|
|
Stabilizace kolene u hráček fotbalu při respektování jejich fáze menstruačního cyklu bez používání hormonální antikoncepce
VOCEDÁLKOVÁ, Simona
Problematika kolenního kloubu a jeho struktur je v dnešní době v oblasti sportu, zejména ve fotbale, velmi aktuální. Souvisí to se zvyšujícími se nároky, které jsou kladeny na aparát svalový i ligamentózní. Kolenní kloub je velmi složitý funkční celek, skládající se z mnoha kostí a intraartikulárních útvarů. Tibia, femur a patela mezi sebou vytvářejí skloubení femorotibiální a femoropatelární. Oba tyto klouby tvoří jeden anatomický kloub kolenní. V souvislosti s jeho specifickou strukturou umožňuje tento složitý anatomický prvek dvě zdánlivě neslučitelné funkce stabilitu a pohyblivost. Zmíněné funkce kolene jsou také závislé na správném postavení celé dolní končetiny, především ve stoji a při chůzi. Stabilní postavení kolene je z energetického hlediska velmi ekonomické. Na obou funkcích se podílí dynamické a statické stabilizátory. První skupina tvoří aktivní podporu a je zastoupena svaly. Druhá skupina zajišťuje pasivní oporu kloubu a patří sem vazy, menisky, kloubní pouzdro a tvar kloubních ploch. V ženském fotbale jsou nejvíce traumatizovány dolní končetiny především kotníky a kolena. Dle Engebretsena a Steffena (2006) tvoří koleno 26% všech zranění ve fotbale žen. U hráček fotbalu dochází více než u mužů fotbalistů ke zranění kolenních vazů hlavně lig. cruciatum anterius (LCA). V LCA se nachází receptory pohlavních hormonů estrogenů a progesteronu. Tyto hormony mají přímý vliv na strukturu LCA. V menstruačním cyklu stoupá laxicita kolenního kloubu během ovulace a luteální fáze (15. den cyklu konec MC). V tomto období je ženské koleno nejnáchylnější ke zranění. Tato bakalářská práce se zabývá právě problematikou kolenního kloubu u hráček fotbalu. Pojednává také o pravidelném kolísání ženských endogenních (pohlavních) hormonů a jejich vlivu na laxicitu ligament. Teoretická část je zaměřena na historii fotbalu, rozdíly mezi ženami a muži a predilekční místa zranění v ženském fotbale. Také je zde rozebrán kolenní kloub z hlediska anatomického, biomechanického a kineziologického. Zvláštní kapitola pak popisuje specifika ženského kolene. Konec teoretické části je věnován fyziologii menstruačního cyklu, ženským pohlavním hormonům a jejich vlivu na ligamenta. Hlavním úkolem této práce bylo sestavení specifické sestavy cviků (SSC) pro skupinu hráček fotbalu. Tato SSC se zaměřovala především na posílení svalů podílejících se na pohybech v kolenním kloubu a na stabilizaci tohoto kloubu. SSC měla posloužit jako doplněk klasického tréninku a byla zařazena do tréninkové jednotky po dobu dvou měsíců. Dalším cílem bylo porovnat efektivitu SSC u skupin "A" a "B". Členky skupiny "A" cvičily v jednotlivých fázích menstruačního cyklu určené cviky, které měly pozitivně ovlivňovat stabilitu kolenního kloubu v souvislosti se zvýšenou nebo sníženou laxicitou ligament z důvodu působení ženských hormonů. Skupina "B" pak fyziologii menstruačního cyklu nezohledňovala a cvičila pouze na základě náhodného výběru cviků. V praktické části práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Zkoumaly se čtyři hráčky jednoho jihočeského fotbalového týmu. Výzkumný soubor se pohyboval ve věku od 19 do 26 let. Dívky v době výzkumu neužívaly hormonální antikoncepci. Pro zpřesnění výsledků vstupního a výstupního měření jsem hráčky vyšetřovala mezi 5.-6. dnem jejich menstruačního cyklu s rozestupem dvou měsíců. Objektivizace výsledků jsem se snažila dosáhnout pomocí čtyř specifických testů. Jedním z těchto testů bylo bodové skóre Functional movement screen (FMS). Vstupní hodnocení FMS se pohybovalo v rozmezí 22 25 bodů. Při výstupním hodnocení vzrostlo na 27 30 bodů. Má práce je nejspíše první tohoto zaměření. Jejím přínosem by mohla být redukce počtu zranění kolenního kloubu u hráček fotbalu. Práci považuji za informační materiál pro trenéry, realizační týmy a samotné hráčky fotbalu. V budoucnu se může stát impulzem pro další výzkum dané problematiky.
