a s ní provést imunolokalizaci na vhodném modelovém systému.
|
host ::
RSS.