|
|
Fyzioterapie po operačních řešeních spastické dystonie horní končetiny u pacientů po poškození mozku
Marešová, Zuzana ; Angerová, Yvona (vedoucí práce) ; Sládková, Petra (oponent)
Jméno, příjmení: Zuzana Marešová Vedoucí práce: doc. MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA Název bakalářské práce: Fyzioterapie po operačních řešeních spastické dystonie horní končetiny u pacientů po poškození mozku Abstrakt bakalářské práce: Tématem mé bakalářské práce jsou operační výkony prováděné na horních končetinách u pacientů se spastickou dystonií a následná pooperační fyzioterapie. Práce je složena z části teoretické a praktické. V teoretické části se zprvu zabývám syndromem centrálního motoneuronu a definicí dvou pro tuto práci důležitých příznaků, kterými jsou spasticita a spastická dystonie. Součástí těchto kapitol je i hodnocení spasticity a celkově spastické parézy. Následuje část s popisem chirurgických výkonů rozdělených podle jednotlivých segmentů horní končetiny. Na závěr teoretické části uvádím doporučované fyzioterapeutické postupy po těchto operacích. Praktická část se skládá z kazuistik dvou pacientů, u nichž se po poškození mozku rozvinula spastická dystonie, a kteří podstoupili operaci horní končetiny. Kazuistiky se skládají z odběru anamnézy, vstupního a výstupního kineziologického rozboru, funkčního vyšetření horní končetiny prostřednictvím modifikovaného Frenchayského testu paže a záznamu fyzioterapeutických jednotek. Na podkladě srovnání vstupního a výstupního vyšetření byl...
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů s úrazem hrudní páteře (bez poškození míchy) v časném období po úrazu
KREJČÍŘOVÁ, Hana
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou traumatického poranění páteře (bez léze míšní) se zaměřením na hrudní oblast. Ke zlomeninám hrudních obratlů dochází nejčastěji při dopravních a cyklistických nehodách či pádech z výšky. Velký vliv má také osteoporóza (především ženy po menopauze). Po zhodnocení ošetřujícího lékaře se dále přistupuje ke konzervativní nebo operativní léčbě a následné rehabilitaci. Teoretická část tvoří souhrn znalostí týkajících se této problematiky. Jsou zde objasněny základní anatomické struktury, stabilita páteře, definice a dělení úrazů, zlomenin, diagnostika fraktur a typy jejich terapie. Nejsou opomenuty ani následky hojení fraktur. Dále je zaměřena na fyzioterapeutické metody, jichž je možno využít při léčbě zlomenin hrudních obratlů. Efektivní fyzioterapie je na místě, patří sem např. nácvik správného držení těla, fyziologického dýchání, obnova pohybových stereotypů, instruktáž péče o jizvu, autorelaxace či automobilizace oblasti hrudní páteře. Pro praktickou část byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Jsou zde popsány fyzioterapeutické postupy u tří pacientů se zlomeninami hrudních obratlů. Při úvodním setkání byla odebrána anamnéza formou strukturovaného rozhovoru a provedeno vstupní kineziologické vyšetření. To zahrnovalo statické vyšetření všech respondentů aspekcí zepředu, zezadu a z boku, dynamické vyšetření dechové vlny a vyšetření chůze. Dále proběhlo měření distancí na páteři. Následovalo vyšetření posturální stabilizace a posturální reaktibility, pro které byly vybrány tři testy brániční test, testy flexe a extense trupu dle Koláře. Terapie probíhala po dobu osmi týdnů a to individuálně u pacientů doma. Cílem práce bylo zmapování možností fyzioterapeutických postupů používaných u pacientů s poraněním hrudní páteře (bez poškození míchy). Dále navržení a uskutečnění krátkodobého terapeutického plánu u konkrétních pacientů a porovnání jejich stavu na počátku a po ukončení výzkumu v souvislosti s jejich mírou afinity vůči aktivnímu tělesnému cvičení. Terapie byla uzavřena výstupním kineziologickým rozborem. S probandy byl též proveden nestrukturovaný rozhovor, při němž každý sdělil své subjektivní hodnocení průběhu výzkumu. Bakalářská práce by mohla sloužit jako studijní materiál pro studenty nebo zdravotníky a ke zvýšení informovanosti laické veřejnosti o vlivu fyzioterapie na zmírnění bolesti a zvýšení rozsahu pohybu v oblasti hrudní páteře u pacientů se zlomeninami hrudních obratlů. Neméně podstatným účelem je zlepšení povědomí pacientů o možnostech jejich léčby.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů s rupturou ligamentum cruciatum anterius (LCA) při chirurgické a konzervativní terapii
PÍCHA, Radek
