|
|
Vláknina v potravinách a možnosti jejího stanovení
Piškulová, Lenka ; Hrstka, Miroslav (oponent) ; Vránová, Dana (vedoucí práce)
Práce se zabývá definicí vlákniny, rozdělením a základním popisem stavebních složek vlákniny. V neposlední řadě se věnuje základním metodám a způsobům stanovení vlákniny. Praktická část porovnává získané množství nerozpustné vlákniny v různých druzích bezlepkového a lepkového pečiva. Výsledky byly získány využitím metody podle Henneberga a Stohmanna.
|
|
|
Zastoupení vlákniny ve výživě dětí předškolního a školního věku.
JEŘÁBEK, Jakub
Tématem této diplomové práce je zjistit zastoupení vlákniny ve výživě dětí předškolního a školního věku. Práce je rozdělena na dvě části. V teoretické části jsou popsány druhy vlákniny a její dělení, chemické vlastnosti, funkce a přínos pro lidský organismus. Dále je zde popsána legislativa, která se vztahuje ke školním jídelnám. V praktické části je pak vyhodnoceno, jaké je zastoupení vlákniny ve výživě předškolního a školního věku. Výpočty probíhaly na základě dat získaných ze spotřebních košů od jednotlivých základních a mateřských škol a doplněny o informace obsahu vlákniny v jednotlivých komoditách z dánského webu frida.fooddata.dk. Z výsledků je patrné, že obsah vlákniny ve výživě dětí předškolního a školního věku je nedostačující a zastoupení vlákniny ve výživě má současně sestupnou tendenci obsahu vlákniny. U základních škol, lze vidět sestupnou tendenci zastoupení vlákniny ve výživě, průměrně je pak objem vlákniny 64,7 % doporučené denní dávka, to je 3,9g. Mateřská škola nevykazuje meziročně výrazný rozdíl, avšak zastoupení vlákniny ve výživě je výrazně nižší než u škol základních a to na 32,2% doporučené denní dávky, tedy 2,0g.
|
|
|
Příjem vlákniny ve vyspělých zemích a možnosti jeho zvyšování v populaci
Ježková, Kristýna ; Pejšová, Hana (vedoucí práce) ; Křížová, Jarmila (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá příjmem vlákniny a možnostmi jeho zvyšování. Hlavním cílem práce je zhodnotit skutečný příjem vlákniny v populaci a zjistit, zda lidé vlastně vědí, co to vláknina je a kolik by jí měli denně přijmout. Teoretická část je zaměřena na vlákninu jako takovou. Je zde popsána její charakteristika, rozdělení, vlastnosti a zdroje. Také je zde prezentován vliv vlákniny na zdravotní stav člověka a důsledky při nedostatečném či naopak nadměrném příjmu vlákniny. Praktická část je zaměřena na reálný příjem vlákniny v populaci. Je provedena formou dotazníkového šetření, v rámci kterého zjišťuji jaké vědomosti dotazovaní o vláknině mají, ale především jak často přijímají potraviny obsahující vlákninu. Dotazníky jsem rozdávala z velké části zákazníkům jedné nejmenované lékárny a zdravé výživy v Praze a ostatním kolemjdoucím. Celkem se mi podařilo vysbírat 84 dotazníků. Ze zhodnocení výsledků vyplývá, že značná většina dotázaných má představu o tom, co je to vláknina a které potraviny ji obsahují nejvíce, ale už nevědí, jaký je doporučený denní příjem. Přesto polovina dotázaných si myslí, že přijímají vlákniny dostatek. Příjem vlákniny u mužů a žen nebyl až tak rozdílný. Největší odlišnost byla u konzumace ořechů a semínek. Ženy je konzumovaly mnohem častěji než muži. Další odlišností...
