|
|
Životní styl posluchačů univerzity třetího věku
HOLICKÁ, Monika
Životní styl posluchačů univerzity třetího věku Celá práce se nese v duchu kvality života seniorů a aktivního prožití stáří. První kapitola ? Současný stav - představuje teoretický rámec práce, který čtenáře seznamuje s klíčovými tématy zásadními pro pochopení celé práce. V jejích hlavních podkapitolách jsem popsala demografický vývoj a stárnutí populace, kvalitu života seniorů a sociální zabezpečení ve stáří. Speciální kapitola je věnována nástrojům aktivního stáří. V ní jsou popsány národní i nadnárodní aktivity v oblasti této problematiky, jsou zde vyjmenovány a rozděleny jednotlivé typy seniorských a proseniorských organizací, jako jsou kluby aktivního stáří či lidové univerzity a samostatná kapitola je pak věnována problematice vzdělávání seniorů včetně bližšího popisu vzdělávacích aktivit, jako je univerzita třetího věku či akademie třetího věku. Poslední část této kapitoly je věnována funkcím, cílům a pozitivním důsledkům vzdělávání seniorů. Zbylé kapitoly jsou pak věnovány kvalitativnímu výzkumu. V pořadí druhá kapitola vymezuje cíl práce a stanovené hlavní a dílčí výzkumné otázky. Cílem práce tedy bylo popsat životní styl seniorů, kteří se účastní vzdělávacích aktivit v rámci Univerzit třetího věku (U3V). Popsat tedy v čem se jejich životní styl odlišuje od seniorů, kteří možnost dalšího vzdělávání prostřednictvím U3V nevyužívají, a jaké pozitivní přínosy pro ně toto studium má. Sekundárním cílem práce pak bylo zjistit, jaké faktory brání seniorům ve studiu na Univerzitách třetího věku. Třetí kapitola je věnována podrobnému popisu metodologie celého výzkumu. Pro výzkum byl zvolen kvalitativní metodologický přístup s výzkumným designem případové studie. Pro sběr dat byla použita metoda moderovaného rozhovoru/interview a technika polostrukturovaného rozhovoru. Pro zpracování získaných dat byla zvolena metoda rámcové analýzy a pro jejich vyhodnocení metoda porovnání případů. Součástí této kapitoly je také popis výběru výzkumného vzorku seniorů a také jeho charakteristika. Čtvrtá kapitola prezentuje výsledky vyhodnocených rozhovorů. Vzhledem k tomu, že výzkumný soubor byl rozdělen do tří skupin, jsou i tyto výsledky strukturovány do samostatných podkapitol pro každou skupinu. V závěru této kapitoly je pak shrnutí získaných klíčových poznatků. Analýzou jednotlivých případových studií a v konečné fázi také jejich vzájemným porovnáním se mi podařilo identifikovat základní rozdíly v jednotlivých oblastech životního stylu seniorů, kteří se účastní vzdělávacích aktivit v rámci U3V, seniorů, kteří jsou aktivně zapojeni v proseniorských organizacích a seniorů, kteří nejsou účastni žádné z těchto aktivit. V krátkosti se tedy dá říci, že z výzkumu vyplynulo, že i přes nepochybně důležitou úlohu U3V v životech seniorů, která jim dává určitý smysl života a možnost aktivního prožití stáří ve společnosti lidí stejné generace a se stejnými zájmy, nemá studium U3V vliv na zmírnění pocitu osamění. Senioři, kteří se vzdělávacích aktivit neúčastní, udávají sice menší počet setkání s jinými lidmi, avšak naproti tomu se se svými blízkými vídají nejčastěji denně, díky čemuž necítí pocit osamění a svůj smysl života spatřují v péči o rodinu a domácnost. Díky tomu tedy necítí potřebu navštěvovat další aktivity. Po této kapitole následuje Diskuse, která porovnává získané stěžejní výsledky výzkumu s již publikovanými poznatky. Dále Závěr, který celou práci shrnuje a zakončuje. Poté jsou uvedeny použité bibliografické zdroje a přílohy.
|
|
|
Připravenost žáků a učitelů, základních a středních škol, v zónách havarijního plánování, na území města Pardubic při vzniku mimořádné události v ohrožujícím podniku.
