|
|
Česko francouzské kontakty a jejich význam pro českou moderní pantomimu
Vizváry, Radim ; PETIŠKOVÁ, Ladislava (vedoucí práce) ; HYVNAR, Jan (oponent)
Práce zkoumá vliv moderní francouzské pantomimy s ohlednutím na jejich dopad na českou moderní pantomimu po roce 1945 a to ve třech rovinách. Záměrem této práce bylo vytvoření přehledu mapujícího francouzské kontakty s osobnostmi české moderní pantomimy. První fáze se nese zejména v historizujícím duchu, kde na základě přímých svědectví účastníků, bádání a objevení dosud nezveřejněných archivních materiálů, přináším nové faktografické údaje a verifikuji historické souvislosti při obnovování zájmu o pantomimické umění u nás po roce 1945. Při interpretaci souhrnného materiálu jsem vycházel z historických událostí, usiloval jsem však o jejich rozvinutí v širších a hlubších souvislostech. Druhá linie mého výzkumu pracuje metodou srovnávání jednotlivých francouzských technik mimu, které byly a jsou pěstovány i v českém prostředí. Pokouším se o jejich porovnání s mou vlastní metodou. Rozumím jim obzvláště z praktického hlediska, neboť jsem si jednotlivé způsoby osvojil, porozuměl a některé dokonce přejal do své umělecké a pedagogické činnosti. Ve třetí fázi hodnotím vlivy francouzského mimického umění na mou uměleckou činnost s ohlednutím na vlastní pedagogickou praxi a vlastní uměleckou tvorbu. Nejvýrazněji se projevily při tvorbě představení Mesdames & Messieurs, Deburau!, kde jsem hrál hlavní postavu a při režii opery buffy Divadlo za bránou B. Martinů.
|
|
|
Pohyb v činohře a opeře - práce Roberta Wilsona
Waidingerová, Andrea ; SOPROVÁ, Jana (vedoucí práce) ; HYVNAR, Jan (oponent)
Většina z nás se snaží tvořit představení v čistém stylu (pantomima, clownerie, groteska, fyzické divadlo, činohra, opera, muzikál, balet). Mě osobně více zajímá propojení stylů, a to Robert Wilson ve svých inscenacích dělá. Staví pohyb jako jeden ze základních sdělovacích prostředků. Pracuje ? stejně, jako pohybové divadlo - s obrazy, ale také s nadsázkou a s velkou stylizací, která je pohybovému divadlu blízká. Tato diplomová práce se věnuje pohybovému divadlu a jeho vztahu k ostatním složkám divadla. Dále se tato diplomová práce zabývá tím, jak se všemi divadelními elementy nakládá Robert Wilson, co tímto propojením na jevišti vytváří a jak jeho tvorba působí na diváky.
|
|
|
Jean - Luis Barrault
Svoboda, Vojtěch ; PETIŠKOVÁ, Ladislava (vedoucí práce) ; HYVNAR, Jan (oponent)
Tato práce pojednává o životě a díle Jean-Louis Barraulta, jednoho z nejvýznamnějších francouzských divadelníků. Barrault je známý ve světě jako vynikající herec, mim, reţisér a teoretik divadla. Jeho přínos pro vývoj evropského divadla v minulém století je velmi významný, zejména pro mimické divadelní ţánry. Práce přibliţuje čtenáři Barraultovu osobnost a uměleckou tvorbu se zaměřením na jeho přínos pro pantomimu. Další náplní práce je zmapovat významné vlivy různých osobností na umělecký vývoj Jean-Louis Barraulta.
|
|
|
Divadlo jako médium
Žantovská, Irena ; Císař, Jan (vedoucí práce) ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Huk, Jaroslav (oponent)
Disertační práce se zabývala problematikou divadla jako média komunikace asoučasným postavením divadelní komunikace v kontextu ostatních médií. Práce se zaměřila především na specifičnost divadelního představení jako zvláštního komunikačního aktu mezi jevištěm a hledištěm Práce byla rozdělena do teoretické a výzkumné části. Teoretické kapitoly se podrobně zabývaly charakteristikou divadla jako komunikačního média a divadelní komunikace jako specifické sociální interakce, specifickými rysy divadelní komunikace problematikou publika se zdůrazňováním parametru diváka jako antropologické kvality a mapováním společenských determinantů současné divadelní práce.
|
|
|
Psychologické souvislosti scénické tvorby
Šípek, Jiří ; Vostrý, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Gajdoš, Július (oponent) ; Hančil, Jan (oponent)
Předložená disertační práce prochází vybraná (ale podstatná) témata scénického umění. Vychází z teoretických prací předních divadelních umělců (Frejka, Hilar, Zich, Vostrý aj.) Detailně jsou v této souvislosti diskutovaná témata emoce, empatie, vnitřně hmatové vnímání a distance. V empirickém výzkumu jsou hledané specifické způsoby reagování umělecké osobnosti v situaci zpracování výchozí neurčitosti materiálu. Autor k tomu použil Rorschachův projektivní test.
