|
|
Etická výchova
Krampotová, Milada ; Eliáš, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kotas, Jan (oponent)
Tématem diplomové práce je nově zavedený předmět Etická výchova v školství České republiky. Etická výchova je definována jako projekt výchovy k prosociálnímu jednání. Diplomová práce uvádí základní výchovné cíle tohoto projektu, analyzuje jeho jednotlivé výchovné složky: obsah, metody, styl, tematické okruhy. Zabývá se průběhem zavádění Etické výchovy do našeho školství, v jakém společenském kontextu se Etická výchova vyvíjela, jak je začleněna do dokumentů Rámcového vzdělávacího programu a jak probíhá morální vývoj člověka z hlediska psychologie. Etická výchova je hodnocena z pohledu křesťanské etiky, přirozeného mravního zákona, jeho univerzálních principů a východisek.
|
|
|
České roráty a jejich místo v liturgii adventu
Benda, Václav ; Kotas, Jan (vedoucí práce) ; Tichý, Radek (oponent)
Bakalářská práce se zabývá fenoménem českých rorátů a jejich místa v liturgii adventu. Představuje vzájemné propojení hudby a liturgie od počátku přes gregoriánský chorál, polyfonní hudbu, lidovou a duchovní píseň až ke vzniku votivní mše k Panně Marii, při které byly roráty zpívány. U rorátů si bakalářská práce všímá jejich vývoje od vzniku až po dnešní podobu a umístění v dnes běžně používaných kancionálech. Jsou zaznamenána města, kde se roráty nejvíce zpívaly a kde jsou nejčastěji umístěny archiválie svědčící o jejich původní podobě. Tyto archiválie, tedy různé rorátní knihy a kancionály jsou též ve stručnosti zmíněny. Je věnována pozornost i nejčastějším interpretům rorátů, kterými jsou literátská bratrstva. Práce také zmiňuje význam rorátů pro český jazyk a ukazuje na roráty jako přirozený projev hluboké mariánské úcty v českých zemích. Klíčová slova Zpěv, píseň, advent, liturgie, hudba, roráty, literátská bratrstva, kancionál, mariánská úcta
|
|
|
Česká liturgická hudba po II. vatikánském koncilu
Saláková, Leona ; Eliáš, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kotas, Jan (oponent)
ČESKÁ LITURGICKÁ HUDBA PO II. VATIKÁNSKÉM KONCILU PhDr. Leona Saláková, Ph.D. RESUMÉ Pokoncilní období až do současnosti je v naší zemi determinováno výraznou změnou společenských poměrů. Doba komunistické totality církvím nepřála, a proto i liturgická hudba přežívala v obtížných podmínkách. Změna politické situace po roce 1989 přinesla svobodu a s ní i rozmach obecně duchovní, ale i liturgické hudby. Liturgické hudbě se věnuje šestá kapitola dokumentu II. vatikánského koncilu Sacrosanctum Concilium z roku 1963, závěry koncilu konkretizuje Instrukce o hudbě v liturgii zveřejněná roku 1967. Za vlastní zpěv římské církve se nadále považuje gregoriánský chorál, avšak nejsou vyloučeny ani ostatní formy, pokud odpovídají duchu liturgie. Koncil apeluje na aktivní zapojení bohoslužebného shromáždění, a ačkoliv mají být chrámové sbory zachovány, důležité je podporovat a rozvíjet lidový zpěv. Byla zrušena latina jako jediný liturgický jazyk ve prospěch národních jazyků. Vlastním hudebním nástrojem zůstávají varhany, ale nejsou vyloučeny ani žádné další nástroje v souladu s tradicí jednotlivých národů. V období po II. vatikánském koncilu vzniklo v naší zemi nepřeberné množství liturgických děl a teprve čas ukáže, která z nich přežijí svou dobu. Zkoumanou problematiku proto nelze obsáhnout v plné šíři, proto se...
