|
|
Vliv stárnutí na změny extracelulární matrix a vlastnosti extracelulárního prostoru v mozku
Kamenická, Monika ; Vargová, Lýdia (vedoucí práce) ; Růžička, Jiří (oponent)
Stárnutí je proces, který způsobuje závažné změny v nervové tkáni například ve velikosti mozku, v gliální architektuře, ale i v extracelulární matrix. Mozek se zmenšuje s rostoucím věkem a na všech úrovních dochází ke změnám od molekul až po morfologii. Extracelulární prostor (ECS) je mezibuněčné prostředí důležité především v komunikaci mezi buňkami založené na difúzi. Extracelulární difúze je omezena velikostí ECS, která je popsána objemovou frakcí ECS a tortuozitou, odrážející množství difuzních bariér. Změny difúzních parametrů ECS při stárnutí jsme měřili pomocí iontoforetické metody v reálném čase ve čtyřech oblastech mozku (koxtex - Cx, hippokampus - Hp, inferior colliculus - IC a corpus trapezoideum - TB). Dále jsme studovali, jak tyto změny ovlivňuje změna složení extracelulární matrix při deficitu spojovacího proteinu Bral2, nebo zda a jak modifikuje stárnutí vývoj a regulační mechanizmy cytotoxického edému. Naše výsledky ukazují, že stárnutí vyvolává typický pokles extracelulárního objemu v Cx a Hp, ne však v TB a IC, kde intaktní perineurální sítě působí pravděpodobně jako ochranný štít před degenerativními změnami při stárnutí, avšak i malá změna jejich složení, např. při deficitu Bral2 může tuto ochrannou funkci narušit. Dále jsme ukázali, že stárnutí výrazně ovlivňuje regulační...
|
|
| |
|
| |
|
|
The role of link proteins in the stabilization of the brain extracellular matrix and in formation and maintaining of the perineuronal nets
Suchá, Petra ; Vargová, Lýdia (vedoucí práce) ; Jendelová, Pavla (oponent)
Extracelulární prostor vyplňují specifické makromolekuly vytvářející extracelulární matrix, která díky obsaženým negativním nábojům může ovlivňovat difuzi vody, iontů a molekul. V určitých oblastech mozku, vytváří molekuly extracelulární matrix komplexní, síťovitou struktury tzv. perineurální sítě, které se poprvé objevují s koncem kritické periody, stabilizují synapse a snižují synaptickou plasticitu. Úlohu Bral2 proteinu v stabilizaci perineurálních sítí jsme studovali pomocí měření difuzních parametrů iontoforetickou TMA+ metodou v reálném čase a pomocí imunohistochemické analýzy GFAP pozitivních buněk a kvantifikace exprese specifických molekul extracelulární matrix u kontrol a Bral2 deficientních myší. Dále byly porovnány změny vzniklé delecí spojovacího proteinu Bral2 se změnami, které nastaly po enzymatickém natrávení extracelulární matrix. U Bral2 deficientních myší jsme ve srovnání s kontrolou nalezli signifikantní snížení tortuosity v jádře trapézovitého tělesa. Tato změna se projevuje až v důsledku stárnutí a u mladých myší nebyla prokázána. Imunohistochemická analýza ukázala, že inferior colliculus neobsahuje perineurální sítě založené na Bral2 a brevikanu a použili jsme ho proto jako negativní kontrolu. V obou jádrech však byli viditelné perineurální sítě založené na Crtl1 a agrekanu....
|
|
|
Invazívní struktury nádorových buněk ve 3D prostředí
Lyková, Dominika ; Tolde, Ondřej (vedoucí práce) ; Libusová, Lenka (oponent)
Schopnost buněk migrovat tkáněmi hraje podstatnou roli v mnoha fyziologických, ale také patologických procesech. Příkladem může být migrace imunitních buněk, případně invaze nádorových buněk. Buňky vytvářejí cytoplazmatické výběžky, tzv. podosomy a invadopodia, souhrnně nazývané invadosomy nebo podosome-type adhesions (PTA), které jsou klíčovou strukturou buněčné migrace, především metastazujících nádorových buněk. Invadosomy, struktury bohaté na F-aktin, jsou situovány v místech kontaktu buňky s extracelulární matrix a vyznačují se schopností degradovat její komponenty. Nacházíme je jak u normálních buněk (např. monocyty a makrofágy, endoteliální buňky nebo buňky hladké svaloviny), tak u nádorových buněk. Tato bakalářská práce se zaměřuje na i nacházejících se u nádorových buněk, zejména na jejich vznik, regulaci, funkci a morfologii ve 3D prostředí a v situaci in vivo a na jejich roli při metastázi.
|
|
|
Extracelulární matrix u kvasinkových populací
Novotná, Pavla ; Kuthan, Martin (vedoucí práce) ; Dvořáček, Lukáš (oponent)
Mikroorganismy se v přírodním prostředí nejčastěji vyskytují v mnohobuněčných formách, nejčastěji v biofilmech. Biofilm je charakterizován jako společenství buněk, žijících na rozhraní prostředí, uzavřených v extracelulární matrix. ECM tvoří významnou složku biofilmů u kvasinkových populací. Extracelulární matrix funguje jako ochranná bariéra a umožňuje buňkám přežívat v nepříznivých podmínkách i lépe kompetovat o prostředí s ostatními mikroorganismy. Tvoří také účinnou bariéru proti antibiotikům či jiným škodlivým látkám, což dělá z biofilmů velký problém ve zdravotnictví a průmyslu. Tvorba matrix může být ovlivněná morfologickými formami kolonií. U některých mikroorganismů dochází ke zvýšené tvorbě ECM při fenotypovém přepínání jako reakce na změnu životních podmínek. Složení ECM je rodově i druhově specifické. Hlavní složku matrix tvoří polysacharidy a proteiny.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.