|
|
|
Konzumace vlákniny v seniorském věku
ŠÁLEK, Jan
Tématem této bakalářské práce je Konzumace vlákniny v seniorském věku. V dřívějších letech byla vláknina brána jako látka zbytečně zatěžující lidský organismus. Postupem času bylo zjištěno, že má poměrně velký vliv na zdraví člověka především tím, že slouží jako prebiotikum pro synbiotické bakterie osidlující trávicí trakt. Stále převládá dělení vlákniny na rozpustnou a nerozpustnou, přestože některé druhy vlákniny nelze zcela s určitostí zařadit ani do jedné skupiny, protože mají vlastnosti obou. Denní doporučená dávka je 30 g. Ke zpracování praktické části byl zvolen kvalitativní výzkum. Prvním cílem práce bylo zjistit, kolik vlákniny senioři konzumují. Druhým cílem bylo porovnat konzumaci vlákniny u seniorů žijících samostatně a seniorů žijících v domovech pro ně určených. Výzkumný soubor u první výzkumné otázky tvoří 20 seniorů z Jihomoravského kraje starších 65 let. V druhé výzkumné otázce tvoří výzkumný soubor 5 domovů pro seniory z celé České republiky. Všichni respondenti dostali záznamový arch na jeden týden a pokyny jak jej vyplňovat. Získané jídelníčky byly následně propočítány v programu "Nutriservis Profesional". Výsledky ukazují vyšší konzumaci vlákniny než je průměr v České republice, ale stále chybí téměř polovina do naplnění doporučené denní dávky. Zároveň bylo sledováno i BMI a jeho vliv na konzumaci vlákniny. Žádný významný vliv shledán nebyl, jelikož nadváhu kromě jednoho respondenta měli všichni dotazovaní. U vyhodnocených jídelníčku z domovů pro seniory je znát finanční limit, tudíž žádné celozrnné produkty, téměř žádná zelenina a malé množství ovoce. I přes tyto omezení je průměrná konzumace vlákniny téměř stejná jako u seniorů žijících samostatně. V závěru je navrženo jak i přes nízké finanční prostředky navýšit příjem vlákniny a zamezit nebo alespoň snížit problémy spojené s její nízkou konzumací. Doporučení u respondentů jsou individuální pod každým vyhodnocením.
|
|
|
Vláknina a její konzumace na nemocničním lůžku
KŘÍŽKOVÁ, Ivana
Tématem bakalářské práce je Vláknina a její konzumace na nemocničním lůžku. Vláknina je definována jako sacharidová složka potravy, kterou nedokáže člověk zpracovat vlastními enzymy a byla původně považována za balastní složku potravy. V průběhu doby se zjistilo, že se jedná o součást potravy, která je fermentována bakteriemi tlustého střeva, pro které je substrátem a které ji následně zpracovávají na látky určené lidskému organismu. Vlákninu rozdělujeme na rozpustnou a nerozpustnou, obě složky jsou pro lidskou výživu nezbytné. Doporučený příjem vlákniny je 30 g denně u dospělého. Pro zpracování praktické části bakalářské práce byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu. Výzkumný soubor tvořily dva čtrnáctidenní jídelníčky z nemocničních zařízení. Jeden jídelníček pocházel z nemocničního zařízení Středočeského kraje a druhý z Jihočeského kraje. Pomocí programu "Nutriservis Profesional" byl u diet propočítán obsah vlákniny a získané hodnoty porovnány s doporučenou denní dávkou získanou z knihy Referenční hodnoty pro příjem živin a S výživou po celý rok. U diet byla propočítána i energetická hodnota, množství bílkovin, tuků a sacharidů a výsledky byly srovnány s doporučenými hodnotami. Součástí výzkumného šetření byl i rozhovor s nutričními terapeutky daných nemocničních zařízení o stravě pacientů a řešení zdravotních problému z nedostatku vlákniny. Rozhovor se skládal z osmi otevřených otázek zaměřených na konzumaci vlákniny, odmítání potravin obsahující vlákninu, zdravotní problémy a jejich řešení z nedostatku a náhrada při nedostatku vlákniny v jídelníčku. Výsledky propočtu jídelníčku ukazují u prvního nemocničního zařízení, že deficit vlákniny se vyskytuje především u diety tekuté, a mixované stravě naopak u diety racionální, diabetické a u stravy batolat a větších dětí je dostačující. Druhé nemocniční zařízení má nedostatečné množství vlákniny především u diety diabetická šetřící nebo u diety omezením tuků geriatrické, dostatek vlákniny se nachází především u diety diabetické. Při rozhovorech zjišťujících, jak nutriční terapeutky řeší problematiku vlákniny v jídelníčku, byly odpovědi podobné. Nemocniční zařízení ve Středočeském kraji nejčastěji do stravy zařazuje ovoce, zeleninu, celozrnné výrobky a luštěniny. Pacienti starší věkové kategorie se zácpou, střevním onemocněním nebo trpící nadýmáním nejčastěji odmítají vlákninu, především luštěniny. Pokud má pacient zdravotní problémy z nedostatku vlákniny, nutriční terapeutky tento problém řeší edukací a zařazením ovoce, zeleniny a celozrnného pečiva do stravy pacienta. Nemocniční zařízení v Jihočeském kraji nejčastěji do stravy zařazuje brambory, rýži, ovoce, luštěniny, zeleninu a celozrnné pečivo. Vlákninu odmítají senioři a lidé trpící průjmovým onemocněním. Zdravotní problémy vzniklé z nedostatku vlákniny nutriční terapeutky řeší doporučením potravin s obsahem vlákniny nebo podáním výživových doplňku například NutriFibre.
