|
Endogenní markery v etiopatogenezi aneuryzmat břišní aorty
Houdek, Karel ; Moláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bachleda, Petr (oponent) ; Šebesta, Pavel (oponent) ; Staffa, Robert (oponent)
Úvod Prevalence aneuryzmatu břišní aorty se pohybuje od 2 do 6%. Aneuryzma se také posunuje na vyšší příčky v příčinách úmrtí. Ruptura aneuryzmatu je ve vysokém procentu smrtelná. Etiologie tohoto onemocnění není zatím dokonale známá. Současná léčba (resekční nebo endovaskulární)není indikovaná u všech pacientů. Konzervativní - farmakologická léčba není dosud také známá. Cíle Úkolem této práce je ověřit účinky farmakologické léčby atorvastatinem na experimentálně navozené výdutě břišní aorty u prasete a detailněji popsat a kvantifikovat tyto účinky na změny v histologické stavbě stěny aneuryzmatu. Dalším cílem je shrnout dosavadní poznatky o etiopatogenezi, léčbě a prevenci tohoto onemocnění a s jejich pomocí hledat další možné cesty k účinné léčbě. Metody Srovnání rychlosti růstu experimentálně vytvořeného aneuryzmatu u prasete ovlivněného a neovliněného podáním atorvastatinu. Stereologická kvantifikace změn ve složení stěny aneuryzmatu břišní aorty pod vlivem atorvastatinu. Sběr publikovaných dat. Výsledky Podávání atorvastatinu nebrzdilo v našem modelu rychlost růstu aneuryzmatu, ale vedlo ke změnám v histologické stavbě stěny výdutí, které se tak svou skladbou blížily stavbě nepostižené aorty. Atorvastatin bránil degradaci elastinu. Skupina zvířat ovlivněná atorvastatinem měla aortální stěnu bohatší na...
|
|
Možnosti zlepšení vlastnostní ledvinných štěpů od nebijících dárců pomocí ihned zahájené mechanické pulzatilní perfuze
Opatrný, Václav ; Moláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bachleda, Petr (oponent) ; Havránek, Pavel (oponent)
Možnosti zlepšení vlastností ledvinných štěpů od nebijících dárců pomocí ihned zahájené mechanické pulzatilní perfuze Opatrný V. Chirurgická klinika FN Plzeň a LF UK v Plzni Úvod: Množství ledvin dostupných k transplantaci stále nedosahuje počtu pacientů na čekací listině, jež se každoročně prodlužuje. Přitom je transplantace ledvin jedinou šancí pacientů na dlouhodobé přežití s dobrou kvalitou života. Proto jsou v poslední době využívány i orgány od tzv. marginálních dárců, mezi něž patří též zemřelí dárci po nezvratné zástavě oběhu (DCD - donors after cardiac death). Nejčastější příčinou smrti těchto dárců je závažné trauma, zejména kraniocerebrální, či náhlá srdeční zástava s následnou neúspěšnou resuscitační péčí. Po konstatování smrti jedince dle přesně daných kritérií, je možno přistoupit k odběru ledvin. Při tom dochází nejprve k promytí štěpů v těle dárce pomocí perfuzního roztoku a následně k jejich vyjmutí a uchování zvolenou prezervační metodou. V oblasti DCD je nejčastěji využívána mechanická pulzatilní perfuze pomocí speciálního přístrojového vybavení. I přes dobré dlouhodobé výsledky štěpů od DCD, je tato skupina zatížena větším počtem opožděného nástupu funkce štěpu (DGF) i primární afunkce štěpu (PNF). Cíl: Shrnutí základních poznatků o DCD a jejich následné využití v experimentální práci....
|
|
Imunosuprese po transplantaci kryokonzervovaných tepenných alloštěpů v experimentu.
