|
| |
|
|
Studium orgánů myší z inhalačních pokusů
Vrlíková, Lucie ; Diviš, Pavel (oponent) ; Dočekal, Bohumil (vedoucí práce)
Zadáním diplomové práce je studovat potenciální nebezpečí pro živé organizmy vyplývající z inhalace nanočástic vybraných těžkých kovů. Hlavním cílem je zkoumání orgánů pokusných bílých myší po řízené inhalaci nanočástic olova. Vzorky jater a plic jsou odebírány v časových intervalech z jedinců v inhalačních pokusech a dále jsou zpracovány příslušnými procedurami pro jejich hodnocení. Pro stanovení obsahu olova je zkoumané orgány nezbytné nejprve rozložit v kyselině dusičné pomocí tlakového mikrovlnného rozkladu a následně stanovit obsah olova v mineralizátech metodou bezplamenové atomové absorpční spektrometrie. Dále jsou sledovány projevy působení olova na tkáně orgánů pomocí mikroskopie histologických preparátů barvených hematoxylin-eosinem. V závěru práce jsou vyhodnoceny a vzájemně porovnány výsledky obou přístupů.
|
|
|
Možnosti využití kyseliny peroctové v terapii amura bílého (Ctenopharyngodon idella)
ŠAUER, Pavel
Cílem této studie bylo zhodnotit vliv dvou odlišných terapeutických koncentrací kyseliny peroctové na vybrané hematologické a biochemické ukazatele u amura bílého (Ctenopharyngodon idella). Ryby byly náhodně rozděleny do akvárií a byly vystaveny koncentracím 0 mg.l-1 KPO (kontrolní skupina), 1,0 mg.l-1 KPO (skupina P1) a 3,0 mg.l-1 KPO (skupina P2). Téměř totální úhyn ryb byl pozorován v koncentraci 3,0 mg.l-1 KPO v průběhu terapie ve srovnání se skupinou P1 a neléčenou kontrolní skupinou, kde nebyl pozorován žádný úhyn. Po ukončení pokusné expozice ryb kyselině peroctové, bylo přistoupeno k odběru vzorků krve. Tyto vzorky krve byly vyšetřeny za účelem stanovení hematologických a biochemických ukazatelů. Na podkladě těchto vyšetření nebyly zjištěny statisticky významné (p<0,05) změny v hematologickém profilu krve ryb vystavených koncentraci 1,0 mg.l-1 KPO. Pohárkové buňky byly zmnožené a zvětšené, což způsobila expozice kyselině peroctové. V biochemickém profilu krve ryb byly zjištěny statisticky významné změny (p<0,01) ve třech ukazatelích po expozici ryb koncentraci 1,0 mg.l-1 KPO. Změněné byly následující ukazatele: aspartátaminotransferáza, kreatinkináza a laktátdehydrogenáza. Statisticky nevýznamná změna (p<0,05) v hematologických ukazatelích poukazuje na minimální negativní vliv doporučované terapeutické koncentrace (1,0 mg.l-1 KPO) na zdravotní stav C. idella.
|
|
|
Histologická analýza terapie melanomu B16-F10 pomocí agonistů TLRs a fagocytárních receptorů
DIVOKÁ, Petra
Cílem předložené práce bylo přispět k objasnění působení ligandů TLR a fagocytárních receptorů při léčbě melanomu B16-F10 na myším modelu. Bylo testováno několik ligandů fagocytárních receptorů a jejich kombinace s lipopolysacharidem (LPS). Ligandy fagocytárních receptorů byly použity ve formě umožňující kotvení do nádorových buněk, jednalo se o tyto sloučeniny: f-MLFKK-BAM4000, laminarin-BAM4000, mannan-BAM4000. Získané výsledky potvrdily, že dříve pozorovaná mohutná synergie působení LPS (aktivace TLR4) a aktivace fagocytárních receptorů ligandy kotvenými na nádorové buňky nachází na histologické úrovni vysvětlení v podobě rozsáhlé nekrotizace nádorové masy.
|
|
|
Lymfatická tkáň střeva králíka
NEDOROSTOVÁ, Anna
Předkládaná bakalářská práce se zabývá lymfatickou tkání střeva králíků (GALT - gut associated lymphatic tissue), která je největším lymfatický orgán v těle králíka. V prvé části je systematicky popsáno anatomické uspořádání střeva králíka a jeho obecná histologická stavba. Dále následuje popis jednotlivých struktur lymfatické tkáně střeva (Peyerovy plaky, izolované lymfatické noduly, sacculus rotundus, cékalní tonzila a apendix) doplněné o makroskopické a mikroskopické snímky. Histologická stavba všech složek GALT je shodná, jedná se o lymfatické noduly pokryté specializovaným epitelem. Jednotlivé části GALT králíka se však liší procentuálním zastoupením T a B lymfocytů. Všechny struktury GALT jsou zodpovědné za indukci imunitní odpovědi, sacculus rotundus a apendix jsou místem tvorby primárního protilátkového repertoáru. Práce vytváří teoretický základ pro další studium lymfatické tkáně střeva králíka.
