|
|
Péče o duši u Jana Patočky
Tesař, Tomáš ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Kranát, Jan (oponent)
V naší práci se věnujeme klíčové otázce Patočkova myšlení - péči o duši. Ta představuje v Patočkových textech rozdíl mezi životem naivním, založeným na nekriticky přijatých míněních a praktických rozhodnutích, a životem založeným na kritickém přezkoumávání. Tato dichotomie mezi dvěma "způsoby života" tvoří podle našeho názoru jakousi interpretační páteř Patočkových výkladů Sókrata a Platóna v poválečných přednáškách z antické filosofie, při diskusích o metafyzice v Negativním platonismu, vzniku dějinnosti člověka v Kacířských esejích o filosofii dějin nebo diskusích o Evropě v přednáškovém cyklu Platón a Evropa. Vlastním filosofem této péče o duši je v Patočkových textech Sókratés. U Sókrata se poprvé duše objevuje jako "nejvlastnější podstata člověka", o kterou je nutno pečovat. S touto myšlenkou pak Patočka přistupuje k interpretaci dalších dvou filosofů řecké filosofie, Platóna a Aristotela, jakož i k významným obdobím evropských duchovních dějin - křesťanství, renesanci a osvícenství, která představují svého druhu osvojení a zároveň odpadání od Sókratova objevu péče o duši. Tak se počínaje renesancí a zejména v době osvícenství rodí nový "duchovní" styl "péče o svět", jenž podle Patočky ústí do takového porozumění bytí, které znamená asi definitivní opuštění Sókratova objevu péče o duši a které ohrožuje...
|
|
|
K otázce nepředmětné intencionality
Krbec, Šimon ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Kranát, Jan (oponent)
Východiskem této práce je fakt rezignace západního myšlení na dosažení absolutní jistoty poznávání. S poukazem na skutečnost, že termíny popisující konkrétní situace nejistoty jsou poměrně snadno zaměnitelné, se kapitola I věnuje rozboru hlavních případů nejistoty (riziko, vágnost a indeterminita), a dochází k závěru, že společnými prvky těchto případů je jednak zpochybnění vztahu mezi příslušným aktem a předmětem tohoto aktu a dále časový charakter těchto předmětů jakožto potencialit. Problém nejistoty se tak ukazuje jako problém intencionálního mínění radikální novosti (kapitola II). Kapitola III se zaměřuje na způsoby uchopení tématu potenciality v Husserlově intencionální analytice a prošetřuje možnost zodpovězení otázky po radikální novosti prostřednictvím Hejdánkova konceptu (či spíše nmotivu) nepředmětné intencionality. Práce dochází k závěru (kapitola IV), že Hejdánkův koncept otevírá perspektivnější pohled na tuto otázku než "klasické" fenomenologické pojetí horizontu, které je úzce zaměřeno na svůj výchozí model primární zkušenosti (vnímání), v důsledku čehož ne zcela adekvátně respektuje méontický charakter veškerých potencialit. Předpokladem tohoto rozvinutí je nicméně zachování jednoty noématu jakožto intencionální identity. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Prostá změna v Aristotelově přírodní filosofii
Roreitner, Robert ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Práce vychází od otázky, zda a v jakém smyslu rozdíl mezi "prostými" a "dílčími" výpověďmi změny (tj. výroky o "vzniku" na jedné straně a "stávání se" na straně druhé) poskytuje spolehlivé vodítko k porozumění skutečnosti. Zaměřuje se nejdříve na metodologické předpoklady Aristotelovy přírodní filosofie a vědy, především na jejich vztah ke každodennímu jazyku. V dalším kroku je položena otázka, zda a jak si obecné závěry o charakteru každé změny učiněné ve Fyzice podržují svou platnost také pro každou změnu (tj. pro změnu "prostou" a pro změnu "dílčí") zvlášť. Závěrečné dvě kapitoly se pak zabývají některými důsledky, které ze snahy být práv jazykové distinkci mezi "prostými" a "dílčími" změnami vyplývají pro Aristotelovo pojetí přírody: především charakterem látky a kruhovostí změn.
