|
|
Vývoj gonád v průběhu životního cyklu nejrychleji dospívajícího modelového obratlovce - halančíka tyrkysového (Nothobrachius furzeri)
LANDOVÁ, Magdaléna
Halančík tyrkysový se musel přizpůsobit nehostinným podmínkám, ve kterých žije, a to především vysychání tůní, které znamená jistou smrt. Životní sprint zástupců tohoto rodu je na vrcholu už v průběhu jednoho měsíce po vykulení, kdy jsou u obou pohlaví plně vyvinuty gonády, které produkují gamety. Tato rychlost si vybírá svou daň, jelikož již od třetího měsíce začínají gonády projevovat známky degradace a apoptózy zárodečných buněk. Úbytek zárodečné tkáně se se s věkem zvyšuje. Byl vypracován popis vývoje a degradace pohlavních orgánů u samců, jejich chov a postup při rozmnožování. Pro vyhodnocení změn spojených se stárnutím byly využity především imunochemické metody, zaměřující se na navázání konkrétních protilátek proti cílovým epitopům a jejich vizualizace pomocí fluorescenční mikroskopie. Byly popsány i jednotlivé postupy zpracování tkání pro histologické preparáty, a to jak pro klasickou světelnou, tak pro fluorescenční mikroskopii.
|
|
|
Gasotransmise v epigenetických regulacích gametogeneze a embryogeneze
BRICHCÍN, Jiří
S rostoucími problémy v oblasti reprodukce hospodářských zvířat i člověka se zvyšuje i potřeba znalostí mechanismů, podílejících se na regulaci správného průběhu gametogeneze a embryogeneze. Pro experimentální část této práce byly vybrány komponenty z dvou odlišných, povětšinou separátně zkoumaných, oborů, tj. gasotransmiterů a epigenetických mechanismů, které jsou nezbytné pro správný průběh tvorby gamet a časného embryonálního vývoje. Z řad gasotransmiterů byl vybrán sulfan, a jako jeho možný substrát byla zvolena histon deacetyláza Sirtuin 1 (SIRT1). Ověření výskytu těchto komponent probíhalo na oocytech a embryích laboratorní myši (Mus musculus).
|
|
|
Regulace subcelulárního vápníku během gametogeneze ryb
GOLPOUR DEHSARI, Amin
Změny ve vlastnostech samčích a samičích pohlavních buněk v průběhu gametogeneze mohou reflektovat změny v prvcích jako je vápník, který hraje významnou roli v regulaci mnoha fyziologických událostí při rozmnožování. Základní informace jako distribuce a lokalizace vápníku v různých typech zárodečných buněk mohou přinést lepší porozumění procesu reprodukce u ryb. Testikulární vývoj u generačních ryb jesetera malého (Acipenser ruthenus) byl studován v měsíčních intervalech prostřednictvím histologie a měření hladin sex hormonů. Výsledky identifikovaly čtyři různé fáze zahrnující klidové, předvýtěrové, výtěrové a povýtěrové období. Hormonální profily 11-ketatestosteronu (11-KT) byly charakteristické vrcholem, který indikoval sezónní model vývoje gonád. Koncentrace 11-KT byly značně zvýšeny v průběhu spermatogeneze (před výtěrová fáze) a zůstaly stále vysoké i během před spermiačního období. Při reprodukční fázi došlo k markantnímu snížení 11-KT. Tato studie dává představu o základních znalostech reprodukční biologie u samců jesetera malého a kompletně popisuje vývoj gonád, který nebyl popsán v přechozích studiích zaměřených na vývoj gonád jeseterů. Intracelulární distribuce vápník během různých vývojových fází spermatogeneze byla studována u jesetera malého pomocí kombinované oxalát-pyroantimonát techniky. Distribuce vápníku byla popsaná ve stádiích spermatogonie, spermatocytu, spermatidy a spermie. Distribuce vápníku byla popsaná ve stádiích spermatogonie, spermatocytu, spermatidy a spermie. Vápník byl lokalizován jako depozity vyskytující se převážně v jádru a cytoplazmě spermatogonie a spermatocytu. Ačkoliv se vápník vyskytl ve formě depozitů v několika omezených oblastech u raných stádií buněk (spermatogonie a spermatocyt), je přítomný v nevázané formě ve větších oblastech u spermatid a spermií, především pak jádru, což pravděpodobně reflektuje jeho fyziologickou funkci a homeostázu během gametogeneze u samců. Podobně jako u jesetera malého byla popsána ultrastrukturální distribuce vápníku během vývojových stádií spermatogeneze u modelového organismu dánia pruhovaného (Danio rerio), pomocí kombinované oxalát-pyroantimonát techniky. Subcelulární distribuce vnitrobuněčného vápníku byla detekována jako depozity nacházející se především cytoplazmě a jádru spermatogonie a spermatocytu. Zajímavostí je, že velké množství vápníku bylo transformováno z izolovaných depozitů do nevázané struktury (elektrondezní hmota) uvnitř jádra spermatidy a spermie. Úprava vnitrobuněčného vápníku během různých stádií spermatogeneze u dánia může