|
|
Help Without Borders? Humanitarian Assistance under International Humanitarian Law
Ošťádalová, Šárka ; Bílková, Veronika (vedoucí práce) ; Faix, Martin (oponent)
(Czech) Diplomová práce se věnuje problematice humanitární pomoci v rámci mezinárodního humanitárního práva. Téma práce bylo vybráno s ohledem na jeho aktuálnost a také na základě osobního a dlouhodobého zájmu autorky. Práce se zaměřuje na právní prameny, z kterých koncept humanitární pomoci vychází. Dále se věnuje samotné historii humanitární pomoci a jejímu modernímu vývoji a principům, na kterých je založena. Samostatná kapitola je věnována taktéž otázce poskytovatelů a příjemců humanitární pomoci. Speciální pozornost je dána problematice souhlasu s poskytování humanitární pomoci a tomu, zda je takovýto souhlas vyžadován a od koho. Velká část práce se soustředí taktéž na poskytování humanitární pomoci, její distribuci a povinnosti třetích států. První kapitola práce je věnována úvodu, definici samotného pojmu "humanitární pomoci", vymezení cílů práce, hlavních otázek a také způsobů a zdrojů, na základě kterých bude práce zpracována. Druhá kapitola podrobně rozebírá jednotlivé právní prameny, s kterými bude práce pracovat. Nejdříve se zaměřuje na smluvní právo - tedy především na příslušná ustanovení Ženevské úmluvy IV., Dodatkového protokol I a Dodatkového protokolu II. Pozornost je věnována taktéž Haagským úmluvám z roku 1899 a 1907 a Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu. Následně...
|
|
|
Ochrana kulturních statků v případě okupace
Blšťáková, Tereza ; Bílková, Veronika (vedoucí práce) ; Ondřej, Jan (oponent)
Ochrana kulturních statků v případě okupace Kulturní dědictví tvoří nedílnou součást každého národa, dokresluje identitu jedince i lidstva jako celku. Díky své specifické povaze představuje zdroj nenahraditelné hodnoty pro historii, poznání i utváření sounáležitosti ke komunitě, ať již v národním či celosvětovém měřítku. Kulturní statky mají pro společnost, její podobu, existenci a trvání nezastupitelný význam a jako takové musí být chráněny. Rizika, kterým kulturní objekty čelí, jsou různého druhu: ať nezávislé na lidské vůli či související s lidskou činností. K nebezpečím pro kulturní statky dochází běžně i v době míru. Na druhé straně představují kulturní památky zranitelné objekty za doby válečného stavu, ozbrojeného konfliktu či za stavu okupace. Přestože je za takového stavu primární ochrana lidských životů, obzvláště osob nezapojených do bojů, je důležité poskytnout přiměřenou ochranu i kulturním statkům. Cílem mé práce je právě poskytnout přehled mechanismů pro ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, konkrétně za okupace. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí. Jednu část tvoří obecné pojednání o kulturních statcích, jejich povaze a významu, a druhou právní zakotvení a vymezení okupace. Obě části jsou nakonec spojeny ve stěžejní kapitole o ochraně kulturních statků za...