KRATOCHVÍL, Zdeněk
Po roce 1989 byla na školách zrušena ?branná výchova?. Tento předmět měl však ve výchově obyvatelstva své důležité místo a k jeho nahrazení došlo až zavedením výuky ochrany obyvatelstva na základních a středních školách v roce 2003. Rozsah výuky k ochraně obyvatelstva byl stanoven na 6 hodin ročně a nebylo specifikováno, v jakém předmětu bude tato výuka probíhat. Od roku 2003 se povedlo prosadit několik koncepčních materiálů v oblasti výuky jak žáků, tak učitelů. Garantem výuky v této oblasti se stává Generální ředitelství hasičského záchranného sboru České republiky, které vydává velké množství vzdělávacích dokumentů. Touto problematikou se brzy začíná zabývat i civilní sektor, kde se postupně vydávají další příručky a učebnice zaměřeny na tématiku ochrany obyvatelstva. V roce 2012 se povedlo prosadit zavedení povinného předmětu ?Ochrana člověka za mimořádných událostí? na vysoké školy pedagogické. Tyto postupné kroky by měly směřovat ke zkvalitnění výuky a výchovy žáků základních a středních škol v oblasti ochrany obyvatelstva a jeho připravenosti na zvládání mimořádných událostí, jako jsou povodně a úniky nebezpečných látek z ohrožujících podniků. Tato práce se soustředí na míru připravenosti žáků a učitelů základních a středních škol, které se nacházející v oblastech ohrožených úniky nebezpečných látek, případně výbuchy a explozemi. První část teoretické práce se nejprve soustředí na historii ochrany obyvatelstva ve světě a následně na území České republiky. Historie významně ovlivňuje oblast ochrany obyvatelstva, a proto jí byl věnován nezanedbatelný prostor v teoretické části. V další části byla analyzována současná legislativa a vliv zákonů na ochranu obyvatelstva. Tato analýza aktuálního stavu se zaměřuje na zákony, které jsou v dnešní době pro ochranu obyvatelstva nejdůležitějšími. Další část poukazuje na to, které státní, ale i nestátní organizace mají největší zodpovědnost za vzdělávání žáků základních a středních škol k ochraně obyvatelstva, neboli kdo je zodpovědný za dostatečnou úroveň míry připravenosti obyvatelstva ve zkoumané problematice. Poslední část teoretické práce se pak zabývá analýzou prostředí, ve kterém proběhl sociologický průzkum. Jsou zde uvedeny bližší informace o školách, kde tento průzkum proběhl pomocí dotazníkového šetření. Hlavním smyslem této kapitoly je poukázat na charakter jednotlivých škol. Následně analyzovat území, na kterém se školy nacházejí, jakou mají kapacitu tříd a jací žáci se na školách vyskytují, zda nejsou hendikepováni, či se tam nenacházejí jinak než česky mluvící žáci a v jakém časovém pásmu výuka probíhá. Na většině těchto škol pak probíhají i mimoškolní aktivity, jako jsou různé kroužky a další zájmové činnosti. Na základě praktických zkušeností bylo stanoveno, že míra připravenosti žáků a učitelů na činnosti spojené se vznikem mimořádné události v ohrožujícím podniku, je na nízké až nevyhovující úrovni. Následně byl proveden sociologický průzkum, v kterém respondenti zodpověděli 10 testových otázek. V praktické části byl tento dotazníkový průzkum vyhodnocen a to jak pomocí statistických metod tak i důkladnou analýzou jednotlivých zodpovězených otázek. Z důvodu zjednodušení vyhodnocení statistických metod byly zvoleny negující hypotézy k tomuto tvrzení, neboli že míra připravenosti zkoumaných subjektů bude na dostačující úrovni. Následným vyhodnocením sociologického průzkumu pomocí statistických metod bylo zjištěno, že míra znalostí žáků i učitelů na všech typech škol je vyhovující. Žáci a učitelé zpravidla dosahovali dobrých výsledků v testované oblasti. Tento výsledek byl pozitivní. Výsledky této práce budou poskytnuty Hasičskému záchrannému sboru Pardubického kraje k zefektivnění činností spojených se vzděláváním na zkoumaných školách.
|
|
|
Profesní kariéra a názory na studium prvních absolventů bakalářského studia oboru Všeobecná sestra na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity.