být v souvislosti se specifickou funkcí různých typů zárodečných buněk během vývoje samčích gamet Nevázaný vápník v jádru zralých spermií může být použit pro kondenzaci chromatinu a spuštění vápníkové vlny v průběhu aktivace vajíčka oplození. Použitím kombinované oxalát-pyroantimonát techniky byla popsána subcelulární lokalizace depozit vápníku v průběhu oogeneze u dánia. Depozity vápníku byly lokalizovány uvnitř různých organel vajíček během vývoje oocytů. V prvním stádiu vývoje oocytů (primární růst), byly depozity vápníku lokalizovány v cytoplazmě, mitochondriích, jádru a folikulárních buňkách. V kortikálně alveolárním stádiu byly částice vápníku transportovány z folikulárních buněk do kortikálních alveol. V hlavním stádiu vývoje oocytů (vitelogenní stádium) byly některé kortikální alveoly stlačeny a přeměněny z vločkovitých elektron-Lucent na elektron-denzní objekty s progresí fázi. Depozity vápníku byly přeměněny z větších na menší částice, což se shoduje se stlačením kortikálních alveol. Výsledky těchto studií poskytují nový nahlédnutí na informace o regulaci a funkční roli vápníku v průběhu gametogeneze u ryb. Během raných fází gametogeneze je většina vnitrobuněčného vápníku oddělena v izolovaných depozitech za účelem udržet hladinu nevázaného vápníku na vyhovujících hladinách a zároveň zabránit smrti buněk a dalším negativním vlivům, které mohou být způsobeny vysokým obsahem nevázaného vápníku.
|
|
| |
|
|
Epigenetické a strukturální charakteristiky savčích oocytů a embryí: extrapolace pro humánní asistovanou reprodukci (ART)
Langerová, Alena ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Pěknicová, Jana (oponent) ; Chod, Jiří (oponent)
Před více jak 35 lety (1978) se ve Velké Británii narodila Louise Brownová, první dítě na světě počaté ve zkumavce - in vitro (IVF - in vitro fertilization). Předpokládá se, že do současné doby se narodilo s pomocí IVF již více než 4 000 000 dětí. První snahy o oplození měly úspěšnost kolem 20%, dnes je ale úspěšnost až dvojnásobná (40%). To je výsledkem zavádění nových metod, standardizace manipulačních a kultivačních médií a v neposlední řadě i získáním řady nových poznatků. I přes zavádění nových metod je základním předpokladem úspěchu IVF profesionální práce pracovníků IVF klinik a IVF laboratoře, jejich znalosti v dané oblasti a schopnost posouzení kvality biologického materiálu. Permanentní trénink na nevyužitém biologickém materiálu (nezralé a méně kvalitní oocyty) a jeho využití k výzkumu, by měly být pak základním předpokladem k tomu, aby příslušná IVF centra mohla zavádět další nové progresivní postupy a zkvalitňovat léčbu infertility. I to je navíc předpokladem pro to, aby bylo možné zodpovědět některé otázky z asistované reprodukce, které nejsou dosud zcela jasně vysvětleny. V prvním okruhu jsme se zaměřili na posouzení kvality oocytů, které byly získány aspirací folikulů po stimulaci vaječníků pacientek gonadotropiny. Pro značení protilátkami proti acetylovaným histonům byly použity...
|
|
| |
|
|
Kinázová signalizace v meióze I savčích oocytů
Brzáková, Adéla ; Šolc, Petr (vedoucí práce) ; Dráber, Pavel (oponent)
Polo-like kináza 1 (PLK1) patří do rodiny serin-threonin kináz řídících buněčný cyklus, podílí se na kontrole mitózy a přispívá rovněž k regulaci meiotického dělení. S použitím akutní farmakologické inhibice a metody Live Cell Imaging (LCI) se nám podařilo charakterizovat roli PLK1 v meióze I myších oocytů. Jaderná membrána oocytů s inhibovanou PLK1 se začíná rozpadat výrazně později než jaderná membrána kontrolních oocytů. Po inhibice PLK1 je také opožděno zahájení kondenzace chromatinu. Zároveň se, na rozdíl od kontrolních oocytů, jaderná membrána po inhibice PLK1 nezačíná rozpadat společně se zahájením kondenzace chromatinu - v oocytech s inhibovanou PLK1 se jaderná membrána rozpadá až ve chvíli, kdy je chromatin téměř úplně zkondenzován. Také trvání rozpadu jaderné membrány a kondenzace chromatinu je inhibicí PLK1 prodlouženo. Je známo, že v somatických buňkách zabraňuje inhibice PLK1 výstavbě dělícího vřeténka se dvěma póly. V myších oocytech to ale neplatí, tam se i po inhibici PLK1 bipolární dělící vřeténko vytváří, ačkoli jeho výsledný objem je menší než u kontrolních oocytů. I přes to, že jsou myší oocyty i po inhibici PLK1 schopny sestavit bipolární dělící vřeténko, zůstávají zastaveny před zahájením anafáze a nedochází u nich k segregaci chromosomů. Také somatické buňky s inhibovanou PLK1...
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.