|
|
Chrámy vědění osiřely: Intervenční úsilí představitelů protektorátní správy o zmírnění následků německé akce vůči českému vysokému školství na podzim roku 1939
Borl, Petr ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
Diplomová práce se věnuje snaze protektorátní správy vypořádat se s následky německého zákroku ze 17. listopadu 1939, kdy v odvetě za předchozí demonstrace došlo k uzavření českých vysokých škol a zatčení a následné internaci více jak tisícovky jejich studentů v koncentračních táborech v Německu. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. Prví pojednává stručně o příčinách, průběhu a bezprostředních následcích německé "Zvláštní akce 17. listopadu 1939." Náplní druhé pak je snaha dosáhnout propuštění a návratu studentů domů, realizovaná prostřednictvím intervenčních zákroků státního prezidenta Háchy a protektorátní vlády u představitelů okupačního režimu, dále zhodnocení jejich taktiky a úspěšnosti při těchto zákrocích. Předmětem další kapitoly je popis a rozebrání problémů, které uzavření vysokých škol doprovázely a s nimiž se byla protektorátní správa též nucena nějakým způsobem vypořádat. Jednalo se zejména o umístění studentů, kteří zůstali na svobodě, jimž však bylo pokračování ve vysokoškolských studiích znemožněno a jež se vláda prostřednictvím otevírání abiturientských kurzů a pomoci při hledání zaměstnání snažila uchránit před nebezpečím nuceného pracovního nasazení v Německu, dále o otázku případného studia na vysokých školách v Německu, promocí absolventů, pensionování vyučujících aj....
|
|
|
Chrámy vědění osiřely: Intervenční úsilí představitelů protektorátní správy o zmírnění následků německé akce vůči českému vysokému školství na podzim roku 1939
Borl, Petr ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
Diplomová práce se věnuje snaze protektorátní správy vypořádat se s následky německého zákroku ze 17. listopadu 1939, kdy v odvetě za předchozí demonstrace došlo k uzavření českých vysokých škol a zatčení a následné internaci více jak tisícovky jejich studentů v koncentračních táborech v Německu. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. Prví pojednává stručně o příčinách, průběhu a bezprostředních následcích německé "Zvláštní akce 17. listopadu 1939." Náplní druhé pak je snaha dosáhnout propuštění a návratu studentů domů, realizovaná prostřednictvím intervenčních zákroků státního prezidenta Háchy a protektorátní vlády u představitelů okupačního režimu, dále zhodnocení jejich taktiky a úspěšnosti při těchto zákrocích. Předmětem další kapitoly je popis a rozebrání problémů, které uzavření vysokých škol doprovázely a s nimiž se byla protektorátní správa též nucena nějakým způsobem vypořádat. Jednalo se zejména o umístění studentů, kteří zůstali na svobodě, jimž však bylo pokračování ve vysokoškolských studiích znemožněno a jež se vláda prostřednictvím otevírání abiturientských kurzů a pomoci při hledání zaměstnání snažila uchránit před nebezpečím nuceného pracovního nasazení v Německu, dále o otázku případného studia na vysokých školách v Německu, promocí absolventů, pensionování vyučujících aj....
|
|
|
Emil Hácha tzv. státním prezidentem protektorátu Bohmen und Mahren
Šafr, Jakub ; Rataj, Jan (vedoucí práce) ; Martínek, Miloslav (oponent)
JUDr. Emil Hácha patří mezi nejkontroverznější postavy našich moderních dějin. V povědomí národa je znám především jako tzv. státní prezident Protektorátu Čechy a Morava a symbol kolaboranta v letech 1939-1945. Názory mezi historiky na jeho působení v pozici nejvyššího protektorátního představitele se různí. Jedni jej považují za oběť tragické doby a symbol vzdoru, který do posledních chvil bojoval za záchranu českého národa. Někteří současní tendenční publicisté a radikální konzervativci ho dokonce staví do pozice hrdiny v okupované vlasti. Jiní historici jej obviňují ze zrádcovství a kolaborace, jimiž pomohl legitimizovat okupační systém. V případě Háchy se jednalo o specifickou podobu kolaborace s prvky retardace. Tento proněmecký aktivismus měl kořeny především v jeho politicko-ideologické orientaci antiliberálního radikálního konzervativce s historicko-státoprávní vizí pojetí české státnosti v rámci Svaté říše římské národa německého. Svojí koncepci aplikoval E. Hácha ve vztahu k nacistické třetí říši. Háchova použitelnost pro nacisty spočívala v jeho zažité úřednické povinnosti poslouchat nadřazené autority. Hácha nepatřil k vyznavačům nacistické doktríny, nicméně svojí politikou ústupků umožnil nacistům ovládnout zbylou část českého území a i přes své národní cítění vedl nechtěně český národ k faktickému zničení. Na rozdíl od českých fašistů a aktivistických kolaborantů pod vedením E. Moravce byl pro nacisty nejvhodnějším partnerem k uskutečnění konečného řešení české otázky a následné germanizace. Ačkoli ztělesňoval Hácha jako tzv. státní prezident soudobý symbol kolaborace, je možné se v současnosti setkat s názory, které jeho činy historicky mylně reinterpretují a ve výsledku omlouvají či dokonce zveličují.
|
host ::
RSS.