|
|
Xenodiagnóza infekcí Leishmania major u symptomatických a asymptomatických hlodavců.
Vojtková, Barbora ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je onemocnění kolující v endemických oblastech mezi flebotomy (Diptera: Phlebotominae) a rezervoárovými hostiteli, kterými jsou v případě Leishmania major přede- vším hlodavci (Rodentia), u nichž má leishmanióza u často asymptomatický průběh. Pro pře- nos a udržení parazita v přírodě je podstatná infektivita hostitelů pro flebotomy, přičemž je- diná metoda schopná přímo testovat infektivitu je xenodiagnostika. Hlavním cílem této diplo- mové práce je zavést laboratorní model pro studium xenodiagnostiky a infekcí L. major na inbredních BALB/c myších a tento model poté aplikovat na potenciální rezervoárové hlo- davce rodu Mastomys. BALB/c myši byly nakaženy intradermální inokulací infekčních stádií L major (vypreparova- ných ze střev flebotomů) společně s homogenátem slinných žláz Phlebotomus duboscqi, infi- kované myši byly poté po dobu deseti týdnů vystavovány samicím P. duboscqi. Dvě použité inbrední linie myší BALB/c se výrazně lišily jak v manifestaci onemocnění, tak v infektivitě pro flebotomy. U myší BALB/c OlaHsd se tvořily v průměru větší léze (až 10 mm) a infektivita byla zaznamenána již 2. týden po nakažení, v průběhu pokusu dosáhla až 20,1 %. U myší BALB/c AnNCrl se vyvinuly jen malé léze (do 2 mm), které se průměrně 6. týden po infekci uzavřely v noduly. Myši byly pro...
|
|
|
Peritrofická matrix krevsajícího dvoukřídlého hmyzu.
Homola, Miroslav ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Peritrofická matrix je nebuněčný extracelulární obal, který odděluje střevní epitel od trávené potravy. V trávicím traktu živočichů plní nejrůznější funkce: chrání střevní epitel před mechanickým poškozením a toxickými látkami, zlepšuje funkci trávení a především pomáhá chránit epitel střeva před patogeny. Posledně zmiňovaná funkce je dle některých hypotéz hlavním důvodem výskytu této struktury napříč živočišnou říší. Peritrofická matrix se vždy skládá z chitinového základu, který může být organizován třemi základními způsoby (náhodné, čtverečné a hexagonální). Chitinová vlákna dodávají peritrofické matrix pevnost a pružnost. Na tuto chitinovou mřížku jsou navázány nejrůznější proteoglykany a proteiny s velmi variabilní glykosilací. Tyto proteiny - peritrofiny - určují velikost pórů v peritrofické matrix a udávají tak její prostupnost pro nejrůznější molekuly, především pro trávicí enzymy. Tato bakalářská práce se blíže zabývá peritrofickou matrix u hmyzu sensu stricto - šestinozí (Hexapoda) se zvláštním zaměřením na krevsající dvoukřídlé (Diptera). V jednotlivých kapitolách budou blíže popsány názory na její nomenklaturu, výskyt v rámci živočišné říše, typy tvorby, složení, indukce tvorby, proces vzniku a zániku a především funkce, které peritrofická matrix plní v zažívacím traktu hmyzu, především na...
|
|
|
Leishmania tropica: immunopathology and genetic control
Sohrabi, Yahya ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Pravenec, Michal (oponent) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza je opomíjená tropická nemoc způsobená prvočím parazitem rodu Leishmania, který je přenášen samičkami flebotomů. Rozdílné projevy infekce leishmániemi závisí na vlastnostech hostitele i patogenu. Podobně jako L. major i L. tropica často způsobuje u člověka kožní leishmaniózu, ale ve výjimečných případech může také visceralizovat a vést k systémovému onemocnění. Kvůli propuknutí nemoci v několika městských oblastech a jejímu proniknutí do nových regionů se leishmanióza působená parazitem L. tropica stala jedním z hlavních problémů veřejného zdraví v těchto různých endemických ohniscích. Komplikace spojené s nemocí a chybějící bezpečný a efektivní lék a vakcína proti infekci L. tropica vyžadují, aby byla studiu interakcí hostitele a patogenu věnována zvýšená pozornost. Donedávna byl výzkum leishmaniózy působené parazitem L. tropica limitován neexistencí vhodného zvířecího inbredního modelu a problémy při vyvolání infekce u zvířat. Cíle předkládaného projektu zahrnovaly vyvinutí vhodného myšího modelu infekce působené L. tropica, studium mechanismů nemoci a mapování kontrolních genů/lokusů. Analyzovali jsme vnímavost k infekci L. tropica s použitím rekombinantních kongenních (RC) myších kmenů série CcS/Dem. Tyto kmeny se díky náhodné distribuci 12,5% genomu kmene STS na pozadí 87,5% genomu...
