|
|
Nerybí kořist v potravě rybožravých savců, vydry říční (Lutra lutra) a norka amerického (Neovison vison)
Tuzarová, Veronika ; Čech, Martin (vedoucí práce) ; Poledníková, Kateřina (oponent)
Vydra říční (Lutra lutra) se řadí společně s norkem americkým (Neovison vison) mezi významné predátory ryb nejen v České republice, ale i v dalších regionech napříč celou Evropou. Jedním z cílů této práce je z dostupné literatury zjistit, jaké druhy kořisti tvoří u vydry říční a u norka amerického nerybí složku potravy a jak se v závislosti na habitatu a sezóně mění jejich procentuální zastoupení v potravě obou zkoumaných druhů. Dalším cílem také je ověřit, zda norek americký má v potravě vyšší podíl nerybí kořisti v porovnání s vydrou říční. Zpracovaná data popisující potravu pomocí analýzy trusu v jednotkách biomasy byla rozdělena podle klimatických regionů, tj. temperátní či mediteránní oblast a také dle typu vodního prostředí, tj. stojatá či tekoucí voda. Výsledky práce ukazují, že norek americký v průběhu celého roku konzumoval průměrně třikrát více nerybí kořisti (74 % biomasy) než vydra říční (24 % biomasy). Změna ročního období se v nerybí potravě predátorů nejvíce projevila v míře konzumace žab a ptáků. Z nerybích kategorií se dle zpracovaných dat oba predátoři zaměřovali zejména na žáby, ptáky a raky. Značný rozdíl byl ale zaznamenán v lovu savců, a to ve všech zkoumaných habitatech. Zatímco v potravě norka tvořili průměrně 30 % biomasy, u vydry říční pouze 1 %. Klíčová slova: vydra...
|
|
|
Specifická reakce primátů na hadí predátory
Regásková, Kristýna ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Lhota, Stanislav (oponent)
Specifická reakce na hadí predátory je u primátů zapříčiněna dlouhou koevolucí s hady. Tato dlouhodobá koevoluce vedla u primátů ke vzniku specifické a komplexní reakce při střetu s hady. Znaky, podle kterých primáti hady rozpoznávají oproti jiným druhům stimulů mohou být na základě pachové či vizuální informace. Reakcím jako je apriorní strachová či vyhýbavá reakce mohou následovat různé antipredační například specifická vokalizace, vyhýbavé chování, včasný útěk nebo naopak aktivní obranu a mobbing. Reakce na jedovaté hady a škrtiče se může v mnoha ohledech lišit na základě odlišné hrozby, kterou představují. Klíčová slova: Predace, mobbing, had, primáti, vokalizace, anxieta
|
|
|
Dvoukřídlí v potravních sítích mokřadních ekosystémů
Pijálková, Helena ; Hadrava, Jiří (vedoucí práce) ; Kolář, Vojtěch (oponent)
V mokřadních ekosystémech nalezneme řadu čeledí dvoukřídlého hmyzu (Diptera), kteří působí na skoro všech trofických úrovních jako rozkladači, býložravci i predátoři. Vyznačují se ohromnou ekologickou diverzitou larev, jež se mohou svými životními strategiemi lišit i v rámci čeledi. Dospělci dvoukřídlého hmyzu pak tvoří významnou spojku mezi vodním prostředím mokřadu a suchozemským okolím jako opylovači, predátoři a potrava pro mnoho jiných živočichů včetně člověka. Z hlediska potravních sítí mokřadních ekosystémů se dosavadní výzkum věnoval převážně několika ekonomicky významným skupinám dvoukřídlých, jako komárům přenášejícím závažné choroby nebo vysoce abundantním pakomárům, případně roli dvoukřídlých v přenosu těžkých kovů a jiných toxických látek z mokřadů do okolí. Celková diverzita dvoukřídlého hmyzu mokřadních ekosystémů však zůstává nedostatečně prostudována. Zkoumat nejen hmyz v rámci potravních sítí je důležité např. pro simulaci dopadů možných změn v ekosystémech jako jsou introdukce nebo vymizení určitých druhů. Jsou tedy zapotřebí další výzkumy, abychom pochopili, jaký vliv mají které linie dvoukřídlého hmyzu na společenstva nejen mokřadů, ale i jejich okolí. Klíčová slova: Dvoukřídlí, mokřady, ekologické sítě, detritivorie, herbivorie, predace
|
|
|
Vliv predace amébami na evoluci virulence lidských patogenních mikroorganismů
Drncová, Eliška ; Šuťák, Róbert (vedoucí práce) ; Konupková, Anežka (oponent)
Améby působí jako jedni z hlavních regulátorů mikrobiálních společenstev, kde v důsledku jejich predace je vyvíjen selekční tlak pro vznik obranných mechanismů k dosažení rezistence. Tato adaptace umožňuje mikroorganismům náhodně infikovat lidský organismus a úspěšně se bránit složkám vrozené imunity, zejména makrofágům, které stejně jako améby jsou fagocytujícími buňkami. Projev virulence u oportunistických patogenů je způsoben konzervovanými drahami makrofágů sloužícím pro degradaci pohlceného materiálu, se kterými se mikroorganismus setkal již u améb. Díky této podobnosti lze využívat améby pro výzkum interakce mezi patogenem a jeho hostitelem, což zahrnuje i výzkum mechanismů virulence mnoha lidských mikrobiálních nákaz. Mezi nejpodrobněji zkoumané organismy, jejichž patogenita je výsledkem dlouhodobé interakce s amébami, patří bakterie Legionella pneumophila a mikroskopická houba Cryptococcus neoformans s velmi odlišnými strategiemi a projevy virulence. Porozumění evolučních souvislostí a výhod, které mikroorganismy získávají během interakce s amébami, nám podává informace o původů virulence oportunistických lidských patogenů.
