|
|
Italská commedia dell'arte a Carlo Goldoni
Chlud, Klára ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
Předmětem této bakalářské práce je představení konceptu Komedie dell'arte a Carla Goldoniho. Úvodem je představen medailon Komedie dell'arte a tradic, které předcházely kulturní fenomén. V následující kapitole je vysvětlen princip scénářů a následně provedena literární analýza 3 scénářů. Jedná se o scénáře Flavio tradito, Il cavadente a Il vecchio geloso. Poslední část je věnována Carlu Goldonimu a jeho divadelní reformě. Závěrem je provedena literární analýza 3 Goldoniho divadelních her. I Rusteghi (Křupani), Il servitore di due padroni (Sluha dvou pánů) a Le baruffe chiozzotte (Poprask na laguně). Klíčová slova Commedia dell'arte, italské divadlo, Carlo Goldoni, improvizace, maschere, divadelní scénáře, karneval
|
|
|
Antické postavy a Lucifer v Božské komedii
Hukalová, Michaela ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
Cílem této bakalářské práce je vytvořit výtah nejvýznamnějších antických postav objevujících se v díle italského spisovatele Danta Alighieriho, Božské komedii. Postavy zmíněné v této práci jsou výběrem ze všech tří pasáží díla, které tvoří peklo, očistec a ráj. Práce je provázena originálními citacemi z daného textu, ve kterých zmíněné postavy vystupují. Postupně bude popisován význam těchto veršů v rámci díla a také význam postav v řecké a římské mytologii. Dalším tématem práce je postava samotného Lucifera, jehož pádem z nebes bylo vytvořeno nejen Dantovo peklo, ale také hora očistcová. Celé dílo je vztaženo na pohled samotného autora na jednotlivé postavy a jejich případná provinění. Na začátku bude také obecně přistoupeno k odkazům antické literatury ve středověku, tedy v době života Danta Alighieriho. Samostatná kapitola je také věnována postavám Vergilia a Odyssea, které jsou pravděpodobně jedněmi z nejvýraznějších antických postav. Důležitost postavy Vergilia je také umocněna tím, že byl důležitým nejen pro dílo, jakožto jeden z Dantových průvodců na této pouti, ale také byl důležitým pro samotného autora, který k němu celý svůj život vzhlížel. V závěru práce následují poznatky vycházející ze zkoumání antických postav v rámci Božské komedie a pohledu Danta Alighieriho, který je v tomto svém...
|
|
|
NEJSTARŠÍ ITALSKÉ CESTOPISY
Tarasova, Polina ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat co předcházelo rovnováze mezi faktografickou a literární složkou v raných stádiích vývoje cestopisné literatury v Itálii. Výzkum se bude zakládat na práci s následujícími texty: Historia Mongolorum Giovanniho da Pian del Carpine, Il Milione Marca Pola a Diversae Historiae Odorica da Pordenone a to zejména na analýze vybraných úryvků z těchto textů. Na základě této analýzy pak bude přistoupeno k porovnání a konfrontaci získaných poznatků. Tato práce je rozdělena do pěti kapitol. Druhá kapitola je stručným úvodem k celé práci. Ve třetí kapitole je představen Giovanni da Pian del Carpine, jeho život a historický kontext, v němž působil, následuje zkoumání míry přítomnosti autorského subjektu v textu, vytvořeném v rámci jasně daného zadání. Ve čtvrté kapitole je představen Marco Polo, jeho život, dílo, a dále zkoumaní míry přítomnosti autorského subjektu v textu realizovaném bez jakýchkoli předem daných podmínek. V páté kapitole je představen Odorico da Pordenone, jeho život a dílo, dále je na příkladě textu Diversae Historiae ukázáno, v jak rozsáhlé míře může autorský subjekt pronikat i do textu vytvořeného na základě zadání. Šestá a poslední kapitola má rekapitulační charakter, konfrontuje poznatky získané v předcházejících kapitolách a poukazuje na odlišnosti a...