|
|
|
Způsoby vývoje leishmanií ve flebotomech
Nováková, Julie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Tato práce si klade za cíl zmapovat způsoby vývoje leishmanií (rod Leishmania) ve flebotomech (Phlebotominae). Tři hlavní skupiny leishmanií (podrody Leishmania, Viannia a Sauroleishmania) se ve svých vektorech vyvíjejí mírně odlišnými způsoby, z nichž nejméně známý je vývoj sauroleishmanií. Vývoj podrodu Leishmania ve flebotomovi je lokalizován výhradně do mesenteronu a stomodea, zatímco druhy podrodu Viannia se vyskytují i v proctodeu (byť nezbytnost této fáze pro dokončení vývoje a nákazu obratlovčího hostitele je zpochybňována) a podrod Sauroleishmania se dle většiny dostupných informací vyvíjí výhradně v proctodeu. Poměrně málo prozkoumaným rodem, co do jeho vývoje v přenašeči, je rovněž rod Endotrypanum, který dle fylogenetických dat tvoří vnitřní skupinu leishmanií. Ve své bakalářské práci shrnuji dosavadní poznatky týkající se typů vývoje leishmanií ve flebotomech a možných příčin vedoucích k tomuto vývoji.
|
|
|
Sání cukerných roztoků samicemi krevsajícího nematocerního hmyzu
Davídková, Tereza ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Zkoumání krevsajícího hmyzu je důležité především ze zdravotního hlediska, jelikož v mnohých případech jde o přenašeče různých onemocnění. Většina zástupců podřádu Nematocera se živí pouze cukernou potravou, jejíž složení ovlivňuje chování a způsob jejich života. Krevsající hmyz je schopen vyhledávat potravu s výhodnějším obsahem cukrů. Složení přijaté potravy ovlivňuje například množství rezervních látek, délku života a kladení vajíček. Ne u všech zkoumaných organismů se však projevuje stejným způsobem. Cílem této práce je shrnout poznatky o preferenčně vybíraných rostlinách krevsajících zástupců samic podřádu Nematocera a popsat vliv obsahu cukrů v potravě na zkoumaný hmyz a na přenos patogenů. Klíčová slova: krevsající hmyz, cukerná potrava, Phlebotomus papatasi, Anopheles gambiae, plodnost, preference, vliv Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Hostitelská specifita, diverzita a distribuce malarických parazitů v kontaktní zóně dvou druhů slavíků
Šíma, Michal ; Munclinger, Pavel (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Předpokládá se, že kontaktní zóna ptáků funguje jako bariéra pro rozšiřující se populace parazitů. Studoval jsem Haemosporida (rodů Plasmodium, Haemoproteus a Leucocytozoon) dvou druhů slavíků, jejichž kontaktní zóna leží v Evropě. Celkem jsem detekoval 20 linií parazitů. Oba druhy slavíků sdílely všechny hlavní linie hemosporid. Celková prevalence se velmi lišila mezi dvěma druhy hostielů (slavík tmavý byl více parazitován než slavík obecný), ale příliš se neměnila v různých zónách uvnitř jednoho druhu. Parazitémie nejběžnější linie linie LULU1 z rodu Haemoproteus, zjištěná pomocí kvantitativní PCR, se nelišila významně mezi dvěma druhy hostitelů. Bylo parazitováno šest z devíti odchycených hybridů. Genetické linie v nich nalezené byly stejné jako běžné linie u rodičovských druhů. Zdá se, že kontaktní zóna má malý (nebo žádný) vliv na rozšíření parazitů ze skupiny hemosporida.
|
|
|
Vývoj leishmanií v přenašečích rodu Phlebotomus
Sádlová, Jovana
DISERTAČNÍ PRÁCE Vývoj leishmanií v přenašečích rodu Phlebotomus. Jovana Sádlová Úvod. Práce řeší dvě hlavní témata: (1) faktory ovlivňující vývoj leishmanií ve flebotomech a (2) mechanismus přenosu leishmanií flebotomy. Je tvořena literárním přehledem vypracovaným ve formě review a pěti původními vědeckými pracemi. (1) V trávícím traktu přenašeče se leishmanie setkávají s prostředím tvořeným mnoha faktory, například proteolytickými enzymy a lektiny flebotomů či složkami krevní a cukerné potravy, kterou samice přijímají. Toto prostředí je do jisté míry druhově specifické a určitý druh leishmanie může být adaptován na konkrétní podmínky v trávicím traktu určitého druhu flebotoma. Adaptace leishmanií pro vývoj v přenašeči jsou však relativně málo probádány a není jasné, do jaké míry se zde uplatňují i hlavní povrchové molekuly ovlivňující vývoj parazita v hostiteli, virulenční faktory, zejména lipophosphoglykan (LPG) a povrchová proteáza gp63. Tato práce vychází z předpokladu, že existují rozdíly ve vývoji různých kmenů L. major v jeho přenašečích (P. papatasi, P. duboscqi). Podrobná charakterizace takto se lišících kmenů může napovědět, zda faktory určující virulenci a infektivitu pro hostitele jsou důležité i pro vývoj parazita v přenašeči. (2) Přesný mechanismus přenosu leishmanií na hostitele...