JIRÁKOVÁ, Marcela
Diplomová práce se zabývá profesním vývojem prvních absolventek bakalářského studia oboru Všeobecná sestra ze ZSF JU od jejich absolvování po současnost. Cílem práce bylo zjistit názory na bakalářské studium oboru Všeobecná sestra na ZSF JU u prvních absolventů tohoto studijního oboru. Zjistit, jak studium a jeho úspěšné ukončení ovlivnilo jejich následnou profesní kariéru a společenské uznání. Dále pak zjistit postoj prvních absolventů bakalářského studia oboru Všeobecná sestra na ZSF JU k navazujícímu magisterskému studiu Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech na ZSF JU. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. Teoretická část práce se věnuje ošetřovatelství a konečná část je pedagogická. Zahrnuje historii, vývoj ošetřovatelství a ošetřovatelské vzdělávání v České republice, dále pak problematiku profese sestry a s ní související legislativní normy. V pedagogické části se věnuji přístupu ke vzdělání jako sociologickému problému a hodnocení vysokoškolské výuky samotnými studenty. V empirické části diplomové práce byla zvolena kvantitativní a kvalitativní metoda výzkumného šetření. Kvantitativní výzkumné šetření bylo provedeno formou anonymního dotazníku pro první absolventy bakalářského studia Všeobecná sestra na ZSF JU. Pro tuto část šetření byly stanoveny čtyři hypotézy. Výsledky šetření byly zpracovány do grafů a tabulek. Pro kvalitativní část výzkumného šetření byl použit hloubkový nestrukturovaný rozhovor, který proběhl s vybranými absolventkami. Výsledky kvalitativního šetření byly zpracovány formou přepisu rozhovoru. Výsledky této práce mohou být využity jako informační materiál pro studenty a vyučující katedry Ošetřovatelství na ZSF JU. Mohou pomoci orientovat se ve vzdělávání sester a uvědomit si, kterou oblast studia by bylo potřeba posílit.
|
|
|
Ošetřovatelství - autonomní profese v péči
PETRŮ, Štěpánka
Ošetřovatelství prodělalo vlivem nedávných společenských událostí velké změny. Vlivem nových okolností bylo potřeba radikálně přistoupit i k novému pojetí ošetřovatelského oboru. Můžeme pak zaznamenat snahy o osamostatňování ošetřovatelské profese. Proto hlavní představitelky tohoto oboru přijaly efektivnější přístup k péči o pacienta. Významně jim k tomu napomáhá rozvoj výzkumu v ošetřovatelství, vysoká úroveň vzdělávání sester, nové managerské techniky a sledování kvality poskytované ošetřovatelské péče. Všechny jmenované prvky vedou k podpoře a posilnění autonomie ošetřovatelského oboru. Tímto tématem jsme se zabývali, protože vnímáme pozici ošetřovatelství a společenské postavení sester za neuspokojivé. Vytvořením naší diplomové práce jsme chtěli přispět k nemnoha literárním zdrojům, které se přímo věnují problematice autonomie ošetřovatelského oboru. Teoretická část naší práce byla rozdělena na dvě části. V první jsme se zaměřili na vysvětlení pojmu autonomie ošetřovatelství a na vliv činnosti sestry s ohledem na samostatnost profese. Druhá část práce objasňuje prvky, které významně posilňují autonomii ošetřovatelského oboru. Cílem této diplomové práce bylo:1. Prozkoumat, zda sestry i lékaři považují ošetřovatelství jako autonomní vědní obor. 2. Zmapovat překážky zabraňující vnímat ošetřovatelství, jako autonomní vědní obor. 3. Zjistit aktuální možnosti k posílení autonomie ošetřovatelského oboru. Empirická část práce je tvořena z kombinace kvantitativního s kvalitativním výzkumem. V kvantitativní části šetření nás zajímaly tři výzkumné hypotézy. 1. Sestry vnímají vzdělávání jako možnost získávání dovedností pro zajištění autonomie profese ve prospěch pacienta. 2. Sestry prezentují na veřejnosti ošetřovatelství jako samostatný obor. 3. Stav autonomie ošetřovatelství umožňuje prosazovat výsledky výzkumu v poskytování ošetřovatelské péče. Pro zpracování dat kvantitativní části výzkumu byla použita metoda dotazování za pomoci techniky dotazníku. Obsahoval 41 otázek. V dotazníku byly použity uzavřené, polootevřené a otevřené otázky. Pro zpracování odpovědí byly použity výsečové grafy a tabulky. Pro statistické vyhodnocení výsledků bylo použito třídění 2. stupně. Výzkumným souborem pro kvantitativní část šetření byly sestry jak z ambulantních tak z lůžkových sektorů dvou zdravotnických zařízení. Celkem bylo distribuováno 220 dotazníků, ke zpracování bylo ponecháno celkem 134 (100%) správně vyplněných kusů. Pro kvalitativní část výzkumu byla použita metoda dotazování pomocí techniky polostrukturovaného dotazníku se sedmi otevřenými otázkami. Aktivně se výzkumného šetření zúčastnily 4 předsedkyně sekcí ČAS, kterým byl dotazník distribuován pomocí e ? mailu. Jednotlivé odpovědi byly analyzovány a následně zpracovány do schémat. V tomto empirickém šetření jsme zjišťovali odpovědi na tři výzkumné otázky. 