|
|
Effect of selected drugs on mitochondrial metabolism in an in vitro model of human skeletal muscle
Krajčová, Adéla ; Anděl, Michal (vedoucí práce) ; Kieslichová, Eva (oponent) ; Houštěk, Josef (oponent)
SOUHRN Úvod: Rostoucí počet studií ukazuje, že mitochondriální dysfunkce mohou být způsobeny některými běžně užívanými léky a sehrávat klíčovou roli v rozvoji jejich nežádoucích účinků. Jedním z příkladů je derivát fenolu propofol. Propofol je intravenózní, rychle a krátkodobě působící hypnotikum, které se rutinně užívá jak k anestezii v průběhu operačních zákroků, tak i k sedaci na jednotkách intenzivní péče. Syndrom propofolové infuze (PRIS) je vzácnou, avšak závažnou komplikací podávání léku s velmi vysokou mortalitou. Mezi jeho typické známky patří metabolická acidóza, nově vzniklé arytmie, změny na EKG podobné známkám pozorovaným u Brugada syndromu, hypertriglyceridémie, horečka, hepatomegalie, rhabdomyolýza, srdeční a/nebo renální selhání. Riziko vzniku syndromu se zvyšuje se stoupající dávkou a dobou podávání (˃48 hod). Mechanismus vzniku syndromu není dosud znám: pilotní studie provedené na animálních modelech naznačují poškození mitochondriálního metabolismu. V úvodní části práce byla provedena rešerše všech 153 publikovaných kazuistik popisujících PRIS a všech dosud provedených experimentálních prací. Dalším cílem studie bylo potvrdit hypotézu mitochondriálního poškození pomocí prolongované in vitro expozice lidských svalových buněk různým koncentracím propofolu a poté měřením jejich...
|
|
|
Akutní poškození ledvin u kriticky nemocných: experimentální a klinické přístupy
Valešová, Lenka ; Matějovič, Martin (vedoucí práce) ; Nalos, Marek (oponent) ; Kieslichová, Eva (oponent)
Akutní poškození ledvin (AKI) je syndromem zatíženým vysokou morbiditou a mortalitou, postihujícím více než třetinu pacientů na jednotkách intenzivní péče, a jeho incidence nadále stoupá. Až polovina případů je zapříčiněna sepsí. I přes narůstající poznatky o patofyziologických mechanismech rozvoje renální dysfunkce v sepsi nedosahuje naše současné porozumění úrovně, ze které bychom se odrazili k definování a zavedení úspěšné cílené prevence a léčby AKI v sepsi. Prvním cílem naší práce tak bylo rozšířit tyto poznatky s využitím klinicky relevantního velkého zvířecího modelu a moderních metod molekulární biologie - genomiky a proteomiky. Acidóza představuje obvyklou poruchu acidobazické rovnováhy u kriticky nemocných. Její role je ale kontroverzní. Dosud není známo, zda je markerem tíže základního onemocnění nebo sama o sobě přitěžujícím patofyziologickým mechanismem. Množí se také poznatky poukazující na možný protektivní vliv acidózy ve stresových podmínkách utlumením buněčné energetiky a snížením nároků tkání na kyslík. Vytyčili jsme si za cíl zkoumat účinky různých typů acidózy na mnoha fyziologických úrovních zdravého zvířecího organismu s důrazem na komplexní výzkum jejich vlivu na ledviny v rámci pátrání po nových ochranných a léčebných modalitách AKI, z nichž jednu by permisivní acidóza...
