|
|
Fyzioterapie u pacientů s rupturou ligamentum cruciatum anterius (LCA) při chirurgické a konzervativní terapii
PÍCHA, Radek
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou poranění předního zkříženého vazu (ligamentum cruciatum anterius - LCA). Přední zkřížený vaz je důležitým stabilizátorem kolenního kloubu. Při lézi LCA dochází k závažným biomechanickým změnám kolene. K poškození LCA nejčastěji dochází násilnou hyperextenzí nebo rotací kolenního kloubu. Poranění LCA je dnes poměrně častým zraněním. Ve sportovní medicíně se u pacientů ve věku 16-45 let vyskytuje s incidencí 1 na 1750 obyvatel. V současné době je terapie poškozeného LCA velmi účinná, a to především díky moderním přístupům v medicíně a následné rehabilitaci. Součástí této práce je rozbor anatomie a biomechaniky kolenního kloubu, v další části jsou popsány mechanismy poranění LCA, vyšetřovací metody a možnosti následné terapie. Část této práce je věnována porovnání konzervativní a chirurgické terapie. V této kapitole jsou zmíněny okolnosti, podle kterých se rozhoduje mezi konzervativní a chirurgickou terapií. Pro výběr vhodné terapie jsou nejdůležitější individuální potřeby pacienta. Hlavním cílem této práce bylo porovnání efektivity léčebných postupů u konkrétních pacientů a sestavení krátkodobého a dlouhodobého léčebného plánu. Pro praktickou část bakalářské práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Byli zkoumáni 3 probandi po operativní a 2 po konzervativní terapii. Sledování a terapie u chirurgicky léčených pacientů probíhalo mezi 2. a 6. pooperačním týdnem, výzkum u konzervativních pacientů probíhal po dobu 6 týdnů. Pacienti byli převážně sportovci ve věku 18 až 24 let. Bylo u nich provedeno vstupní a výstupní kineziologické vyšetření, rehabilitační léčba a hodnocení úspěšnosti léčby pomocí Lysholmova bodového skóre. Toto skóre vyjadřuje funkčnost kolenního kloubu. Celkové skóre se určí na základě bodového hodnocení stability kolenního kloubu, bolesti, otoku aj. Vstupní hodnocení Lysholmova bodového skóre se u operativně léčených pacientů pohybovalo v rozmezí 32-34 bodů, při výstupním hodnocení skóre vzrostlo na 48-75 bodů. Vstupní hodnocení se u konzervativně léčených pacientů pohybovalo mezi 73-76 body, při výstupním vyšetření hodnocení vzrostlo na 76-81 bodů. K většímu bodovému nárůstu došlo u operovaných pacientů. U pacientů po plastice LCA je při kvalitně provedené rehabilitaci možný nárůst hodnocení až na plných 100 bodů (hodnocení excelentní). U konzervativní terapie je šance k dosažení této hranice podstatně menší. Dalším důležitým údajem v této práci jsou výsledky antropometrie. Ukázalo se, že mezi vstupním a výstupním měřením došlo k velmi podobnému nárůstu svalové hmoty u všech pacientů. Nárůst obvodu quadriceps femoris se pohyboval okolo 1,5cm a tricepsu surae okolo 1cm. Při výstupním vyšetření se ukázalo, že u většiny pacientů stále chybí minimálně 1cm v obvodu quadriceps femoris oproti zdravé noze. Podobný ukazatel se objevil také u testování svalové síly. Vyšetření bylo zaměřeno převážně na testování extenzorů a flexorů kolenních kloubů. U všech pacientů došlo k nárůstu svalové síly. U operovaných pacientů bylo maximálně dosaženo svalové síly 4+. Rozsah flexe kolenního kloubu se u operovaných pacientů zvýšil během terapie přibližně o 40% (odpovídá nárůstu 50° mezi vstupním a výstupním vyšetřením). Průměrná flexe kolene v 6. týdnu po operaci byla 100°. Krátkodobý rehabilitační plán se prvotně zaměřuje na odstranění otoku a bolesti. Dále je pozornost věnována nácviku chůze o francouzských holích a obnovení rozsahu pohybu v kolenním kloubu a jeho stabilizaci. Cílem dlouhodobého rehabilitačního plánu je postupný návrat ke společenským a sportovním aktivitám. V popředí dlouhodobého léčebného plánu je důležitý kvalitní svalový trénink. Závěrem je důležité sdělit, že se nedá jednoznačně určit, zda je vhodnější či účinnější chirurgická nebo konzervativní terapie. Pro rozhodování se musí vzít v potaz individuální potřeby pacienta. Práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů ke zkvalitnění péče o pacienta s diagnózou rpt. LCA.
