|
|
Zvláštnosti v přístupu radiologického asistenta k intervenčním výkonům v diagnostice onkologicky nemocných
CANDROVÁ, Daniela
Ve své práci se zabývám zvláštnostmi v přístupu radiologického asistenta k intervenčním výkonům v diagnostice onkologicky nemocných. V diagnostice novotvarů má biopsie zvláštní význam mezi intervenčními výkony. Je základem histologické a cytologické diagnostiky. Cílem práce bylo zjistit incidenci bioptických výkonů u onkologických pacientů v průběhu jednoho roku na radiologickém pracovišti Nemocnice České Budějovice, a. s. a porovnat výhody a nevýhody použitých modalit. Práce vycházela z hypotézy, že stoupá počet výkonů prováděných pod kontrolou zraku metodami bez použití ionizujícího záření. V teoretické části mé práce jsou popsány bioptické metody intervenční radiologie ve vztahu k onkologii, a jaké jsou její metody, biopsie, zobrazovací metody používané při biopsii (biopsie pod ultrazvukovou kontrolou, biopsie pod kontrolou výpočetní tomografie, biopsie pod kontrolou magnetické rezonance, biopsie pod skiaskopickou kontrolou), instrumentarium, zvláště jehly používané pro odběr tkáně (punkční a bioptické jehly), charakteristika onkologického pacienta, podstata nádorového onemocnění, kancerogeneze, onkologicky změněná tkáň a základní diagnostika onkologického onemocnění. V praktické části jsou uvedeny počty biopsií provedených v roce 2012 v Nemocnici České Budějovice, a. s. pod kontrolou výpočetní tomografie, ultrazvuku a mamografu i počty ostatních intervenčních výkonů u onkologických pacientů, mezi které patří lokalizace nehmatných lézí prsu, perkutánní drenáž žlučových cest pod skiagraficko-skiaskopickou kontrolou a mikroembolizace pod skiagraficko-skiaskopickou kontrolou. U těchto výkonů a biopsií jsou popsány standardně používané metody s jejich výhodami i nevýhodami použití u jednotlivých orgánů v těle. Dále jsem popsala práci radiologického asistenta a vytvořila fotodokumentaci daných výkonů. Na radiologickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s. bylo v roce 2012 provedeno 96 biopsií pod kontrolou některé z diagnostických zobrazovacích metod. Tvořily 0,06 % z celkových 171 466 diagnostických výkonů na tomto oddělení v uvedeném roce. Současně byly částí 3,4 % z celkem 2844 intervenčních výkonů radiodiagnostického pracoviště ČB v tomto období. Z celkového počtu 96 biopsií bylo 79 % provedeno onkologickým pacientům. Pod kontrolou magnetické rezonance ani pod skiaskopicko-skiagrafickou kontrolou nebyly provedeny žádné biopsie. Jelikož vznik nádoru se považuje za hlavní somatické riziko, které jedinci při ozáření nízkými dávkami hrozí, předpokládala jsem, že se zvyšuje počet bioptických vzorků odebraných pod kontrolou zraku bez použití ionizujícího záření a významně tak přispívá k ochraně před zářením. Není jednoznačně dáno, která zobrazovací metoda je pro biopsie nejvhodnější. Většinou se u různých orgánů upřednostňuje ta, která dané místo dokáže nejlépe zobrazit a lze s ní výkon nejbezpečněji, nejrychleji a ekonomicky nejvýhodněji provést. Vybraná metoda by měla lékaři umožnit určení místa, kde se vzorek tkáně odebere. Při výběru také záleží na zvyklostech a přístrojovém vybavení dané nemocnice. Vzhledem k tomu, že podle výsledků této práce je výpočetní tomografie nejčastěji používanou metodou při bioptických odběrech a pod kontrolou magnetické rezonance se zde žádné biopsie neprovádějí, stoupá důležitost a prestiž radiologického asistenta, protože jeho přítomnost u modalit, které využívají ionizující záření, je standardně nezbytná. Hypotéza mé práce nebyla potvrzena. Konkrétní výsledky nepodporují pracovní hypotézu mé práce. Další studie dlouhodobého rázu a multicentricky zpracovaných vzorků mohu však doporučit. Byla bych ráda, kdyby má práce poskytla informační základ pro přípravu radiologických asistentů k intervenčním výkonům v diagnostice onkologicky nemocných.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Kontrastní látky v ultrasonografii