|
|
|
Sokratovské tázání jako východisko péče o duši u Jana Patočky
Matuška, Štěpán ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Veselý, Jindřich (oponent)
Práce se zabývá tématem sókratovského tázání jako východiska péče o duši v Patočkových textech z období 30.-50. let 20. století. Toto téma je v práci rozděleno do tří větších souvislých celků. První část se zabývá Patočkovým porozuměním sókratovské péči o duši jako dějinnému mravnímu sebeutváření člověka majícímu ráz negativně orientovaného transcensu, který není předurčen ideově, nýbrž je ve svém směru distance od předmětnosti spojen s motivem vědění nevědění o posledním dobrém. Druhá část této práce se zabývá Patočkovým porozuměním Platónovi jako tvůrci metafyzického myšlení, v jehož jádru stojí již zmíněná negativně orientovaná zkušenost sókratovského mravního obratu. Tuto zkušenost původně nezpředmětnělého horizontu však Platón dle Patočkovy interpretace zpředmětňuje jako svět věčných idejí. Patočka jako svůj ústřední interpretační motiv této zkušenosti do svého výkladu Platóna vkládá Heideggerem inspirovaný pojem Bytí, který má nejblíže k Platónově Ideji Dobra ležící za všemi předěly jsoucnosti (ἐπέκεινα τῆς οὐσίας). Poslední část práce se týká Patočkova vlastního pokusu porozumět Platónově Ideji nepředmětným způsobem. Přestože je takto pochopená Idea vyprázdněna od jakéhokoli kladného obsahu, svou mocí distance od předmětného člověku umožňuje zkušenost svobody. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Starozákonní exegeze u Filóna Alexandrijského a Řehoře z Nyssy.
Dudziková, Markéta ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Dus, Jan (oponent) ; Panczová, Helena (oponent)
Filón Alexandrijský (asi 20 př. Kr. až 40 po Kr.) a jeho alegorická interpretace Bible (zejména Pentateuchu) významně ovlivnila raně křesťanské autory, mezi jinými i Řehoře z Nyssy (asi 335-395 po Kr.). Skutečnost, že Řehoř byl Filónem inspirován, je zjevná mimo jiné z toho, že jeho spis Mojžíšův život (De vita Moysis) se svým titulem a částečně i tématem shoduje s jedním z děl Filónových. Mojžíš je pro Řehoře ideálním příkladem dokonalé ctnosti, která spočívá v nepřetržitém růstu v dobru. Hlavním tématem disertace je Filónův vliv na tuto Řehořovu interpretaci Mojžíše. Práce zkoumá následující oblasti v myšlení obou autorů: spis De vita Moysis, pojetí Mojžíše, exegetické zásady, dokonalost, kterou je možno ukázat v životě dobrého člověka, otázku poznání a nepoznatelnosti Boží a konečně prostředkování mezi Bohem a lidmi. Řehořova recepce Filóna byla ovlivněna také Órigenem z Alexandrie, v práci je tedy stručně představena také Órigenova biblická exegeze a jeho exegetická teorie. Jádrem práce jsou následující otázky: Bylo Řehořovo pojetí dokonalé ctnosti inspirováno myšlením Filónovým? Jakým způsobem byla filónská nauka o Boží nepoznatelnosti Řehořem pozměněna a využita v rámci jeho myšlení? Je možné srovnat pojetí prostředkování mezi Bohem a lidmi u obou autorů? Klíčová slova Filón Alexandrijský, Řehoř z...
|
|
|
Křesťanská teodicea jako filozofický paradox
Jirousová, Františka ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Diplomová práce se zabývá křesťanskou teodiceou - pokusem vysvětlit proč Bůh dopouští zlo. V práci je ukázáno, že z historického hlediska vznikla křesťanská teodicea jako alternativa ke gnostickému dualismu. Z hlediska logického se křesťanská teodicea ukazuje jako pokus bezrosporně sloučit tři tvrzení: 1. Bůh je dobrý, 2. Bůh je všemohoucí, 3. Ve světě existuje zlo. Na konkrétních příkladech (Augustin, "teodicea po Osvětimi", P. Ricoeur) je ukázáno, že se to daří jen částečně a za cenu oslabení nebo dokonce popření buď tvrzení o Boží dobrotě nebo všemohoucnosti. Autorka se na základě detailního představení pojetí zla u Teilharda de Chardin pokouší identifikovat perspektivy současné teodiceje. Její přínos by mohl spočívat v novém filosofickém promýšlení povahy zla ve světě, ale při vědomí, že v posledku musí zlo ve vztahu ke křesťanskému Bohu vždy zůstat tajemstvím. Hlavním závěrem práce je náhled, že plná racionalizace zla vede k totalitnímu myšlení a znehodnocení křesťanského pohledu na Boha. Nemožnost racionalizace zla, tedy vysvětlení z jakých důvodů Bůh zlo dopouští, je tak v této práci vnímána jako největší klad křesťanské teodiceje a jako záruka proti totalitnímu myšlení.