1. V jakém postavení jsou předsedkyně sekcí ČAS pro prosazování a obhajování ošetřovatelství jako autonomní profese? 2. Jaké překážky vnímané předsedkyněmi sekcí ČAS zpomalují prosazení autonomie ošetřovatelského oboru? 3. Co je možno udělat pro posílení autonomie ošetřovatelství v souboru jiných vědních či profesních oborů? Na výzkumné otázky zaslané pomocí polostrukturovaného dotazníku odpověděly čtyři předsedkyně sekcí ČAS. Na základě získaných výsledků jsme zjistili, že sestry nepovažují ošetřovatelství za autonomní vědní disciplínu.
|
|
|
Vzdělávání jako faktor regionálního rozvoje ČR
STREITOVÁ, Lucie
Práce se věnuje problematice vzdělávání a jeho významu jako jednoho z faktorů regionálního rozvoje České republiky. V teoretické části práce jsou zmapovány dokumenty, strategie, programy a instituce zabývající se oblastí vzdělávání. Je zde definován pojem regionální rozvoj a uvedeny některé indikátory regionálního rozvoje a dále současné možnosti finanční podpory pro regiony. V praktické části je provedena analýza a následná syntéza indikátorů regionálního rozvoje. Na základě těchto indikátorů jsou komparovány jednotlivé regiony České republiky. Součástí práce jsou i přílohy pro rozšíření uvedených informací.
|
|
|
Agresivní chování osob s mentálním postižením v zařízeních sociální péče
ZEMANOVÁ, Martina
Agresivnímu chování lidí s mentálním postižením se v České republice věnuje stále málo pozornosti. Od roku 2007 dochází k významnému posunu v poskytování sociálních služeb. Služby se transformují a od restriktivních opatření se postupně přechází k podpůrným a preventivním postupům v přístupu ke klientům. První kapitola se věnuje charakteristice mentálního postižení. Druhá kapitola obecně popisuje sociální služby podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách a vymezuje službu Domov pro osoby se zdravotním postižením. Ve třetí kapitole píši o problémovém chování, hlavně pak o agresi, jejích příčinách, průběhu, zvládání, prevenci a možnostech terapií. Čtvrtá kapitola popisuje význam komunikace jako prevence vzniku agrese. V páté kapitole se věnuji vzdělávání pracovníků v sociálních službách. Dalším tématem kapitoly je supervize jako pomoc a podpora pracovníkům při práci s lidmi s mentálním postižením a zvládání agresivního chování. V poslední kapitole teoretické části popisuji restriktivní opatření, což jsou následné postupy při zvládání agrese. Praktická část je zpracována formou kvalitativního výzkumu, metodou dotazování, využitím techniky polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný vzorek byli zaměstnanci v přímé péči, kteří zde pracují alespoň pět let. Rozhovory s vybranými respondenty probíhalo od prosince 2012 do února 2013. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké mají zaměstnanci povědomí o příčinách agresivního chování, o prevenci a restrikci. Ze zjištěných poznatků vyplývá, že všichni dotazovaní pracovníci se setkali s agresivním chováním člověka s mentálním postižením a vnímají ho jako problémové. Agresi popsali jako fyzické či slovní napadení druhé osoby nebo majetku. Projev agresivního chování je i autoagrese. Je nějaká možnost, jak agresivnímu chování předejít? Všichni respondenti se shodli na tom, že příčinou agresivního chování lidí s mentálním postižením jsou nenaplněné základní potřeby člověka. Co se týká úlohy pracovníků v prevenci agrese, všichni respondenti si myslí, že důležitou roli hrají terapie, zaměstnání klientů a vhodná komunikace, kterou je třeba individuálně přizpůsobit. Všichni respondenti vnímají jako prevenci i supervizi, která je přínosem v jejich práci. Stejně tak vzdělávání, které je pro ně ze zákona povinné. Co jsou restriktivní opatření? Všichni respondenti odpověděli, že jsou to prostředky, které omezují pohyb člověka. Také prokázali znalost jejich