|
|
|
Pravidlo mrtvého dárce a jeho význam v současné etice transplantací
Rusinová, Kateřina ; Šimek, Jiří (vedoucí práce) ; Kieslichová, Eva (oponent) ; Hříbek, Tomáš (oponent)
Souhrn Cílem disertace je představit současný koncept smrti a kritéria pro stanovení smrti v kon- textu transplantačního programu a dokázat teze: Pravidlo mrtvého dárce (dead donor rule) nemá být nezbytnou podmínkou odběru životně důležitých orgánů a tyto orgány k transplantaci má být přípustné odebírat i od pacientů bezprostředně umírajících, při respektování principu autonomie a non-maleficence. Na konkrétních příkladech jsou uve- deny problémy stanovení okamžiku smrti a je doloženo, že dárci orgánů nenaplňují bio- logická kritéria smrti a pravidlo mrtvého dárce je v současné klinické praxi porušováno. Argumentací je podpořena myšlenka, že při rozvíjejících se technologických možnostech současné intenzivní medicíny pravidlo mrtvého dárce ztrácí na významu. Legální koncept smrti se tak vzdaluje biologické podstatě fenoménu. V práci je demonstrováno, že pravi- dlo mrtvého dárce není nezbytnou podmínkou transplantací. Pro rozumný a odpovědný přístup k etickým pravidlům transplantační medicíny není nezbytně nutné definovat smrt a tedy není nezbytné ani pravidlo mrtvého dárce. Jak důvěra veřejnosti v transplantace, tak i ochrana vulnerabilních jedinců mohou být zajištěny prostřednictvím jiných etických nástrojů (princip autonomie a non-maleficence). Pro etickou přípustnost odběrů má zá- sadní význam správné...
|
|
|
Intrakraniální tlak a jeho změny při léčbě akutního jaterního selhání metodou FPSA/Prometheus v chirurgickém modelu na praseti
Pražák, Josef ; Cvachovec, Karel (vedoucí práce) ; Červinková, Zuzana (oponent) ; Kieslichová, Eva (oponent)
Úvod: Mozkový edém je dobře známá a fatální komplikace akutního jaterního selhání (ALF - acute liver failure). Vliv léčby arteficiálními eliminačními metodami na cerebrální poškození u ALF je většinou, pokud vůbec, monitorován měřením intrakraniálního tlaku. Cílem této práce je posoudit vliv metody frakční plasmatické separace a adsorpce( FPSA - Fractionated Plasma Separation and Adsorption) - jedné z nebiologických eliminačních metod, na intrakraniální tlak. Druhým cílem této práce je vyhodnotit možnou roli intracerebrální mikrodialýzy v monitoraci efektivity léčby akutního jaterního selhání metodou FPSA. Metody. Ve dvou experimentech na velkém zvířeti - praseti, byly použity dva různé chirurgické modely ALF. V prvním experimentu byla experimentální zvířat rozdělena na dvě skupiny, skupinu ALF, u které bylo navozeno pouze jaterní selhání a skupinu FPSA, kde bylo navozeno jaterní selhání a následně u ní proběhl jeden cyklus léčby metodou FPSA. U obou skupin byl měřen intrakraniální tlak a hodnoty byly následně statisticky porovnány. V druhém experimentu byla porovnávána data z monitorace mikrodialýzou a intrakraniální tlak mezi třemi skupinami pokusných zvířat, tedy mezi skupinou s pouhým navozením ALF (ALF skupina), skupinou s ALF, u které proběhl šestihodinový cyklus léčby metodou FPSA (FPSA skupina), a...
|
|
|
Transplantace jako léčba fulminantního selhání jater
Dračka, Pavel ; Mrkvičková, Jaroslava (vedoucí práce) ; Kieslichová, Eva (oponent)
Předložil jsem případovou studii ošetřovatelské péče u pacienta podstupujícího transplantaci jako léčbu fulminantního selhání jater. V práci popisuji průběh léčby od přijetí nemocného pana B. P. F. na resuscitační oddělení KARIP transplantačního centra IKEM Praha až po překlad na hepatologické oddělení IKEM. Nemocný byl pro akutní jaterní selhání na podkladě intoxikace muchomůrkou zelenou léčen urgentní transplantací jater. V ošetřovatelské části jsem vypracoval ošetřovatelskou anamnézu a podle potřeb nemocného stanovil ošetřovatelské diagnózy k 4. dni hospitalizace/0. den po transplantaci s přehledem realizace a hodnocení všech cílů péče pro zvolený den. Dále se věnuji průběhu hospitalizace, prognóze nemocného a edukaci, kterou dělím na krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá má charakter edukace sebepéče a dodržování nových hygienických návyků. Plán dlouhodobé edukace vychází ze zcela nové situace pro nemocného po transplantaci orgánu a vlivu této léčby na další život. Velmi důležitou součástí celého ošetřovatelského procesu je vhodná a citlivá forma komunikace s nemocným po transplantaci orgánu.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.