|
|
Rodinné prostředí drogově závislých
LUKÁŠOVÁ, Adéla
Žijeme v postmoderní době, kde původní pojetí rodiny pozbývá smyslu a kde dochází k rozbíjení tradičních rodinných hodnot. Lze zde také hovořit o takzvané krizi rodiny a s ní souvisejícím vznikem sociálně patologických jevů. Tento pojem se v České republice začal uplatňovat v průběhu 90. let. Jedná se o transformaci, která sebou přináší absenci tradičních rodinných znaků, kterými jsou úplná rodina, primární zastoupení rodiny ve společenském spektru či upřednostňování tráveného času v rodině jejími jednotlivými členy. Rodina současné postmoderní společnosti je poté charakterizována velmi vysokou rozvodovostí a s tím spojenou absencí jednoho z rodičů (převážně otce), poklesem počtu dětí, zvyšováním rodičovského věku či upřednostňováním kariéry na úkor rodiny. Tato práce je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. Teoretická část se zabývá tématem rodiny jako společenským fenoménem, typologií rodiny, styly výchovy v rodině, rizikovými faktory v rodině a poté drogami samotnými, aktuální drogovou situací na české scéně, drogovou závislostí, léčbou drogově závislých v návaznosti na rodinnou terapii. Zvýšená pozornost je věnována stylům výchovy a rizikovým faktorům v rodině a jejich možnému vlivu na vznik sociálně patologických jevů. Cílem praktické části této bakalářské práce je zmapování názorů odborníků na drogovou závislost v návaznosti na drogové prostředí. Dílčím cílem práce je pak zjištění skutečnosti, do jaké míry je odborný pracovník schopen ovlivnit rodinné prostředí drogově závislého. Ke sběru dat byla využita metoda dotazování prostřednictvím hloubkového polostrukturovaného rozhovoru. Tento byl založen na kladení otevřených a polouzavřených otázek vybrané skupině respondentů. Účelem sběru dat bylo vytvoření hlubšího monitoringu a zjištění základních faktů o dané problematice. Základním výzkumným souborem se stali odborní pracovníci věnující se cílové skupině drogově závislých. Prostřednictvím analýzy výsledků výzkumného šetření byly vytvořeny odpovědi na výzkumné otázky a shrnuty následovně: 1. Odborníci vnímají, že rodinné prostředí ovlivňuje vztah drogové závislosti, konkrétně prostřednictvím genetických dispozic, osobnostních předpokladů, vrstevníků a problematické komunikace v samotné rodině, vedle toho je důležitá role rodičů a vzájemné vztahy v rodině, není klíčovým faktorem, ale pouze jedním z faktorů, který ovlivňuje vznik drogové závislosti. 2. Odborníci mají možnost ovlivnit rodinné prostředí drogově závislých prostřednictvím individuální, skupinové, rodinné či partnerské terapie; rodičovské a sociální práce; mediace vztahů v rodině, spoluprací, arteterapií či za pomoci relaxačních technik. Výzkumné šetření ukázalo, že neexistuje výlučně jeden rizikový faktor z oblasti rodinného prostředí, který by predisponoval vznik závislosti na omamných a psychotropních látkách. Tento jev se neobjevuje ani v souvislosti se vznikem a rozvojem jiného sociálně patologického jednání. Analýza získaných dat ukázala, že vznik závislosti je určen komplexním působením několika faktorů, které pramení z nejrůznějších sfér života. Hovoříme tedy o bio - psycho - socio - spirituálním vzniku závislosti. Výše zmíněné platí také v návaznosti na výchovné styly rodiny. Nelze říci, že určité styly výchovy jsou více či méně predispoziční ke vzniku závislosti nežli jiné.
