|
|
Historismus v pražské sakrální architektuře kolem roku 1600
Balaš, Petr ; Macek, Petr (vedoucí práce) ; Biegel, Richard (oponent)
(česky) Práce snaží se na řadě vybraných příkladů, uvedených z širšího evropského kontextu, přes konkrétní úlohy české architektury, po výčet stavební činnosti v tehdejší Praze, obecnějších i specifických rysech církevních staveb raného novověku, vykreslit celkový obraz a vystihnout charakter tehdejší architektonické produkce, vázané s historizujícími projevy. Tyto historismy, navazují přímo na pozdní gotiku, z níž integrálně vychází, a projevují se pak kontinuálně, coby zvláštní stylový modus, zastupovaný především konzervovanými gotickými formami v prostoru s liturgickou funkcí, vedle obecně převládajícího slohu (renesance, manýrismu, baroka), až do 18. stol. Je proto sledován již moment a způsob přijímání renesance v zaalpí, s nímž souvisí vyhraňování výrazu sakrální architektury. Dále jsou probírány jednotlivé možnosti jejich ideového opodstatnění i výtvarného pojetí. Nakonec je učiněn pokus ozřejmit jejich vztah k manýrismu, v jehož kontextu dochází ke kvantitativnímu i kvalitativnímu vzestupu historizujících, především právě gotizujících projevů. Tuzemské stavby, sledované zhruba od poloviny 16. stol. do počátku třicetileté války, jsou rozděleny ve třech skupinách, zastupujících základní stavební úkoly tehdejší sakrální architektury: farní kostely, hřbitovní kostely a zámecké kaple. Další...
|
|
|
Vývoj mesiášských představ s pohledem na Iz 52,13 - 53,12
FÜRSTOVÁ, Veronika
Tato práce se zaměřuje na vývoj mesiášských představ ve Starém zákoně, u Židů v období mezi Starým a Novým zákonem, a také v oblasti starověkého předního Orientu (Egypt, Mezopotámie, předizraelský Kenaan). Autor práce sleduje spasitelské představy v oblasti středomoří a v Persii v době helénismu. Dále zkoumá eschatologické mesiášské postavy v islámu, hinduismu a buddhismu. V druhé části práce zkoumá úryvek z proroka Izajáše 52,13-53,12 a v něm figurující postavu Hospodinova služebníka a zmiňuje vliv této postavy na autory Nového zákona. Postava mesiáše má předizraelský původ v náboženských představách starověkého Orientu. Židovské pojetí mesiáše se však od jiných pojetí liší. Práce je zakončena tvrzením, že pojem {\clq}mesiáš` i {\clq}služebník` u Deuteroizajáše v podstatě vyjadřují poslání, funkci, která byla v různých prostředích vykládána různým způsobem. Do této role vstupovaly různé osobnosti, zejména králové. Spasitelská funkce mesiáše spočívá v určité oběti, někdy také sebeoběti, která podstatným způsobem zkvalitní život konkrétní skupiny lidí.
|
host ::
RSS.