|
|
Aktivita raka mramorovaného v závislosti na reprodukčním cyklu
MARKOVÁ, Kateřina
Cílem této diplomové práce bylo vypracování literárního přehledu na téma aktivity raků, především jejich potravní aktivity a využívání úkrytů, včetně důrazu na roli pohlaví a reprodukčního cyklu. Zaměřila jsme se také na charakteristiku raka mramorovaného Procambarus virginalis Lyko, 2017 a jeho využitelnosti jako modelového druhu. Experimentální část práce byla zaměřena na porovnávání tří skupin samic raka mramorovaného (s vajíčky, s bílkovinnými žlázami a bez vajíček). Pokusy byly provedeny za pomoci metody pro ekologické hodnocení potravního chování a vztahu predátora ke kořisti v různých hustotách kořisti v podobě larev pakomára kouřového Chironomus plumosus (Linnaeus, 1758) pomocí analýzy funkční odpovědi a následně testovány na vliv přítomnosti úkrytu při jednotné úrovni hustoty kořisti. V našem experimentu vykazovaly všechny tři testované skupiny samic funkční odpověď typu II, typickou pro predátory. Z výsledků je patrné že potravně nejaktivnější jsou ve všech případech samice bez vajíček, s obecně pozitivním vlivem přítomnosti úkrytu. Samice s nasazenými vajíčky jsou v konzumaci, zpracování a celkové aktivitě díky hormonálním, fyziologickým a následně i behaviorálním změnám obecně méně aktivní. Samice s bílkovinnými žlázami se v našich pokusech chovaly podobně jako samice s vajíčky, byly opatrnější a méně aktivní než samice bez vajíček. Tato skutečnost byla pravděpodobně způsobena jejich zvýšeným gonadosomatickým idexem (GSI) a naopak sníženým poměrem hepatopankreatu na celkovou hmotnost těla, díky kterému nejsou tyto samice schopny přijmout větší množství předkládané potravy. Samicím po ovulaci hodnota GSI opět klesá, nicméně ani samice s již nasazenými vajíčky nezkonzumovaly více potravy, neboť samice v této fázi reprodukčního cyklu preferují především bezpečnost. Jsou méně aktivní, pomaleji se pohybují, tráví více času v úkrytu, opatrují svá vajíčka a nemohou se tak plně věnovat lovu a zpracování kořisti. Svou životní strategií je rak mramorovaný obecně vhodným modelovým druhem k využívání v různých oblastech výzkumu, nicméně je důležité myslet na jeho rychlý životní a reprodukční cyklus a podmínky daných experimentů této skutečnosti přizpůsobit, neboť paralelní využívání samic raka mramorovaného v různých fázích reprodukčního cyklu může výsledky z pohledu jejich aktivity modulovat. Určité rozdíly v prezentovaných výsledcích mohou být dány také původem experimentálních zvířat, neboť až na naprosté výjimky byly doposud všechny prováděné experimenty s rakem mramorovaným realizovány s využitím laboratorních jedinců. Řada podmínek, které se v přírodě sezónně mění byla v laboratoři udržována na konstantní úrovni. Proto je důležití mít na paměti, že v přírodě jsou raci vystaveni i dalším jak biotickým (predační tlak různých druhů ryb, ptáků či savců), tak abiotickým (změny teploty a chemismu vody) faktorům, které mohou potravní aktivitu ovlivňovat. Předpokládáme ale, že zde pozorované vzorce budou platné i pro račí samice žijící ve volné přírodě. Nicméně, nedostatek podobných experimentů vedoucí k objasnění samičí aktivity v závislosti na fázi reprodukčního cyklu dává prostor ke zkoumání i dalších, nejen račích druhů.
|
|
|
Molluscs as a new model system in molecular biology
Ber, Tobiáš ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Pergner, Jiří (oponent)
Měkkýši jsou druhým nejpočetnějším kmenem v živočišné říši se značným biologickým a ekonomickým vlivem. Jejich různorodé evoluční adaptace jim umožnily osídlit širokou škálu biotopů, přičemž mnoho z nich se nadále rozšířilo do nepůvodních oblastí, kde činí rozsáhlé hospodářské škody. Doposud však nebyla modelovým systémům měkkýšů věnována pozornost úměrná jejich významu. Cílem této bakalářské práce je popsat zavedené modelové měkkýše v biologii a zhodnotit jejich využití. Po provedení rešerše bylo patrné, že většina dosavadních měkkýších modelových systému vyžaduje ke svému chovu vodní prostředí a tím navyšuje nároky na údržbu v laboratorních podmínkách. Za účelem usnadnění chovu měkkýšů jsem navrhl nový terestrický měkkýší modelový systém, plže rodu Deroceras, který dle mého názoru dosahuje potenicálu stát se novým modelovým organismem v molekulární biologii.