Špunda, Rudolf ; Špaček, Miroslav (vedoucí práce) ; Moláček, Jiří (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN Cílem experimentální práce bylo zhodnocení vlivu imunosuprese pomocí takrolimu na rejekci kryokonzervovaných aortálních alloštěpů na potkaním modelu, který byl nastaven tak, aby simuloval techniky a postupy používané v klinickém programu transplantace kryokonzervovaných tepenných alloštěpů. Kryokonzervované alloštěpy abdominální aorty jsme transplantovali mezi kmeny potkanů Brown-Norway a Lewis. Imunosupresi pomocí takrolimu v dávce 0,2 mg/kg/den jsme podávali intramuskulárně od 1. (skupina TAC1), respektive od 7. (skupina TAC7) do 30. pooperačního dne. Neimunosuprimované skupiny po isogenní (ISO) a allogenní (ALO) transplantaci sloužily jako kontrola. Třicátý den po transplantaci jsme štěpy explantovali, histologicky a imunohistochemicky jsme zhodnotili destrukci cévní stěny a infiltraci imunokompetentními buňkami. Dále jsme hodnotili koncentraci donor specifických anti-MHC protilátek v periferní krvi. Cévní stěny alloštěpů v obou imunosuprimovaných skupinách nejevily 30. pooperační den žádné známky destrukce a nebyla v nich zaznamenána žádná depozita imunoglobulinu G. Adventiciální infiltrace MHC II pozitivními buňkami byla ve skupině ALO signifikantně vyšší než u obou imunosuprimovaných skupin (ALO 20,7±6,7, TAC1 5,9±5,5, TAC7 6,1±5,1, P <0,001). Koncentrace anti-MHC protilátek I. a II. třídy byla...
|
|
Možnosti zlepšení vlastnostní ledvinných štěpů od nebijících dárců pomocí ihned zahájené mechanické pulzatilní perfuze
Opatrný, Václav ; Moláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bachleda, Petr (oponent) ; Havránek, Pavel (oponent)
Možnosti zlepšení vlastností ledvinných štěpů od nebijících dárců pomocí ihned zahájené mechanické pulzatilní perfuze Opatrný V. Chirurgická klinika FN Plzeň a LF UK v Plzni Úvod: Množství ledvin dostupných k transplantaci stále nedosahuje počtu pacientů na čekací listině, jež se každoročně prodlužuje. Přitom je transplantace ledvin jedinou šancí pacientů na dlouhodobé přežití s dobrou kvalitou života. Proto jsou v poslední době využívány i orgány od tzv. marginálních dárců, mezi něž patří též zemřelí dárci po nezvratné zástavě oběhu (DCD - donors after cardiac death). Nejčastější příčinou smrti těchto dárců je závažné trauma, zejména kraniocerebrální, či náhlá srdeční zástava s následnou neúspěšnou resuscitační péčí. Po konstatování smrti jedince dle přesně daných kritérií, je možno přistoupit k odběru ledvin. Při tom dochází nejprve k promytí štěpů v těle dárce pomocí perfuzního roztoku a následně k jejich vyjmutí a uchování zvolenou prezervační metodou. V oblasti DCD je nejčastěji využívána mechanická pulzatilní perfuze pomocí speciálního přístrojového vybavení. I přes dobré dlouhodobé výsledky štěpů od DCD, je tato skupina zatížena větším počtem opožděného nástupu funkce štěpu (DGF) i primární afunkce štěpu (PNF). Cíl: Shrnutí základních poznatků o DCD a jejich následné využití v experimentální práci....
|
|
Endogenní markery v etiopatogenezi aneuryzmat břišní aorty
Houdek, Karel ; Moláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bachleda, Petr (oponent) ; Šebesta, Pavel (oponent) ; Staffa, Robert (oponent)
Úvod Prevalence aneuryzmatu břišní aorty se pohybuje od 2 do 6%. Aneuryzma se také posunuje na vyšší příčky v příčinách úmrtí. Ruptura aneuryzmatu je ve vysokém procentu smrtelná. Etiologie tohoto onemocnění není zatím dokonale známá. Současná léčba (resekční nebo endovaskulární)není indikovaná u všech pacientů. Konzervativní - farmakologická léčba není dosud také známá. Cíle Úkolem této práce je ověřit účinky farmakologické léčby atorvastatinem na experimentálně navozené výdutě břišní aorty u prasete a detailněji popsat a kvantifikovat tyto účinky na změny v histologické stavbě stěny aneuryzmatu. Dalším cílem je shrnout dosavadní poznatky o etiopatogenezi, léčbě a prevenci tohoto onemocnění a s jejich pomocí hledat další možné cesty k účinné léčbě. Metody Srovnání rychlosti růstu experimentálně vytvořeného aneuryzmatu u prasete ovlivněného a neovliněného podáním atorvastatinu. Stereologická kvantifikace změn ve složení stěny aneuryzmatu břišní aorty pod vlivem atorvastatinu. Sběr publikovaných dat. Výsledky Podávání atorvastatinu nebrzdilo v našem modelu rychlost růstu aneuryzmatu, ale vedlo ke změnám v histologické stavbě stěny výdutí, které se tak svou skladbou blížily stavbě nepostižené aorty. Atorvastatin bránil degradaci elastinu. Skupina zvířat ovlivněná atorvastatinem měla aortální stěnu bohatší na...
|
| |
| |