Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 1 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
"Nebesa nejsou humánní..." Filosofická interpretace Příliš hlučné samoty
Kinter, Vojtěch ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Příliš hlučná samota je jedním z nejslavnějších textů Bohumila Hrabala, přičemž je mezi nimi textem pravděpodobně nejfilosofičtějším. Předložená diplomová práce interpretuje tento text z filosofického úhlu pohledu jako výpověď o moderní době a místě jedince v ní. Na základě jedné z centrálních vět textu - "Nebesa nejsou humánní" - je Haňťův monolog čten jako obrana proti nesouměřitelnosti světa s jedincem. Křesťanské a antické řecké způsoby obrany proti této nesouměřitelnosti jsou pojednány jako neodpovídající Haňťově době, ačkoliv jistým způsobem v jeho vlastní obraně přítomné. Ta je popsána jako specifický typ pábení. Následně je pojednán "konec křesťanské epochy" (jak to nazývá sám Hrabal), který se v Příliš hlučné samotě odehrává, a to jako technizace původního lidského bytí a zapomínání na něj. Následuje existenciální analýza Haňťova stavu po konci oné epochy. V práci je nejčastěji odkazováno k následujícím myslitelům: Friedrich Nietzsche, Karl Jaspers, Albert Camus a Jean Améry.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.