|
|
|
Pohřební obřady křesťanských církví
Váňa, Václav ; Kotas, Jan (vedoucí práce) ; Opatrný, Aleš (oponent)
iplomová práce "Pohřební obřady křesťanských církví" pojednává o pohřebních obřadech církve římskokatolické, a to před a po liturgické reformě Druhého vatikánského koncilu, církve řeckokatolické, pravoslavné, Církve československé husitské a Českobratrské církve evangelické. Mapuje jednotlivé obřady, historický vývoj a srovnáním struktur obřadů se pokouší nalézt společné prvky a zároveň největší rozdíly na poli liturgickém a věroučném. Zpracovává téma smrti, představ posmrtného života a pohřebních obřadů v antice, evropském pohanství, židovské tradici a středověké kultuře. Dále pojednává o posledních věcech člověka a o vzkříšení, nakolik je obsaženo v jednotlivých agendách. Závěr práce se věnuje připravenosti agend na zvláštní případy a novější způsoby posledního rozloučení. Klíčová slova Agenda, církev, liturgie, obřady, pohřeb Počet znaků (včetně mezer): 146 709 D
|
|
|
Pastorační působení P. Františka Wonky v Manětíně (1925-1967)
Klouček, Roman ; Opatrný, Aleš (vedoucí práce) ; Kotas, Jan (oponent)
RESUMÉ Bakalářská práce pojednává o pastorační činnosti děkana Františka Wonky v Manětíně. Tato činnost je zhodnocena na základě písemných pramenů téměř výhradně z pera právě děkana Wonky. Jeho literární činnost, přesahující náboženský rozměr a významně pojednávající o historii, kultuře, přírodě a sociálních a náboženských poměrech Manětína a přilehlých obcí, kde autor strávil 37 let, je dnes jedním z mála regionálních zdrojů informací o Manětínsku v době jeho působení i před ní. Cílem práce bylo v první řadě na tento zdroj poukázat. Stav, ve kterém se Wonkovy vesměs nepublikované rukopisy nacházejí, je pro vědecké bádání velmi nepříznivý. Originály jsou nesetříděné, různě rozptýlené, vesměs veřejnosti i vědeckému bádání těžko přístupné. Navíc povědomí o nich je velmi povrchní. Sám Wonka je psal poměrně chaoticky a na přeskáčku. Ideální pro další cíl práce - zhodnocení Wonkovy pastorační činnosti a nalezení příčiny jeho neobvyklé oblíbenosti - by bylo předchozí vědecké setřídění jeho spisů. K tomu však zatím nedošlo. Proto jsem si za druhý cíl svého bádání nevytkl nalezení, ale pouze hledání kořenů Wonkovy popularity. Při tom jsem se pokusil soustavně zpracovat Wonkovy pastorační priority a pojednal o jeho náklonnostech a charakterových rysech. Předtím jsem vylíčil hospodářskou a sociální situaci Manětínska...
|
|
|
Missa chrismatis a její proměny ve dvacátém století: Porovnání změn v liturgii a v teologii
Němec, Pavel ; Kotas, Jan (vedoucí práce) ; Opatrný, Aleš (oponent)
Bibliografická citace Missa chrismatis a její proměny ve dvacátém století: Porovnání změn v liturgii a v teologii: Diplomová práce / Ing. Pavel Němec, DiS.; vedoucí práce: ThLic. Mgr. Jan Kotas. - Praha, 2014. - 93 s. Anotace Missa chrismatis (Mše při svěcení olejů) je mše, kterou ve Svatém týdnu slaví biskup spolu se svými kněžími na znamení vzájemné jednoty. Při této mši kněží obnovují své kněžské závazky a biskup žehná olej katechumenů a nemocných a světí olej křižma. Za poslední století prošel obřad několika proměnami. Ty se odráží i v teologii, kterou liturgie vyjadřuje zdůrazňováním některých prvků. Hlavní reformy liturgie této mše proběhly ve třech fázích v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Práce nejprve sleduje základy a důvody k používání olejů v liturgii katolické církve v kontextu Velikonoc a dále historický vývoj mše, při níž se oleje světily. Dále přehledně porovnává průběh liturgie Missa chrismatis a zachycuje rozdíly v mešních liturgických textech a textech obřadu svěcení olejů v jednotlivých fázích její reformy ve dvacátém století. Na tomto základu zachycuje i vývoj v teologickém obsahu. Klíčová slova Missa chrismatis, svěcení olejů, křižmo, Svatý týden, Zelený čtvrtek, liturgická reforma.
|
|
|
Vstupní a trvalá formace trvalých jáhnů v brněnské diecézi
Souček, Pavel ; Opatrný, Aleš (vedoucí práce) ; Kotas, Jan (oponent)
Bibliografická citace: Vstupní a trvalá formace trvalých jáhnů v brněnské diecézi [rukopis]: Bakalářská práce / Pavel Souček; vedoucí práce: Aleš Opatrný. - Praha, 2009.-xx s. Anotace Cílem této bakalářské práce na téma "Vstupní a trvalá formace trvalých jáhnů v brněnské diecézi" je popsat a následně vyhodnotit formaci stálých jáhnů, kandidátů i jáhnů po vysvěcení, v brněnské diecézi a to v horizontu let 2000 až 2010. Práce se skládá ze dvou částí. V té první je popsána obnova trvalého jáhenství po II. vatikánském koncilu, obecná služba trvalého jáhna v tradici Církve a církevních dokumentech, které se k tomuto tématu vztahují a to v obecné rovině. Druhá část pojednává o vlastní formaci trvalých jáhnů, a to jak formaci vstupní pro kandidáty trvalého jáhenství, tak formaci pro trvalé jáhny po jejich vysvěcení, jak je implementována v brněnské diecézi. Na závěr je pak analyticky tato formace zhodnocena. Klíčová slova Jáhenství, trvalý jáhen, diakonát, služba.