|
|
|
Specifika fyzioterapeutické péče u pacientů po implantaci totální endoprotézy kolenního kloubu vzhledem ke způsobu jejího operačního řešení
ŠMITMAJER, Jakub
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou fyzioterapie po implantaci totální endoprotézy kolenního kloubu z pohledu jejího operačního řešení. Totální endoprotéza kolenního kloubu se používá jako jeden z posledních možných invazivních způsobů terapie, které je možné využít při výrazných poškozeních biomechaniky kolenního kloubu. Četnost tohoto výkonu je velmi vysoká a stává se stále běžnějším operačním výkonem, který se v dnešní době provádí. Častější ortopedickou operací je jen implantace totální endoprotézy kyčelního kloubu. Díky obrovskému technologickému rozvoji je dnes možné využít různých materiálů, ze kterých se endoprotézy vyrábí, což má za následek jejich delší životnost a lepší stabilitu kloubu. Komplikovaná struktura protéz však klade zvýšené požadavky na kvalitu operačního a následně rehabilitačního týmu. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části je rozebrána anatomie a biomechanika kolenního kloubu, v další části jsou popsány indikace a kontraindikace implantace TEP, typy TEP a možnosti následné fyzioterapie. V praktické části byla využita metoda kvalitativního výzkumu. Byly zkoumány dvě skupiny pacientů, v každé z nich byli 2 probandi. U každé skupiny byl použit odlišný operační přístup pro implantaci TEP kolenního kloubu. Výzkum byl prováděn u obou skupin ve stejně dlouhém časovém intervalu. Vstupní kineziologický rozbor byl odebrán 6. den po operaci. Výstupní kineziologický rozbor byl odebrán po 2. ortopedické prohlídce (cca 3. měsíc po operaci), kdy byl povolen 100% nášlap na operovanou dolní končetinu. Skupinu probandů tvořily 4 ženy ve věku od 61 do 70 let. Výzkum probíhal v nemocničním zařízení a následně pokračoval v domácím prostředí s využitím dostupných pomůcek. Všem pacientkám byla odebrána anamnéza, bylo provedeno goniometrické, antropometrické a palpační vyšetření v oblasti kolenního kloubu. Dále byl proveden svalový test a vyšetření zkrácených svalových skupin souvisejících s kolenním kloubem dle Jandy. Ve výstupním kineziologickém rozboru je zahrnuté i vlastní funkční vyšetření svalů kolenního kloubu a endoprotézy samotné. Pro lepší vyhodnocení výzkumu byla pacientkám navržena totožná cvičební jednotka, kterou měly pacientky za úkol cvičit minimálně 4krát týdně. Antropometrické vyšetření ukázalo, že je pooperační otok výraznější u pacientek s laterálním parapatelárním řezem, který zpomaluje pacientovo aktivní zapojení do krátkodobého kinezioterapeutického plánu. Rozsah pohybu v operovaném kolenním kloubu byl jedním z hlavních sledovaných aspektů, který se u obou skupin výrazně lišil již při vstupním kineziologickém vyšetření. Cílem terapie bylo dosáhnout na konci výzkumu minimálně 90° aktivní flexe v kolenním kloubu. Obě pacientky s mediálním parapatelárním přístupem dosáhly této hranice o několik dní dříve, protože byla u pacientek s laterálním parapatelárním řezem kontraindikovaná motorická dlaha, která se výrazně podílí na zvyšování rozsahu pohybu v kloubu. Svalová síla se při porovnání výstupních vyšetření obou skupin zásadně nelišila, ale u pacientek s mediálním parapatelárním řezem bylo dosaženo i svalové síly stupně číslo 5. Po 3. měsíci od operace, kdy je povolen 100% nášlap na operovanou dolní končetinu, bylo provedeno i vlastní funkční vyšetření svalů a endoprotézy v oblasti operovaného kolenního kloubu, které odhalilo výraznější instabilitu u pacientek s laterálním parapatelárním přístupem. Krátkodobý kinezioterapeutický plán se nejdříve soustředí na snížení bolesti a hlavně otoku, který výrazně ovlivňuje fyzioterapii u akutní pooperační fáze. Cílem dlouhodobého kinezioterapeutického plánu je dostatečné a kvalitní posilování svalů, které přebírají stabilizační funkci vazů, které byly během implantace totální endoprotézy odstraněny. Závěrem je třeba říci, že nelze jednoznačně stanovit, který operační přístup nejvíce negativně ovlivňuje následnou kinezioterapii, protože se dá s nadsázkou říci, že je každý pacient svým způsobem unikátní.