|
|
|
Ošetřovatelská péče o pacienta s dekubity
ŠERIOVÁ, Martina
Bakalářská práce se zabývá problematikou ošetřovatelské péče o pacienta s dekubity. Téma práce je v dnešní době zcela aktuální, neboť stále přibývá ležících pacientů, u kterých vzniká potencionální riziko vzniku dekubitu. ?Dekubitus je proleženina, která vzniká v důsledku působení patologického tlaku na tzv. predilekční místo.? (Pejznochová, 2010, s. 23). Tímto onemocněním trpí převážně imobilní pacienti. Vzniku dekubitu lze předcházet pravidelným polohováním a používáním antidekubitních pomůcek. Při léčbě již vzniklého dekubitu se v dnešní době dává přednost používání moderní terapie, tzv. ?vlhké terapie?. Tato práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. V teoretické části je nastíněna problematika vzniku a hodnocení dekubitu, nejčastější místa vzniku, hodnotící škály vzniklého defektu, důležitost prevence a následné léčby dekubitu. V neposlední řadě popisuje ošetřování dekubitů v nemocničním prostředí a v agenturách domácí péče. Pro praktickou část byly stanoveny 2 cíle, a to popsat nové způsoby v léčbě dekubitů a srovnat možnosti v ošetřování dekubitů v nemocničním prostředí a v agenturách domácí péče. K dosažení stanovených cílů byl využit kvalitativní výzkum, který byl proveden formou polostrukturovaných rozhovorů se sestrami z lůžkových oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s., se sestrami z Městské charity v Českých Budějovicích a se sestrami z Domácí ošetřovatelské péče a pečovatelské služby ALICE v Českých Budějovicích. Při pořizování rozhovorů byly sestaveny 2 okruhy otázek. Výzkumný soubor tvořilo 11 respondentek. Respondentky z lůžkových odděleny pocházely z kožního, interního oddělení a z oddělení následné péče. Tyto respondentky byly označeny jako respondentky č. 1-4. Sestry z agentur domácí péče měly označení respondentky č. 5-11. Takto zvolený výběr respondentek umožnil porovnat konkrétní péči o pacienty na lůžkových odděleních a v agenturách domácí péče. Sběr dat probíhal v průběhu měsíce února a března 2013. Na začátku výzkumného šetření bylo v souvislosti s cílem práce zvoleno pět výzkumných otázek. První otázka se zabývala novými způsoby v léčbě dekubitů. Druhá se zaměřovala na ošetřovatelskou péči o pacienta s dekubity v nemocničním prostředí. Třetí otázka zkoumala oblast ošetřovatelské péče o pacienta s dekubity v agenturách domácí péče. Poslední dvě otázky byly zaměřeny na použití obvazových materiálů k léčbě dekubitů v nemocničním prostředí a v agenturách domácí péče. Na základě výzkumného šetření bylo zjištěno, že v obou institucích dbají na správnou prevenci, pod kterou řadí polohování klienta, výživu, hygienu a použití antidekubitních pomůcek. Z výzkumu vyplynulo, že často nahrazují originální antidekubitní pomůcky dekami a polštáři, neboť tyto pomůcky jsou nejlépe dostupné a splní svůj účel. V rámci použití obvazových materiálů na lůžkových odděleních a v agenturách domácí péče převládá použití vlhké terapie a materiálů k této terapii určených. V oblasti terapie považují tuto metodu za lepší, neboť při ní dochází k rychlejšímu zhojení defektu, je zapotřebí méně převazů a převazy jsou pro klienta méně bolestivé. V hodnocení sester bylo zjištěno, že většina sester z agentur domácí péče si myslí, že v agenturách je poskytována lepší péče než v nemocnici. Samozřejmě sestry z lůžkových oddělení si to myslí naopak. Až na jednu respondentku se všechny pravidelně zúčastňují odborných seminářů, kde jsou jim představeny nové materiály a způsoby léčby. Práce bude sloužit pro zlepšení v oblasti ošetřovatelské péče o pacienty s dekubity a dále bude sloužit jako studijní materiál pro studenty zdravotnických oborů.