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou poranění předního zkříženého vazu (ligamentum cruciatum anterius - LCA). Přední zkřížený vaz je důležitým stabilizátorem kolenního kloubu. Při lézi LCA dochází k závažným biomechanickým změnám kolene. K poškození LCA nejčastěji dochází násilnou hyperextenzí nebo rotací kolenního kloubu. Poranění LCA je dnes poměrně častým zraněním. Ve sportovní medicíně se u pacientů ve věku 16-45 let vyskytuje s incidencí 1 na 1750 obyvatel. V současné době je terapie poškozeného LCA velmi účinná, a to především díky moderním přístupům v medicíně a následné rehabilitaci. Součástí této práce je rozbor anatomie a biomechaniky kolenního kloubu, v další části jsou popsány mechanismy poranění LCA, vyšetřovací metody a možnosti následné terapie. Část této práce je věnována porovnání konzervativní a chirurgické terapie. V této kapitole jsou zmíněny okolnosti, podle kterých se rozhoduje mezi konzervativní a chirurgickou terapií. Pro výběr vhodné terapie jsou nejdůležitější individuální potřeby pacienta. Hlavním cílem této práce bylo porovnání efektivity léčebných postupů u konkrétních pacientů a sestavení krátkodobého a dlouhodobého léčebného plánu. Pro praktickou část bakalářské práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Byli zkoumáni 3 probandi po operativní a 2 po konzervativní terapii. Sledování a terapie u chirurgicky léčených pacientů probíhalo mezi 2. a 6. pooperačním týdnem, výzkum u konzervativních pacientů probíhal po dobu 6 týdnů. Pacienti byli převážně sportovci ve věku 18 až 24 let. Bylo u nich provedeno vstupní a výstupní kineziologické vyšetření, rehabilitační léčba a hodnocení úspěšnosti léčby pomocí Lysholmova bodového skóre. Toto skóre vyjadřuje funkčnost kolenního kloubu. Celkové skóre se určí na základě bodového hodnocení stability kolenního kloubu, bolesti, otoku aj. Vstupní hodnocení Lysholmova bodového skóre se u operativně léčených pacientů pohybovalo v rozmezí 32-34 bodů, při výstupním hodnocení skóre vzrostlo na 48-75 bodů. Vstupní hodnocení se u konzervativně léčených pacientů pohybovalo mezi 73-76 body, při výstupním vyšetření hodnocení vzrostlo na 76-81 bodů. K většímu bodovému nárůstu došlo u operovaných pacientů. U pacientů po plastice LCA je při kvalitně provedené rehabilitaci možný nárůst hodnocení až na plných 100 bodů (hodnocení excelentní). U konzervativní terapie je šance k dosažení této hranice podstatně menší. Dalším důležitým údajem v této práci jsou výsledky antropometrie. Ukázalo se, že mezi vstupním a výstupním měřením došlo k velmi podobnému nárůstu svalové hmoty u všech pacientů. Nárůst obvodu quadriceps femoris se pohyboval okolo 1,5cm a tricepsu surae okolo 1cm. Při výstupním vyšetření se ukázalo, že u většiny pacientů stále chybí minimálně 1cm v obvodu quadriceps femoris oproti zdravé noze. Podobný ukazatel se objevil také u testování svalové síly. Vyšetření bylo zaměřeno převážně na testování extenzorů a flexorů kolenních kloubů. U všech pacientů došlo k nárůstu svalové síly. U operovaných pacientů bylo maximálně dosaženo svalové síly 4+. Rozsah flexe kolenního kloubu se u operovaných pacientů zvýšil během terapie přibližně o 40% (odpovídá nárůstu 50° mezi vstupním a výstupním vyšetřením). Průměrná flexe kolene v 6. týdnu po operaci byla 100°. Krátkodobý rehabilitační plán se prvotně zaměřuje na odstranění otoku a bolesti. Dále je pozornost věnována nácviku chůze o francouzských holích a obnovení rozsahu pohybu v kolenním kloubu a jeho stabilizaci. Cílem dlouhodobého rehabilitačního plánu je postupný návrat ke společenským a sportovním aktivitám. V popředí dlouhodobého léčebného plánu je důležitý kvalitní svalový trénink. Závěrem je důležité sdělit, že se nedá jednoznačně určit, zda je vhodnější či účinnější chirurgická nebo konzervativní terapie. Pro rozhodování se musí vzít v potaz individuální potřeby pacienta. Práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů ke zkvalitnění péče o pacienta s diagnózou rpt. LCA.
|
|
|
Odlišnosti v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve
ADAMČÍKOVÁ, Hana
Současný stav: Úrazy pánve jsou zpravidla způsobeny vysokoenergetickými mechanismy. U poranění pánve dochází často k poranění blízkých struktur, jako vývodné cesty močové, orgány dutiny břišní, poranění nervového systému a velkých cév. V historii byla známá jenom konzervativní léčba zlomenin pánve, kde hrozilo riziko imobilizačního syndromu. V dnešní době se přistupuje i k chirurgické léčbě, která je rychlejší, není u ní riziko imobilizačního syndromu. Konzervativní léčba vyžaduje dlouhé léčení a přísný klid na lůžku až několik týdnů. Chirurgická léčba je rychlejší, ale hrozí zde riziko infekce, pokud není dodržen aseptický přístup. Proto by měly sestry znát ošetřovatelskou péči, její zásady a odlišnosti. Cíl: Cíl 1: Zjisti, zda sestry znají odlišnost v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Cíl 2: Zjisti, zda sestry dodržují správné zásady v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Hypotézy: Hypotéza 1: Sestry znají odlišnost v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Hypotéza 2: Sestry dodržují správné zásady v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Druh výzkumu: Bude provedeno kvantitativní a kvalitativní šetření. Sběr dat formou dotazníku, které bude doplněno pozorováním. Výzkumný vzorek: Sestry na traumatologickém, chirurgickém, ortopedickém, anesteziologicko resuscitačním oddělení a jednotce intenzivní péče nemocnic České Budějovice a Prachatice. Doporučení pro praxi: Seznámit sestry na seminářích s výsledky šetření a tím zkvalitnit ošetřovatelskou péči o klienty po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve
|
host ::
RSS.