|
|
|
Tíseň jakožto okolnost vylučující protiprávnost v mezinárodním trestním právu
Hladíková, Eva ; Bílková, Veronika (oponent) ; Honusková, Věra (oponent)
Tato práce se zabývá problematikou tísně jakožto okolnosti vylučující protiprávnost v mezinárodním trestním právu. Tísní je myšlena situace, kdy je pachatel pod pohrůžkou bezprostřední smrti nebo ublížení na zdraví donucen spáchat zločin podle mezinárodního práva. Práce krátce zkoumá tíseň v národních právních řádech, zejména pak rozdíl mezi pojetím tísně v common law a kontinentálním právu. Dále se pak zabývá využitím tísně jako argumentu obhajoby v historii mezinárodního trestního práva a podrobně se zaměřuje na dva klíčové judikáty v této oblasti - případ Einsatzgruppen rozhodovaný americkým vojenským tribunálem po 2. světové válce a případ Erdemović rozhodovaný Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Práce komplexně pojednává o jednotlivých znacích tísně. Za tyto znaky je považováno i) jednání, které naplňuje znaky zločinu podle mezinárodního práva, ii) existence bezprostřední hrozby pachateli na jeho životě nebo zdraví, iii) nutné jednání k odvrácení hrozby (podmínka subsidiarity), iv) přiměřené jednání k odvrácení hrozby (podmínka proporcionality), v) fakt, že si pachatel nezpůsobil nebezpečí sám a vi) že jej neměl povinnost snášet. Práce také vymezuje tíseň oproti ostatním okolnostem vylučujícím protiprávnost, které nacházejí uplatnění v mezinárodním trestním právu - krajní...
|
|
|
Řízení před Mezinárodním trestním soudem
Linhartová, Radka ; Ondřej, Jan (vedoucí práce) ; Bílková, Veronika (oponent) ; Beránek, Milan (oponent)
Práce obsahuje analýzu hlavního líčení v řízení před MTS ve vztahu k charakteristickým prvkům typickým pro kontinentální (inkviziční) a angloamerický (adversární) typ trestního procesu, které se v této procesní fázi řízení objevují. Hypotéza z úvodu práce, podle níž je hlavní líčení založeno převážně na charakteristických prvcích kontinentálního (inkvizičního) trestního procesu, byla ověřena, neboť předpisy upravující tuto procesní fázi v řízení před MTS obsahují spíše ustanovení typická pro tento typ trestního procesu. Součástí práce je rovněž případová studie historicky prvního hlavního líčení v řízení před MTS, v němž byl vynesen odsuzující rozsudek (řízení proti Thomasu Lubangovi), se zaměřením na procesní překážky této fáze řízení. V práci bylo zjištěno, že při řešení procesních komplikací v průběhu tohoto hlavního líčení byl zvolen způsob výkladu procesních institutů typický převážně pro kontinentální (inkviziční) typ trestního procesu.
|
|
|
Kolektivní akce Rady bezpečnosti OSN na ochranu lidských práv
Chrtová, Michaela ; Bílková, Veronika (vedoucí práce) ; Honusková, Věra (oponent)
Tato diplomová práce Kolektivní akce Rady bezpečnosti OSN na ochranu lidských práv se, jak již název napovídá, zabývá kolektivními akcemi s mandátem Rady bezpečnosti OSN na ochranu lidských práv. Práce je dělena na úvod, závěr a čtyři kapitoly. V první kapitole je popsán systém ochrany lidských práv tak, jak byl nastaven po druhé světové válce v rámci nově vzniklé Organizace spojených národů. Kapitola se také zabývá kolektivními akcemi Rady bezpečnosti OSN obecně, ať již s použitím síly či bez použití síly, tj. jejich autorizací a možností opatření, která mohou být proti porušiteli v rámci systému OSN použita. Druhá kapitola se zabývá praktickým využitím kolektivních akcí v období studené války, tzn. od vzniku OSN do počátku 90. let 20. století. V tomto období byly autorizovány kolektivní akce mezinárodního společenství s mandátem Rady bezpečnosti OSN dvakrát, a to v případě Jihoafrické republiky jako reakce na politiku apartheidu a v případě Jižní Rhodesie, kde byly sankce použity jako reakce na jednostranné vyhlášení nezávislosti vlády bílé menšiny. Oba případy jsou v kapitole rozebrány. Následující kapitola se zabývá rozvojem lidskoprávních teorií po konci studené války. S koncem studené války dochází k posunu ve vnímání státní suverenity a lidské bezpečnosti, kdy dochází ke zvyšování důrazu na...