|
|
|
Ošetření pupečníku novorozence od narození po propuštění do domácí péče
ŠNAJDROVÁ, Šárka
Současný stav: Ošetřování pupečníku je jeden ze základních výkonů prováděných bezprostředně po porodu a v prvních týdnech života novorozence. Jde o každodenní rutinu porodních asistentek, dětských sester, ale i matek. Péče o pupečník je velice důležitá, neboť pupečník se snadno může stát vstupní bránou infekce a tím ohrozit zdraví a život novorozence. O tom, jak pupeční pahýl ošetřovat bylo popsáno mnoho stran různých publikací. Autoři většinou vycházeli z vlastní praxe a z možností, které ve své době měli. Vzhledem k tomu, že se postup výkonu v průběhu let několikrát měnil, není v tomto směru v současné době učiněna žádná shoda, jak postupovat jednotně a ošetření pupečníku novorozence se na jednotlivých pracovištích provádí odlišně. Nezbytná je také opakovaná edukace matek o tom, jak správně ošetřovat pupečník novorozence nejen ve zdravotnickém zařízení, ale i doma. Problematikou ošetřování pupečníku novorozence se zabývá a ošetřovatelské postupy vydává Světová zdravotnická organizace (WHO), Asociace porodních asistentek a neonatologických sester (AWHONN), Evropská rada pro resuscitaci (ERC) a u nás Česká neonatologická společnost (ČSNeoS). Předmět: Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jakým způsobem se provádí ošetření pupečníku novorozence od narození po propuštění do domácí péče na vybraných novorozeneckých odděleních a jakým způsobem jsou edukovány matky o péči o pupečník novorozence na vybraných novorozeneckých odděleních. Metodika: Praktická část bakalářské práce byla zpracována na základě kvalitativního výzkumného šetření s malým souborem respondentek. Kvalitativní výzkumné šetření probíhalo metodou dotazování, pro sběr dat byla použita technika hloubkového rozhovoru. Tato metoda byla zvolena zejména kvůli tomu, že pomáhá udržet obsahovou stránku rozhovoru a zároveň dává prostor respondentkám volně vyjadřovat své vlastní názory, pocity a zkušenosti k předmětu výzkumu. Umožňuje také podrobně přihlížet, jak respondentky chápou určitý problém. Díky stejné struktuře otázek, bylo ulehčeno následné kódování, kategorizace i obsahová analýza rozhovorů. Výzkumný soubor: Výzkumný soubor tvořily tři dětské sestry/porodní asistentky a tři matky na záměrně vybraných novorozeneckých odděleních ve Valašském Meziříčí, v Benešově a v Českých Budějovicích. Pro výběr porodních asistentek/dětských sester byly stanoveny tři kritéria. Prvním kritériem byla práce na novorozeneckém oddělení bez odborného dohledu (platná registrace sestry v NCONZO), druhým kritériem byl pracovní poměr minimálně jeden rok na novorozeneckém oddělení a třetím kritériem byla viditelná identifikace osoby. Pro výběr matek byla stanovena dvě kritéria. Prvním kritériem byla péče matky o fyziologického novorozence na rooming-in alespoň 48 hodin, druhým kritériem bylo, že v den rozhovoru je matka i novorozenec propuštěn do domácí péče. Výsledky: Z výsledku výzkumného šetření je jasné, že se způsob ošetření pupečníku novorozence na vybraných novorozeneckých odděleních liší jak v péči o pupečník po porodu, tak i v následné péči na rooming-in. Postupy péče o pupečník jsou na novorozeneckých odděleních stanoveny primářem a vedoucím lékařem oddělení a v zásadě se nemění, pouze na novorozeneckém oddělení v Českých Budějovicích došlo ke změně v loňském roce, kdy se přiklonili k poslednímu doporučení AWHONN z roku 2007, které uvádí, že se pupeční pahýl má nechat samovolně odpadnout. Z toho vyplývá, že nejvíc se s doporučením ošetření pupečníku novorozence WHO, AWHONN i ČNeoS sjednocuje novorozenecké oddělení v Českých Budějovicích, na novorozeneckém oddělení v Benešově se postup péče o pupečník novorozence mírně odlišuje a na novorozeneckém oddělení ve Valašském Meziříčí se pupečník novorozence ošetřuje podle staré normy ČNeoS. Závěr: Výstupem bakalářské práce je standard ošetřovatelské péče o pupečník novorozence, který by mohl posloužit pro jednotný postup na vybraných novorozeneckých odděleních.