|
|
|
The Doctrine of God and Deification in Athanasius of Alexandria: Relations and Qualities
Lytvynenko, Viacheslav ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Dudzik, Pavel (oponent) ; Fairbairn, Donald (oponent)
V této práci se snažíme vyložit Atanášův koncept zbožštění v úzkém vztahu s jeho doktrínou Boha. Zabýváme se otázkou, v čem Atanáš viděl zdroj božství (v obecné podstatě nebo v Otci?), jakým způsobem použil nicejskou formulaci soupodstatnosti a co měl na mysli svou argumentací, že Syn byl stejné božské podstaty jako Otec. Dále zkoumáme, jak Atanášovo chápání Boha ovlivnilo jeho popis spasení jako zbožštění a jakým způsobem usouvztažnil tři hlavní soteriologické aspekty: vztahový, ontologický a právní. Odpověď na tyto otázky hledáme v přezkoumání Atanášovy reakce na pohanský světonázor (v jeho raném pojednání Contra Gentes-De Incarnatione) a na ariánské myšlení (především v jeho Orationes Contra Arianos a několika dalších pozdějších pracích). Sledujeme, jak bylo Atanášovo pojetí Boha v ostrém kontrastu s Ariovou teologií a že jeho interpretace soupodstatnosti je nejsrozumitelnější právě v kontextu jeho anti-ariánských argumentů. Docházíme k závěru, že Atanášovo chápání vztahu Otec-Syn ho přivedlo k uvažování o vtělení a ukřižování v rámci příbuznosti. Na tomto pozadí jsou božské vlastnosti (ať už ontologické nebo právní) svázány se způsobem, jakým se nám Bůh dává a navrací nás do původního stavu příbuznosti s ním. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Dvojí pojetí Boha v Eriugenově "Periphyseon"
Fořtová, Zuzana ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
This work is concerned with the conception of God in John Eriugena's "Periphyseon". My thesis is that in "Periphyseon", we can find two different concepts of God the connection of which is not easily understood. On the one hand there is a conception of God as someone who creates the world in the act of selfcreation and who finally returns to himself as to an end. On the other hand, there is a concept of God as the Trinity of divine persons (Father, Son, Holy Spirit). In my work, at first I attempt to present both of Eriugena's conceptions of God in more detail. Afterwards, I show how Eriugena himself attempts to connect both concepts. However, I argue that we are not actually able to understand this connection on the basis of Eriugena's explanation; rather, we have to try to infer this connection on our own. This is the aim of the last chapter, in which I try to achieve this - with the aid of Beierwaltes' interpretation - on the grounds of the dual terms of "creation" and "causation".
|
|
|
Teologie stvoření Juliana z Aeclana a její zdroje
Outrata, Filip ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Hušek, Vít (oponent) ; Ventura, Václav (oponent)
Tématem práce je pokus o celkový nárys teologie Juliána z Aeclana, nejvýraznějšího Augustinova protivníka v tzv. pelagiánském sporu, a hledání jejích zdrojů především v protimanichejsky zaměřených dílech vybraných autorů křesťanského Východu (Titus z Bostry, Serapion z Thmuis, Basil z Kaisareie, Eusebios z Emesy) a autorů křestních katechezí antiochijské tradice, zejména Jana Chrysostoma a Theodora z Mopsuestie. Úvodní kapitola práce představuje Juliánovu osobnost a jeho dílo, základní rysy jeho polemiky a vztah k významným předchůdcům i jeho filosofický a exegetický profil. Jádro práce, zachycení Juliánovy teologie, se postupně věnuje pojetí hříchu a svobodné vůle, polemice proti představě dědičného (přirozeného) hříchu a pozitivnímu konceptu křestní milosti, spravedlnosti a přirozenému i zjevenému psanému zákonu, přirozenosti fyzické smrtelnosti, christologii a soteriologii zaměřující se na obranu skutečného Kristova lidství a jeho role příkladu, vzestupnému konceptu milosti začínající na úrovni stvoření a pokračující rozmanitými projevy až k vykupitelské roli Kristově. Srovnání Juliánovy teologické koncepce s jeho východními vzory a paralelami ukazuje na značnou podobnost v řadě témat (hodnocení svobodné vůle a celkové pojetí hříchu, pozitivní zdůvodnění křtu u dětí, fyzická smrtelnost jako součást...
|
|
|
De triplici via / O trojité cestě Sv. Bonaventury (překlad a komentář)
Veselý, Jindřich ; Wernisch, Martin (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent)
Tato práce přináší překlad a komentář spisu De triplici via sv. Bonaventury. Úvodní část práce referuje o životě a díle sv. Bonaventury a zasazuje dílo De triplici via do kontextu ostatních jeho děl věnovaných spiritualitě, dále klade otázku po aktuálnosti předkládaného díla. V následující části se práce zaměřuje na spis De triplici via jako celek, na jeho hlavní teologická témata a motivy a rovněž na jeho strukturu. Ve své hlavní části přináší práce obsáhlý a místy kritický komentář daného spisu a jeho překlad do českého jazyka. Závěr pak přináší stručné zamyšlení nad otázkou po aktuálnosti spisu, položenou v úvodu. V příloze se nachází latinské znění De triplici via. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.