|
|
Role asymptomatických hostitelů v přenosu leishmanióz.
Sandner, Bruno ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanie mají dvouhostitelský cyklus, kdy kolují mezi obratlovčími hostiteli a hmyzími přenašeči, kterými jsou zejména flebotomové (Diptera: Phlebotominae). Savci slouží jako hlavní rezervoáři onemocnění a udržují populaci leishmanií i za nepřítomnosti přenašeče. Jedním z klíčových předpokladů porozumění epidemiologie leishmanióz je znalost role asymptomatických hostitelů v přenosu parazita. Cílem této práce je shrnout poznatky o asymptomatických hostitelích viscerálních leishmanióz působených L. infantum a L. donovani. V případě L. infantum se asymptomatičtí hostitelé přenosu parazita prokazatelně a významně účastní, a to psi, lidé i další předpokládaní rezervoároví hostitelé. Asymptomatičtí psi nakazí stejný podíl flebotomů, jako psi symptomatičtí, a u lidí významně zvyšuje infektivitu koinfekce virem HIV. Přenos VL působené L. donovani byl dříve považován za čistě antroponotický, leč L. donovani byla opakovaně detekována i u jiných savčích hostitelů a zoonotický přenos je pravděpodobný zejména v oblasti východní Afriky. Přenos z asymptomatických jedinců zatím nebyl prokázán, ale studií na toto téma bylo publikováno žalostně málo. Je zapotřebí další intenzivní výzkum, který by potvrdil roli dalších rezervoárových hostitelů a asymptomatických jedinců v přenosu leishmanióz. Je také zapotřebí...
|
|
|
Vývoj leishmanií v přenašečích rodu Phlebotomus
Sádlová, Jovana
DISERTAČNÍ PRÁCE Vývoj leishmanií v přenašečích rodu Phlebotomus. Jovana Sádlová Úvod. Práce řeší dvě hlavní témata: (1) faktory ovlivňující vývoj leishmanií ve flebotomech a (2) mechanismus přenosu leishmanií flebotomy. Je tvořena literárním přehledem vypracovaným ve formě review a pěti původními vědeckými pracemi. (1) V trávícím traktu přenašeče se leishmanie setkávají s prostředím tvořeným mnoha faktory, například proteolytickými enzymy a lektiny flebotomů či složkami krevní a cukerné potravy, kterou samice přijímají. Toto prostředí je do jisté míry druhově specifické a určitý druh leishmanie může být adaptován na konkrétní podmínky v trávicím traktu určitého druhu flebotoma. Adaptace leishmanií pro vývoj v přenašeči jsou však relativně málo probádány a není jasné, do jaké míry se zde uplatňují i hlavní povrchové molekuly ovlivňující vývoj parazita v hostiteli, virulenční faktory, zejména lipophosphoglykan (LPG) a povrchová proteáza gp63. Tato práce vychází z předpokladu, že existují rozdíly ve vývoji různých kmenů L. major v jeho přenašečích (P. papatasi, P. duboscqi). Podrobná charakterizace takto se lišících kmenů může napovědět, zda faktory určující virulenci a infektivitu pro hostitele jsou důležité i pro vývoj parazita v přenašeči. (2) Přesný mechanismus přenosu leishmanií na hostitele...
|
|
|
Role katalázy a chitinázy v životním cyklu leishmanií
Glanzová, Kristýna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je infekční onemocnění působené dvojhostitelskými prvoky rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) přenášenými flebotomy (Diptera: Phlebotominae). Leishmanie jsou pro svůj životní cyklus vybaveny enzymatickou výbavou, která jim pomáhá úspěšně přežívat jak v hmyzích přenašečích, tak v savčích hostitelích. Enzym kataláza, který odstraňuje H2O2 a chrání tedy buňky před reaktivními formami kyslíku, v genetické výbavě leishmanií chybí, ač je přítomný u příbuzných jednohostitelských trypanosomatid. Enzym chitináza se může uplatňovat v interakci leishmanií s chitinózními strukturami ve flebotomech (peritrofická matrix, stomodeální valva) a jelikož je produkován i amastigoty, mohl by hrát roli i v hostiteli. Roli těchto dvou enzymů v životním cyklu leishmanií jsem testovala pomocí přímého srovnání mutantních linií L. mexicana s vloženým genem pro katalázu a s deleci genu pro chitinázu s kontrolními skupinami. Prováděla jsem experimentální infekce flebotomů druhu Lu. longipalpis včetně přenosu leishmanií na hostitele, testovala přežívání leishmanií v makrofázích a prováděla experimentální infekce BALB/c myší s následnými xenodiagnostickými pokusy. Přítomnost katalázy neovlivnila příliš schopnost množení a přežívání leishmanií ve flebotomech, naše pokusy ale potvrdily neslučitelnost...