|
|
|
Diagnostika a terapie infekce Helicobacter pylori
POSPÍŠILOVÁ, Michaela
H pylori je pohyblivá gramnegativní mikroaerofilní tyčka. Je charakteristická produkcí ureázy. Kolonizuje povrch žaludeční sliznice. Přítomnost bakterie vyvolá ve všech případech rozvoj chronické gastritidy, na jejímž podkladě mohou vzniknout další závažné choroby ? gastroduodenální vředová choroba nebo adenokarcinom žaludku. V roce 1994 byla tato bakterie vyhlášena za karcinogen 1. třídy. K diagnostice infekce H pylori využíváme invazivní a neinvazivní metody. Mezi invazivní metody patří kultivace, histologické vyšetření a rychlý ureázový test. K neinvazivním metodám řadíme dechový test s ureou značenou izotopem uhlíku 13C, test vyšetření antigenu HpSA ve stolici a sérologické vyšetření. H pylori je citlivý na betalaktamová antibiotika, proto by měla být základem léčebného schématu. Rezistence bakterie na tato antibiotika je výjimečná. Pokud je pacient alergický na batalaktamová antibiotika, můžeme je nahradit nitroimidazoly. Bakterie je citlivá i na makrolidy. Hlavním cílem mé bakalářské práce je osvojení si praktických znalostí správné laboratorní praxe při zpracování stolice a krevního séra při podezření na výskyt bakterie H pylori. Ve svojí práci jsem chtěla též popsat současné trendy v diagnostice a terapii infekce H pylori a zjistit četnost výskytu bakterie v závislosti na věku, pohlaví a ročním období. Zjištěné skutečnosti jsem porovnala s údaji uváděnými v odborné literatuře. Dále jsem zjišťovala v ambulancích českobudějovických gastroenterologů způsoby, jakými je v současné době diagnostikována a léčena gastroduodenální vředová choroba způsobená infekcí H pylori. Sběr dat pro kvantitativní výzkum jsem prováděla v mikrobiologické laboratoři Synlab czech s.r.o. v Českých Budějovicích. Tato laboratoř má spádovou oblast z celého jihočeského kraje. Vyšetřovaný materiál pocházel nejčastěji z ordinací praktických lékařů ale i lékařů jiných specializací. Sběr dat jsem prováděla od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012. Data jsem sbírala pomocí dvou vyšetřovacích metod. Jednalo se o metodu euroSCREEN HP a metodu EIA Helicobacter MONO IgG. Metoda euroSCREEN HP je založena na detekci antigenu HpSA ve stolici. EIA Helicobacter MONO IgG je imunoenzymatická metoda pro stanovení IgG protilátek proti H pylori v lidském séru nebo plazmě. Výzkumný soubor pro kvalitativní výzkum byl tvořen lékaři, kteří působí v gastroenterologických ambulancích v Českých Budějovicích. Z každé ambulance byl vybrán jeden lékař. Jako metodu zpracování získaných informací jsem zvolila řízený polostrukturovaný rozhovor. Získané rozhovory jsem zpracovala do kazuistik, na základě kterých jsem pak vytvořila kategorizační tabulky. V kvantitativním výzkumu se mi podařilo potvrdit všechny tři hypotézy. Ve vyšších věkových kategoriích pacientů byl vyšší výskyt infekce H pylori. Výskyt infekce H pylori nebyl závislý na pohlaví pacientů ani na ročním období. V kvalitativním výzkumu jsem zjistila, že českobudějovičtí gastroenterologové diagnostikují gastroduodenální vředovou chorobu především gastroskopicky s odběrem bioptických vzorků. Vzorky následně odesílají do mikrobiologické laboratoře na kultivaci, histologické vyšetření a rychlý ureázový test. Infekci H pylori léčí klasickou trojkombinační léčbou inhibitorem protonové pumpy, amoxicilinem a klaritromycinem. Při přecitlivělosti na betalaktamová antibiotika užívají trojkombinaci inhibitoru protonové pumpy, metronidazolu a klaritromycinu. S rezistencí na metronidazol a klaritromycin se setkávají občas. V případě rezistence provedou kultivaci se stanovením citlivosti na antibiotika. Efekt eradikační léčby ověřují vždy 6 až 8 týdnů po eradikaci pomocí kontrolní gastroskopie s odběrem bioptických vzorků, které jsou odeslány do mikrobiologické laboratoře. Někteří využívají i stanovení antigenu HpSA ve stolici.
|
|
| |
|
|
Svépomocné skupiny Anonymní alkoholici, jako forma následné péče a prevence recidivy pro osoby závislé na alkoholu a jejich rodinné příslušníky.