|
|
|
Význam pravidelných kondičních aktivit před plánovaným ortopedickým operačním zákrokem
KOTLABOVÁ, Sandra
Bakalářská práce se zabývá vlivem pravidelných kondičních aktivit před plánovaným ortopedickým operačním zákrokem. Pojednává o využití speciálních metodik fyzioterapie a fyzikální terapie, které napomáhají pacientům připravit se na operační zákrok a pooperační rehabilitaci. Nejčastějším plánovaným ortopedickým zákrokem v České republice je totální endoprotéza kyčelního kloubu, přičemž ročně je aplikováno až 10 000 náhrad. Následovaná je neméně frekventovanou endoprotézou kloubu kolenního. Provádění jakékoliv vhodně zvolené kondiční aktivity před operačním zákrokem může být pro pacienta velice přínosné a žádoucí. V teoretické části jsou shrnuty dosavadní poznatky o anatomii a biomechanice nosných kloubů dolní končetiny kolenního a kyčelního. Dále jsou podrobně popsány samotné kloubní náhrady. Zmíněn je vývoj náhrad v průběhu historie, jednotlivé typy endoprotéz a vkládaných komponent a v neposlední řadě i používané operační přístupy pro implantaci náhrad. Práce popisuje i vhodné fyzioterapeutické postupy a metody fyzikální terapie, které mohou být aplikovány v rámci předoperačního období. Cílem bakalářské práce je zmapovat, zdali pravidelné kondiční aktivity v období před operací mají vliv na průběh pooperační rehabilitace. V praktické části bylo k dosažení cílů použito metody kvalitativního výzkumu. Sběr dat proběhl formou kazuistik, pomocí rozhovoru, pozorování a fotografické dokumentace. Výzkumu se zúčastnily tři pacientky, všechny diagnostikovány pro kloubní artrózu, dvě kloubu kyčelního a jedna kolenního. Ani u jedné pacientky nezabrala konzervativní léčba, proto byly doporučeny na operativní léčbu spočívající v nahrazení poškozeného kloubu. Při prvním setkání proběhlo odebrání anamnézy a provedení kineziologického rozboru. Po vyhodnocení vstupních dat proběhlo seznámení pacientek s terapeutickým postupem. Terapie probíhala po dobu jednoho měsíce, vždy třikrát týdně. Po ukončení terapie byl proveden výstupní kineziologický rozbor. Následně byl od každé z pacientek získán subjektivní názor na průběh terapie a změny, které po terapii pocítily, pomocí nestrukturovaného rozhovoru. Všechna data byla zaznamenána a následně vyhodnocena. V rámci terapie byly nejprve ošetřeny lokální nálezy, konkrétně omezení kloubní hybnosti, otoky měkkých tkání v okolí kloubů a zkrácené nebo oslabené svaly. Použity byly i techniky senzomotoriky, které jsou vhodné pro korekci plochonoží nebo hallux valgus. Pro posílení celého trupu a nabytí stabilizační funkce bránice byly použity stabilizační techniky PNF a aktivace HSS. Následovalo i posílení horních končetin pro budoucí chůzi o berlích. Posledním bodem po ošetření lokálních nálezů bylo celkové zařazení kloubu do správných pohybových stereotypů. Po ukončení terapie pacientky udávaly lehký ústup bolesti a větší stabilitu končetiny i celého těla. Z vybraných dat vyplývá i zlepšení svalové síly u všech pacientek minimálně o půl stupně v poškozených kloubech. Ukazatelem pokroku je i srovnání goniometrického vyšetření před a po terapii, kdy došlo ke zvětšení rozsahu kloubní pohyblivosti. Operační zákroky proběhly bez jakýchkoliv komplikací a následná rehabilitace byla pro pacientky bezproblémová.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů s rupturou ligamentum cruciatum anterius (LCA) při chirurgické a konzervativní terapii
PÍCHA, Radek
