|
|
Dílo Philippa de Mézières (c. 1327 - 1405) jako historický pramen
Severýn, Martin ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Žůrek, Václav (oponent)
Philippe de Mézières (ca 1327 - 1405) sice pocházel z nižší šlechty ne příliš vlivného severofrancouzského rodu, nicméně jeho strmá kariéra, která jej přivedla až do Svaté země a jako diplomata a horlivého zastánce myšlenky křížových výprav na nejvýznamnější evropské panovnické dvory, mu natrvalo zajistila pozornost historiků. Jeho sebevědomá reflexe politické i společenské situace v tehdejší Evropě, náboženských otázek i vlastních zážitků - zkrátka celé Philippovo rozsáhlé literární dílo je jedním z nejzajímavějších obrazů vrcholně středověké Evropy a myšlení středověkého člověka vysokého společenského postavení. Díky přítomnosti Philippa de Mézières na pražském královském dvoře Karla IV. i pravděpodobnému pozdějšímu setkání obou v Paříži roku 1378 máme ve Philippově díle zřejmé odkazy na politiku Lucemburků, na české království a osobu císaře Karla i jeho syna Václava. Jako teoretik křížových výprav se de Mézières osobně zapletl do kola nejvyšší evropské politiky, ve svém díle však neustále opakuje potřebu morálky, míru a soudržnosti na panovnických dvorech. Diplomová práce na názorném příkladu jednoho z pozdních děl Philippa de Mézières, Dopisu Richardovi II. (Epistre au roi Richart, 1395), mapuje diplomatické vazby západní Evropy čtrnáctého století, sleduje politické cíle a pragmatické záměry...
|
|
|
Svoboda herce v rámci přípravy inscenace
Severýn, Martin ; Hlavica, Lukáš (vedoucí práce) ; Grossmannová-Málková, Marie (oponent)
Herec představuje jeden z mnoha elementů inscenace. Jeho tvůrčí prostor je někdy vnímán jako omezený dalšími složkami představení, nejčastěji režií. Herec se může cítit limitován, ačkoliv všechny další divadelní prostředky by měly hercovu výkonu naopak pomáhat a herecký výkon by měl být jejich součástí. Autor popisuje proces uvědomění si role herce v rámci přípravy inscenace, zjišťování možností hercovy tvůrčí svobody a jejího využívání. Na praktickém příkladu absolventských rolí v divadle DISK, zejména pak rolí Daniela Bosoly ve Vévodkyni z Amalfi a Raye ve Slyšet hlasy, reflektuje různé postupy hledání největší možné svobody vyjádření při zkoušení i reprizování inscenací. Vlastní zkušenosti ho vedou k závěru, že herec je svobodným umělcem do té míry, do jaké dokáže prostor nabídnutý režisérem a konkrétním textem využít a že je povinen tento prostor využívat bezezbytku.
|
host ::
RSS.