|
|
|
Vláknina v potravinách a možnosti jejího stanovení
Piškulová, Lenka ; Hrstka, Miroslav (oponent) ; Vránová, Dana (vedoucí práce)
Práce se zabývá definicí vlákniny, rozdělením a základním popisem stavebních složek vlákniny. V neposlední řadě se věnuje základním metodám a způsobům stanovení vlákniny. Praktická část porovnává získané množství nerozpustné vlákniny v různých druzích bezlepkového a lepkového pečiva. Výsledky byly získány využitím metody podle Henneberga a Stohmanna.
|
|
|
Vláknina v potravinách a výživě vybraných věkových skupin
ROKOSOVÁ, Monika
Bakalářská práce se zabývá znalostmi o vláknině potravy u studentů středních škol. Druhým cílem bylo zjištění příjmu potravin obsahující tuto vlákninu. Popisuje rozdělení vlákniny, její jednotlivé druhy a vliv na lidské zdraví. Práce je zaměřena na reálný příjem vlákniny u adolescentů. Tyto výsledky jsou zpracovány a prezentovány v praktické části této bakalářské práce.
|
|
|
Zácpa - problém imobilních pacientů
HULIČKOVÁ, Tereza
Práce se zaobírá problematikou zácpy u imobilních pacientů. K výzkumu jsem si vybrala kvantitativní metodu získání dat, která probíhala formou dotazníku. Jediným omezením při výběru respondentů byla jejich mobilita {--} dotazník byl určen pro imobilní pacienty všech věkových kategorií na jakémkoliv oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. Cílem práce, bylo zmapovat denní stravovací návyky, pitný režim u těchto pacientů a posoudit jejich vliv na vznik zácpy. Na základě prostudované literatury jsem si stanovila tři hypotézy. První hypotéza uvádí, že stravování imobilních pacientů nezohledňuje jejich zvýšené nároky na přísun vlákniny. Z výzkumu jsem zjistila, že imobilní pacienti mají pestřejší stravu doma (zelenina, ovoce, tmavé pečivo). Rovněž návštěva nutričního terapeuta byla u imobilních pacientů ojedinělým jevem. Převážná většina respondentů nebyla omezena žádnou dietou. První hypotéza se potvrdila Druhá hypotéza stanovuje, že imobilní pacienti nedodržují pitný režim. Z výsledků vyplývá, že doma i v nemocnici přijmou imobilní pacienti v průměru 1-2l tekutin/24h. Pokud pomineme, že pitný režim je individuální s ohledem na váhu, věk a zdravotní stav pacienta, pak se dá říci, že imobilní pacienti dodržují pitný režim. Druhá hypotéza se nepotvrdila. Třetí hypotéza míní, že při vyprazdňování imobilních pacientů není zachována a respektována jejich intimita a pocit studu, což má za následek další podporu vzniku zácpy. Výzkum ukázal, že v taktnosti při pomoci vyprazdňování u imobilního pacienta má ošetřovatelský personál značné rezervy. Nelze se pak divit, že na rozdíl od vyprazdňování doma, při vyprazdňování v nemocnici většina dotázaných pociťuje nedostatečnou míru soukromí. Dle mého názoru se této problematice nevěnuje dostatečná pozornost. Nedodržování intimity při vyprazdňování má na imobilního pacienta negativní dopad. V nemocnicích by se také mělo dbát na stravu bohatou na vlákninu, zvláště u těchto pacientů. Vhodná je individuální konzultace nutričního terapeuta, která může významně přispět k prevenci vzniku zácpy. Také dostatečný pitný režim pacienta by měl být ve zvýšené pozornosti ošetřujícího personálu. Myslím si, že dodržování správné životosprávy a empatický, psychologický, holistický a citlivý přístup sester k ošetřování imobilních pacientů by mohl zlepšit stav imobilních pacientů trpících zácpou a zmírnit jejich obtíže. Kéž by toto bylo cílem každé sestry ošetřující takovéto pacienty.
|
host ::
RSS.