|
|
|
Cesta k současné dramatice skrze komedii dell'arte a G. B. Andreiniho
Dvořáková, Edita ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
Současný dramatický text je psán s vědomím, že bude uváděn na divadle: bere tedy v potaz jeho specifika a sám je vnímán jakožto složka divadla. Nebylo tomu tak ale vždy, do 20. století bylo drama a s ním i divadlo klasifikováno jako jednoznačná a nesporná součást literatury. V této práci se pokusím prozkoumat, proč existují tyto dva rozdílné pohledy a proč došlo k jejich výměně. Budu sledovat proměny vztahu divadelnosti a literárnosti. Nastíním tuto problematiku od vzniku divadelního umění v antickém Řecku, přes středověké lidové divadlo až po barokní komedii dell'arte. V druhé části se zaměřím na úlohu, kterou ve vyvažování tohoto vztahu hrálo dílo dramatika, herce a capocomica Giovana Battisty Andreiniho, který působil na přelomu 16. a 17. století. Reformu, o kterou se tento autor v tomto směru zasadil, rozeberu na příkladu jeho hry Dvě komedie v komedii - a její plodnost i platnost se pokusím je dokázat na současné inscenaci této hry, kterou v r. 2014 premiéroval soubor Geisslers Hofcomoedianten. V příloze dodávám krátký rozhovor s překladatelkou Kateřinou Bohadlovou, která pro inscenaci pořídila překlad Andreiniho Dvou komedií v komedii, mimochodem první překlad této hry do češtiny. Klíčová slova: Dramatika, komedie dell'arte, divadlo, Andreini, Geisslers Hofcomoedianten
|
|
|
Commento sopra una canzone d'amore v kontextu své doby
Herůfek, Jan ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
RESUMÉ Disertační práce Commento sopra una canzone dʼamore v kontextu své doby, rozvržená do čtyř kapitol, se zaměřuje na rozbor konceptu lásky italského humanisty G. Pica della Mirandola (1463-1494). Jelikož Giovanni Pico byl autorem, jenž žil a tvořil v období italského quattrocenta, je v první kapitole ("Italský humanista Giovanni Pico: pokus o portrét") pozornost věnována konceptu studia humanitatis. Nejprve je v první části ("Pico mezi rétorikou a filosofií") zkoumán jeho vztah ke studiu klasických jazyků (řečtina a latina), rétoriky, filosofie a teologie. Je tedy řešena otázka, zda se Pico po vzoru ostatních italských humanistů hlásil taktéž k dobovému fenoménu, tj. k objevování pramenů antické moudrosti (ad fontes). Je tedy možno přiřadit Pika k intelektuálům typu M. Ficina nebo A. Poliziano, kteří si za svůj cíl kladli vytvářet kritické edice filosofických spisů. Nebo spíše využíval Pico humanistické nástroje (zejména rétoriku) k tomu, aby jejich prostřednictvím představil svůj svébytný humanistický filosoficko-teologický koncept. Zdá se, že si Pico vybral variantu druhou. A systematicky svou humanistickou vizi představoval v dílech z let 1486-1489 (např. Oratio 1486, Conclusiones 1486, Apologia 1487 a Heptaplus 1489). Po analýze jeho listů (adresovaných E. Barbarovi a Lorenzovi Medicejskému)...
|
|
|
Poezie Sebastiana Satty
Šimková, Petra ; Žáčková, Magdalena (oponent)
(česky) Hlavním tématem této rigorózní práce je básnická tvorba předního sardského básníka Sebastiana Satty, tématické konstanty a obraz Sardinie v jeho tvorbě. Práci otevírá stručný historický, sociální a politický kontext Sardinie od sjednocení Itálie po první světovou válku. Následují kapitoly, věnující se básníkovu životu a dílu, posléze jeho začlenění do širšího kontextu italské poezie na přelomu 19. a 20. století a vlivu soudobých autorů na jeho tvorbu. Po úvodním představení básníkova života a doby, ve které tvořil, následují kapitoly, ve kterých je podrobně analyzována celé dílo Sebastiana Satty. Je zde věnován prostor i otázce jazyka, či jednotlivým tématickým konstantám básníkovy tvorby. Následují rozbory drobné poezie a básnických sbírek v chronologickém pořadí. Jedná se o sbírky Nella Terra dei Nuraghes, Versi ribelli, Canti barbaricini a Canti del Salto e della Tanca. Po jejich rozborech následuje kapitola věnující se motivické analýze vybraných Sattových básní ve srovnání s poezií Carducciho a Pascoliho a kapitola mapující ohlasy na Sattovo dílo. V závěru práce jsou na základě výše zmíněných analýz zhodnoceny jednotlivé konstanty v básnické tvorbě Sebastiana Satty a jejich vývoj v rámci jednotlivých sbírek.