|
|
|
Trypanosomy hlodavců a zajícovců
Valsová, Iveta ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Trypanosomy (Kinetoplastea) jsou rozšíření endoparazitičtí prvoci běžně nacházení ve všech skupinách obratlovců. Některé hostitelsky nespecifické druhy způsobují vážné nemoci u člověka a hospodářských zvířat, naopak nepatogenní druhy způsobují malé nebo žádné zjevné negativní účinky u hostitelů a jsou většinou hostitelsky specifičtí. Vysokou hostitelskou specifitu savčích trypanosom nacházíme u podrodu Herpetosoma, který je asociovaný s hlodavci. Právě na trypanosomy hlodavců a zajícovců je tato práce zaměřena. Experimentální infekce hlodavců prokázaly u některých druhů trypanosom, že jsou schopny infikovat pouze své přirozené hostitele. Výjimkou z vysoce hostitelsky specifických druhů podrodu Herpetosoma je však druh T. lewisi, který byl prokázán kromě hlodavců také u primátů, a to včetně lidských nákaz. Trypanosomy hlodavců jsou stejně jako samotní hlodavci kosmopolitně rozšířené a jejich vektorem jsou blechy. Do podrodu Herpetosoma bylo postupně zařazeno více než 50 druhů trypanosom, a to hlavně na základě morfologie krevních stádií a hostitelské specifity. S rozvojem biochemických a molekulárních metod se však tento počet může výrazně změnit. Klíčová slova: Trypanosoma, Herpetosoma, hlodavci, zajícovci, morfologie, vývojový cyklus, přenašeči
|
|
|
Leishmanie podrodu Mundinia: genetická analýza a experimentální infekce hlodavců a přenašečů.
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Modrý, David (oponent)
Leishmanióza je lidské a zvířecí onemocnění způsobené jednobuněčnými dvojhostitelskými parazity rodu Leishmania, který je v současné době rozdělen do 4 podrodů - L. (Leishmania), L. (Viannia), L. (Sauroleishmania) a L. (Mundinia). Podrod Mundinia byl vytvořen teprve v roce 2016 a momentálně zahrnuje pět druhů leishmanií parazity divokých zvířat L. enriettii a L. macropodum a tři druhy patogenní pro člověka - L. martiniquensis, L. orientalis a zatím nepojmenovanou L. sp. z Ghany. Geografické rozšíření těchto druhů pokrývá všechny kontinenty kromě Antarktidy. Mezi přenašeče onemocnění lze zařadit nejen flebotomy (Diptera: Psychodidae), jak je tomu u ostatních podrodů leishmanií, ale unikátně i tiplíky (Diptera: Ceratopogonidae). U většiny druhů ale nejsou potvrzeny konkrétní druhy přenašečů a stejnou neznámou jsou i jejich rezervoároví hostitelé. Náplní této diplomové práce bylo testování možných přenašečů, potencionálních modelových organismů (morčat) a rezervoárových hostitelů všech pěti druhů podrodu Mundinia pomocí experimentálních infekcí. Pro testování vývoje v přenašečích jsme využili tři druhy flebotomů, které sdílejí geografické rozšíření s těmito leishmaniemi a byli k dispozici v našem insektáriu. Jelikož flebotomové z Austrálie nebyli nikdy kolonizováni, v případě australské L....
|
|
|
Krevní paraziti lesních kopytníků se zaměřením na rod Plasmodium
Pařízková, Kamila ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Haematozoa je skupina prvoků parazitujících u savců, ptáků a plazů, pro které je charakteristický vývoj v krevních buňkách. Někteří zástupci třídy Haematozoa mohou způsobit závažná onemocnění lidí a ztráty v chovech hospodářských a domácích zvířat. U kopytníků se vyskytují tři rody krevních parazitů - Theileria, Babesia a Plasmodium. Tato práce je zaměřena především na rod Plasmodium u lesních kopytníků. Přenašečem těchto parazitů u kopytníků jsou komáři rodu Anopheles. Areál výskytu plasmodií u kopytníků zasahoval až donedávna pouze do Starého Světa, kde byly popsány druhy P. cephalophi, P. bubalis a P. caprae. Tyto druhy byly tradičně popisovány na základě své morfologie pod světelným mikroskopem. Objev molekulárních metod umožnil podrobnější popis a objevení nového druhu P. odocoilei u jelenovitých v Severní a v Jižní Americe. V práci jsou shrnuty dosavadní informace vztahující se k výskytu krevních parazitů u lesních kopytníků. Klíčová slova: Plasmodium, Babesia, Theileria, kopytníci
|
|
|
Leishmaniases of northern Africa and their vectors
Hanušniaková, Ida ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza patrí medzi najvýznamnejšie svetové ľudské i zvieracie ochorenia. Vyskytuje sa takmer na všetkých svetadieloch. Jej najbližší výskyt k nám je v Stredomorí, vrátane štátov severnej Afriky. Práve tu sa vyskytuje veľká časť všetkých registrovaných prípadov a táto prevalencia stále stúpa. Alžírsko je v počte prípadov druhé na svete a v ostatných krajinách je situácia dosť podobná. V krajinách severnej Afriky sa vyskytujú viscerálne a kutánne prejavy leishmaniózy. K najvýznamnejšími druhom rodu Leishmania v oblasti patrí Leishmania major, nasledovaná L. infantum a L. tropica. V Starom svete prenášajú leishmánie druhy Phlebotomus. Medzi najdôležitejšie prenášače patrí Phlebotomus papatasi, P. sergenti, P. perfiliewi či P. perniciosus. Za hlavné rezervoárové organizmy sú považované hlodavce (Psammomys obesus, Meriones shawi) a psi. U psov sa často prejavuje aj tzv. psia leishmanióza, pričom tieto zvieratá majú klinické prejavy a zároveň slúžia ako rezervoáre ochorenia. Táto bakalárska práca sa zaoberá výskytom jednotlivých druhov Leishmania, klinickými prejavmi v hostiteľoch a ich prenášačmi v severnej Afrike. Kľúčové slová: leishmanióza, flebotomus, severná Afrika, Leishmania, rezervoárový hostiteľ
|
|
|
Afričtí hlodavci jako rezervoároví hostitelé leishmanií.