|
|
|
Pastorace ve vybraných poutních místech pražské arcidiecéze
Kolouch, Jan ; Opatrný, Aleš (vedoucí práce) ; Kotas, Jan (oponent)
RESUMÉ Podle požadavků nově vydaného Direktáře o liturgii a lidové zbožnosti a dalších církevních dokumentů, bylo provedeno zhodnocení pastorace ve vybraných poutních místech pražské arcidiecéze v období 2005 - 2008. Poutní místo Stará Boleslav, místo mučednické smrti svatého Václava a Palladia země české má přes veškeré snahy, značné problémy s vytvořením funkčního farního společenství a jeho život udržuje návštěvnost poutníků zvláště z Prahy v období poutní sezóny s vyvrcholením o hlavních poutích. Širší účast návštěvníků je o Národní svatováclavské pouti, která se stává předmětem narůstajícího zájmu křesťanské veřejnosti. Poutní místo Svatá Hora v Příbrami s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie dosahuje velmi dobré úrovně pastorace včetně využití nejmodernějších způsobů evangelizace. S narůstajícím zájmem věřících i z evropských zemí, dochází k problémům při udělování iniciačních svátostí, které by měly být udělovány v domovské farnosti. Hrádek u Vlašimi, poutní místo Navštívení Panny Marie, je typickou venkovskou farností s nepříliš výraznou aktivitou farníků v průběhu roku. Poutní místo oživuje při slavení mariánských památek, svátků a slavností s vrcholem o třech červencových poutních dnech. Těžiště pastorace směřuje k organizovaným návštěvám mládeže, která v menších skupinách navštěvuje toto poutní...
|
|
|
Bohoslužby s dětmi v liturgickém životě českých a moravských římskokatolických diecézí. Nástin současné teorie, praxe a pastorační podpory
Šimoníčková, Hana ; Kotas, Jan (vedoucí práce) ; Eliáš, Vojtěch (oponent)
Resumé česky Práce se zabývá účastí dětí na liturgickém životě v českých a moravských diecézích římskokatolické církve. V první části jsou zpracovány vybrané normativní texty upravující účast dětí na bohoslužbách. Jedná se především o Direktorium pro mše s dětmi včetně jeho průběhu utváření a další liturgické směrnice, které vyšly po II. vatikánského koncilu. Další kapitoly jsou věnované eucharistické svátosti (eucharistické modlitby, 1. svaté příjímání). V druhé polovině teoretické části je věnována pozornost psychologii dítěte, jeho potřebám a duchovnímu růstu. V textu je zdůrazněno, že velký vliv na utváření a správné chápání liturgického života dětí má rodina, vnímání rituálů a symbolů. Praktická část mapuje současnou praxi v Čechách a na Moravě, zvláště formy organizované pastorační podpory a vzdělávání zaměřených na péči o účast dětí na bohoslužebném životě církve. Je zde přehled katechetických center a dalších institucí, které nabízejí jak formační a vzdělávací programy, tak různé materiály a pomůcky. Samostatně jsou zpracované nakladatelství a tiskoviny, které se v České republice věnují danému tématu. Na příkladu několika farností je představeno, jak v praxi funguje a je realizováno zapojení dětí nejen do bohoslužebného života společenství. Pro srovnání situace v České republice s jinými zeměmi...
|
|
|
Velikonoční vigilie v historii, její reformy od Pia XII. do současnosti a jejich přijetí ve vybraných farnostech českobudějovické diecéze
Vágai, Vojtěch ; Kotas, Jan (vedoucí práce) ; Eliáš, Vojtěch (oponent)
VELIKONOČNÍ VIGILIE V HISTORII, JEJÍ REFORMY OD PIA XII. DO SOUČASNOSTI A JEJICH PŘIJETÍ VE VYBRANÝCH FARNOSTECH ČESKOBUDĚJOVICKÉ DIECÉZE Vojtěch Vágai Cílem této práce je prostudovat podstatné prvky ve slavení liturgie velikonoční vigilie, především jejich původ, význam a vývoj. Přitom je zvláštní pozornost věnována reformám vytvořených pod vedením papežů Pia V., Pia XII. a Pavla VI. Metodologicky se jedná zejména o komparaci pramenů (liturgických textů) za pomoci odborné literatury s použitím srovnávací analýzy forem, která je doplněna kvalitativními rozhovory. V průběhu dvou tisíc let bylo nejdůležitější vývojovou změnou týkající se velikonoční vigilie její středověké přesunutí do ranních hodin, čímž se zcela popřel charakter jako bdění uvádějícího do velikonoční radosti, používané symboly ztratily schopnost promlouvat, k čemuž se později přidala skutečnost jazykové bariéry. Tento defektní stav, trvající několik set let, napravil až ve dvacátém století papež Pius XII. a po něm Druhý vatikánský koncil. Přesun vigilie zpět do večerních či nočních hodin, do nichž mezitím lidová zbožnost umístila náhradní "Slavnost vzkříšení", byl tou nejzásadnější změnou týkající se velikonoční vigilie, což potvrdily všechny provedené rozhovory. Za druhou nejvýznamnější změnu bylo v rozhovorech označeno zavedení národního...
|
host ::
RSS.