|
|
Jan Toorop a české umění
Pražanová, Kristýna ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Tato bakalářská práce je věnována nizozemskému malíři javánského původu Janu Tooropovi (1858-1928) a také snaze nalézt stopy jeho vlivu v českém uměleckém prostředí. V prvé části jsou shrnuty životní osudy tohoto významného nizozemského malíře, který přišel do Nizozemska ve svých 13 letech. Na počátku 80. let 19. století odešel studovat do Bruselu, kde se stal součástí tamního kulturního dění. Během svého života několikrát pobýval delší čas v Anglii, odkud pocházela jeho manželka Annie Hallová. V Nizozemsku jsou s jeho jménem spojena především města Amsterdam, Katwijk aan Zee, Domburg, Nijmegen a Haag, kde také zemřel. Druhá část práce je zaměřena na Tooropovo výtvarné dílo, ve kterém je možné najít obrazy realistické, impresionistické, stejně jako pointilistické. Snad nejvýznamnější a nejznámější jeho díla však pocházejí z období symbolismu. Po roce 1900 začal tvořit ve stylu mystického katolicismu. Poslední část této práce se věnuje Tooropově tvorbě v kontextu českého uměleckého prostředí a pokouší se nalézt možné paralely mezi jeho dílem a tvorbou českých umělců.
|
|
|
Citace maleb starých mistrů ve fotografii (s důrazem na Vermeera van Delft)
Binková, Simona ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Práce "Re-inscenace maleb starých mistrů ve fotografii (s důrazem na Vermeera van Delft)" se zabývá novodobou reflexí děl starých mistrů ve fotografii na konkrétním příkladě díla Vermeera van Delft. Problematika je ukázána na dílech autorů-fotografů od počátku 20. století, a to konkrétně Toma Huntera a Dorothee Golz, kteří děj zasazují do současnosti a snaží se řešit sociální problémy, Cindy Sherman, Yasumasa Morimury a Hiroshi Sugimota, kteří k tvorbě fotografi přistupují pomocí třetího média (divadlo, sochařství) a vzniklý produkt působí groteskně a nakonec Guido Reye a Richarda Polaka, fotografy z počátku 20. století, kteří ve svých fotografiích volně citují holandské malby. klíčová slova: holandské malířství 17. století, fotografie 20. a 21. století, re-inscenace, apropriace, postmoderna, Vermeer van Delft, Tom Hunter, Dorothee Golz, Cindy Sherman, Yasumasa Morimura, Hiroshi Sugimoto, Guido Rey, Richard Polak
|
|
|
Architect Eugene Rosenberg - Works in Czechoslovakia
Ištok, Radoslav ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Petr (oponent)
Bakalárska práca sa zaoberá dielom architekta Evžena Rosenberga. Tento židovský architekt slovenského pôvodu prežil pomerne krátku kariéru v medzivojnovej Prahe. Jeho meno je spojené predovšetkým s luxusnými nájomnými domami na Letnej, škála jeho projektov je ale širšia. Praxou v ateliéroch Le Corbusiera a prvotriednych českých architektov sa Rosenberg dostal do kontaktu s architektúrou najvyššej kvality, čo spolu so školením u Josefe Gočára v Rosenbergovej vlastnej tvorbe zanechalo hlbokú stopu. Napriek svojmu pôvodu a povahe zákaziek sa Rosenberg stal neoddeliteľnou súčasťou československej avantgardy. Hrozba nacizmu Rosenberga prinútila k úteku z Československa do Spojeného kráľovstva, kde ako architekt úspešne pokračoval až do svojej smrti.
