|
|
Metody hodnocení žáků při centru ARPIDA, o.s.
ŽALUD, Jakub
Současnou nejpoužívanější formou školního hodnocení je forma kvantitativní (klasifikace) a kvalitativní (slovní hodnocení). Samotný pedagogický proces je dále protknut dalšími rozličnými metodami, které pomáhají finální hodnocení utvářet. Formy i metody jsou ve vyučovacím procesu vzájemně vhodně provázané, aby bylo dosaženo kvalitního učebního výsledku žáka. Proces školního hodnocení je velmi komplexní a hraje v něm roli mnoho aspektů, jako je například osobnost žáka, osobnost učitele, či jejich vzájemný vztah. Ještě složitější se jeví proces hodnocení v souvislosti se vzděláváním žáků se specifickými vzdělávacími potřebami (SVP). Práce se zabývá metodami a formami hodnocení žáků při centru ARPIDA, o.s. Je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část zahrnuje konkrétní informace o problematice školního hodnocení. Pojednává o vztahu mezi vyučovacím procesem a procesem hodnocení a definuje jednotlivé funkce školního hodnocení. Teoretická část dále obsahuje jednotlivé formy a metody hodnocení užívané ve školní praxi. Práce přibližuje význam pozitivního a negativního hodnocení žáků, vztah učitele a žáka při procesu hodnocení se zaměřením na žáky se specifickými vzdělávacími potřebami na školách v centru ARPIDA, o.p.s. Mapuje současný charakter a stav jednotlivých škol v tomto zařízení. Hlavním cílem práce je zjistit používané metody a formy hodnocení žáků na školách při centru ARPIDA, o.p.s., dílčím cílem je zjistit jaké formy a metody používají učitelé centra ARPIDA, o.p.s. při hodnocení žáků s ohledem na jejich postižení. Pro vytvoření praktické části byl použit kvalitativní výzkum formou metody dotazování. Pro zisk informací k dané problematice byl zvolen polostrukturovaný rozhovor. Výzkum probíhal v centru ARPIDA o.s., podílelo se na něm šest respondentů z řad učitelů jednotlivých škol, kteří poskytovali informace ohledně hodnocení žáků se SVP. Z výsledků výzkumu se dá předpokládat, že na školách v centru ARPIDA, o.p.s. používají pedagogové kvantitativní a kvalitativní formy hodnocení odpovídající školnímu vzdělávacímu programu jednotlivých škol, tedy klasifikaci a slovní hodnocení, přičemž výsledky naznačují, že slovní hodnocení je pedagogy více preferováno v závislosti na individualitě a charakteru postižení jednotlivých žáků se SVP.
|
|
|
Vyjednávací taktiky a jejich uplatnění v IZS
BAREŠ, Jaroslav
Integrovaný záchranný systém zajišťuje mnoho činností ve vztahu k ochraně životů, zdraví a majetku občanů. V rámci tohoto systému jsou pracovníci, kteří plněním svých úkolů vstupují do vztahů s osobami v krizových situacích, které si vyžadují zvláštní postupy, mezi které patří vyjednávání. Tato práce popisuje uplatňování vyjednávacích taktik v procesu vyjednávání. Hodnotí aktuální stav vyjednávacích taktik, zejména povědomí pracovníku základních složek IZS o těchto vyjednávacích taktikách v krizovém vyjednávání s agresivními osobami a osobami demonstrující úmysl sebevraždy. Hodnotí, jak často jsou pracovníci základních složek IZS vystavovány mimořádným událostem s krizovým vyjednáváním a jak jsou na tyto situace připraveni. Následně porovnává taktiky při vyjednávání z operačních středisek a při přímém výkonu služby v běžných činnostech a za mimořádné události, s ohledem na jednotlivé základní složky IZS. Posuzuje vývoj těchto taktik s ohledem na rozvoj společnosti a kultury. Pomocí kvantitativního výzkumu, formou dotazníků doplněného o rozhovory specialistů na vyjednávání, ověřuji praktickou znalost problematiky členů základních složek IZS v uplatňování vyjednávacích taktik. Zkoumaný vzorek byl tvořen členy základních složek IZS v poměrném zastoupení PČR, HZS, ZZS z Jihočeského kraje. Výsledky práce poukazují, že členové základních složek IZS, kromě policejních vyjednavačů, s vyjednáváním jako specifickou činností nemají výraznou zkušenost. V odborné přípravě jsou komunikační dovednosti zdokonalovány pouze teoreticky. Většina dotazovaných členů IZS projevila zájem o zdokonalení znalostí vyjednávacích taktik a uvítali by dokument shrnující základní chyby v komunikaci s agresivní osobou, nebo s osobou demonstrující úmysl sebevraždy. Jako doporučení pro složky IZS byl zpracován přehled základních chyb v této komunikaci
