|
|
Mučedníci ticha
Čiháková, Barbora
Příspěvek rozvíjí tezi Jana Lopatky, který poukázal na souvislost mezi Jakubem Demlem a Janem Hančem. Sleduje souvislosti mezi poetikami obou autorů, zároveň však reflektuje některé jejich rozdílné přístupy a východiska, která do jisté míry souvisejí i s odlišným dobovým kontextem. Závěrem poukazuje rovněž na kompoziční princip stěžejní pro dílo obou autorů, tedy psaní jediné knihy.
|
|
|
Jak vznikly texty tasovských dětí na motivy Mých přátel
Čiháková, Barbora ; Fleglová, J.
Autorky popisují genezi následujících básnických pokusů žáků druhé třídy Základní školy v Tasově na motivy Demlových Mých přátel. Texty vznikly během workshopu Tasovské květy konaného před tamní konferencí, který pro děti zorganizoval Spolek Dobrá čeština s místním sdružením Slepíši a se studenty Vysoké školy kreativní komunikace v Praze.
|
|
|
Zdeněk Rotrekl a Jakub Deml – příroda, duše a duch
Zizler, Jiří
Příspěvek se zabývá vztahem Jakuba Demla ke krajině a zemi jako duchovním fenoménům a součástem božského řádu, který vyžaduje součinost a spolubytí. Poukazuje též na rozporuplný obraz přírody v díle Zdeňka Rotrekla, vytvářející k Demlovu extatickému vidění sui generis komplement.
|
|
|
Jakub Deml a T. G. Masaryk ve dvou pramenech
Podaná, Barbora
Příspěvek informuje o dvou pramenech k poznání vztahu Jakuba Demla a T. G. Masaryka. Prvním je Spis k trestnímu stíhání Jakuba Demla v Archivu Kanceláře prezidenta republiky, který kromě dokumentů ze soudního přelíčení z roku 1930 obsahuje prezidentovo schválení trestního stíhání, záznam telefonátu Karla Čapka, další svědectví o Březinových výrocích, žádost ministerstva spravedlnosti o udělení milosti i jiné doklady o vývoji prezidentova rozhodnutí o abolici. Druhým pramenem je devět Demlových knih se sedmi rukopisnými dedikacemi Masarykovi z let 1927 až 1935 (a jedna kniha s dedikací Edvardu Benešovi z roku 1938), které se nacházejí v dosud nezkatalogizovaném fondu Knihovny T. G. Masaryka.
|
|
|
Jakub Deml ve vzpomínkách Josefa Jelena
Burget, Eduard
V roce 1998 vydal kněz, básník a novinář Josef Jelen své paměti Jeden z prokletých, ve kterých se snažil obhájit své postoje z let normalizace. V textu akcentoval svá přátelství s řadou významných literátů, z nichž dominantní postavení zaujímal Jakub Deml, kterého Jelen v Tasově navštěvoval ještě v padesátých letech 20. století. Počátkem šedesátých let Josef Jelen duchovní službu opustil a krátce nato se stal tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti.
|
|
|
„Poslední Šlépěje“ Jakuba Demla aneb Jakub Deml samizdatový
Loučová, Petra
Autorka stati nejprve představuje neznámý ediční počin Josefa Veselého a Bohumila Macháčka, svazek Poslední Šlépěje (1982), vydaný v jihočeské samizdatové edici Jiřího Dindy JITROcel, který shrnuje v prvním vydání Demlovy pozdní veršované společenské komentáře a reviduje dosavadní literárněhistorický pohled na konvolut Demlových posledních básní, známý doposud pouze z uspořádání Jiřího Kuběny. V rozsáhlejší druhé, přehledové části studie rekapituluje vydávání Demlova díla a demlovské bádání v letech 1948–1989 v tehdejším Československu s důrazem na polooficiální tisky a samizdatové edice včetně časopiseckých a sborníkových příspěvků.
|
|
|
Překlady děl Jakuba Demla do polštiny
Gnot, Anna
Studie se zabývá tematikou překladů děl Jakuba Demla do polštiny od dvacátých let 20. století do současnosti. Autorka mapuje publikace jednotlivých textů jak v oficiálním, tak v samizdatovém publikačním oběhu. Součásti této reflexe na téma úloh překladu eseje Jindřicha Chalupeckého pt. “Jakub Deml” v rámci polské recepce Demlova díla.
|
|
| |
|
|
Jediná kniha Jakuba Demla, Bedřicha Fučíka a Vladimíra Binara
Iwashita, Daniela
Příspěvek připomíná myšlenku jediné knihy i další metafory celistvého díla (dílo jako strom, tasovská krajina, řeka Oslava), které se konstantně objevují v Demlově psaní: Co mohou konkrétně znamenat pro čtenáře a editory jeho prací? Autorka se zaměřuje na řešení, které v samizdatové edici Dílo Jakuba Demla (13 svazků, Rukopisy VBF, Praha 1978–1983) a v doprovodné Zprávě o uspořádání Díla Jakuba Demla (Rukopisy VBF, Praha 1981) rozpracovali a zdůvodnili Bedřich Fučík a Vladimír Binar. Shrnuje známé nedostatky Díla, zejména redukci řady textů, a vyzdvihuje ty jeho pořádající principy, které odpovídají Demlovu způsobu psaní i vydávání: například sledování cyklické chronologie; rozeznání ústředních návratných knih, žánrové uspořádání svazků, čtenářské a múzické zaměření knih. Dále stať vyjmenovává řemeslné parametry a postupy editorů Díla, které platí i pro dnešní editory: podrobné zmapování autorových redakčních, edičních a nakladatelských postupů, sledování a preference autorské vůle, uspořádání a zpřístupnění bibliografie (včetně časopisecké), co nejširší poznání dostupných rukopisů a korespondence (dnes zejména uspořádání a popis části Demlova fondu v LA PNP s tisíci stran navzájem pomíchaných rukopisů knih včetně Zapomenutého světla), zmapování Demlových nakladatelských textů a letáků, vysvětlení zvolených edičních a pořádajících postupů, zveřejnění podrobného rozvrhu spisů a vystavení se kritické oponentuře. Autorka v závěru navrhuje budoucí ediční řešení: hybridní edici, která by sestávala paralelně jednak z elektronické kritické edice včetně archivu všech verzí a nástrojů pro jejich porovnání a jednak z čtenářského knižního vydání díla, jež by textově vyšlo z kritické edice a uspořádáním – při výrazném doplnění – by zhruba sledovalo principy a rozvržení samizdatového Díla.
|
|
| |
host ::
RSS.