|
|
The Notion of Body and Illness in the Healing Rituals of the 1st Millennium BCE Mesopotamia: The Case of Fever
Loulová, Petra ; Koubková, Evelyne (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Tělo je biologický systém, je ale také médiem fyzické existence jedince i jeho kultury v tomto světě. Tělo je zároveň jedincem a i kulturou konceptualizováno v představách, které společně s fyzickými vjemy utváří tělesnou zkušenost. V případě Mezopotámie a jiných starověkých kultur je pro nás skutečná tělesná zkušenost obyvatel nedosažitelná, kulturní koncepty ale studovat lze. Tato práce se zaměřuje na představy těla a nemoci v mezopotámské léčebné praxi, zachycené ve sbírkách profesionální lékařské literatury, která prošla kanonizací a byla opisována od konce druhého tisíciletí př.n.l. Z tohoto korpusu byly hlavním zdrojem práce tzv. "terapeutické texty", sbírky léčebných předpisů, v nichž je zaznamenána léčebná praxe jako taková. V těchto textech byly s přihlédnutím ke kulturnímu kontextu posuzovány formulace onemocnění a léčby, stejně jako fyzické zacházení s tělem, a to se zaměřením na případy horečky. Práce v prvé řadě shledává, že texty prezentují interakci těla a nemoci jako prostorovou a fyzickou, a to v užitých metaforách i v přístupu k tělu a okolnímu prostoru. Horečka vstupovala do těla z vnějšku, "popadla" osobu nebo se jí "zmocnila", a bylo třeba ji odstranit. Jistá míra nezávislé agence horečky, popisy jejích útoků, a také způsob odstranění horečky z těla připomínají útoky démonů....
|
|
|
Role Dumuziho/Tammûze jako pastýře a krále ve vztahu k mezopotámské sémantice prostoru na přelomu 3. a 2. tis. př. n. l.
Loulová, Petra ; Koubková, Evelyne (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Mezopotámský bůh Dumuzi (Tammûz) vystupuje v rolích pastýře, krále, partnera bohyně a "umírajícího boha". V prvních dvou jmenovaných rovinách Dumuzi ztělesňuje v Mezopotámii oblíbenou metaforu krále jako pastýře lidu. Tato práce, zabývající se zdroji přelomu 3. a 2. tisíciletí př.n.l, si proto pokládá otázku, co lze z dumuzidovských motivů vyčíst o mezopotámském ideálu krále. Soustředí se na způsob, jímž tyto vyjadřují vztah krále-pastýře ke krajině a jejím významům, tedy zejm. k představám města a okolní divoké stepi. Text se inspiruje strukturalismem v jeho nejzákladnějším přístupu, v němž lidská mysl pořádá svět do významuplných struktur, a to především v protikladu města a stepi. Rozebírá dumuzidovský obraz pastýře a krále, vztah těchto postav ke krajině mimo dumuzidovské souvislosti a hledá v těchto představách paralely. Krále nachází zejména jako udržovatele bezpečného města, pastýře pak jako prostředníka mezi městem a stepí. Dumuzi obvykle umírá jako pastýř ve stepi, skrze kontakt se zdejším nebezpečím. Královská souvislost je zde implicitně obsažena v posmrtném zničení Dumuziho salaše, která je zjevně metaforou pro město závislé na skutcích krále. Práce shledává, že Dumuziho příběh vyjadřuje rizika kontaktu s chaosem, např. ve formě cizího prostoru, do něhož král pro svou zemi nutně vstupuje....
|
|
|
Washing the mouth of a kettledrum
Koubková, Evelyne ; Ahn, Gregor (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Cílem práce je analyzovat konkrétní rituální prvek, tzv. omývání úst, objevující se v mnoha rozmanitých rituálech starověké Mezopotámie a jeho vliv na status rituálního objektu. Namísto zobecňování funkce tohoto prvku na základě eponymního Rituálu omývání úst pro uvedení kultických soch se práce tomuto rituálnímu aktu věnuje v celé šíři jeho užití. Autorka předpokládá silně metaforický charakter omývání úst a analyzuje koncept čistoty stojící v jeho základu. Zároveň pozoruje modifikace jeho významu v závislosti na rituálním kontextu a nabízí jejich typologii. Následná případová studie je věnována Rituálu pro potažení tympánu. Detailní analýza pramenů odkrývá možný vývoj rituální tradice i podobnosti tohoto rituálu s Rituálem omývání úst. Tento zvláštní vztah je zkoumán jako případ interrituality, konceptu navrženého Burkhardem Gladigowem. Božského statusu tympánu je dosaženo prostřednictvím rituálu, který záměrně využívá prvky běžné v rituálním uvádění kultických soch. Zvláštní postavení, které se tympánu dostalo v seleukovském Uruku, je uvedeno do souvislosti se širšími společensko-historickými změnami. Nabízená interpretace se tak metodologicky opírá o performativní přístup k rituálům, který akcentuje jejich dynamickou podobu a vztah ke společnosti. Diskuse o mezopotámském konceptu božství a...
|
|
|
Motiv potopy v písemnictví starověké Mezopotámie
Koubková, Evelyne ; Čech, Pavel (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Předkládaná práce se zabývá motivem potopy v písemnictví starověké Mezopotámie od 2.tis. př.n.l. do 2.st. př.n.l., kdy se opakovaně objevuje v nejrůznějších typech textů. Kromě různých verzí mytického narativu o potopě se věnuji královským seznamům, především Sumerskému královskému seznamu, v němž potopa figuruje, a pramenům o předpotopních králích. Ve zvláštní kapitole se zabývám tradicí o mudrcích (apkallu), kteří jsou někdy situováni před potopu. Ukazuje se, že společným rysem všech zahrnutých pramenů je pojetí potopy jako časového mezníku. Jeho důležitost nepramení z oddělování kvalitativně odlišných časových úseků, ale z možnosti tento mezník překlenout. Pomocí antropologického konceptu antistruktury vysvětluji potopu jako vlom chaosu, který dokáže řád posílit a upevnit. Zabývám se také bohem Eou, který je s potopou nedílně spjatý, a ukazuji jeho úlohu v pantheonu jako analogickou k roli potopy.
|
host ::
RSS.