|
|
Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s diagnózou fraktura acetabula
Šilhavá, Alena ; Novotná, Irena (vedoucí práce) ; Stupková, Michaela (oponent)
Název: Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s diagnózou fraktura acetabula Autor: Alena Šilhavá Vedoucí práce: Mgr. Irena Novotná Cíle: Cílem této bakalářské práce je podrobné zpracování kazuistiky pacienta s diagnózou stav po fraktuře acetabula a její teoretické podklady. Metody: Bakalářská práce byla vypracována během plnění souvislé odborné praxe v Rehabilitační nemocnici v Berouně, kterou jsem absolvovala od 8. 1. 2024 do 2. 2. 2024. Práce se skládá z obecné a speciální části. Obecná část se věnuje teoretickým poznatkům týkajících se diagnózy fraktura acetabula a možnosti její léčby jak z ortopedického, tak fyzioterapeutického hlediska. Speciální část obsahuje anamnézu pacienta, vstupní kineziologický rozbor na základě kterého byl vypracován krátkodobý a dlouhodobý terapeutický plán, následují jednotlivé terapeutické jednoty, výstupní kineziologický rozbor a zhodnocení efektu terapie. Výsledky: Během práce s pacientem čítající 14 terapeutických jednotek vč. vstupního a výstupního vyšetření došlo k mnoha pozitivním změnám. Podařilo se odstranit reflexní změny, zlepšit zatížení a posílit svaly PDK, korigovat stereotyp chůze a celkově zlepšit kondici pacienta. Další výsledky jsou popsány v kapitole Zhodnocení efektu terapie. Závěr: Tato bakalářská práce se zabývá kazustikou pacienta s...
|
|
|
Evoluční dynamika NORů řádu štírků (Arachnida: Pseudoscorpiones)
Šilhavá, Alena ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Symonová, Radka (oponent)
Štírci jsou z hlediska cytogenetiky stále poměrně málo prozkoumanou skupinou živočichů. V současné době jsou popsány karyotypy pouze 61 druhů z 8 čeledí, informace o distribuci nukleolárních organizátorů jsou u tohoto řádu známé dokonce pouze pro jediný druh. Karyotypy štírků se vyznačují velkou variabilitou v počtu a morfologii chromozomů a výsledky diplomové práce prokazují, že velká variabilita se týká také počtu a pozice NORů. Celkové rozpětí diploidních počtů se pohybuje od 7 do 143 chromozomů. V rámci této práce bylo analyzováno celkem 68 druhů štírků z 19 čeledí. Práce přináší nové cytogenetické údaje u devíti dosud nezkoumaných čeledí štírků a rozšiřuje rozpětí diploidních počtů u celkem čtyř čeledí. K lokalizaci NORů byla v práci u studovaných druhů využita fluorescenční in situ hybridizace (FISH) pro detekci počtu a pozice 18S rDNA klastrů. Ukazuje se, že počet těchto klastrů se u některých skupin štírků mění hodně dynamicky (od jednoho až po devět párů u čeledi Chthoniiidae). Dále je patrné, že existuje také variabilita v pozici detekovaných klastrů, přičemž nejčastěji byly 18S rDNA klastry lokalizovány v terminální pozici, která je u pavoukovců považována za ancestrální. Změna počtu a pozice 18S rDNA klastrů sledovaná u analyzovaných druhů může v některých případech souviset s...
|
|
|
Evoluční dynamika NORů řádu štírků (Arachnida: Pseudoscorpiones)
Šilhavá, Alena ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Symonová, Radka (oponent)
Štírci jsou z hlediska cytogenetiky stále poměrně málo prozkoumanou skupinou živočichů. V současné době jsou popsány karyotypy pouze 61 druhů z 8 čeledí, informace o distribuci nukleolárních organizátorů jsou u tohoto řádu známé dokonce pouze pro jediný druh. Karyotypy štírků se vyznačují velkou variabilitou v počtu a morfologii chromozomů a výsledky diplomové práce prokazují, že velká variabilita se týká také počtu a pozice NORů. Celkové rozpětí diploidních počtů se pohybuje od 7 do 143 chromozomů. V rámci této práce bylo analyzováno celkem 68 druhů štírků z 19 čeledí. Práce přináší nové cytogenetické údaje u devíti dosud nezkoumaných čeledí štírků a rozšiřuje rozpětí diploidních počtů u celkem čtyř čeledí. K lokalizaci NORů byla v práci u studovaných druhů využita fluorescenční in situ hybridizace (FISH) pro detekci počtu a pozice 18S rDNA klastrů. Ukazuje se, že počet těchto klastrů se u některých skupin štírků mění hodně dynamicky (od jednoho až po devět párů u čeledi Chthoniiidae). Dále je patrné, že existuje také variabilita v pozici detekovaných klastrů, přičemž nejčastěji byly 18S rDNA klastry lokalizovány v terminální pozici, která je u pavoukovců považována za ancestrální. Změna počtu a pozice 18S rDNA klastrů sledovaná u analyzovaných druhů může v některých případech souviset s...
|
|
|
Biogeografie arachnofauny Alp
Šilhavá, Alena ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Řezáč, Milan (oponent)
Tato bakalářská práce přináší souhrnný přehled o biogeografii arachnofauny Alp. Věnuje se pěti řádům pavoukovců, které se v Alpách vyskytují, konkrétně štírům (Scorpiones), štírkům (Pseudoscorpiones), štírenkám (Palpigradi), sekáčům (Opiliones) a pavoukům (Araneae). Tato práce se soustředí na rozšíření endemických a subendemických druhů těchto řádů pavoukovců a faktory, které mohou ovlivňovat jejich rozšíření a celkovou diverzitu v oblasti Alp. Ukazuje se, že významnými faktory jsou teplota a vlhkost. Štírci se vyskytují spíše v teplých a nižších polohách, zatímco zejména štíři Euscorpius (Alpiscorpius) a sekáči jsou tolerantnější i k místům s nižší teplotou, přičemž sekáči vyžadují zejména dostatečnou vlhkost. U pavouků se v horském prostředí Alp celková druhová bohatost a hustota snižuje zejména od otevřených habitatů k lesním stanovištím. Celkovou diverzitu v Alpách navíc výrazně ovlivnily teplotní oscilace během čtvrtohorních klimatických změn a různé pozice a typy refugií, což je dobře patrné u druhů úzce spjatých s půdním prostředím jako např. u štírenek nebo jeskyních štírků čeledi Syarinidae. Klíčová slova: biogeografie, Alpy, endemit, štíři, štírci, štírenky, sekáči, pavouci
|
host ::
RSS.