|
|
Vývoj buněk neurální lišty u zebřičky Danio rerio
Psutková, Viktorie ; Machoň, Ondřej (vedoucí práce) ; Fabian, Peter (oponent) ; Svoboda, Ondřej (oponent)
Neurální lišta je populace volně migrujících buněk, kterou najdeme pouze u obratlovců. Buňky neurální lišty migrují do hlavové, srdeční a trupové oblasti těla, kde se přeměňují v různé buněčné typy. V případě hlavové neurální lišty se buňky diferencují mimo jiné i do chondrocytů a tenocytů. Právě tato unikátní vlastnost hlavové neurální lišty přinesla obratlovců evoluční novinku, lebku. V této práci se zaměřuje na vývoj hlavové neurální lišty a derivátů z ní odvozených u dánia pruhovaného (Danio rerio). Proudy hlavové neurální lišty se během migrace řídí antero-posteriorním nastavením těla daným hox geny. Samotný vývoj neurální lišty je řízen navzájem se ovlivňující sítí genů. Zde jsme se zaměřili na geny meis v rámci kraniofaciálního vývoje dánia. Ke studiu této problematiky jsme použili linie knock out (KO) mutantů pro každý paralog meis genu. Ze čtyř mutantů, meis1a, meis1b, meis2a, meis2b, pouze u meis1b KO a double meis1a1b KO mutantů dochází k deformaci hlavových chrupavek, derivátů neurální lišty. Tyto změny jsme identifikovali už během růstu chrupavek, avšak nikoliv na začátku vývoje během migrace neurální lišty do žaberních oblouků a následné kondenzace chondrocytů. Utváření obličejové části lebky tzv. viscerokrania je výsledkem provázanosti vývoje několika tkání. Jednou z těchto tkání...
|
|
|
Role of transcription factors MEIS in the origin and development of the neural crest
Fábik, Jaroslav
(SLOVAK) Jedinečná u stavovcov, neurálna lišta predstavuje multipotentnú bunkovú populáciu, ktorá migruje cez telo a dáva vznik množstvu rôznych typov buniek a tkanív. Bunky hlavovej neurálnej lišty osídľujú vyvíjajúce sa faryngové oblúky a zakladajú skeletogénne kondenzácie, ktoré vytvárajú budúce kosti a chrupky tváre a krku. Tieto bunky tiež vysielajú a prijímajú signály zo susedných tkanív ne-neurálneho pôvodu, akými sú napríklad mandibulárny epitel a prekurzory svalových buniek. Takéto vzájomné interakcie dávajú vznik orgánom a štruktúram, ako napríklad jazyku. Cieľom tejto práce bolo objasniť úlohy transkripčných faktorov MEIS, obsahujúcich homeodoménu, v bunkách neurálnej lišty a behom kraniofaciálneho vývoja, a to prostredníctvom myšieho modelu s kondicionálnou inaktiváciou Meis2 génu v bunkách neurálnej lišty. V našej práci ukazujeme, že transkripčný faktor MEIS2 je exprimovaný v mediálnej oblasti vyvíjajúcej sa mandibuly (dolnej čeľuste) a vo vyvíjajúcom sa jazyku. Kondicionálna inaktivácia Meis2 v bunkách neurálnej lišty prostredníctvom myšej línie Wnt1-Cre2 vedie k hypoplázii jazyka a mandibuly, ako i k tvorbe ektopickej kosti na úkor vývoja jazyka. Tieto anomálie súvisiace s mandibulárnym oblúkom sú sprevádzané stratou Hedgehog signalizácie v mandibulárnom epiteli, rozšírenou expresiou...