LUKEŠOVÁ, Libuše
Tato práce se zabývá jednou z metod získání a udržení střízlivosti osob závislých na alkoholu. Metoda vznikla v roce 1935 v USA a postupně se rozšířila do celého světa. V ČR je praktikována od roku 1989. Její základní myšlenkou je zjištění, že alkoholikovi může pomoci jiný alkoholik tím, že mezi nimi dochází k vzájemné výměně vlastních zkušeností s alkoholem. Dlouhodobě střízlivý pomáhá dosud pijícímu, který chce se svou závislostí skončit. Úspěch metody je založen na ochotě pracovat na sobě s pomocí programu nazývaného Dvanáct kroků. Jeho podstata je duchovní, ale využívají ji s úspěchem ateisté i agnostici. Práce na programu není časově omezena. Jde o celoživotní proces postupného sebezdokonalování.
|
|
|
Ošetřovatelská specifika v péči o děti s vývojovou dysplazií kyčelního kloubu
MÁLKOVÁ, Veronika
Tato práce se zabývá ošetřovatelskou péčí o děti s vývojovou dysplazií kyčelního kloubu. Zaměřuje se na její specifika. Z práce plyne, že role sestry v této oblasti je důležitá, spočívá v přípravě a asistenci při diagnostice, zahrnuje v ošetřovatelské péči zejména hygienickou péči, edukační činnost, důraz na prevenci komplikací. Provádí praktickou demonstraci ortopedických pomůcek. V rámci operační a hospitalizační péče je důraz kladen kromě výše zmíněných bodů i na podporu dítěte - tlumení bolesti, strachu a úzkosti.
|
|
|
Úloha sestry v prevenci imobilizačního syndromu po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení
HOLUBCOVÁ, Eliška
Bakalářská práce na téma Úloha sestry v prevenci imobilizačního syndromu po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení se zabývá problematikou ošetřovatelské péče a prevence imobilizačního syndromu u pacientů po cévní mozkové příhodě. Teoretická část práce je zaměřena na prevenci, léčbu a vyšetření, která pacient absolvuje po cévní mozkové příhodě, a na úlohu sestry při těchto výkonech. V práci je podrobně popsán rovněž imobilizační syndrom. V závěru teoretické části se autorka zabývá ošetřovatelskou péčí, která by se měla provádět jako prevence imobilizačního syndromu u pacienta po cévní mozkové příhodě. Jedna z kapitol je věnovaná hygienická péči, výživě, vyprazdňování, péči o kůži, psychickému stavu a komunikaci s pacientem po cévní mozkové příhodě. Praktická část bakalářské práce je zaměřena především na kvalitativní šetření prováděná přímo na oddělení. Cílem uvedeného šetření bylo zhodnocení úlohy sestry v péči o pacienta po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení. V šetření byla stanovena následující výzkumná otázka: Jakou úlohu hraje sestra v prevenci imobilizačního syndromu u pacienta po cévní mozkové příhodě? Dále jsou uvedeny rozhovory se sestrami, které byly uskutečněny přímo na neurologickém oddělení a u stejných sester bylo rovněž provedeno skryté pozorování ošetřovatelské péče. Z výsledků šetření vyplývá, že sestra hraje hlavní úlohu v péči o pacienta po cévní mozkové příhodě. Na prvním místě jako poskytovatelka péče, dále jako komunikátorka a v menší míře i jako edukátorka. V práci najdeme také mapu ošetřovatelské péče, která popisuje správný postup při ošetřování dutiny ústní. Správně prováděnými ošetřovatelskými postupy může sestra výrazně ovlivnit průběh nemoci, a zabránit tak komplikacím, ke kterým patří zejména dehydratace, malnutrice a dekubity.
|
|
|
Subjektivní vnímání životní změny u osob v substitučním metadonovém programu v Českých Budějovicích.
