Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
České státní pohřby
Preininger, Matouš ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Pehal, Martin (oponent)
Tato práce popisuje a srovnává pohřby tří prezidentů, Tomáše Garrigua Masaryka, Klementa Gottwalda a Václava Havla. Každý z nich byl zásadní ikonickou postavou své doby a jejich pohřby reflektují jejich jedinečnou pozici. V proslovech politiků a na stránkách novin se z pochovávaných prezidentů stali nadlidské postavy, hrdinové, kteří dovedli národ k naplnění jeho dějinného údělu. Byli pohřbeni jako padlí vojáci, kteří položili svůj život za vlast. A jako odpověď na tuto "oběť" byly pronášeny přísahy věrnosti jejich odkazu a závazky pokračovat v cestě, kterou ukázali. Na základě teorií Maurice Blocha a Edmunda Leache práce ukazuje, jak je potenciálně destruktivní událost, jakou je smrt hlavy státu, díky rituálu využita k dalšímu posílení jednoty společnosti.
České státní pohřby
Preininger, Matouš ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Pehal, Martin (oponent)
Tato práce popisuje a srovnává pohřby tří prezidentů, Tomáše Garrigua Masaryka, Klementa Gottwalda a Václava Havla. Každý z nich byl zásadní ikonickou postavou své doby a jejich pohřby reflektují jejich jedinečnou pozici. V proslovech politiků a na stránkách novin se z pochovávaných prezidentů stali nadlidské postavy, hrdinové, kteří dovedli národ k naplnění jeho dějinného údělu. Byli pohřbeni jako padlí vojáci, kteří položili svůj život za vlast. A jako odpověď na tuto "oběť" byly pronášeny přísahy věrnosti jejich odkazu a závazky pokračovat v cestě, kterou ukázali. Na základě teorií Maurice Blocha a Edmunda Leache práce ukazuje, jak je potenciálně destruktivní událost, jakou je smrt hlavy státu, díky rituálu využita k dalšímu posílení jednoty společnosti.
Spartakiáda jako sekulární rituál
Preininger, Matouš ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Roubal, Petr (oponent)
Spartakiády byly synchronizovaná gymnastická cvičení, kterých se účastnily stovky tisíc cvičenců. V komunistickém Československu se konaly každých pět let. V této práci zkoumám, v čem se podobají náboženským rituálům a jak se od nich liší. Vycházím především z prací britských sociálních antropologů Edmunda Leache a Victora Turnera. Gymnasté, cvičící na stadionu, měli podle dobových pramenů představovat jednotný lid a vyjadřovat jeho sílu, mládí a štěstí. Skrze symboliku jednotlivých gymnastických vystoupení byly artikulovány základní ideologické hodnoty, především pak radostná práce a připravenost k boji za mír. Účastníkům rituálu tak byl připomínán ideální řád, podle kterého byla společnost uspořádána. Díky tomu, že symbolika spartakiády byla velmi obecná a mnohoznačná, dokázala spojit sociální skupiny, mezi kterými v běžném životě vládlo napětí. Vytvořila tak zdání, že společnost je jednotná. Těmito charakteristikami spartakiáda připomíná náboženské rituály. Zároveň se od nich ale v důležitém rysu liší. Náboženské rituály kromě toho, že vyjadřují kulturní hodnoty, umožňují v jasně definovaném situačním rámci také jejich zpochybnění a mohou tak sloužit k vývoji společenských struktur. Spartakiáda sociální řád vyjadřuje, jeho kritiku však nedovoluje. Slouží proto jen ke konzervaci statu quo, nemá...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.