|
|
|
Úloha speciálního pedagoga ve školách při inkluzivním vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením
ROMOVÁ, Eliška
Bakalářská práce se zabývá úlohou speciálního pedagoga ve školách při inkluzivním vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením. Cílem bakalářské práce je zmapovat a specifikovat úlohu speciálního pedagoga při inkluzivním vzdělávání a tím zdůraznit význam profese speciálního pedagoga. V teoretické části bakalářské práce se zabývám pojmy integrace a inkluze. Je zde popsána historie integrace a její podoba v dokumentech. Dále je v práci charakterizován proces inkluzivního vzdělávání a různá zdravotní postižení a jejich specifika. Také poradenská zařízení a služby pro jedince se zdravotním postižením. V praktické části jsem k výzkumu použila metodu zúčastněného pozorování. Pomocí této metody jsem sledovala činnosti speciálního pedagoga ve škole při inkluzivním vzdělávání. Dále jsem použila metodu strukturovaných rozhovorů s pedagogy a rodiči integrovaných dětí/žáků. Kontaktovala jsem Speciálně pedagogická centra a Pedagogicko-psychologickou poradnu. Se speciálními pedagogy jsem navštívila dvě mateřské a jednu základní školu. Pokaždé se jednalo o dítě/žáka s různým typem zdravotního postižení. Z výsledků je patrné, že speciální pedagog má při inkluzivním vzdělávání dětí/žáků významnou úlohu. Důležité jsou kladné vztahy speciálního pedagoga a dítěte/žáka se zdravotním postižením, pedagoga a rodiče integrovaných dětí/žáků. Z přístupu speciálního pedagoga je zřejmý komplexní přístup k integrovanému dítěti/žáku. Speciální pedagog má úlohu i jakéhosi prostředníka při integraci dítěte. Informuje a názorně pedagogům i asistentům pedagoga pracujícím s integrovanými dětmi/žáky prezentuje, jak postupovat. Profese speciálního pedagoga je proto důležitá a obtížně zastupitelná. Práce může být přínosem pro studenty, kteří se zajímají o tuto problematiku. Dále pro školy, kde je anebo bude inkluzivní vzdělávání realizováno. Může být přínosná i pro rodiče dětí/žáků se zdravotním postižením.
|
|
|
SATURACE POTŘEB DĚTÍ SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI PROSTŘEDNICTVÍM INTEGRACE VE SKAUTSKÝCH ODDÍLECH V KARLOVÝCH VARECH
PIRASOVÁ, Michaela
Děti s určitými zdravotními problémy, a tedy se speciálními potřebami velmi těžko hledají vhodné příležitosti v oblasti neformálního vzdělávání, kde by se mohly plně začlenit a realizovat a kde jsou dostatečně schopní lektoři či vedoucí pro tuto práci. Rodiče těchto dětí pro ně hledají zájmovou činnost, kde by byla plně přijímána jejich jedinečnost a byly naplňovány jejich potřeby ve zcela přirozeném prostředí. Ve své bakalářské práci se snažím objasnit pojem osobnost a jedinečnost člověka ve vztahu k lidskému prožívání. Zdůrazňuji nutnost uspokojování lidských potřeb a varuji před jejich nenaplněním, které může nepříznivě ovlivnit kvalitu života. Mezi těmito potřebami vyzdvihuji zejména sounáležitost, potřebu někam patřit a být přijímán, uznáván, mít možnost se vyvíjet a růst. Charakterizuji zde děti se specifickými potřebami, definuji zdraví a nemoc. Zabývám se mezilidskými vzaty a integrací těchto dětí mezi vrstevníky. Popisuji možnost současného stavu jejich začlenění ve skautských oddílech v Karlových Varech, vhodnost této formy a zjišťuji, zda se naplnila vzájemná očekávání. Ke sběru dat jsem použila výzkum kvalitativní, metodu dotazování, techniku polořízeného rozhovoru, metodu zúčastněného pozorování a metodu fotodokumentace. V tomto výzkumu jsem hodnotila čtyři výzkumné soubory, a to děti se speciálními potřebami, jejich rodiče, ostatní děti v oddíle a vedoucí oddílů. Pozitivní výsledky výzkumu této bakalářské práce vidím jako motivující prvek a výzvu ke vstupu dětí se specifickými potřebami do organizace Junák stejně jako výzvu pro jiné organizace, zabývající se volnočasovými aktivitami dětí.