|
|
|
Povaha a rozsah principu non-refoulement
Cenklová, Tereza ; Honusková, Věra (vedoucí práce) ; Bílková, Veronika (oponent)
v českém jazyce Tato diplomová práce pojednává o stěžejním principu mezinárodního uprchlického práva, jímž je princip non-refoulement. Prostřednictvím tohoto principu jsou oprávněné osoby chráněny před navrácením do země jejich původu, kde jim hrozí nebezpečí vyjmenované v jednotlivých dokumentech. Účelem této práce je vymezení a analýza povahy, rozsahu a obsahu tohoto principu v jednotlivých mezinárodních a regionálních dokumentech a jejich následné porovnání. Vlastní text práce se skládá ze sedmi hlavních kapitol. První kapitola obsahuje stručné vymezení dokumentů, v nichž je princip non-refoulement zakotven. V druhé kapitole se věnuji rozsahu principu. V rámci této kapitoly řeším otázku osobního a územního rozsahu. Ve třetí kapitole se zabývám povahou principu v jednotlivých dokumentech a rovněž existencí a výkladem výjimek z toho principu. V této kapitole se věnuji především analýze Úmluvy o právním postavení uprchlíků vzhledem k tomu, že právě tato výjimky zakotvuje. Ve čtvrté kapitole se zaměřuji na detailnější rozbor povahy, rozsahu a obsahu principu v jednotlivých dokumentech. Zkoumám zde, jaké části principu jsou v těchto dokumentech shodné či podobné a které se naopak liší. V páté kapitole je rozebrána problematika kontrolovatelnosti dodržování principu non-refoulement. Uvádím zde...
|
|
|
Mezinárodněprávní problematika postavení palestinských uprchlíků a jejich právo návratu
Hanko, Jitka ; Šturma, Pavel (vedoucí práce) ; Bílková, Veronika (oponent) ; Jílek, Dalibor (oponent)
Situace palestinských uprchlíků je jedním z nejpalčivějších problémů provázejících arabsko-izraelský konflikt. Její vyřešení je zároveň jednou z klíčových podmínek pro urovnání tohoto konfliktu, jehož počátek je možné vysledovat již s první alijí - první vlnou židovské imigrace po protižidovských pogromech v Evropě v roce 1881. Důležitost tohoto problému potvrzuje např. text rezoluce 242 (S/RES/242) z roku 1967, která vidí v dosažení spravedlivého řešení pro palestinské uprchlíky jeden z předpokladů pro trvalý mír na Blízkém východě. Tato otázka byla předmětem řady mírových jednání mezi zástupci zainteresovaných států i v nedávné minulosti, což jenom dokládá mezinárodní aktuálnost daného problému. Cílem disertační práce je vymezení pojmu palestinský uprchlík v historickém, politickém a právním kontextu jako výchozího bodu, na který navazuje analýza jejich práva návratu. První část práce se tedy snaží o systematický přehled v obsahové šíři samotného pojmu palestinský uprchlík. Druhá část se věnuje analýze práva na návrat v obecné rovině, a poté zkoumá definici a interpretaci práva na návrat palestinských uprchlíků v mezinárodním právu. Práce nemá ambici vyřešit zmíněný konflikt. Nabízí zamyšlení se nad danou problematikou.
