|
|
Možnosti orgánové protekce po globální ischemii při srdeční zástavě.
Mudrochová, Hana ; Ošťádal, Petr (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Malý, Jiří (oponent)
Úspěšná kardiopulmonální resuscitace je první podmínkou pro záchranu života při srdeční zástavě. Vysoká úmrtnost pacientů i po úspěšném obnovení cirkulace je způsobena patofyziologickým procesem, potenciálně vyvolávajícím poškození všech orgánů, tzv. ischemicko-reperfúzním poškozením, v klinické praxi nazývaném "poresuscitační syndrom". Patofyziologických mechanismů, podílejících se na jeho rozvoji, je celá řada; klíčovou roli v tomto procesu hraje zřejmě oxidativní stres, doprovázený spuštěním kaskády systémové zánětlivé reakce. V práci jsme testovali různé možnosti ovlivnění tohoto patofyziologického fenoménu. V prvních experimentech jsme porovnávali vliv mírné terapeutické hypotermie a řízené normotermie na poresuscitační syndrom na zvířecím modelu srdeční zástavy u prasete domácího. V druhé studii jsme pak na stejném modelu porovnávali účinky mírné terapeutické hypotermie, podání oxidu dusnatého a ischemického postconditioningu. Výsledky prvních experimentů ukazují, že mírná terapeutická hypotermie působí protektivně na resuscitabilitu, krevní tlak, míru oxidativního stresu a orgánové poškození ve srovnání s řízenou normotermií. Výsledky druhé studie ukázaly, že mírná terapeutická hypotermie má výraznější pozitivní vliv na resuscitabilitu, krevní tlak, míru oxidativního stresu a orgánové...
|
|
|
Úloha sfingosinkinasy v kardioprotekci
Pospíšilová, Barbora ; Nováková, Olga (vedoucí práce) ; Kolář, David (oponent)
Sfingosin-1-fosfát (S1P) je bioaktivní mediátor s kardioprotektivním účinkem. Jeho vznik je katalyzovaný enzymem sfingosinkináza (SK). Ta se vyskytuje ve dvou izoformách sfingosinkináza 1 a 2. Přestože SK1 má antiapoptické vlastnosti a SK2 proapoptotické, obě jsou nedílnou součástí působení S1P ve tkáních. S1P je schopen ovlivňovat osud buňky intracelulárně nebo extracelulárně. Extracelulární působení vede přes S1P receptory umístěné na plazmatické membráně buněk. V srdeční tkáni se vyskytují tři z pěti S1P receptorů spřažených s G-proteiny (S1P1, S1P2, S1P3). Navázáním S1P na tyto receptory dochází ke spuštění sledu reakcí vedoucích ke kardioprotekci. Pokusy se S1P přidaným do média s kardiomyocyty potvrdily, že zvyšuje jejich přežití. S1P redukuje rozsah infarktu u myokardu vystaveného ischemii a reperfúzi. Za podmínek ischemického preconditioningu (IPC) a postconditioningu (IPOST), kde se jedná o krátké periody ischemie aplikované před nebo po hlavní ischemii, dochází vzhledem k uvolnění S1P ke zvýšení přežití buněk a rychlejší obnově hemodynamické funkce v srdeční tkáni. Účinky S1P a jeho role v kardioprotekci jsou zkoumány na modelových organismech především myších. Důkazem kardioprotektivního účinku S1P byly experimenty s využitím knock-out (KO) genů, kde došlo k eliminaci kardioprotektivního...
|
host ::
RSS.