|
|
|
Od Tylových hereček ke Sklenářové-Malé
Marková Chválová, Lenka ; Sílová, Zuzana (vedoucí práce) ; Císař, Jan (oponent) ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Šípek, Jiří (oponent)
Disertační práce podrobně popisuje vývoj ženského herectví a proměny obrazu ženství v dramatu a divadle 19. století v Čechách, od vzniku prvního českého profesionálního hereckého souboru ve 40. letech, až k největší české herečce 19. století, Otýlii Sklenářové-Malé, a klade tento vývoj do přímé souvislosti a spojení s vývojem českého dramatu od J. K. Tyla až k dramatikům Prozatímního divadla, V. Vlčkovi a E. Bozděchovi. Studie sleduje tvůrčí spolupráci výjimečných uměleckých osobností v divadle a zabývá se podobami a smyslem herecké dramaturgie jako možnosti rozvíjení osobitého talentu a bytostného tématu herce. Práce vychází především z autentických dobových svědectví a překonává některé opakované předsudky divadelní historie.
|
|
|
Filosofický postulát o významu hereckého umění 20. století
Hlava, Nina ; Hybner, Boris (vedoucí práce) ; Petišková, Ladislava (oponent) ; Hyvnar, Jan (oponent)
Ve své práci se dívám sociálně-kritickým pohledem na inherentní dění jeviště 21. století. Zabývám se tématy jako cynismus a dekadence a chtěla bych upozornit na to, že je to především performativní umění, které přispívá k ambivalenci a z toho plynoucí rozervanosti hereckého umění. V duchu percepcionalismu směřuji svůj filozofický diskurs až k provokativní otázce. Padlo divadlo ? především to evropské ? za oběť narcismu a obrací se proto zády ke své politické a sociálně-kritické úloze? K objasnění paradoxního označení ?fyzické divadlo? užívám petitio principii. Chtěla bych tak prokázat, že tato nejmladší forma divadla stále více směřuje od sociální k individuální etice. Na závěr porovnávám svůj pesimistický pohled s estetickým náznakem řešení a dovolávám se obnovení důvěry ve filozofii krásna.
|
|
|
Divadlo a iluze
Bartoš, Zdeněk ; Císař, Jan (vedoucí práce) ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Porubjak, Martin (oponent)
Práce zkoumá, jakými způsoby byl v minulosti chápán pojem iluze v divadelním kontextu a jak vůbec tento fenomén definovat. Srovnává definice ve starších pramenech (Fureti?re, Marmontel, D?Aubignac, Stendhal, Hugo aj.) i současných slovnících (Pavis, Corvin) a zabývá se otázkou, zda je vůbec moţná iluze ve smyslu vytvoření klamného zdání skutečnosti do té míry, ţe divák zapomene, ţe je v divadle, anebo ţe sledované představení (nebo jeho část) bude povaţovat za reálnou událost. Konstatuje, ţe taková iluze je z podstaty věci prakticky vyloučena, aţ na výjimky, kdy divák není z nejrůznějších důvodů schopen rozlišovat mezi záměrnou a nezáměrnou silou obsaţenou v uměleckém díle (podle Mukařovského), resp. technickou a obrazovou sloţkou díla (podle Zicha), resp. nerozezná model od originálu (podle Osolsoběho), tj. neidentifikuje divadelní dílo jako takové. Autor v práci uvádí některé konkrétní (předstírané nebo skutečné) případy vpádu ?mimo-divadelní reality? do průběhu představení. Hlavní část se pak věnuje pojetí iluze jako v-hraní (i-llusio), tedy vytvoření ?ludické reality?, herního rámce, do něhoţ se divák můţe v různé míře zapojit. Herní, ludický aspekt, obsaţený uţ v samotném kořeni slova iluze, povaţuje autor za to nejdůleţitější a nejţivotaschopnější, co s problematikou iluze v divadle souvisí ? iluze jako ţertovná, ironická hra s realitou. Zabývá se dále moţnostmi, jak diváka do této hry zapojit, a důsledky, které z toho vyplývají. K tomu se pojí i postupy zdivadelnění, dříve povaţované za postupy anti-iluzivní (dnes na ně lze pohlíţet spíše jako na součást bohatého arzenálu divadelních konvencí).
|
|
|
Divadelní školství u nás do roku 1945
Davidová, Iveta ; Císař, Jan (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Sílová, Zuzana (oponent)
Základním téma mé disertační práce se týká vzniku a následného vývoje divadelního školství a herecké pedagogiky u nás od počátků do roku 1945. Opírá se především o dramatické oddělení pražské konzervatoře, neopomíjí však ani dramatické oddělení konzervatoře brněnské, nejrůznější soukromé divadelní školy a divadelní soubory a spolky, které, zvláště v době okupace, zaměstnávaly divadelní mládež a žáky dramatických oddělení obou konzervatoří.
|
|
| |
host ::
RSS.