|
|
|
Rod Sergentomyia a jeho role v přenosu Leishmanií
Hlavačková, Kristýna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Na území České republiky se sice flebotomové, zástupci podčeledi Phlebotominae, nevyskytují, ale už v Mediteránu je jejich fauna poměrně bohatá. Zástupce flebotomů bychom s výjimkami našli přibližně mezi 50ř s. š. a 40ř j. š. Druhy rodů Phlebotomus, Sergentomyia a Lutzomyia patří mezi medicínsky a veterinárně důležité přenašeče virových a bakteriálních onemocnění a leishmaniózy, jednoho z nejvýznamnějších protozoálních onemocnění. Od popsání první zástupce uběhlo již 321 let, ale teprve před 110 lety započala intenzivní taxonomická práce. Během let bylo vytvořeno mnoho klasifikačních systémů, především na základě dělení morfologických znaků. Ani po několika důkladných taxonomických revizích není systematika flebotomů jednoznačně vyřešena, a mnohé otázky zůstávají zejména kolem rodu Sergentomyia, který je opakovaně zmiňován v souvislosti s možným přenosem savčích leishmanií. Předložená bakalářská práce se zabývá souhrnem dosavadních taxonomických znalostí týkajících se flebotomů, zvláštní pozornost je pak věnována rodu Sergentomyia.
|
|
|
Leishmania tropica ve Středomoří
Peštová, Jitka ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Ve středomořských státech severní Afriky se v posledních letech objevila nová ohniska leishmanióz působených druhem Leishmania tropica. V Maroku byla L. tropica izolována z lidí, psů a flebotomů druhu Phlebotomus (Paraphlebotomus) sergenti, v Egyptě z lidí a pískomilů (Gerbilus pyramidum floweri) a v Tunisku, Alžírsku a v Libyi pouze z lidí. V posledních třech zmíněných státech se vyskytuje pouze L. tropica označovaná jako L. killicki. Pro většinu ohnisek L. tropica ve středomořských státech severní Afriky není známo, zda se jedná o antropotický či zoonotický cyklus a případně, kdo je zvířecím rezervoárem a přenašečem. V Maroku a Egyptě je přenašečem s největší pravděpodobností pouze P. sergenti, zatímco v Tunisku, Alžírsku a Libyi by jím mohl být i P. (Paraphlebotomus) riouxi, P. (Paraphlebotomus) chabaudi, P. (Paraphlebotomus) alexandri nebo P. (Larroussius) perniciosus. Vzhledem k venkovské distribuci a sporadickému výskytu L. killicki by se u tohoto parazita mohlo jednat o zoonotický cyklus, přičemž rezervoárovým hostitelem by mohl být například hlodavec Ctenodactylus gundi, jenž se v ohniscích L. kilicki hojně vyskytuje.
|
|
|
Autogenie u flebotomů
Pavlasová, Michaela ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
1 Abstrakt Autogenie je způsob vývoje vajec a schopnost naklást první snůšku u hematofágního hmyzu bez sání krve na hostiteli. Vyvinula se u některých skupin hmyzu z řádu dvoukřídlí (Diptera), ale výjimečně i u ploštic (Heteroptera) a roztočů (Acari). Objevuje se většinou jako alternativní možnost vývoje v nepříznivých podmínkách nebo při nepřítomnosti hostitele. Tato bakalářská práce práce shrnuje poznatky o autogenii u flebotomů (podčeleď Phlebotominae), u čeledí komárovitých (Culicidae), muchniček (Simuliidae), tiplíků (Ceratopogonidae) a ovádů (Tabanidae) se zaměřením na faktory ovlivňující autogenii, především výživu během larválního stadia, genetické faktory, geografickou polohu, teplotu a fotoperiodu. Práce je zaměřena zejména na flebotomy, kteří jsou významnými přenašeči různých patogenů, a na vliv autogenie na jejich vektorový potenciál. Klíčová slova: autogenie, ovariální vývoj, Phlebotomus, Culicidae, Simuliidae, Ceratopogonidae, Tabanidae
|
host ::
RSS.