|
|
|
Sociální práce ve zdravotnickém zařízení s geriatrickým pacientem
Bílková, Veronika ; Vorlová, Marie (vedoucí práce) ; Janečková, Hana (oponent)
Bakalářská práce představuje roli zdravotně-sociálního pracovníka/sociálního pracovníka při procesu plánovaného propouštění geriatrického seniora ze zdravotnického zařízení. Z demografické prognózy vyplývá, že seniorů ve vyšším věku bude stále přibývat, proto je důležité propojení sociální a zdravotní oblasti pro zajištění kvalitního a důstojného způsobu života. Obor geriatrie se specializuje na nemocného seniora jako jedince s biologickými, psychologickými a sociálními zvláštnostmi. Zdravotně-sociální pracovník, který je členem geriatrického týmu, přispěje k zajištění tohoto způsobu života tím, že plánuje proces propouštění se seniorem do jeho přirozeného prostředí. Zahrnuje do procesu jeho rodinu a uplatňuje své znalosti sociálních služeb, přístupů a metod sociální práce. Sociální práci vykonává na základně odborné způsobilosti pro výkon povolání zdravotně-sociálního pracovníka a sociálního pracovníka. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Způsoby urovnávání vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a pojem "transitional justice"
Vít, Jindřich ; Šturma, Pavel (vedoucí práce) ; Bílková, Veronika (oponent)
Shrnutí obsahu práce Koncept tranziční spravedlnosti odkazuje na širokou škálu opatření, která se aplikují v době politické a společenské transformace. Jejím výchozím bodem je stav rozsáhlého a závažného porušování lidských práv, který typicky nastává v době vlád nedemokratických režimů, během konfliktů, a to jak vnitrostátních, tak i mezinárodních, ale byl rovněž přítomen i v rámci některých tradičně demokratických zemí, jako je Kanada či Nový Zéland, a to v podobě systematické diskriminace původního obyvatelstva. Cílem nástrojů tranziční spravedlnosti je vytvoření demokratického systému, který garantuje ochranu lidských práv a základních svobod, jakožto spolehlivé záruky udržitelného míru. Tranziční spravedlnost bývá řazena k opatřením posilujícím vládu práva, i když některé její postupy, jako třeba tzv. lustrace, mohou vládu práva a zejména rovnost občanů před zákonem, jakožto její integrální součást, dočasně deformovat. Mezinárodněprávní regulace nástrojů tranziční spravedlnosti vyplývá z norem mezinárodního humanitárního práva, mezinárodního práva lidských práv a mezinárodního práva trestního. Mezinárodní právo trestní, resp. opatření trestněprávní povahy, bylo v moderní historii primární odpovědí na zásahy do lidských práv. V pozdější době se přidávaly další nástroje, a to povahy jak soudní, tak i...
|
|
|
Právní postavení hnutí odporu a analýza jeho činů v Izraelsko-Palestinském konfliktu
Pohořská, Barbora ; Bílková, Veronika (vedoucí práce) ; Faix, Martin (oponent)
Izraelsko-palestinský konflikt s sebou přináší mnoho otázek zasahujících do různých sfér, mimo jiné i sfér právních. Tato práce se zaměřuje na otázku organizovaného hnutí odporu proti okupaci a na jeho právní postavení. Obyvatelé každého okupovaného mají právo se proti okupaci a okupantovi bránit, mají právo vytvořit hnutí odporu a nárokovat si jeho jménem ze strany okupanta uznání, zejména uznání legality svých členů. Přesto, že je hnutí odporu termín zavedený, jeho oficiálně uznávaná definice neexistuje a jeho právní úprava se omezuje na stanovení podmínek, za nichž lze členům takovéhoto hnutí přiznat status a právní ochranu obdobnou kombatantům. Organizované hnutí odporu proti okupaci však, jak z jeho celého názvu vyplývá, může existovat jen tam, kde k okupaci došlo. Z tohoto důvodu práce nejprve zodpovídá několik podpůrných otázek, zjišťuje charakter sledovaného izraelsko-palestinského konfliktu a zejména zda lze v případě Palestiny hovořit o okupovaném území, jehož obyvatelstvo má právo na činy odporu proti okupantovi, Izraeli. Po zodpovězení podpůrných otázek a potvrzení, že Palestinu, tím míněn Západní břeh Jordánu, Východní Jeruzalém a pásmo Gazy, skutečně lze vnímat jako území okupované, neboť Izrael, byť ne vždy fyzicky přítomen, nad jejím územím stále vykonává efektivní kontrolu, se...
|
host ::
RSS.