|
|
|
Charakterizace prasečích indukovaných pluripotentních kmenových buněk
Svobodová, Eliška ; Vodička, Petr (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSCs) jsou pluripotentní buňky vytvořené reprogramací buněk somatických pomocí několika transkripčních faktorů v podmínkách kultivace embryonálních kmenových buněk (ESCs). Klasické faktory použité pro vytvoření prvních iPSCs jsou OCT4, SOX2, KLF4 a c-MYC. Takto vytvořené iPS buňky jsou svými vlastnostmi blízké ESCs. Technologie tvorby iPSCs může být využita k tvorbě iPS buněk z konkrétních pacientů a využita pro jejich léčbu tam, kde použití ESCs představuje etický a imunologický problém. Pro potřebu medicínských aplikací iPSCs je potřeba ověřit jejich dlouhodobou bezpečnost na vhodných zvířecích modelech.
|
|
|
Diverzita, rozšíření, fylogeneze a ekologie rodu Micrasterias (Desmidiales)
Trumhová, Kateřina ; Šťastný, Jan (vedoucí práce) ; Bestová, Helena (oponent)
Zástupci rodu Micrasterias patří k jedněm z nejkrásnějších organismů. Díky svému mimořádně zajímavému tvaru přitahuje pozornost odborníků i amatérských přírodovědců již skoro 200 let. Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o těchto organismech. V první části se zabývá jejich morfologií a životním cyklem. Stejně jako jiní zástupci třídy Zygnematophyceae mají unikátní způsob rozmnožování; konjugaci. V další části se zabývá fylogenezí tohoto rodu. Díky využití molekulárních metod byly odhaleny druhy náležící k rodu Micrasterias, které se od jiných zástupců morfologicky odlišují tak, že byly dříve považovány za jiné rody. Vyhodnocení třech druhových komplexů v rámci tohoto rodu demonstrovalo velkou skrytou diverzitu těchto organismů. Tento fenomén, stejně tak i zrychlená morfologická evoluce mají zásadní vliv na rozvoj poznání diverzity a biogeografie, o čemž pojednávají poslední dvě kapitoly.
|
|
|
Gene expression differences during regeneration in model organisms
Netušil, Jiří ; Šindelka, Radek (vedoucí práce) ; Hason, Martina (oponent)
Díky novým pokrokovým metodám, které nám umožňují studovat regeneraci v modelových organismech, máme příležitost získat důležité poznatky týkající se samotné podstaty tohoto procesu. Tyto poznatky nám mohou pomoci zásadně zlepšit momentální terapeutické přístupy. Mnoho různých živočichů disponuje schopností nahradit chybějící části svého těla. Tato schopnost jim často umožňuje uniknout predátorům a vyhnout se tak předčasnému úmrtí. Zatímco bezobratlí nám dávají příležitost prozkoumat regeneraci na té nejjednodušší úrovni, obratlovci reprezentují biologické systémy podobné tomu lidskému. Tato práce se pokouší nastínit variabilitu regenerace v běžně studovaných modelových organismech se speciálním důrazem na rozdíly v genové expresi. Klíčová slova: regenerace, modelový organismus, genová exprese, poranění
|
|
|
Diverzita, rozšíření, fylogeneze a ekologie rodu Micrasterias (Desmidiales)
Trumhová, Kateřina ; Šťastný, Jan (vedoucí práce) ; Bestová, Helena (oponent)
Zástupci rodu Micrasterias patří k jedněm z nejkrásnějších organismů. Díky svému mimořádně zajímavému tvaru přitahuje pozornost odborníků i amatérských přírodovědců již skoro 200 let. Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o těchto organismech. V první části se zabývá jejich morfologií a životním cyklem. Stejně jako jiní zástupci třídy Zygnematophyceae mají unikátní způsob rozmnožování; konjugaci. V další části se zabývá fylogenezí tohoto rodu. Díky využití molekulárních metod byly odhaleny druhy náležící k rodu Micrasterias, které se od jiných zástupců morfologicky odlišují tak, že byly dříve považovány za jiné rody. Vyhodnocení třech druhových komplexů v rámci tohoto rodu demonstrovalo velkou skrytou diverzitu těchto organismů. Tento fenomén, stejně tak i zrychlená morfologická evoluce mají zásadní vliv na rozvoj poznání diverzity a biogeografie, o čemž pojednávají poslední dvě kapitoly.
|
|
|
Charakterizace prasečích indukovaných pluripotentních kmenových buněk
Svobodová, Eliška ; Vodička, Petr (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSCs) jsou pluripotentní buňky vytvořené reprogramací buněk somatických pomocí několika transkripčních faktorů v podmínkách kultivace embryonálních kmenových buněk (ESCs). Klasické faktory použité pro vytvoření prvních iPSCs jsou OCT4, SOX2, KLF4 a c-MYC. Takto vytvořené iPS buňky jsou svými vlastnostmi blízké ESCs. Technologie tvorby iPSCs může být využita k tvorbě iPS buněk z konkrétních pacientů a využita pro jejich léčbu tam, kde použití ESCs představuje etický a imunologický problém. Pro potřebu medicínských aplikací iPSCs je potřeba ověřit jejich dlouhodobou bezpečnost na vhodných zvířecích modelech.
|
host ::
RSS.