|
| |
|
|
Max Dvořák a obrat (dějin) umění k uměleckému dílu
Murár, Tomáš
V posledních letech rakousko-uherské monarchie je možné v literatuře i výtvarném umění sledovat destabilizaci doposud platných hodnot ve vztahu k tradici, která již nebyla schopna dostatečně vyjadřovat svět v jeho úplnosti. Tento proces je možné pozorovat také v uměleckohistorickém zkoumání, a to v jeho odklonu od výzkumu autonomního vývoje umění k definici uměleckého díla myšlením doby jeho vzniku. Tato proměna je ztotožňována zejména s vlivem duchovních věd (Geisteswissenschaften), které rozvíjel i historik umění českého původu Max Dvořák. V příspěvku bude na příkladu jeho myšlení ukázáno, jak uměleckohistorická definice uměleckého díla může souviset s uměním raného 20. století, tedy jakožto vymezující se vůči doposud platným myšlenkovým konceptům pozdního 19. století.
|
|
|
The Prager musikalisches Album (1838) and the nineteenth-century salon as cultural practice
Bunzel, Anja
This article deals with a collection of songs and piano pieces, the Prager musikalisches Album, published in 1838, asking two central questions. Drawing on different concepts of the musical work (Werkbegriff), I explore whether the album can be considered a work rather than a loose collection of multiple works. Within the musicological discourse there have been many attempts at defining these terms, ranging from quite narrow categorisations based on aspects of instrumentation, musical form, or stylistic matters to more open approaches encompassing the communicative process and viewing the history of genre as cultural history. Drawing on the latter, I suggest that the Prager musikalisches Album is a prime example of collective authorship, which opens up a second question, namely that of authorship. Authorship may embrace aspects of agency that exceed the realms of the person who penned a musical, literary, or artistic work. Indeed, it may be shaped by performers, audiences, presses/ salespeople, dedicatees, critics, patrons, and anyone else who has an impact on any given work at the time of its creation and/or publicization. By taking this perspective, I suggest that the Prager musikalisches Album is both reflective and representative of nineteenth-century salon culture, within whose context the album was embedded. Offering a holistic analysis of the album and its context, I use this article as a springboard to advocate for a musical historiography that takes into account the full breadth of musical culture, and which embraces, besides composers and poets, a number of other cultural agents that are often overlooked within more traditional music-historical considerations.
|
|
|
Metodologie dějin umění a výzkum 19. století v perspektivě pokroku
Petrasová, Taťána
Příspěvek zkoumá možnosti, které se otevřely v období 1981–1990 interdisciplinárnímu výzkumu historismu 19. století v tehdejším Československu, v souvislosti se založením tradice plzeňského sympozia. Z jedné strany badatelé sledovali aktuální myšlenky „umění a pokroku“, s nimiž vystoupil Ernst Gombrich (1971). Z opačné strany přicházeli zastánci myšlenky „vývojové racionality a iracionality“ jako zdroje myšlenkové i estetické autenticity děl 19. století, jako Rudolf Chadraba, Jiří Ševčík, Helena Lorenzová a Vladimír Macura.
|
|
| |
|
|
Ještě jednou k Voltairovu „dílu“ v Čechách anebo proč jeho četbu Dobrovský odložil
Madl, Claire
Definice díla jako události je trefná pro charakterizaci Voltairových spisů. Zaznamenáváme totiž nejen jejich dopad na historický děj, ale Voltaira samotného považujeme také za jednoho z první intelektuálů, kteří vystoupili na veřejnost, aby „stav věcí“ změnili. Tato aktuálnost jeho díla je však jistě na obtíž při zkoumání jeho recepce v českých zemích v generacích jemu současných, tj. u aktérů „českého osvícenství“ a prvního obrození. Zevrubnější analýza této otázky (Minář, Kopal, Vodička 1964) nejen pozorovala oblibu k Voltairovu divadelnímu dílu a náznaky „voltairiánství“, coby kritický ba ironický projev vůči mnišství, pověrčivosti, klerikalismu a fatalismu, zároveň však také konstatovala, že se místní autoři k Voltairovi hlásili jen proto, aby explicitně zavrhli figuru, jež ztělesňovala theismus a svobodomyšlenkářství. Zvlášť enigmatické se jeví víckrát komentované váhání Dobrovského před četbou Voltairova díla.Díky dnes již dostupnějším poznatkům o dovozu knih do českých zemí a na základě dvou koncepčních přístupů se pokusíme přispět k této diskusi a posléze k definici díla a jeho působení ve společnosti. Vezmeme jednak v potaz materiální povahu díla, jehož rozšíření záleží na jeho fyzické vlastnosti. V případě Voltairově se jeví pro české země zásadní jazyk rozšíření jeho spisů a povaha knižního trhu druhé poloviny 18. století. Na úhel nahlížení na Voltairovo dílo dále velice působil sociální kontext rozšíření jeho renomé. Konečně cenzurní praxe byla nevyhnutelnou, avšak nejednoznačnou překážkou. Tímto přístupem lze situovat momenty recepce díla v časovosti jeho nikdy nedokončené konstrukce, kterou po Pierre-Michel Mengerovi pojmeme jako proces jeho „řídnutí, upevňování a vzrůstu“.
|
|
| |
host ::
RSS.