použití. Respondenti se v rozhovoru nezmínili o tom, že tyto opatření se mohou používat jen na dobu nezbytně nutnou. Tento údaj, je ale nutné uvést v zápisu o použití restriktivních opatření, který jak uvedli všichni dotazovaní, vyplnili. Proto si myslím, že ve své podstatě, tuto informaci znají. Další věc o které se nezmínili, byla informovat samotného klienta o tom, že proti němu bude použito restriktivní opatření. To přisuzuji možnému stresu při rozhovorech na toto téma. Celkově si dovolím tvrdit, že zaměstnanci znají problematiku agresivního chování u lidí s mentálním postižením. Stejně tak ví, co agresi vyvolává, jak jí lze předejít a jaké jsou následné postupy, pokud k agresivnímu chování u klienta dojde.
|
|
|
Vzdělávání žáků s dětským autismem
JANTOŠOVÁ, Petra
V současné době umožňuje legislativa vytvořit pro každé dítě se zdravotním postižením vzdělávací postupy s ohledem na jeho specifické možnosti a schopnosti. Volba vhodných individuálních vzdělávacích postupů a metod u každého dítěte je jedním z důležitých faktorů úspěšného vzdělávání. To je potřebné i pro vzdělávání žáků s dětským autismem. Teoretická část bakalářské práce se zabývá dětským autismem v kontextu poruch autistického spektra, do kterých dětský autismus řadíme. Popisuje charakteristiku tohoto postižení, nespecifické variabilní rysy, zmiňuje diagnostiku vzhledem ke vzdělávání žáků s dětským autismem, charakterizuje rodinu s autistickým dítětem a její úlohu ve vzdělávání. Zvýšená pozornost je věnována možnostem vzdělávání žáků s dětským autismem v současném vzdělávacím systému a především metodám vzdělávání využívaných u dětí s tímto postižením. Cílem praktické části této práce bylo zjistit, jaké metody vzdělávání jsou zařazovány při vyučování žáků s dětským autismem. Dalším cílem bylo ověřit, jaké metody vzdělávání jsou využívány u těchto žáků v rodinném prostředí. Pro získání informací byl zvolen kvalitativní výzkum. Sběr dat byl prováděn metodou dotazování pomocí polostrukturovaného rozhovoru v rámci souboru vybraných respondentů. Rozhovory byly uskutečněny prostřednictvím předem připravených otázek se dvěma skupinami respondentů. Jednou z nich byli vybraní speciální pedagogové vzdělávající žáky s dětským autismem a druhou skupinu tvořili vybraní rodiče dětí s touto poruchou. Výsledky práce obsahují zpracované rozhovory vybraných respondentů z obou skupin, které jsou následně podpořené přehlednou tabulkou. Výsledky výzkumu poskytují informace o tom, jaké metody jsou využívány ve vzdělávání žáků s dětským autismem ve školním a rodinném prostředí. Zároveň jsou v práci uvedené také názory odborníků a rodičů dětí s dětským autismem na metody vzdělávání a jejich praktické využívání a uplatňování. Výsledky výzkumu jsou následně porovnány mezi sebou a rovněž s odbornými informačními zdroji. V rámci výzkumu této práce bylo zjištěno, že při vyučování žáků s dětským autismem je nejvíce zařazováno strukturované učení, a to individuálně u každého žáka dle jeho možností a schopností. Dále se využívání vzdělávacích metod při vyučování žáků s dětským autismem shoduje s tím, co uvádí literatura a teoretická část této práce. Kromě strukturovaného učení využívají pedagogové při své práci s těmito žáky například metodu globálního čtení, prvky terapie problémového chování a nácviků sociálních dovedností, výměnný obrázkový komunikační systém (VOKS), počítačové programy a piktogramy. Prostřednictvím rozhovorů s rodiči bylo ověřeno, že v rodinném prostředí je taktéž nejvíce využíváno strukturované učení. Rodiče volí metody dle potřeb svých dětí a snaží se řídit svými city a tím, co považují pro jejich dítě za nejlepší. V rodinách je stejně jako ve školním prostředí využíváno strukturované učení individuálně dle potřeb dítěte, rodiče používají také metodu globálního čtení a počítačové programy. Zároveň bývají v rodinách využívány prvky metody Son-rise ve spojení s alternativní pedagogikou Marie Montessori, což je možné pokládat za určitý rozdíl oproti využívání vzdělávacích metod ve školách. Ve využívání metod vzdělávání u žáků s dětským autismem v rodinném a školním prostředí nebyly zjištěny žádné zásadní rozdíly. Tato bakalářská práce poskytuje náhled na využívání metod vzdělávání v rodinách a ve školách, kde jsou žáci s dětským autismem vzděláváni.