|
|
|
Tématika smrti v díle Bohumila Kubišty z let 1912-1918
Richterová, Helena ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Cílem této práce jsou obrazy s tématikou smrti ve vrcholné tvorbě Bohumila Kubišty kolem první světové války. Doposud nebyla tato problematika zpracována. Zaměřuje se na jednotlivé obrazy, které jsou doplňovány příslušnými podkapitolami, protože malířův život byl plný zásadních okolností, které ovlivnily jeho tvorbu. Přesto, že se zde prezentuje Kubištova tvorba v letech 1912-1918, byl přidán obraz Vzkříšení Lazara (1911). Uzavírá Kubištovo klasicizující období a dále se stává důležitým mezníkem v chápání smrti, které je ještě poučeno interpretací starých mistrů. Sv. Šebestián (1912) otevírá tuto celkovou problematiku již ve snaze o autostylizační složku a reakci na dobové události. Dále jsou zmíněna díla, ve kterých jsou vyobrazeny vždy dvě postavy se snahou odtržení člověk od reality, násilného uchopení jeho duše - Polibek smrti, Vražda, Hypnotizér (1912). Malíř zde řeší vztah aktéra a oběti. Kromě figurálních děl se objevuje námět vanitas např. v Zátiší s lebkou (1912). Výčet tvorby je ukončen obrazy z vojenské činnosti Fakír, Oběšený.
|
|
| |
|
|
Martin Heidegger, Meyer Schapiro, van Goghovy Boty a některé problémy interpretace
Zachariáš, Jan ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Ve studii Martin Heidegger, Meyer Schapiro, van Goghovi Boty a některé problémy interpretace se zabývám možnostmi výkladu van Goghova díla Pár bot (č. kat. Faille F 255). Ve stati Zrození uměleckého díla německého filozofa Martina Heideggera, je rozpracována otázka po bytí bot jako náčiní, přičemž teprve při pohledu na zobrazení bot si divák uvědomuje jejich skutečné bytí, a vnímá je jako autonomní předmět. Heidegger se volně zamýšlí nad obrazem a říká, že se jedná o boty venkovanky. Historik umění Meyer Schapiro napadl Heideggera v článku Still-Life as a Personal Object, že prý obraz fantasticky a svévolně interpretuje. Schapiro dokládá, že boty patří van Goghovi a je potřeba v nich vidět metonymický autoportrét malíře. Z dobových svědectví vyplývá, že znázorněné boty skutečně patřily van Goghovi, jestli však obraz maloval s úmyslem vložit do něj něco z vlastních pocitů je pravděpodobné, ne však jisté. Práce je dle tématu logicky rozdělena do tří kapitol, první se věnuje Heideggerovi, druhá van Goghovi a třetí Schapirovi.
|
|
|
František Tichý a jeho tvorba ve 40. letech 20. století
Micka, Alois ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
4 ANOTACE Předmětem této bakalářské práce je popis a prezentace tvorby Františka Tichého se zaměřením na 40. léta 20. století v kontextu jeho malířských cyklů té doby, ve kterých se rovněž odráží zvyšující se technická vyspělost jeho umění a postupný duchovní vývoj v přístupu k zpracování dané tematiky. Pro základní rozdělení tvorby Františka Tichého pro účely této práce je zvolen princip doby vzniku díla. Pro rozdělení tvorby do jednotlivých kapitol a oddílů je použito dělení na umění volné a užité a také dělení podle použitých výtvarných technik. Úvod práce se krátce věnuje životu a dílu Františka Tichého, zejména základům jeho malířského školení a význačným životním mezníkům v jeho životě, které měly velký vliv na jeho tvorbu. Neopomenutelnou součástí umělcových životních událostí ve 40. letech byla jeho pedagogická činnost na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Se změnou politického systému a se změnou společenských a lidských hodnot a pravidel chování přišly i změny na poli uměleckém. Protože se Tichý svojí tvorbou neslučoval s principy socialistického realismu stal se rázem politicky nežádoucí. Ze školy byl vyloučen. Další kapitoly jsou již věnovány více jeho tvorbě, která je rozdělená na tvorbu malířskou, grafickou, na knižní ilustrace, užité umění a scénografii. František Tichý byl celoživotně v zajetí...