|
|
|
Faktory ovlivňující početnost nepůvodního savčího predátora kočky domácí (Felis catus) ve středoevropské kulturní krajině a lidských sídlech.
KALENDOVÁ, Pavlína
Kočka domácí je v současnosti jeden z nejrozšířenějších invazivních predátorů, který působí velké ztráty na populacích mnoha druhů. Vzhledem k pevnému propojení s člověkem se jedinci tohoto druhu vyskytují prakticky na všech kontinentech a mnoha ostrovech, kde působí jako silný extinkční faktor. Pomocí bodového sčítání jsem zjišťovala početnost koček a ptačích druhů v okolí Českých Budějovic a vyhodnocovala, zda vybrané faktory prostředí mají vliv na přítomnost kočky domácí. Mezi vybrané faktory byl zařazen typ lokality, biotop, počasí, teplota, roční období a množství porostu na dané lokalitě v době kontroly. Pouze počasí bylo jediným faktorem, který měl statisticky průkazný vliv. Konkrétně během polojasných a slunných dnů bylo zaznamenáno více koček než během dnů jasných či zachmuřených. Dále jsem zjišťovala, zda má přítomnost kočky domácí na dané lokalitě vliv na počet zaznamenaných ptačích druhů či počet jedinců. Dle výsledků přítomnost jedné či více koček na jednotlivých lokalitách neměla statisticky významný vliv na počet ptačích druhů či počet jedinců.
|
|
| |
|
|
Kočka domácí (\kur{Felis catus}) jako fenomén v ochranářské biologii - zhodnocení jejího vlivu v kontextu poklesu biodiverzity
NOVOTNÁ, Nikola
V posledních letech se po celém světě začal zjišťovat negativní vliv zdivočelých koček domácích na biodiverzitu krajin. Pomocí dotazníku, dlouhodobého sledování kořistí koček (kořist přinesená domů) a dat z databází (NDOP, záchranné stanice a kroužkovací stanice) jsme zjišťovali složení kořistí koček v průběhu roku v České republice. Dle výsledků z dotazníku přinesou kočky domů 5× více savců než ptáků. Z výsledků dlouhodobého sledování kořistí koček pak vyplývá, že kořist koček byla tvořena z 93 % savci, 6 % ptáky a 1 % tvořili plazi a hmyz. V prvním sledovaném (zimním) období přinesla průměrně 1 kočka 0,02 kořisti za den, ve druhém (letním) období 0,21 kořisti za den a ve třetím (podzimním) období 0,38 kořisti za den. Ze zjištěných informací tedy vyplývá, že vliv kočky na biodiverzitu prostředí je největší ve třetím sledovaném období, a naopak nejmenší je v prvním sledovaném období. Nejčastěji loveným a přineseným savcem za celé sledované období byl hraboš, naopak nejčastěji loveným ptákem byl vrabec. Dle našich výsledků docházelo k nejčastějšímu přinesení ptáků v letním období a savců v letním a podzimním období, což bylo způsobeno rozmnožováním prakticky všech druhů zvířat v této době. Pro kočky je pak poměrně jednoduché pak chytit nezkušené mladé jedince. Ze všech přinesených kořistí tvořila 2,6 % zvířata, která jsou v České republice chráněná. Byl tedy prokázán vliv kočky na chráněná zvířata v České republice.
|
|
| |
|
|
Role of habitat complexity and predation in the structuring of aquatic communities
SOUKUP, Pavel
This thesis focuses on the roles habitat complexity and predation play in the structuring of aquatic communities. Chapter one provides an overview of the way habitat complexity structures communities separately, and by altering predator prey interactions in all aquatic habitats. The following two chapters examine their combined effects using different predator-prey pairs and time scopes: short-term laboratory experiments and a medium-term mesocosm experiment.
|
|
| |
host ::
RSS.