|
|
|
Zooterapie u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v okrese Tábor
KRATOCHVÍLOVÁ HAVLOVÁ, Jitka
Zooterapie, jako poměrně nová metoda, je zařazována v rámci ucelené rehabilitace i do speciálních škol. Zde se uplatňuje nejen jako vhodná relaxace a zpestření výuky, ale také v cílené práci s dětmi- rozvoj fyzických, psychických, emocionálních i sociálních dovedností. Zvíře není jen prostředník, ale vítaný kamarád, ke kterému má mnoho dětí s postižením bližší vztah než k ostatním lidem. Psí kamáradi jsou věrní, bez podmínek jsou ochotni se přitulit a pohrát si, nabízí nepřeberné množství podnětů, dítě se s nimi nenudí a učí se přirozeně novým dovednostem. Jízda na koni dává dětem pocit výjimečnosti, radosti, volnosti, zvyšuje jejich sebehodnocení a rozvíjí dítě po motorické stránce. A i malá zvířata (křečci, morčata, želvy, andulky apod.) dokážou v dítěti probudit radost, zájem a přes lásku ke zvířeti je krůček k lásce k ostatním lidem.
|
|
| |
|
|
Realizace environmentální výchovy ve speciálních školách
ŠVECOVÁ, Markéta
Environmentální výchova klade důraz na poznávání životního prostředí a jeho vztahu s člověkem a uvědomování si nezbytnosti zachování podmínek života. Trvalá péče o životní prostředí úzce souvisí se stavem environmentálního vědomí a vzdělanosti populace. Ministerstvo životního prostředí vede odpovědnost za environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (dále jen EVVO). Neméně významná úloha náleží Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy, které vydalo metodický pokyn k zajištění EVVO. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je popsána environmentální výchova, její realizace ve školách, státní program EVVO, speciální školství a EVVO v Jihočeském kraji. Ve výzkumné části bakalářské práce byl využit kvalitativní výzkum. Ke zjištění stanovených cílů byla zvolena metoda dotazování. Použitou technikou ke sběru dat byl individuální nestandardizovaný rozhovor. Výzkumný soubor byl tvořen školními koordinátory EVVO, řediteli škol či pedagogy odpovědnými za EVVO ve speciálních školách v regionu České Budějovice. Cílem této bakalářské práce bylo zjistit jakým způsobem je realizována environmentální výchova ve všech speciálních školách v regionu České Budějovice. Všechny výzkumné otázky byly zodpovězeny a ukázalo se, že environmentální výchovu realizuje šest speciálních škol ze sedmi a všech šest těchto speciálních škol realizuje environmentální výchovu podobným způsobem. Těchto šest speciálních škol realizuje environmentální výchovu v rámci vyučovacích předmětů, a zvolili kombinovanou formu hry a teorie. Při výuce používají všichni respondenti pomůcky a pět z nich se zúčastňuje projektů k environmentální výchově. Šest speciálních škol realizuje environmentální výchovu dle Rámcového vzdělávacího programu a dvě z nich čerpají i z metodického pokynu EVVO. Služeb ekologických center využívá šest speciálních škol, realizující environmentální výchovu, ale komplikací je pro ně financování těchto služeb. Výsledky bakalářské práce mohou přispět k lepší orientaci v problematice realizace EVVO ve speciálních školách a budou poskytnuty Centru ekologické a globální výchovy Cassiopeia do projektu ?Nevidím, neslyším, ale vím ??.