|
|
|
Role of transcription factors MEIS in the origin and development of the neural crest
Fábik, Jaroslav ; Machoň, Ondřej (vedoucí práce) ; Buchtová, Marcela (oponent) ; Procházka, Jan (oponent)
(SLOVAK) Jedinečná u stavovcov, neurálna lišta predstavuje multipotentnú bunkovú populáciu, ktorá migruje cez telo a dáva vznik množstvu rôznych typov buniek a tkanív. Bunky hlavovej neurálnej lišty osídľujú vyvíjajúce sa faryngové oblúky a zakladajú skeletogénne kondenzácie, ktoré vytvárajú budúce kosti a chrupky tváre a krku. Tieto bunky tiež vysielajú a prijímajú signály zo susedných tkanív ne-neurálneho pôvodu, akými sú napríklad mandibulárny epitel a prekurzory svalových buniek. Takéto vzájomné interakcie dávajú vznik orgánom a štruktúram, ako napríklad jazyku. Cieľom tejto práce bolo objasniť úlohy transkripčných faktorov MEIS, obsahujúcich homeodoménu, v bunkách neurálnej lišty a behom kraniofaciálneho vývoja, a to prostredníctvom myšieho modelu s kondicionálnou inaktiváciou Meis2 génu v bunkách neurálnej lišty. V našej práci ukazujeme, že transkripčný faktor MEIS2 je exprimovaný v mediálnej oblasti vyvíjajúcej sa mandibuly (dolnej čeľuste) a vo vyvíjajúcom sa jazyku. Kondicionálna inaktivácia Meis2 v bunkách neurálnej lišty prostredníctvom myšej línie Wnt1-Cre2 vedie k hypoplázii jazyka a mandibuly, ako i k tvorbe ektopickej kosti na úkor vývoja jazyka. Tieto anomálie súvisiace s mandibulárnym oblúkom sú sprevádzané stratou Hedgehog signalizácie v mandibulárnom epiteli, rozšírenou expresiou...
|
|
|
Comparative development & evolution of adenohypophysis in basal fishes
Brezarová, Dominika ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Buchtová, Marcela (oponent)
fýza je hlavní endokrinní žlázou v hlavě obratlovců s mnoho důležitými funkcemi jako jsou produkce hormonů a kontrola sekrece u ostatních žláz a se spoustou kontroverzností oblasti jejího vývoje a původu. Adenohypofýza (ADH), jež je přední částí hypofýzy, vzniká rostrálně položené plakody, která následně migruje k neurohypofýzou, již je evaginací ventrálního hypothalamu. Díky jejímu původu ektodermální plakody je ADH často brána jako součást obratlovčí nové hlavy. Nedávno se ale ukázalo, že u teleos ních ryb je zde příspěvek endodermu do jejího vývoj, což potvrzuje tvrzení o původů této žlázy už u před obratlovců z prastaré faryngální struktury. této práci ván vývoj ADH u tří druhů bazálních ryb (bichirů, jeseterů a kostlínů) pravděpodobně představující vývojové paterny kraniogeneze u raných obratlovců. U všech tří ryb je jak raný vývoj, tak pozdější migrace ADH úzce spjata s faryngální doménou v rostrální části hlavy. U jeseteřích embryí ADH migruje mezi mozkem a touto faryngální doménou které dále separuje ADH a formující se ústa. U bichirů se ADH později otevírá směrem do úst a kostlín má faryngální žlázu která má sekreční funkci směrem do úst, jež může př pozůstatek proto hypofýzy. Tato práce podporuje evoluční scénář, že obratlovčí ADH vznikla modifikacemi starobylé faryngální žlázy možnou exokrinní...
|
|
|
Srovnávací analýza časného vývoje (a evoluce) adenohypofýzy obratlovců
Brezarová, Dominika ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Kozmikova, Iryna (oponent)
Adenohypofýza je důležitá žláza v hlavě obratlovců. Obecně je její vývoj popisován spolu s migrací a prolamováním primárních úst. Adenohypofyzární plakoda putuje spolu se stomodeální plakodou ventrálním směrem. Stomodeální plakoda poté začíná invaginovat a z orálního ektodermu v tomto místě začíná invaginovat i adenohypofyzární plakoda, vytvářející Rathkeho výchlipku. Výchlipka se odděluje od úst a migruje směrem k mozku, kde vytváří dospělou žlázu. Má tedy původ v orálním ektodermu, i když u některých druhů obratlovců se vývoj liší a může zde být i endodermálního původu. U některých skupin, jako jsou ryby a obojživelníci, se například vůbec nevytváří Rathkeho výchlipka a tím pádem raná migrace adenohypofyzární plakody probíhá trochu jinak. Tyto odlišnosti se u nich vyskytují možná proto, že zde nedochází k hluboké invaginaci primárních úst jako u ostatních obratlovců. Vyskytují se i homologické struktury hypofýzy v rámci strunatců, jako je Hatshekova jamka u kopinatce nebo neurální žláza u pláštěnců, které mají, na rozdíl od obratlovců, endodermální původ. Klíčová slova: adenohypofýza, plakody, primární ústa, kraniofaciání vývoj, Rathkeho výchlipka, obratlovci
|
host ::
RSS.