|
|
|
Význam a specifika vzdělávání dospělých osob s lehkým mentálním postižením
VÁVROVÁ, Daniela
V první kapitole je vymezen pojem dospělý, který je v kontextu vzdělávání chápán jako člověk, který již ukončil své školní vzdělávání. Stejným způsobem je chápán též člověk s mentálním postižením. Vzdělávání v dospělém věku je významné zejména z důvodu rychle se rozvíjející společnosti, která klade stále vyšší nároky na jedince. Ten se bez dalšího vzdělávání hůře orientuje v okolním světě a může tak propadat pocitům méněcennosti a neužitečnosti. Stejně je tomu i u člověka s mentálním postižením, ten je navíc ještě limitován svými deficity v intelektových schopnostech. Právě ty jsou jedním ze základních diagnostických atributů mentálního postižení. Aby byla edukace dospělého člověka úspěšná, je nezbytné při tomto procesu dodržovat určité zásady a uplatňovat jen ty metody, které jsou pro danou cílovou skupinu vhodné. Vzhledem k deficitům intelektových schopností člověka s mentálním postižením je zřejmé, že ne všechny metody, které se užívají u intaktní populace, je možné využít i u člověka s mentálním postižením. Patří mezi ně zejména ty metody, který mají charakter výkladu jako je přednáška či seminář. Člověk s mentálním postižením má totiž obtíže v pochopení výkladu, navíc svou pozornost příliš dlouho neudrží. Proces učení však zahrnuje mnohem více myšlenkových operací, ve kterých se člověk s mentálním postižením potýká s problémy. K reprodukci uložených vjemů je potřeba jejich kvalitní zapamatování, v této oblasti se však lidé s mentálním postižením potýkají s problémy. To, čemu se naučí, rychle zapomínají, a proto je nezbytné, aby své vědomosti a dovednosti neustále opakovali a tím si je lépe uchovali v paměti. Důležitým prvkem učení je též motivace, která výrazně zvyšuje jeho úspěšnost. Člověk s mentálním postižením se však potýká s problémy s vůlí, a jestliže pro něj daný podnět není dostatečně atraktivní, rychle o něj ztratí zájem. Člověk s mentálním postižením se potýká též s problémy v sociální oblasti a vztazích. Intaktní populace se někdy mylně domnívá, že tito lidé jsou asociálové, kteří nenavazují žádné mezilidské vztahy. Opak je pravdou, člověk s mentálním postižením má stejné potřeby jako člověk bez postižení. Touží po pochopení a úctě ze strany svého okolí a chce být brán jako plnohodnotný člen společenství. Nicméně ho v tomto snažení opět omezují jeho dispozice. Člověk s mentálním postižením je velmi sugestibilní, obvykle je ve svém rozhodování závislý na druhých lidech. I přesto se mezi lidmi s lehkým mentálním postižením najde pár světlých výjimek, které založí rodiny a stanou se téměř nezávislí na pomoci okolí. Systém vzdělávání dospělých s mentálním postižením je stále předmětem diskuzí a funguje jen několik možností, jak se mohou tito lidé v dospělosti vzdělávat. Záleží především na možnostech a dispozicích daného člověka, kterou z nabízených možností si zvolí, pakliže se rozhodne dále rozvíjet své kompetence. Pozitivním faktem je, že poptávka po vzdělávání v dospělém věku je ze strany lidí s mentálním postižením poměrně vysoká. Tento fakt by mohl být také jedním z důvodů, proč je tak podstatné, aby byl vytvořen komplexní systém vzdělávání. Ucelený systém edukace lidí s mentálním postižením je navržen v poslední kapitole bakalářské práce, skládá se ze 4 forem vzdělávání, z nichž si člověk s mentálním postižením může vybrat tu, která mu nejvíce vyhovuje. První formou jsou kurzy k dosažení kvalifikace, které doplňují či obnovují primární vzdělání. Druhou formou jsou kurzy podporující kvalifikaci, které svým působením rozšiřují šance člověka s postižením na budoucí pracovní uplatnění. Lidé s mentálním postižením se hůře orientují v okolním světě, a proto je do systému zahrnuto občanské vzdělávání, které jim poskytuje potřebnou pomoc. Poslední formou je zájmové vzdělávání, které lidem s mentálním postižením poskytuje možnost se realizovat ve svém volném čase.