Glanzová, Kristýna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) jsou prvoci příbuzní trypanosomám, kteří způsobují onemocnění zvané leishmanióza. Jejich životní cyklus se odehrává mezi savčím hostitelem a hmyzím přenašečem. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Phlebotominae) vyskytující se hlavně v tropech, ale rozšíření některých druhů dosahuje až do mírného pásma. Jako rezervoároví hostitelé leishmanií velmi často fungují různé druhy hlodavců. Patří v endemických lokalitách mezi nejpočetnější savce a flebotomové s oblibou žijí přímo v jejich norách, kde se larvy živí trusem a jiným organickým odpadem. Tato práce shrnuje dostupnou literaturu o hlodavcích jako rezervoárových hostitelích šesti druhů pro člověka patogenních leishmanií, které se vyskytují na africkém kontinentu. Zatímco v případě L. major je považováno hned několik druhů afrických hlodavců za rezervoárové hostitele a u L. tropica je pravděpodobná rezervoárová role Ctenodactylus gundi, zachycené infekce hlodavců druhy L. aethiopica, L. infantum a L. donovani je nutno zatím považovat spíše za náhodné, roli hlodavců coby rezervoárů těchto druhů leishmanií nelze bez dalších studií uznat. U doposud nepojmenované Leishmania sp. z Ghany prozatím nejsou známi žádní rezervoároví hostitelé. Všechny prokázané druhy rezervoárových hostitelů v rámci afrických...
|
|
|
Role hlodavců rodu Arvicanthis jako rezervoárů Leishmania major: xenodiagnostika a experimentální infekce flebotomy.
Hrnčířová, Kateřina ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Kožní leishmanióza je nejčastější z klinických forem onemocnění člověka působené parazity rodu Leishmania. Paraziti jsou mezi hostiteli přenášeni sáním samic dvoukřídlého hmyzu rodu Phlebotomus v oblasti Starého světa a Lutzomyia v oblasti Nového světa. Jedním z hlavních původců kožní leishmaniózy Starého světa je Leishmania major. Onemocnění působené tímto druhem je zoonózou, kde jako rezervoároví hostitelé slouží hlodavci. Parazit dlouhodobě koluje mezi rezervoárovými hlodavci a flebotomy a člověk se stává jen náhodným hostitelem v případě výskytu v ohnisku nákazy. Hlodavci rodu Arvicanthis patří mezi nejhojnější hlodavce afrického kontinentu, s původním výskytem v Etiopii, odkud se rozšířili na podstatné území subsaharské Afriky a delty řeky Nil. V endemických lokalitách kožních i viscerálních leishmanióz jsou velice hojní a splňují i další kritéria rezervoárového hostitele, včetně opakovaných nálezů jedinců infikovaných L. major a dalšími druhy leishmanií. Dosud ovšem nebylo potvrzeno, jakou roli v koloběhu onemocnění hrají a zda nejsou jen náhodným hostitelem tohoto parazita. Pro tuto práci byl získán druh A. neumanni, který se vyskytuje především ve východní Africe, na území Etiopie, Somálska, Keni a Tanzánie. Jedinci z pokusných skupin byly experimentálně nakaženi třemi různými izoláty L....
|
|
|
Biologie leishmanií komplexu Leishmania enriettii.
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Spitzová, Tatiana (oponent)
vytvořený v roce 2016, ve kterém je zařazeno 5 druhů leishmanií - pouze divokých druhů savců, zatímco druhy "L. siamensis" . izolovaná v Ghaně mají potenciál infikovat i člověka. Areál rozšíření těchto druhů je velmi široký a zasahuje do všech kontinentů světa kromě Antarktidy, čemuž odpovídá i neobvyklá hostitelů a přenašečů onemocnění. Mezi vektory patří nejen flebotomové dvoukřídlý krevsající hmyz čele i tiplíci (Diptera: což je v rámci rodu zcela unikátní Škála zvířat, ze kterých byli zástupci podrodu izolováni je široká, od ů í či dobytka po hlodavce, ale skutečné doklady o jejich rezervoárové roli chybí. Mnohé otázky, zejména přesná identita rezervoárových zvířat a přenašečů, musí být zodpovězeny, než pochopíme unikátního Klíčová slova: leishmanióza, "Leishmania siamensis" , leishmanióza koní, fylogeneze, agbamekanu
|
host ::
RSS.