|
|
Palác hraběte Michny z Vacínova. Stavba a její kontexty
Kadlec, Tadeáš ; Biegel, Richard (vedoucí práce) ; Macek, Petr (oponent)
(CZ) Malostranský palác hraběte Václava Michny z Vacínova (1611?-1667) zůstává i přes úsilí řady badatelů jednou z největších záhad dějin architektury 17. století v Čechách. Velkorysá stavební dispozice, známá v navrhovaném celku z novější plánové kopie, i dokončený fragment velkolepé východní fasády, obratně užívající aparátu klasického tvarosloví, poukazují na podíl architekta schopností a kvalit v časoprostoru Prahy na přelomu 30. a 40. let 17. století zcela nesamozřejmých. Jedinou pevnou indicií, která se tápajícímu řešiteli překládané hádanky nabízí, zůstává nezpochybňovaná datace dokončení štukové výzdoby do roku 1644 a jméno provádějícího štukatéra Domenica Galliho (zem. 1675). Anonymita architekta přestavby vedla dosavadní bádání k pátrání po formálních analogiích užitého řešení v italské stavební produkci, dosud ovšem bez zcela přesvědčivých výsledků. Hlavním záměrem předkládané práce, je - kromě zhodnocení dosavadních poznatků a pokusu o přesnější zařazení stavby do rámce italského stavitelství - spíše poskytnout interpretační výklad, založený na podrobnějším obeznámení se s osobností stavebníka, jeho zájmy a reprezentačními strategiemi. Ve světle dostupných pramenů - mezi jinými i soupisu Michnovy knižní sbírky - se palác a jeho podivuhodné průčelí stávají výmluvným obrazem soudobé...
|
|
|
Salon à l'italienne. Geneze fenoménu oválného sálu mezi Francií, Itálií a Rakouskem 17. století
Kadlec, Tadeáš ; Biegel, Richard (vedoucí práce) ; Macek, Petr (oponent)
(CZ) Centrální sál oválného půdorysu je výrazným jevem evropské profánní architektury 17. století. Ve francouzském prostředí jsou podobné sály označovány termínem "salon à l'italienne", který kromě toho, že ilustruje specifický prostorový charakter dané místnosti naznačuje i pravděpodobnou italskou inspiraci. Práce sleduje genezi tohoto fenoménu v prostoru mezi Itálií a Francií a jeho šíření až do prostoru střední Evropy. Naznačuje možné tvůrčí vazby mezi italským, francouzským a rakouským prostředím a v dílech nejvýznamnějších místních architektů - Louise Le Vaua, Gianlorenza Berniniho, Johanna Bernharda Fischera z Erlachu a Giovanniho Battisty Alliprandiho ilustruje dynamický charakter migrace uměleckého tématu Evropou. Klíčová slova: architektura 17. století, salon, ovál, Louis Le Vau, Gianlorenzo Bernini, Johann Bernhard Fischer von Erlach, Giovanni Battista Alliprandi, Francie, Itálie, Rakousko
|
host ::
RSS.