|
|
Mechanismy autoinkompatibility u krytosemenných rostlin a možnosti jejich prolomení
Velebová, Veronika ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Slovák, Marek (oponent)
Rostliny vyvinuly reprodukční strategii známou jako cizosprašnost, při které dochází k oplození pomocí pylu z geneticky odlišného jedince téhož druhu. Tato strategie je klíčová pro zabránění příbuzenskému křížení a pro zajištění outcrossingu. Mechanismem, který umožňuje cizosprášení a zamezuje samooplození, je tzv. autoinkompatibilita. Tu lze rozdělit na dva typy - heteromorfní a homomorfní. Inkompatibilní reakce může být řízena haploidním (n) genotypem pylu (gametofytická autoinkompatibilita) či diploidním (2n) genotypem rostliny produkující pyl (sporofytická autoinkompatibilita). V rámci homomorfní inkompatibility byly podrobně popsány tři systémy, které se liší svým fungováním na molekulární a fyziologické úrovni. Existují však i další systémy, které ale zatím nebyly plně popsány. Ačkoli je autoinkompatibilita vcelku účinným mechanismem, existují podmínky, za kterých se může stát nefunkčním. Výsledkem je pak samooplození u běžně cizosprašných rostlin. Tento jev byl souhrnně nazván jako pseudokompatibilita. Konkrétním příkladem prolomení autoinkompatibility je tzv. efekt mentora. Jedná se o jev, kdy cizí pyl indukuje samooplození u běžně cizosprašných rostlin. Efekt mentora byl doposud nejčastěji zkoumán v rámci šlechtitelských záměrů, nicméně informace, do jaké míry může tento jev fungovat i v...
|
|
|
Původ a funkce heterostylie u krytosemenných rostlin
Nainar, Adam ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Slovák, Marek (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá fenoménem heterostylie, což je zvláštní vlastnost některých zástupců krytosemenných rostlin, například prvosenek /Primula/ založená na dvou nebo třech současně se vyskytujících formách jednoho druhu a projevuje se opačným výškovým postavením prašníků a blizen, což podporuje reciproké opylování a snižuje riziko samoopylení. Úvod na začátku práce porovnává heterostylii s různými dalšími adaptacemi, kterými se krytosemenné rostliny brání samoopylení. Dále je práce rozdělena na jednotlivé tematické kapitoly, například výskyt a typy heterostylie (distylie, tristylie), jsou zde také četné zmínky o historii zkoumání tohoto jevu a o možnostech, na základě kterých se heterostylie mohla vyvinout. V práci jsou také zmíněny další dodatečnévlastnosti heterostylních rostlin, například rozdíly v pylových zrnech. Tato práce se také zabývá interakcemi heterostylních rostlin s opylovači a stručně i genetickou podstatou heterostylie, což je pro vysvětlení všech těchto vlastností velmi důležité téma. V závěru je zmíněn projekt "Honba za Petrklíčí!", který v současné době mapuje populace prvosenky jarní /Primula veris/ v přírodě řady evropských zemí a poměr výskytu jednotlivých květových morf.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.