BLECHA, Dalibor
Ultrasonografie je dnes nejrozšířenější a nejsnáze dostupná vyšetřovací moderní diagnostická zobrazovací metoda. Patří jí proto místo prvního kroku v diagnostickém vyšetřovacím algoritmu. Ultrazvukové diagnostické metody se začaly vyvíjet počátkem padesátých let 20. století. Ultrazvukové zobrazovací i dopplerovské metody se staly významnou součástí lékařské diagnostiky, kde často nahradily mnohem rizikovější a invazivní metody. Zatímco radiační zátěž u CT vyšetření postihuje především pacienta, v případě angiografie a intervenčních radiologických výkonů se rovněž vztahuje na personál příslušných pracovišť nacházejících se v době výkonu ve vyšetřovně. Přestože jsou ultrasonografické zobrazovací metody bezpečné jak pro pacienta, tak pro vyšetřující personál, neboť během pěti desetiletí používání a vývoje nebyl zaznamenán žádný případ významnějšího poškození pacienta, je rovněž pro diagnostické aplikace ultrazvuku celosvětově doporučován princip ALARA (As Low As Reasonably Achievable), který můžeme označit také jako princip opatrnosti. Aby výtěžnost jednotlivých vyšetření v radiodiagnostice byla co nejvyšší a došlo k vyhovění výše zmíněnému principu a přesnějšímu stanovení diagnostického výsledku, napomáhají nám kontrastní látky. Právě na základě nárůstu radiační zátěže, ať již pacientů, tak i personálu u ostatních moderních zobrazovacích metod, jako je CT a DSA, kde se vyšetřovací metody téměř neobejdou bez použití kontrastních látek, vstupuje do popředí použití kontrastních látek v ultrasonografii, jako metody neužívající rentgenového záření. Výše zmíněná problematika dala vznik této bakalářské práci. Cílem práce je tudíž zjistit, zda výtěžnost vyšetření a stanovení diagnosy za přispění kontrastních látek při ultrasonografii povede k jejich širšímu použití.
|
|
|
Prenatální diagnostika zobrazovacími metodami
VLČEK, Martin
Bakalářská práce je zaměřena na prenatální diagnostiku zobrazovacími metodami. Teoretická část seznámí čtenáře se současným stavem dané problematiky, s invazivními a neinvazivními vyšetřovacími metodami. Závěr teoretické části je věnován prenatálnímu záchytu srdečních vad pomocí screeningových vyšetření těhotných žen. Cílem práce bylo vyzvednout aktivitu radiologického asistenta, popsat jeho činnosti při použití různých modalit a možností v diagnostice vrozených srdečních vad prenatálně i perinatálně. Byla stanovena jedna hypotéza, týkající se aktivity radiologického asistenta v diagnostice vrozených srdečních vad během prenatálního období dítěte. Kvantitativní výzkum byl sestaven na základě počtu vyšetřených plodů a novorozenců ve Fakultní nemocnici v Motole a v Centru lékařské genetiky s.r.o. v Českých Budějovicích v průběhu 1 roku. U 59 vyšetřovaných plodů magnetickou rezonancí byly zachyceny 3 nejčastěji se objevující vrozené vady: 7 případů ageneze corpus callosum, ventrikulomegalie v 6 případech a v 7 případech kongenitální cystická adenomatoidní malformace plic. U žádné z vyšetřených matek nebylo zjištěno postižení placenty ani patologické změny srdce plodu. Stanovená hypotéza se potvrdila. V současné době se vrozené srdeční vady magnetickou rezonancí prenatálně nevyšetřují, vzhledem k příliš robustní technice a nedostatečnostem v kvalitě zobrazení. Vedoucí úlohu má stále ultrazvukové vyšetření, které si provádějí gynekologové a porodníci sami. Z této práce a výzkumného šetření mohou čerpat jednak kardiologové, gynekologové, porodníci, ale i radiologičtí pracovníci.
|
host ::
RSS.