|
|
|
Připravenost porodních asistentek na zvládání akutních a kritických stavů na porodním sále
LEVECOVÁ, Štěpánka
Základní teoretická východiska Zátěžovým situacím jsme v současné době vystaveni nejen v soukromém, ale i v pracovním životě. Velkou zátěž a stresové situace, které akutní a kritické stavy ve zdravotnictví často způsobují, mohou mít neblahý dopad na psychiku a celý organismus člověka. Na oddělení porodního sálu jsou denně všichni členové zdravotnického týmu této zátěži vystavováni a právě stresovým situacím a jejich zvládání v akutní medicíně, byla věnována tato bakalářská práce. Byla zaměřena na zvládání stresových a zátěžových situací právě zde pracujících porodních asistentek. Cílem práce bylo zjistit vnímání a zvládání zátěžových situací na porodním sále očima porodních asistentek a srovnat připravenost porodních asistentek zvládat akutní a kritické stavy na porodním sále dle dosaženého vzdělání, délky praxe a zkušeností v oboru. Byly položeny tři výzkumné otázky. Použité metody K výzkumu bylo použito kvalitativní výzkumné šetření, kde bylo ke sběru dat využito techniky strukturovaného rozhovoru. Respondentky zde uplatnily své vlastní názory, postřehy, zkušenosti a pocity. Výzkumu se účastnilo šest porodních asistentek pracujících na porodním sále Gynekologicko - porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Výsledky Nejčastějším problémem dotazovaných porodních asistentek bylo uváděno, že v systému vzdělávání v porodní asistenci jsou určité rezervy týkající se praktické výuky pro přípravu na zvládání zátěžových situací. Porodní asistentky se shodly, že celkový rozsah osnov studia je dostačující. Jako problematickou uváděly oblast teoretické výuky v předmětech komunikace, komunikace ve zdravotnických oborech a oborech psychologie, kde je studium dostatečně nepřipravilo na zvládání zátěžových situací. Dále pak z výzkumu vyplynulo, že v praktické výuce respondentky vnímají negativně nepřítomnost vyučující odborné praxe v nemocničním zařízení. Nově by porodní asistentky uvítaly přítomnost vyučujících na praxi studentek, nebo snížení počtu studentek na směnách. Jako velký problém byla označována nemožnost zaznamenávat dané skutečnosti do zdravotnické dokumentace, čímž je omezen logický pohled studentek na systém skupinové péče na příslušném oddělení. Při vzniklých akutních a kritických situacích na porodním sále porodní asistentky často uváděly pocit strachu, zvýšené zátěže, pocitu úzkosti a obav, zda danou situaci zvládnou. Porodní asistentky shodně uváděly, že se snaží se stresem bojovat a nedaří se to ani jedné z nich. V této problematice uváděly, že by bylo přínosné navýšit počet ošetřujícího personálu, čímž by nedocházelo k přetěžování zdravotnického personálu. Jednou z výzkumných otázek bylo, jak se porodní asistentky vyrovnávají se zátěžovými situacemi. Většina porodních asistentek odpověděla, že relaxací v domácím prostředí, nebo ve společnosti. Celkově porodní asistentky hodnotily, že na zvládání zátěžových situací určitě hraje velkou roli věk porodních asistentek a jejich zkušenosti v oboru. Naučily se během délky praxe jednat pohotověji a uvážlivěji, což má kladný dopad na řešení akutních a kritických situací na porodním sále. Při dotazování na vnímání adaptačního procesu, byly všechny dotazované porodní asistentky spokojené s délkou trvání adaptace i se svojí školící porodní asistentkou. Při zvládání zátěžových situací po ukončeném adaptačním procesu uváděly porodní asistentky jako dobu zvýšené zátěže na jejich osobu a to jak po psychické, tak fyzické stránce. Z výzkumného šetření vyplynula potřeba zařadit do výuky více hodin v předmětech teoretické výuky komunikace a komunikačních technik.
