|
|
Komunikace s umírajícím pacientem na JIP z pohledu sestry
Jordánová, Hana ; Kutnohorská, Jana (vedoucí práce) ; Votroubková, Michaela (oponent)
Autor: Hana Jordánová Instituce: Ústav sociálního léksřství LF UK v Hradci Králové Název práce: Komunikace s umírajícím pacientem na JIP z pohledu sestry Vedoucí práce: doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc. Počet stran: 78 Počet příloh: 2 Rok obhajoby: 2014 Klíčová slova: Komunikace,fáze umírání, důstojné umírání, intenzivní péče Bakalářská práce pojednává o komunikaci s umírajícím pacientem v prostředí intenzivní péče z pohledu sestry. Práce se skládá ze dvou hlavních částí, teoretické a praktické. Teoretická část obecně popisuje jednotlivé složky komunikace a specifika komunikace s umírajícím pacientem. Seznamuje s problematikou umírání v intenzivní péči. Věnuje se i etickým problémům, které mohou v komunikaci s umírajícím pacientem nastat. Empirická část je zaměřena na zjišťování komunikačních a emočních schopností sester v oblasti komunikace s umírajícím pacientem. Těžiště práce tvoří kvantitativní výzkum, prováděný pomocí anonymního dotazníkového šetření. Výzkumný soubor tvořily sestry pracující na JIP. Na základě analýzy výzkumného šetření byly vytipovány problémy v komunikaci s umírajícími pacienty a navrhnuto řešení.
|
|
|
Zajištění bezpečí pacienta v pooperační péči.
JORDÁNOVÁ, Hana
Současný stav: Bezpečný proces léčby by měl být zajištěn každému pacientovi, v každém nemocničním zařízení. Sestra by měla pracovat tak, aby nedošlo k narušení tohoto bezpečí, a to především v chirurgické oblasti, kde nastávají v procesu léčby nevratné změny. Dokonalé zvládnutí těchto opatření vede k bezpečí pacienta. Prevence rizik a bezpečnost pacienta i zdravotnického personálu vyžadují zapojení všech členů multidisciplinárního týmu (Pokojová, 2011; Škrla a Škrlová, 2003). Cíl výzkumného šetření: Zmapovat vybraná specifika v pooperační péči v rámci bezpečné léčby pacientů. Zjistit, zda sestry znají preventivní opatření v rámci bezpečné péče o pacienta a zda dbají na dodržování zásad bezpečné péče v praxi. Metodika: Pro výzkumné šetření byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu. Sběr dat probíhal formou polostrukturovaného rozhovoru se sestrami, který byl doplněn skrytým pozorováním. Spoluúčast na rozhovorech byla dobrovolná a anonymní. Rozhovory byly nahrávány na záznamník a následně doslovně přepsány. Cílem pozorování bylo zjistit, zda sestry dodržují zásady bezpečné péče o pacienty v pooperační péči. Výzkumný soubor: Byl tvořen všeobecnými sestrami, které pracovaly na chirurgických odděleních a dospávacích pokojích. Výzkum probíhal v jedné z nemocnic Jihočeského kraje. Osloveno bylo dvanáct sester. Rozhovory a skrytá pozorování se zaměřily na bezpečí pacienta v pooperační době. Místem konání rozhovorů bylo sesterské zázemí denních místností na jednotlivých chirurgických odděleních, některé rozhovory probíhaly mimo areál nemocnice. Všechny sestry splňovaly kritérium, že poskytují ošetřovatelskou péči u pacientů po operaci na chirurgických odděleních i dospávacích pokojích. Rozhovory byly ukončeny při dosažení teoretické nasycenosti, kdy se odpovědi a skrytá pozorování respondentek začaly opakovat, tj. po provedení dvanácti rozhovorů a pozorování. Výsledky: Sestry pracující na chirurgických odděleních a dospávacích pokojích jsou vystaveny nemalé psychické a fyzické zátěži. Toto povolání je velice náročné a staví nejen na teoretických znalostech, ale také na nutnosti manuální zručnosti v praxi. Všeobecné sestry se na procesu péče podílí nemalou měrou, a proto je důležité, aby jejich práce byla kvalitní a bezpečná. Všeobecné sestry v procesu léčby někdy příliš důsledně nepostupují podle standardů a nedodržují bezpečnou léčbu. Kvůli předcházení záměně pacientů je nutné velmi pečlivě sledovat identifikační náramky, aby nedošlo k ohrožení zdraví pacientů. Některé sestry kontrolují identifikační náramky poctivě, ale v našem šetření se objevily i sestry, které toto pravidlo příliš nedodržovaly, a tím hazardovaly se zdravím pacientů. Medikační chyby jsou velmi častou příčinou poškození pacienta. Riziko medikačního pochybení se zvyšuje i nesprávným skladováním rizikových léčiv. V našem šetření bylo několikrát zaznamenáno, že léčiva nebyla uložena zpět na své místo, byla špatně skladována nebo ponechána volně dostupná pro kohokoliv. Nečitelnost informací o léčivech předepsaných lékařem řeší všeobecné sestry spíše odhadem ordinace nebo za pomoci kolegyně na oddělení. S tímto jevem souvisí také nahrazování ordinovaných léků sestrou, pokud na oddělení nejsou, bez předchozí konzultace s lékařem. Alarmující je nepoužívání ochranných pomůcek při převazu operační péče, možné přenášení nozokomiálních nákaz a špatné či nedostatečné využívání dezinfekčních přípravků. Závěry: Ošetřování pacienta v časné a pozdní pooperační péči patří k rizikové části hospitalizace pacienta ve zdravotnickém zařízení. V tomto období jsou podstatné: monitorování pacienta a předcházení rizikům, kontrola bolesti a operační rány, bezpečná identifikace pacienta, předcházení nežádoucím událostem jak při podávání léků, tak v důsledku pádu pacienta, dodržování hygieny rukou, prevence nozokomiálních nákaz a bezpečné a šetrné převazování operační rány.
|
|
|
Problematika ošetřovatelské péče u pacientů se zlomeninou pažní kosti.