|
|
|
Korzetoterapie u pacientů se skoliózou
ČERMÁKOVÁ, Michaela
Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila téma ?Korzetoterapie u pacientů se skoliózou?. Skolióza je definována jako trojrozměrná deformita páteře, kde dochází ke stranovému vybočení současně v rovině frontální, sagitální i transversální. Skoliotickou křivku provází deformace obratlů, změny na žebrech, lopatce a mění se i postavení crista iliaca. Jednou z možností konzervativní léčby skoliózy je právě korzetoterapie. Cílem korzetoterapie je pozitivní ovlivnění křivky, ale především zabránění jejímu dalšímu rozvoji v růstovém období jedince. Korzetoterapie je do jisté míry kontroverzní metodou, neb na léčbu trupovými ortézami existuje velké množství rozličných názorů ať už z řad lékařů, ortopedů či fyzioterapeutů. V teoretické části práce se věnuji shrnutí poznatků týkajících se skoliózy včetně anatomických struktur, které jsou při skolióze ovlivňovány. Informuji o základní terminologii, klasifikaci skolióz, diagnostice a možnostech léčby. Zabývám se především léčbou konzervativní, ale informuji i o možnostech léčby chirurgické. Podrobněji se věnuji seznámení s problematikou korzetoterapiie. Nastíněna je historie, druhy korzetů, výroba i principy působení trupových ortéz. Praktická část práce zahrnuje cíle, popis metodiky, charakteristiku souboru a především zpracované výsledky formou kazuistik. Data byla získávána na podkladě kvalitativního výzkumu. Výzkum probíhal na dvou pacientkách trpících idiopatickou skoliózou s indikovanou korzetoterapií v prostorách Rehabilitačního oddělení Nemocnice České Budějovice. Dívky byly vybrány na základě diagnózy a indikace korzetu. U probandů byla odebrána anamnéza a zpracován vstupní a výstupní kineziologický rozbor. Rozbor se skládal ze statického a dynamického vyšetření aspekcí, vyšetření palpací, hodnocení dle olovnice, vyšetření hypermobility, chůze a mechanismu dechu. U obou pacientek bylo provedeno měření délek dolních končetin. Výzkum probíhající po dobu tří měsíců byl zaměřen na zpracování fyzioterapeutického postupu u jednotlivých pacientů a nastínění vlivu využití korzetoterapie na celkovou efektivitu terapie. Výzkum potvrdil nutnost individuálního přístupu k jednotlivým pacientům trpících skoliózou. Zdánlivě podobné křivky mohou mít naprosto jiný průběh a vyžadují tedy jiný terapeutický přístup. Z výzkumu vyplývá, že nejlepších výsledků lze u pacientů dosáhnout, pokud zvolíme kombinaci několika různých metodik. V rámci mého výzkumu se zvláště osvědčila autokorekce před zrcadlem, Vojtova reflexní lokomoce a derotační dýchání. Autokorekce před zrcadlem před začátkem terapie a po jejím ukončení se jevila jako zvlášť přínosná, neboť pacientky mohly samy na sobě pozorovat, jaké změny během terapie v držení jejich těla nastaly. Využití Vojtovy reflexní lokomoce mi vždy posloužilo jako skvělá příprava na další cvičení, neboť dojde k zaktivování břišní stěny, autochtonního svalstva, žeber a upraví se i dechová vlna. Jelikož obě pacientky trpí skoliózou s výraznou rotační složkou, velmi vhodná se ukázala aplikace derotačního dýchání, které u obou pacientek přineslo viditelné výsledky při každé terapii. Korzetoterapie má na efektivitu terapie vliv hlavně v tom ohledu, že pacientovi nedovolí setrvávat celý den v patologickém držení těla. Tato skutečnost usnadňuje práci s pacientem a má vliv i na pacientovu autokorekci. Bakalářská práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů. Práci lze využít také jako edukační materiál pro pacienty.
|
|
|
Specifika ve výživě pacientů s chronickým selháváním ledvin v predialyzačním a dialyzačním programu.