MARKOVÁ, Kateřina
Práce se zaměřuje na subjektivně vnímané změny v životech osob v substitučním metadonovém programu, na to, jak tyto změny prožívají a jak subjektivně léčbu hodnotí. Téma je zpracováno z hlediska bio-psycho-socio-spirituálního. V teoretické části se zabývám kvalitou života a subjektivně vnímanou osobní pohodou, vymezuji šest základních dimenzí osobní pohody, z kterých vycházím v praktické části práce. Dále zde rozpracovávám bio-psycho-socio-spirituální model v kontextu metadonové substituční léčby. Také v této části popisuji faktory životní změny a motivaci ke změně. Poslední teoretická kapitola se zaměřuje na substituční léčbu jako takovou a konkrétněji na substituční léčbu metadonem. V praktické části jsou prezentovány výsledky výzkumu. Cílem práce bylo analyzovat, jak osoby v substitučním metadonovém programu v Českých Budějovicích vnímají životní změny. Pro dosažení cíle byl zvolen kvalitativní výzkum. Data byla získávána technikou narativního interview. Výzkumný soubor tvořili 4 respondenti, kteří byli v substitučním metadonovém programu. Z výsledků výzkumu vyplývá, že subjektivně prožívané změny v životech osob v metadonovém substitučním programu se týkají pěti ze šesti dimenzí osobní pohody. Změny nebyly zaznamenány v dimenzi týkající se smyslu života, respektive ani po několika měsíční substituční léčbě metadonem tyto osoby subjektivně nevnímají žádný životní cíl. Z toho lze vyvodit významné důsledky pro práci s těmito osobami, především pro terapeuty substitučních center, kteří by na spiritualitě osob měli pracovat.
|
|
|
SPECIFIKA LÉČBY U ALKOHOLIKŮ, UŽIVATELŮ NELAKOHOLOVÝCH DROG A GAMBLERŮ
HOMOLKOVÁ, Kateřina
HLAVNÍM CÍLEM MÉ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE BYLO ZJISTIT, JAKÁ JSOU SPECIFIKA LÉČBY U ALKOHOLIKŮ, GAMBLERŮ A UŽIVATELŮ NEALKOHOLOVÝCH DROG V PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNĚ ČERVENÝ DVŮR. DÍLČÍM CÍLEM BYLO ZJIŠTĚNÍ ROZSAHU A POTŘEBNOSTI JEDNOTLIVÝCH TERAPEUTICKÝCH PŘÍSTUPŮ. KONKRÉTNĚ SE JEDNALO O ARTETERAPII, PRACOVNÍ TERAPII, SKUPINOVOU A INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOTERAPII. ZVOLENÝM VÝZKUMEM BYLO ZJIŠTĚNO, ŽE SE V LÉČBĚ ZÁVISLOSTI NEVYSKYTUJÍ ŽÁDNÉ KARDINÁLNÍ ROZDÍLY MEZI JEDNOTLIVÝMI DRUHY ZÁVISLOSTÍ. DIFERENCE, KTERÉ PRO MNE Z VÝZKUMU VYPLYNULY, LZE CHARAKTERIZOVAT JAKO DÍLČÍ. TYTO ROZDÍLY DLE MÉHO NÁZORU NEVYPLÝVAJÍ POUZE Z DRUHU ZNEUŽÍVANÉ LÁTKY, ALE JSOU OVLIVNĚNY MNOHA FAKTORY. MEZI TYTO FAKTORY PATŘÍ VĚK, POHLAVÍ, VZDĚLÁNÍ, DROGOVÁ (ALKOHOLOVÁ) KARIÉRA, RODINNÉ ZÁZEMÍ, EKONOMICKÁ SITUACE, SOCIÁLNÍ A KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI, PRACOVNÍ NÁVYKY A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ I TO O KOLIKÁTOU LÉČBU SE U DANÉHO JEDINCE JEDNÁ.
|
host ::
RSS.