|
|
|
Dopisy Pietra Aretina Tizianu Vecellimu
Krčmová, Michaela ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
(česky) Tato práce se zabývá renesančním porovnáváním jednotlivých druhů umění, takzvaným paragone, v tomto případě literatury a malířství. Ve druhé kapitole jsou stručně nastíněny biografické údaje Pietra Aretina s ohledem na jeho literární vývoj. Stěžejní částí této práce je překlad a analýza šesti literárních obrazů v dopisové kolekci Pietra Aretina malíři Tizianu Vecelliovi. V závěru jsou formulovány společné znaky těchto listů, jež můžeme označit za subžánrovou variantu epistolární literatury, charakteristickou pro dané období i povahu sociálních vztahů benátské společnosti Cinquecenta. Klíčová slova (česky) Aretino, Tizian, literatura, dopis, obraz, portrét, plátno, porovnání, společnost, renesance
|
|
|
Svět italské komicko-realistické poezie
Žáčková, Magdalena ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Špička, Jiří (oponent) ; Herůfek, Jan (oponent)
RESUMÉ Disertační práce Svět italské komicko-realistické poezie mapuje převážně v chronologickém řazení italskou poezii, která bývá nazývána jako "giocosa" či "comico-realistica" - v českém překladu nejlépe poezie komicko-realistická. Postupně jsou analyzovány základní tematické okruhy a jednotlivá topoi tohoto žánru a na příkladech jsou prokazovány teze týkající se existence, charakteristiky a kvality tohoto žánru a komična v něm obsaženého. Po úvodu následuje analýza komicko-realistické poezie prvního období, kdy zažívala značný rozkvět, tedy první poloviny 14. století, zahrnující přibližně léta 1280-1340. Po analýze některých sonetů Rustica di Filippi, považovaného za emblematického zakladatele žánru na italském území, se rozbory věnují postupně tématům, jako je bachtinovské obrácení hodnot a zdánlivý protest proti světu, chudoba a peníze, žena a antistilnovismus v sonetech většího počtu básníků tohoto období, z nichž nejtypičtější je Cecco Angiolieri. Nejsou opomenuta ani témata s realističtějším ukotvením, především pak sonety s náboženskou a politickou tematikou. Značná pozornost je také věnována otázce autobiografie či pseudoautobiografie v komicko-realistických textech. Na základě rozboru díla Folgora da San Gimignano a jeho "protějšku" Cenne da la Chitarra je pak vznesena otázka, nakolik je tento...
|
|
|
Lorenzo de' Medici a komicko-realistická poezie
Večeřová, Dobromila ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá dobou a dílem Lorenza de' Medici. V první části práce je Lorenzova osobnost představena a uvedena do historického a kulturního kontextu. Samostatná kapitola je, vzhledem k jeho důležitosti pro společenskou změnu, věnována humanismu a jeho významným osobnostem, následně je zmíněn novoplatonismus a Lorenzovy mecenášské a kulturní aktivity. Druhá část práce se věnuje vlastní tvorbě Lorenza de' Medici, přičemž zvláštní pozornost se obrací především k jeho lidově inspirovaným komickým skladbám, které jsou prakticky analyzovány, konkrétně několik karnevalových písní (canti carnascialechi) a báseň Nencia da Barberino. Na závěr je krátce pojednáno o kontroverzi týkající se spojitosti mezi Lorenzovýmí díly a jeho vládou. Klíčová slova: Lorenzo de'Medici, humanismus, novoplatonismus, volgare, mecenášství, komicko-realistická poezie, karnevalové zpěvy.
|
|
|
"Virtú" a "fortuna" v italské literatuře 16. století
Tarasova, Polina ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat vývoj významů konceptů virtù a fortuna v literatuře italského cinquecenta a následně pak oba koncepty konfrontovat s životní praxí. Díla, na základě kterých bude provedena analýza, jsou: traktát Il Principe (Vladař) Niccola Machiavelliho, traktát Il Cortegiano (Dvořan) Baldassara Castigliona a autobiogrfie La Vita (Vlastní životpis) Benvenuta Celliniho. Tato práce je rozdělena do pěti kapitol. Druhá kapitola je stručným úvodem k celé práci. Ve třetí kapitole je představen Niccolò Machiavelli, jeho život a dílo, následuje sémantická analýza pojmů: virtù a fortuna v textu Vladaře. Ve čtvrté kapitole je představen Baldassare Castiglione, jeho život, dílo, a také rozbor sémantických proměn, ketrých pojmy virtù a fortuna v jeho díle nabývají. V páté kapitole je představen Benvenuto Cellini, jeho život a dílo, dále jsou teoretické koncepty virtù a fortuna rozebrány na příkladě myšlení reálného člověka. Šestá a poslední kapitola má rekapitulační charakter, konfrontuje významové odstíny obou pojmů ve všech dílech a poukazuje na odlišnosti a podobnosti mezi jednotlivými autory.
|
host ::
RSS.