PAVLÍKOVÁ, Andrea
Chronická renální insuficience, často i přes nastavenou adekvátní léčbu, má tendenci se postupně zhoršovat až dospěje do stavu ledvinného selhání. Toto období nefrologické dispenzarizace může trvat různě dlouho. Ledviny během desítky let ztrácí svoji očišťovací schopnost, což vede k hromadění odpadních látek metabolismu v těle. Pokud primární renální onemocnění vygraduje do konečného stádia, je pacient odkázán na náhradní ledvinnou terapii v podobě hemodialýzy, peritoneální dialýzy nebo transplantace. Léčba ledvinného selhávání se odvíjí od stupně postižení renálních funkcí. S tímto faktem úzce souvisí i úprava stravovacích návyků. V první etapě nedostatečnosti se dieta nijak zvlášť neodlišuje od běžných zásad zdravého stravování. Teprve posléze dochází k postupnému omezování v příjmu jednotlivých nutrientů. Cílem této teoretické bakalářské práce bylo zmapování specifických nároků na výživu u pacientů, kteří se potýkají s chronickým selháváním ledvin a ještě nejsou zařazeny do dialyzačního programu, oproti jedincům, kteří již navštěvují dialyzační středisko a pravidelně podstupují očistu krve. K získání potřebných informací pro sestavení odpovídajícího jídelníčku bylo zapotřebí prostudování velkého množství naučné literatury. Čerpáno bylo jednak z vědeckých bibliografických publikací předních českých i zahraničních autorů. Dále bylo nutné hledat nejnovější poznatky, které pramení z randomizovaných multicentrických studií v odborných časopisech zaměřených na ledvinné nemoci a výživu. V neposlední řadě se vycházelo z Guidelines mezinárodních nadací, které se zabývají touto problematikou. Na základě zjištěných informací byla pro pacienty s chronickým selhávání ledvin vytvořena výživová doporučení, která jsou rozdělena na nízkobílkovinnou dietu při konzervativní terapii a na omezení v příjmu živin u pacientů zařazených do hemodialyzačního programu.
|
|
|
Odlišnosti v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve
ADAMČÍKOVÁ, Hana
Současný stav: Úrazy pánve jsou zpravidla způsobeny vysokoenergetickými mechanismy. U poranění pánve dochází často k poranění blízkých struktur, jako vývodné cesty močové, orgány dutiny břišní, poranění nervového systému a velkých cév. V historii byla známá jenom konzervativní léčba zlomenin pánve, kde hrozilo riziko imobilizačního syndromu. V dnešní době se přistupuje i k chirurgické léčbě, která je rychlejší, není u ní riziko imobilizačního syndromu. Konzervativní léčba vyžaduje dlouhé léčení a přísný klid na lůžku až několik týdnů. Chirurgická léčba je rychlejší, ale hrozí zde riziko infekce, pokud není dodržen aseptický přístup. Proto by měly sestry znát ošetřovatelskou péči, její zásady a odlišnosti. Cíl: Cíl 1: Zjisti, zda sestry znají odlišnost v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Cíl 2: Zjisti, zda sestry dodržují správné zásady v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Hypotézy: Hypotéza 1: Sestry znají odlišnost v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Hypotéza 2: Sestry dodržují správné zásady v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Druh výzkumu: Bude provedeno kvantitativní a kvalitativní šetření. Sběr dat formou dotazníku, které bude doplněno pozorováním. Výzkumný vzorek: Sestry na traumatologickém, chirurgickém, ortopedickém, anesteziologicko resuscitačním oddělení a jednotce intenzivní péče nemocnic České Budějovice a Prachatice. Doporučení pro praxi: Seznámit sestry na seminářích s výsledky šetření a tím zkvalitnit ošetřovatelskou péči o klienty po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve
|
host ::
RSS.