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou poranění předního zkříženého vazu (ligamentum cruciatum anterius - LCA). Přední zkřížený vaz je důležitým stabilizátorem kolenního kloubu. Při lézi LCA dochází k závažným biomechanickým změnám kolene. K poškození LCA nejčastěji dochází násilnou hyperextenzí nebo rotací kolenního kloubu. Poranění LCA je dnes poměrně častým zraněním. Ve sportovní medicíně se u pacientů ve věku 16-45 let vyskytuje s incidencí 1 na 1750 obyvatel. V současné době je terapie poškozeného LCA velmi účinná, a to především díky moderním přístupům v medicíně a následné rehabilitaci. Součástí této práce je rozbor anatomie a biomechaniky kolenního kloubu, v další části jsou popsány mechanismy poranění LCA, vyšetřovací metody a možnosti následné terapie. Část této práce je věnována porovnání konzervativní a chirurgické terapie. V této kapitole jsou zmíněny okolnosti, podle kterých se rozhoduje mezi konzervativní a chirurgickou terapií. Pro výběr vhodné terapie jsou nejdůležitější individuální potřeby pacienta. Hlavním cílem této práce bylo porovnání efektivity léčebných postupů u konkrétních pacientů a sestavení krátkodobého a dlouhodobého léčebného plánu. Pro praktickou část bakalářské práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Byli zkoumáni 3 probandi po operativní a 2 po konzervativní terapii. Sledování a terapie u chirurgicky léčených pacientů probíhalo mezi 2. a 6. pooperačním týdnem, výzkum u konzervativních pacientů probíhal po dobu 6 týdnů. Pacienti byli převážně sportovci ve věku 18 až 24 let. Bylo u nich provedeno vstupní a výstupní kineziologické vyšetření, rehabilitační léčba a hodnocení úspěšnosti léčby pomocí Lysholmova bodového skóre. Toto skóre vyjadřuje funkčnost kolenního kloubu. Celkové skóre se určí na základě bodového hodnocení stability kolenního kloubu, bolesti, otoku aj. Vstupní hodnocení Lysholmova bodového skóre se u operativně léčených pacientů pohybovalo v rozmezí 32-34 bodů, při výstupním hodnocení skóre vzrostlo na 48-75 bodů. Vstupní hodnocení se u konzervativně léčených pacientů pohybovalo mezi 73-76 body, při výstupním vyšetření hodnocení vzrostlo na 76-81 bodů. K většímu bodovému nárůstu došlo u operovaných pacientů. U pacientů po plastice LCA je při kvalitně provedené rehabilitaci možný nárůst hodnocení až na plných 100 bodů (hodnocení excelentní). U konzervativní terapie je šance k dosažení této hranice podstatně menší. Dalším důležitým údajem v této práci jsou výsledky antropometrie. Ukázalo se, že mezi vstupním a výstupním měřením došlo k velmi podobnému nárůstu svalové hmoty u všech pacientů. Nárůst obvodu quadriceps femoris se pohyboval okolo 1,5cm a tricepsu surae okolo 1cm. Při výstupním vyšetření se ukázalo, že u většiny pacientů stále chybí minimálně 1cm v obvodu quadriceps femoris oproti zdravé noze. Podobný ukazatel se objevil také u testování svalové síly. Vyšetření bylo zaměřeno převážně na testování extenzorů a flexorů kolenních kloubů. U všech pacientů došlo k nárůstu svalové síly. U operovaných pacientů bylo maximálně dosaženo svalové síly 4+. Rozsah flexe kolenního kloubu se u operovaných pacientů zvýšil během terapie přibližně o 40% (odpovídá nárůstu 50° mezi vstupním a výstupním vyšetřením). Průměrná flexe kolene v 6. týdnu po operaci byla 100°. Krátkodobý rehabilitační plán se prvotně zaměřuje na odstranění otoku a bolesti. Dále je pozornost věnována nácviku chůze o francouzských holích a obnovení rozsahu pohybu v kolenním kloubu a jeho stabilizaci. Cílem dlouhodobého rehabilitačního plánu je postupný návrat ke společenským a sportovním aktivitám. V popředí dlouhodobého léčebného plánu je důležitý kvalitní svalový trénink. Závěrem je důležité sdělit, že se nedá jednoznačně určit, zda je vhodnější či účinnější chirurgická nebo konzervativní terapie. Pro rozhodování se musí vzít v potaz individuální potřeby pacienta. Práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů ke zkvalitnění péče o pacienta s diagnózou rpt. LCA.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.