|
|
Important mechanisms of tumorigenesis and their role in chemoresistance of head and neck cancers
Zlámalová, Viktorie ; Šírová, Milada (vedoucí práce) ; Zíková, Martina (oponent)
Skvamózní karcinom hlavy a krku (HNSCC) představuje šestý nejčastější typ maligního onemocnění na světě. I přes mnohá zlepšení vycházející z vývoje operačních technik, radioterapie, chemoterapie a zobrazovacích technik, mají nádory hlavy a krku stále vysokou úmrtnost. Pro pacienty, kteří nebyli vyléčeni chirurgickým zákrokem či radioterapií, existuje už jen málo účinných možností léčby. Navzdory tomu, že nádory hlavy a krku tvoří velmi heterogenní skupinu, současná molekulární klasifikace je dělí pouze dle přítomnosti lidského papilomaviru (HVP) na pozitivní a negativní. Karcinomy hlavy a krku jsou charakteristické svou resistencí a vysokou mírou recidivy. Ztráta kontrolní dráhy spojené s p53 a častými změnami komponent v jeho intracelulární signální dráze, které jsou pozorovány v mnoha případech HNSCC, podporuje nekontrolovanou proliferaci. Bylo prokázáno, že běžné mutace v genomu HNSCC hrají hlavní roli v tumorigenezi, stejně jako v rezistenci vůči chemoterapii. Cílem práce je popsat důležité mechanismy u nádorů hlavy a krku, které jsou spojeny s mutacemi v receptoru epidermálního růstového faktoru a p53 nebo souvisejí se signálními drahami PI3K, Akt, mTOR a Notch. Experimentálními i klinickými pozorováními byla prokázána spojitost těchto drah s chemoresistencí k běžně užívaným lékům i k...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Výsledky radioterapie nádorů hlavy a krku. Srovnání konformní radioterapie a IMRT
HLAVÁČOVÁ, Veronika
Maligní nádory hlavy a krku představují celosvětově kolem 5 % všech zhoubných nádorů. Do skupiny karcinomů hlavy a krku spadají nádory dutiny ústní, hltanu, hrtanu, dutiny nosní, paranazálních dutin a slinných žláz. Mezi hlavní léčebné modality patří chirurgická léčba, radioterapie, chemoterapie a bioterapie. Prvním cílem této práce bylo porovnat výsledky radioterapie nádorů hlavy a krku v nemocnici v Českých Budějovicích s odbornou literaturou. Druhým stanoveným cílem bylo porovnání konformní a IMRT techniky ve smyslu výskytu recidiv. Sběr dat byl proveden u pacientů s diagnózou nádoru dutiny ústní nebo hltanu v letech 2004 až 2010. Při porovnávání výsledků léčby s údaji z první odborné literatury se s výsledky sledovaného souboru shodují v klesající tendenci pětiletého přežití se zvyšujícím se stupněm stádia. Při srovnávání pětiletého přežití u nádorů dutiny ústní u sledovaného souboru pacientů s údaji z druhé odborné literatury ke korespondenci nedochází. U tohoto případu nelze hypotézu potvrdit. V druhé stanovené hypotéze bylo předpokládáno, že menší výskyt recidiv se vyskytne po ozáření technikou IMRT. Hypotéza se sice potvrdila, ale rozdíl mezi technikou 3D-CRT a IMRT u výskytu recidiv je nepatrný, jen v desetinách. Zásadním faktorem ovlivňujícím délku přežití je čas diagnózy. Zlepšení této skutečnosti by mohlo být dosaženo vhodnými preventivními programy, které by byly cíleny hlavně na rizikovou skupinu lidí.