|
|
|
Úroveň znalostí studentů středních zdravotnických škol v poskytování ošetřovatelské péče cizincům
TOUMOVÁ, Kristýna
V rámci integrace cizinců dochází k nárůstu počtu pacientů s odlišnou národností či náboženstvím i v našich nemocnicích. K ošetřování těchto pacientů je třeba znát jejich zvyky a specifické potřeby. Tyto znalosti by již měli mít studenti na středních zdravotnických školách, na které je zaměřená tato práce. Teoretická část se zabývá historií multikulturního ošetřovatelství u nás i ve světě. Dále vysvětlením základních pojmů jako jsou: kultura, minorita, majorita, rasismus, diskriminace, etika a komunikace v transkulturní ošetřovatelské péči. Další kapitolou je integrace cizinců v České republice. Na tuto kapitolu navazuje multikulturní ošetřovatelství na středních zdravotnických školách. Předmět multikulturní ošetřovatelství není v současnosti na daných typech škol, u oboru zdravotnický asistent, vyučován jako samostatný předmět. Následuje kapitola specifika vybraných menšin. Tato práce má stanovené dva cíle: Cíl 1: Zmapovat úroveň znalostí studentů středních zdravotnických škol při poskytování ošetřovatelské péče pacientům z minoritních skupin. Cíl 2: Zjistit zájem studentů o problematiku multikulturní péče. Na základě cílů byly stanoveny tři hypotézy: H 1: Mezi studenty 1. a 4. ročníků středních zdravotnických škol je rozdíl ve znalostech multikulturního ošetřovatelství. H 2: Střední zdravotnické školy věnují pozornost výuce v multikulturním přístupu k pacientům. H 3: Studenti středních zdravotnických škol mají znalosti v multikulturním přístupu k pacientům. K dosažení cílů a ověření hypotéz bylo provedeno kvantitativní šetření, které bylo doplněno třemi krátkými rozhovory s vyučujícími odborných předmětů. Kvantitativní šetření proběhlo formou dotazníků pro studenty 1., 2., 3., a 4. ročníků oboru zdravotnický asistent na třech zdravotnických školách. Výsledky dotazníků byly zpracovány do grafů a pomocí statistiky. Rozhovory byly zpracovány do kategorizací. Z výsledků šetření vyplynulo, že studenti mají určité znalosti o ošetřování pacientů z minoritních skupin. Dále bylo zjištěno, že studenti mají o danou problematiku zájem, a že by uvítali získání více znalostí v této oblasti na své škole. Hypotéza 1. se potvrdila. Rozdíl ve znalostech 1. a 4. ročníků je, není však tak zřetelný, jak by se dalo předpokládat. Znalosti se postupně od nižších po vyšší ročníky zvyšují. Hypotéza 2. se také potvrdila. Střední zdravotnické školy pozornost výuce v multikulturním přístupu k pacientům věnují. Z výzkumného šetření u studentů i vyučujících vyplynulo, že škola pozornost výuce věnuje, ale není zcela dostatečná. Hypotéza 3. se potvrdila. Studenti mají znalosti v multikulturním přístupu k pacientům. Z výsledků znalostních otázek vyplynulo, že určité povědomí o dané problematice mají, ale tyto znalosti nejsou zcela vyhovující znalostem potřebným v odborné praxi. Z výsledků lze soudit, že výuka multikulturního ošetřovatelství na školách v určité formě probíhá, ale vše závisí na dané škole. Výuku by proto bylo dobré sjednotit - určit přesný počet hodin a formu výuky. Tím by měli všichni studenti možnost získat stejné informace a školy daná jasná pravidla výuky. Na základě získaných informací z výzkumného šetření bude publikován článek v odborném časopise pro rozšíření povědomí o dané problematice.
|
host ::
RSS.