|
|
|
A false portrait of Beatrice Cenci and its influence on art and literature from 18th to 21th century
Polláková, Petra ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Hlavná téma tejto diplomovej práce vychádza zo staršej seminárnej práce nazvanej Nepravý portrét Beatrice Cenci ako inšpirácia pre literatúru a umenie 19. až 21. storočia, ktorá vznikla v rámci Ikonografického seminára II., vedeného Prof. Lubomírem Konečným a PhDr. Hanou Hlaváčkovou na Ústave pro dějiny umění Filozofickej fakulty Univerzity Karlovy v Prahe v akademickom roku 2006/07. Seminár s podtitulom Popisy obrazů/ Obrazy popisů bol zameraný na problematiku ekfráze v dejinách európskeho umenia od antiky až po súčasnosť. Hlavným cieľom seminárnej práce sa stalo podrobnejšie skúmanie bohatej ikonografickej tradície, ktorá sa už niekoľko storočí viaže ku talianskemu barokovému obrazu znázorňujúcemu poprsie mladej ženy, otáčajúcej ponad rameno tvár smerom k divákovi (obr.1). Tento obraz od neznámeho autora, dnes v zbierkach Galleria Nazionale D'Arte Antica v rímskom paláci Barberini, bol koncom 18. storočia mylne identifikovaný ako portrét talianskej renesančnej šľachtičnej Beatrice Cenci. Tá bola roku 1599 popravená v Ríme za spoluúčasť na vražde svojho otca Francesca Cenciho. Krása a vznešenosť Beatrice ako i podozrenie, ktoré padlo na Francesca Cenciho, že svoju dcéru nútil do incestného vzťahu, viedli ku postupnej "glorifikácii" tejto ženy, i napriek zločinu, ktorého sa účastnila. Beatrice, ktorá už v...
|
|
|
Zdena Fibichová (1933-1991), život a dílo české sochařky
Vašátková, Vendula ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Filozofická fakulta Ústav pro dějiny umění Rigorózní práce, Praha 2011 Vedoucí rigorózní práce: Doc. PhDr. Marie Klimešová, PhD. Vendula Vašátková: Zdena Fibichová (1933 - 1991), život a dílo české sochařky Anotace: Práce chronologicky zkoumá tvorbu Zdeny Fibichové. Sleduje sochařčinu práci od dob studií v ateliéru profesora Josefa Wagnera, jenž se jí stal celoživotním výtvarným vzorem, přes hledání svébytného výrazu v šedesátých letech a uměleckého tápání v dekádě následující, až do období plné sochařské zralosti, zakončené její náhlou smrti v roce 1991.
|
|
|
Genderové aspekty tělesnosti v současném českém umění
Štefková, Zuzana ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Pachmanová, Martina (oponent)
Tato práce si klade za ci1 zmapovat klíčová térnata související s fonnamt zobrazení genderově specifické tělesnosti v recentnÍIn českém umění. Na příkladech případových studií a s použititn rnetodologický'ch postupú čerpajících z feministických východisek ovlivněných poststrukturalisfnem a psychoanalýzou zkoumánl, jak se vývoj společnosti po roce 1989 odráží v dílech českých a vybraných slovenských umělců a urrlělkyií. Po teoreticko-filosofickém úvodu shrnuji výstavy, které se tématern tělesnosti v českém prostředí zabývaly. Nás1eduje oddíl věnovaný projevůrn hetero- i homosexuální touhy. Samostatné kapitoly se zab)!vají inspirací ponlografickou vizuaIitou a vztahem erotiky a moci. Dalším tématem je rozbor genderově specifických zdrojů tělesné abjekce. Následující kapitoly analyzují obrazy ženských těl (stereotypních roH, rnateřství, specifik vtěiené subjektivity., vizuality ženských časopisů, nlýtu krásy), stejně jako aspekty tělesnosti mužů (včetně vizuálního přehodnocení tnaskul1nity, analýzy role penisu v konstrukci mužské subjektivity a v neposlední řadě dekonstrukce konceptu uměleckého génia). Mezi téfnata, která pojednávám v závěrečn)'ch kapitolách patří přehodnocení odděleni dvou rodú / pohlaví, rodové aspekty těla kyborga a koneč-ně geoder kurátora/-ky. V závěru práce zkoutnáun zda a do jaké tniry...
|
host ::
RSS.