JORDÁNOVÁ, Hana
Základní teoretická východiska: Zlomeniny pažní kosti vznikají nejčastěji úderem nebo při pádu (15). Léčba zlomenin humeru se postupně vyvíjí nejen díky možnostem materiálu, ale také pokrokem techniky ve zdravotnictví (20). Cíle práce: Cílem práce bylo v kvalitativním výzkumu zjistit, zda mají sestry vědomosti v ošetřování o pacienty s touto problematikou. K tomuto cíli byla stanovena výzkumná otázka: Mají sestry znalosti a vědomosti o péči pacienta se zlomeninou humeru? Dále bylo šetřeno, jaké pacient se zlomeninou humeru, preferuje v době hospitalizace potřeby a zjistit jeho deficit sebepéče. K těmto cílům byly stanoveny výzkumné otázky: Jaká je míra deficitu v sebeobslužných činnostech při zlomeninách humeru? Které potřeby pacienti uspokojují přednostně při zlomeninách humeru? Kvantitativní výzkum u pacientů zjistil závislost vzniku zlomeniny humeru s ohledem na věk či činnost. Výzkumné otázky byly stanoveny tyto: Jaký je výskyt zlomenin humeru v závislosti na věku? Jaký je výskyt zlomenin humeru v závislosti na zájmových činnostech? Jaký je výskyt zlomenin humeru v závislosti nesportovních nebo jiných volnočasových činnostech? Metodika: Empirická část byla vypracována pomocí smíšeného výzkumného šetření. Kvantitativní výzkumné šetření bylo provedeno pomocí sběru dat z dokumentace pacientů se zlomeninou humeru v Traumacentru České Budějovice, a.s. Celkem bylo ve výzkumu 152 respondentů. Kvalitativní šetření bylo provedeno pomocí polostrukturovaných rozhovorů s všeobecnými sestrami pracujícími v Traumacentru Nemocnice České Budějovice, a.s. a pacienti zde hospitalizováni se zlomeninou humeru. Výzkumný soubor tvořilo šest pacientů a šest všeobecných sester. Sběr dat proběhl v období květen 2013 až červen 2014. Výsledky: Po zpracování výsledků vznikli kategorie: Péče o pacienta před operací, Péče o pacienta po operaci, Specifika při převazu, Faktory RHB, Komplikace a příznaky. Před operací se pět z šesti sester zaměřuje na bolest, citlivost a prokrvení. Po operaci sledují všechny sestry krytí a bolest. Jako komplikace uváděly infekci, poškození nervus radialis a kompartment syndrom. Při poškození nervus radialis šest sester uvedlo, že může dojít k funkčním změnám končetiny. U kompartment syndromu šest sester sleduje bolest a ischémii jako příznak. O faktorech rehabilitace se zmínilo pět sester o vlivu infekce, bolesti a velikosti zranění. U pacientů vznikly kategorie: Oblékání, Denní činnosti a pohyb na lůžku, Hygiena a toaleta, Stravování, Preferované potřeby. V kategorii oblékání si čtyři pacienti neobléknou triko. Pohyb na lůžku činí problém pěti pacientům. U hygieny a toalety dělá problémy sprchování a to čtyřem pacientům přičemž dva ji vůbec nezvládnou. U stravování všichni pacienti uváděli, že si nezvládnou donést podnos s jídlem. Pacienti preferují dobrý vztah s rodinou. V sebeobslužných činnostech by si pět pacientů přálo zvládat hygienu a stravování. V kvantitativní části vznikly tyto grafy: Percentuální podíl pacientů, Věkový průměr, Věkové kategorie, Percentuální podíl věkových kategorií, Percentuální závislost vzniku úrazu na činnosti. Bylo zjištěno, že 68 % pacientů tvoří ženy a to ve věkovém průměru 58 let. Tyto údaje činí u mužů 32 % a 54 let. Nejčastěji je úraz zastoupen u žen ve věkové kategorii 66 70 let a to v 9,21%. U mužů to je v 61 65 a to v 4,61 %. Úraz v rámci zájmové činnosti se častěji stává u mužů v 8,55 % a u žen je častější volnočasová činnost v 64, 47 %. Závěr: Z výsledků vyplývá, že sestry mají dostatek vědomostí, ale v každé kategorii zůstává prostor pro rozšíření znalostí. Pacienti se potýkají s deficitem sebeobslužných činností a to ve všech oblastech a právě tuto oblast v době hospitalizace preferují i s rodinou stránkou. V kvalitativním výzkumu je zřejmé, že ženy jsou dvakrát častěji hospitalizovány se zlomeninou pažní kosti.
|
host ::
RSS.