|
|
| |
|
| |
|
|
Toxicita radioterapie u nádorů hlavy a krku
NESEJTOVÁ, Šárka
Abstrakt Základní teoretická východiska Nádory hlavy a krku u nás tvoří asi 2-3 % všech malignit. U mužů se vyskytují asi 4 x častěji než u žen. Mezi významné ovlivnitelné rizikové faktory patří zejména kouření. Hlavními léčebnými modalitami jsou operační léčba, radioterapie, chemoterapie a bioterapie, případně jejich kombinace, ta s sebou však nese riziko vyšší toxicity. Úkolem radioterapie je dodat požadovanou dávku ionizujícího záření do cílového objemu, ale zároveň i maximálně šetřit rizikové orgány. S cílem snížit nežádoucí účinky se vyvíjí konformní techniky ozařování, které se snaží o zlepšení dávkové distribuce v cílovém objemu a zmenšení dávek na okolní zdravé tkáně. Míra toxicity léčby je jedním z indikátorů pro posouzení léčebného efektu. V zásadě rozlišujeme akutní (časnou) a chronickou (pozdní) toxicitu. Nejčastějšími vedlejšími akutními účinky ozařování nádorů hlavy a krku jsou radiodermatitida, mukositida, xerostomie a dysfagie. Pozdní toxicita je pak spojována především s atrofií kůže a sliznic, fibrózou hltanu a s chronicky sníženou tvorbou slin. Cíle práce Cílem této práce bylo zjistit, zda je toxicita radioterapie u sledovaného souboru srovnatelná s údaji v odborné literatuře a zda její výskyt ovlivňuje kouření. Dále jsem zkoumala, zdali existuje rozdíl mezi mírou nežádoucích účinků ozařování u primárně operovaných a neoperovaných pacientů, neboť právě multimodální způsob léčby bývá spojován s vyšším rizikem toxicity. Metodika výzkumu Má bakalářská práce je teoreticko-výzkumného charakteru. K ověření hypotéz jsem použila metodu kvantitativního výzkumu s využitím techniky retrospektivního sběru dat ze zdravotní dokumentace archivu Onkologického oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. Do výběrového souboru jsem zařadila pacienty, jenž byli léčeni na radioterapeutickém úseku Nemocnice České Budějovice, a.s. v letech 2009 až 2011 včetně, bez omezení věku, obou pohlaví, kuřáky i nekuřáky, s časným stupněm onemocnění dle TNM klasifikace. Vybrala jsem pacienty s novotvary v oblasti laryngu, orofaryngu, jazyka, hypofaryngu nebo spodiny dutiny ústní, neboť ty se vyskytují v regionu hlavy a krku nejčastěji. Součástí výběrového souboru se stali jednak pacienti, jenž podstoupili léčbu pouze radioterapií, ale i ti nemocní, jenž absolvovali adjuvantní aktinoterapii po operačním zákroku. Sledovaným znakem byl stupeň nežádoucích účinků spojených s ozařováním a jejich výskyt a souvislost s kouřením. Stupeň toxicity jsem hodnotila dle RTOG skóre pro akutní toxicitu. Výsledky Celkem jsem hodnotila 48 pacientů, kteří splňovali výše uvedená kritéria. Výběrový soubor tvořili z 88 % muži a z 12 % ženy. Průměrný věk pacientů v době zahájení radioterapie byl 63,5 let. Nejvýznamnější kategorii představovali nemocní s nádory laryngu, kteří tvořili 69 % všech ozařovaných, nejméně se pak objevovaly tumory v krajině hypofaryngu (pouhá 2 %). Kuřáci byli ve zkoumaném souboru zastoupeni z 29 %, nekuřáci z 11 %, ostatní pacienti byli kuřáky bývalými. 48 % pacientů bylo ozařováno konvenčním způsobem, 52 % pak technikou IMRT. Adjuvantní radioterapii po operační léčbě podstoupilo 31 % nemocných, ostatní absolvovali pouze ozařování. Vedlejší účinky ozáření se vyskytovaly nejčastěji na kůži, sliznicích a hltanu, o něco méně pak u slinných žláz. Závěr Ionizující záření postihuje jak maligní, tak zdravé buňky, proto při ozařování nádoru musíme vždy počítat i se zasažením zdravé tkáně. Výskyt akutní toxicity ve zkoumaném souboru se ukázal nižší, než uvádí studie v odborných pramenech. Vyšší míra akutních nežádoucích účinků u kuřáků se nepotvrdila, v šetřeném souboru však byli ve výrazné menšině nekuřáci a v důsledku odlišné velikosti obou skupin pak nemusí být jejich srovnávání zcela adekvátní. Kategorie neoperovaných pacientů vykazovala méně časných nežádoucích účinků než operovaní. Pozdní toxicitu nebylo možné statisticky zhodnotit.
|
|
| |
host ::
RSS.