|
|
|
Postavení a role sourozenců dětí s těžkým zdravotním postižením v rodině
HAZUKOVÁ, Michaela
V teoretické části se věnuji problematice zdravotního postižení a jeho rozdělení. Dále popisuji model duševní krize rodičů, která je způsobena zjištěním, že jejich dítě má zdravotní postižení. Jsou zde nastíněna specifika rodiny, která pečuje o dítě s těžkým zdravotním postižením se zaměřením na rodiče postiženého dítěte a zejména pak na jeho zdravého sourozence. Cílem výzkumné části je zjistit, jak tráví zdravé děti svůj volný čas se svými sourozenci s těžkým postižením a zároveň zjistit, jaké jsou na sourozence dítěte s postižením kladeny nároky ze strany okolí. Pro realizaci výzkumné části práce jsem zvolila kvalitativní typ výzkumu, metodu dotazování, techniku polořízených rozhovorů. Výzkum probíhal v soukromém prostředí sourozenců dětí s postižením bez přítomnosti jiné osoby v období od května do července 2009. Pro výběr respondentů jsem zvolila vlastní zdroje, které mám díky dobrovolné činnosti v dětském centru ARPIDA o.s.. Celkem jsem oslovila deset zdravých sourozenců, z toho výzkumu se nakonec bylo ochotno zúčastnit sedm z nich. Výzkumný soubor č. 1 tvořili zdraví sourozenci ve věku 13- 21 let. Soubor č. 2 tvořili tři sourozenci s těžkým zdravotním postižením, kteří byli v sourozeneckém vztahu s osobami z prvního souboru. Všichni respondenti bydlí v Českých Budějovicích nebo v jeho blízkém okolí. Výsledky výzkumu ukázaly, že zdraví sourozenci věnují svůj volný čas svým sourozencům s postižením zejména v činnostech, které mohou vykonávat dohromady. Jednalo se o tyto činnosti: sledování televize, hraní her, sledování sportovních utkání, pomáhání při zvládání úkonů v péči o sourozence s postižením aj. Do společně tráveného času řadili respondenti především rodinné rituály: stolování, odpolední siesty, svátky, oslavy a návštěvy. Všichni respondenti uvedli, že je na ně vyvíjen větší tlak okolí a každý tuto situaci snáší jinak. Uvedenou bakalářskou práci je možno využít v institucích, které pracují s rodinou, jako jsou pedagogicko psychologické poradny a speciálně pedagogická centra. Tato práce by také mohla být přínosem pro samotné rodiny dítěte se zdravotním postižením.
|
|
|
Rodina s dítětem se sluchovým postižením
KORBELOVÁ, Hana
Práce se zabývá postojem společnosti k lidem se specifickými potřebami, právy těchto osob, integrací a druhy zdravotních postižení s důrazem na problematiku sluchového postižení. Dále popisuje přijetí dítěte se specifickými potřebami rodinou, význam rané péče, rodinnou terapii a vztahy rodiny s okolím. Cílem práce je zpracovat problematiku sluchového postižení a upozornit na problémy, se kterými se rodiny s těmito dětmi musejí vyrovnat. Praktická část obsahuje průzkum, který je zpracován na základě dotazníků, vyplněných rodiči dětí se sluchovým postižením. Zabývá se zejména postoji rodičů, jejich situací, přístupem lékařů, vlivem postižení dítěte na rodinné vztahy a způsobem přijetí této skutečnosti. Kromě otázek v dotazníku měli rodiče možnost vyjádřit se k svým zkušenostem s dětmi. Zpracované výsledky jsou zajímavé z hlediska průzkumu této problematiky a mohly by být inspirací rodinám, které se v podobné situaci ocitnou.
|
|
|
Pěstounská péče v klasických českých pěstounských rodinách a pěstounská péče ve speciálních zařízeních pro pěstounskou péči - velké pěstounské rodiny. Porovnání obou forem.
WENDLIGOVÁ, Michaela
Práce je sondou do obrazu náhradní rodinné péče v České republice se zaměřením na pěstounskou péči. V teoretické části popisuje obraz náhradní péče o děti, které se ocitají mimo vlastní rodinu, zabývá se vitálními potřebami dětí a psychickou deprivací. Nahlíží do situace matek, které se vzdávají svého dítěte a do některých aspektů sociální práce v této oblasti. Praktická část je kvalitativním výzkumem, který porovnává pěstounskou péči v klasických českých pěstounských rodinách a pěstounskou péči ve speciálních zařízeních pro pěstounskou péči {--} velké pěstounské rodiny. Výzkumná šetření jsou provedena z pohledu dospívajících dětí v pěstounské péči a výzkum vychází z principů moderní (profesionální) pěstounské péče. Výzkumné šetření obsahuje šest rozhovorů s dětmi z klasických rodin a čtyři s dětmi ze speciálních zařízení. Sondují, jak prožívají děti v pěstounské péči vztah k pěstounům a jaká v rodinách vládne atmosféra, jak se staví děti v pěstounské péči k biologické rodině a porovnávají, jak prožívají tyto aspekty děti v klasických českých pěstounských rodinách a děti ve speciálních zařízeních pro pěstounskou péči (SOS vesničkami se výzkum nezabývá). Zda je pěstounská péče dobrá, nezávisí tolik na tom, zda je vykonávána v klasické pěstounské rodině nebo v zařízení. Závisí především na osobě pěstouna, zda je schopen si vytvořit k dítěti pozitivní vztah, zda je schopen dítě bezpodmínečně přijmout.
|
host ::
RSS.