|
|
| |
|
| |
|
|
Tvorba histologických preparátů
JANŮ, Veronika
Tato práce se zabývá technologií tvorby histologických preparátů a jejich vyhodnocováním. Na 40 stranách popisuje podrobně tvorbu histologických preparátů, které jsou rozděleny podle jednotlivých druhů tkání a způsobu jejich barvení. Celkem bylo zpracováno 30 preparátů lidských tkání konkrétně játra, tenké střevo, tlusté střevo, ledvina, plíce, srdce, slezina, lymfatická uzlina, mozek, mozeček, nadledvina, kůže. Všechny tkáně jsou obarveny stejným barvením Hematoxylin-eosin spolu s dalšími specifickými barveními pro danou tkáň, jako je například barvení kolagenních vláken, barvení železa, barvení elastických vláken, barvení polysacharidů, impregnace retikulárních vláken a další. Všechny preparáty byly elektronicky zpracovány a jsou uvedeny v grafické podobě v příloze této práce a podrobně popsány a zhodnoceny v kapitole výsledky. Při popisování byl hodnocen zejména vztah tkáně k použitým druhům barvení.
|
|
|
Histologické a histochemické metody při studiu vývoje samčích pohlavních orgánů
VÁVROVÁ, Martina
Předložená práce se věnuje srovnávacímu studiu využitelnosti fixačních činidel a barvících metod pro studium histologie a histochemie samců komárů Culex pipiens s.l. Studie probíhala u samců druhu Culex pipiens quinquefasciatus Say, který je významným přenašečem filariozy. Histologické či histochemické studie struktury celých zadečků nebo vypreparovaných varlat se prováděly na materiálu fixovaném fixačními činidly {--} Carnoy a Boiun, modifikace Dubosque-Brasil. Fixovaná tkáň se zalévala do paraplastu nebo pryskyřice. Histologické řezy se dělaly pomocí automatického mikrotomu Leica a polotenké řezy pomocí ultramikrotomu Reichert. Řezové preparáty se barvily Mayerovým nebo Harrisovým hematoxylinem nebo barvící metodou dle Malloryho. Polotenké řezy z materiálů zalitých do pryskyřice se barvily toluidinovou modří. Fixační činidlo Bouin, modifikace Dubosque-Brasil se ukázalo jako vhodnější než Carnoy a to jak pro přípravu parafinových řezů tak i pro zhotovení polotenkých řezů z tkání zalitých do pryskyřice. Další výhodou této fixáže je, že fixovaná tkáň se v ní dá uchovávat neomezeně dlouhou dobu aniž by došlo k přefixování tkáně jako je tomu v případě fixáže Carnoy. Pro přehledné histologické preparáty je z použitých metod zřejmě nejvhodnější Malloryho barvení, poskytuje lepší orientaci v barvené tkáni díky celé škále barev - růžové až červené barvení buněčných jader, modré zbarvení vaziva a sekretů. V případě barvení samčích pohlavních orgánů se zdají být jednotlivá použitá barvení (Mallory, Harrisův a Mayerův hematoxylin) srovnatelná. Zalévání do pryskyřice ve spojení s barvením toluidinovou modří (též histochemický průkaz pro sacharidy) se ukázalo jako vhodné pro znázornění jemnějších struktur, v samčích pohlavních orgánech byly zřetelně odlišeny jednotlivé vývojové fáze samčích pohlavních buněk.
|
|
|
Histopatologické metody při studiu vývoje samičích pohlavních orgánů
DĚDOVÁ, Kristýna
Předložená práce je založená na srovnávání a využitelnosti histologických metod pro studium struktury těla, především vnitřního samičího pohlavního ústrojí. Studie byla prováděna u komárů Culex pipiens quinquefasciatus Say. Studovaná tkáň byla fixována ve fixačním činidle Bouin, modifikovaný Dubosque- Brasil, po dobu minimálně 6-8 hodin nebo v Carnoyho fixáži po dobu 5 a 10 minut. Bouin se ukázal jako vhodnější fixační tekutina, protože se v něm dá uchovávat sledovaná tkáň po neomezeně dlouhou dobu bez toho, že by tkáň byla přefixovaná. K tomuto jevu může naopak dojít při používání Carnoyho fixáže. U fixáže Carnoy je zapotřebí stanovit dobu prosycování tkáně, protože používané fixační činidlo proniká u jednotlivých tkání různou dobu a hrozí znehodnocení materiálu jeho přefixováním, což má za následek drobení tkání a materiál je nepoužitelný pro histologické studie. Nafixovaná tkáň byla po odvodnění zalita do paraplastu. Z materiálu nafixovaného alkoholovým Bouinem, modifikace Dusque-Brasil, byly také připraveny bločky zalité do pryskyřice pro přípravu polotenkých řezů. Histologické řezy z paraplastových bločků byly zhotovovány na automatickém mikrotomu Leica a polotenké řezy z pryskyřičných bločků na ultramikrotomu Reichert. Řezové preparáty byly barveny hematoxyliny Meyer či Harris nebo směsí barviv podle Malloryho barvící metody. Pro přehledné biologické preparáty je nejvhodnější Malloryho barvící metoda, lépe rozlišuje struktury studované tkáně. Polotenké řezy je možné barvit pouze toluidinovou modří, která je současně i histochemickou reakcí prokazující přítomnost sacharidů. Tato metoda je vhodná pro sledování jednotlivých jemných struktur. Její nevýhodou je složitost při přípravě sériových řezů nutných při studiu jednotlivých fází vývoje pohlavních orgánů hmyzu. Polotenké řezy však mají i velkou výhodu, a to při zpracovávání materiálů obsahujícího chitinové struktury {--} nedochází k jejich vylamování a potrhání studovaných tkání jako je tomu u parafinových řezů.
|
host ::
RSS.