|
|
Ošetřovatelská péče o dětského pacienta s diabetem mellitem I. typu
PETŘÍČKOVÁ, Jana
Bakalářská práce je zaměřena na péči dětských sester pracujících v diabetologických poradnách o děti s diabetem mellitem I. typu. V teoretické části byla popsána charakteristika onemocnění diabetu mellitu, jeho klasifikace, příčiny, příznaky, diagnostika, komplikace, léčba, a také specifické potřeby dětských pacientů s diagnózou diabetes mellitus I. typu. Prvním cílem této bakalářské práce bylo zhodnocení současného stavu ošetřovatelské péče o dětské pacienty s diabetem mellitem I. typu. Druhým cílem bylo zjištění a identifikování specifických potřeby dětských pacientů s diabetem mellitem I. typu. Třetím cílem byl návrh pro zlepšení v ošetřovatelských postupech a strategií pro dětské pacienty s diabetem mellitem I. typu na základě zjištěných výsledků. Praktická část bakalářské práce byla zpracována metodou kvalitativního výzkumného šetření. K získávání dat byla použita metoda dotazování a technika polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor byl tvořen 9 sestrami, které pracují v Dětské nemocnici v Brně v diabetologických ambulancí s různou délkou praxe. Po doslovném přepsání rozhovorů s respondentkami byly výsledky analyzovány pomocí otevřeného kódování metodou tužka a papír a bylo stanoveno celkem sedm kategorií: Věk dětí s diabetem mellitem I. typu, Počáteční příznaky dětí s diabetem mellitem I. typu, Edukace, Porušení léčebného režimu, Zlepšení léčebného režimu, Omezení diabetem v osobním životě, Návštěva diabetologické poradny. Výsledky výzkumu jsou přehledně uvedeny v jednotlivých tabulkách a schématech empirické části této práce. Z výzkumného šetření vyplývá, že nejčastější věk dětí s diabetem mellitem I. typu je předškolní věk. Jako počáteční příznaky u dětí s diabetem mellitem I. typu respondentky nejčastěji uváděly časté močení, nadměrná žízeň, bolest břicha a nechutenství. Pouze jedna respondentka uvedla, že příznaky nesleduje. V rámci edukace respondentky nejvíce uváděly aplikaci inzulinu, dietní opatření a fyzickou aktivitu. Nejčastější porušení léčebného režimu vyplývá z neaplikování inzulinu a z nevhodného stravování. Většina respondentek uvedla, že děti s diabetem žádné omezení v osobním životě nemají. Návštěva diabetologické poradny podle nejčastějších odpovědí respondentek probíhá pravidelně jedenkrát za tři měsíce. Věřím, že výsledky této bakalářské práce by mohly být využity jako edukační materiál v diabetologických poradnách pro dětské pacienty k rozšíření informací o správném režimu a životosprávě.
|
|
|
Vizuální motivovanost ve slovní zásobě českého znakového jazyka
Petříčková, Jana ; Macurová, Alena (vedoucí práce) ; Vaňková, Irena (oponent)
U znakových jazyků, stejně jako v případě jiných přirozených jazyků, lze pozorovat strukturní uspořádání systému jazykových znaků. To znamená, že v něm lze vydělovat rovinu nejmenších jednotek mající význam (tzv. znaků, stojících na úrovni morfémů a slov jazyků mluvených), ty pak dále dělit na jednotky nižší, které samy o sobě význam nemají, ale mohou význam IIvyššíchll celků rozlišit. (Stokoe 1960; Macurová 1994, 1998, 2001). Jako jeden z podstatných rysů přirozených jazyků je uváděn libovolný (arbitrární), společensky daný vztah mezi slovy (u mluvených jazyků) a tím, co slova označují (Černý 1998; Jirák-Nekvapil-Šoltys 1996). Tento vztah se zdá být kvůli vizuálněmotorické povaze národních znakových jazyků v jejich struktuře nepřítomen. Znaky znakových jazyků jsou označovány za ikonické (mezi tím, jak znak vypadá a tím, co označuje, je vztah podobnosti). Tento dojem je pochopitelný. Národní znakové jazyky jsou svou formou existence velmi podobné neverbální komunikaci - komunikaci pomocí mimiky, gest. J sou totiž vytvářeny rovněž souborem prostředků založených na pohybech tváře, rukou a horní části těla. Často jsou připodobňovány k formě umění, kdy se umělci nevyjadřují pomocí slov, nýbrž pohybem a výraznou mimikou - tedy k pantomimě. Jak však ukáži dále při výkladu charakteristik přirozených jazykových...
|
|
|
Vizuální motivovanost ve slovní zásobě českého znakového jazyka
Petříčková, Jana ; Vaňková, Irena (oponent) ; Macurová, Alena (vedoucí práce)
U znakových jazyků, stejně jako v případě jiných přirozených jazyků, lze pozorovat strukturní uspořádání systému jazykových znaků. To znamená, že v něm lze vydělovat rovinu nejmenších jednotek mající význam (tzv. znaků, stojících na úrovni morfémů a slov jazyků mluvených), ty pak dále dělit na jednotky nižší, které samy o sobě význam nemají, ale mohou význam IIvyššíchll celků rozlišit. (Stokoe 1960; Macurová 1994, 1998, 2001). Jako jeden z podstatných rysů přirozených jazyků je uváděn libovolný (arbitrární), společensky daný vztah mezi slovy (u mluvených jazyků) a tím, co slova označují (Černý 1998; Jirák-Nekvapil-Šoltys 1996). Tento vztah se zdá být kvůli vizuálněmotorické povaze národních znakových jazyků v jejich struktuře nepřítomen. Znaky znakových jazyků jsou označovány za ikonické (mezi tím, jak znak vypadá a tím, co označuje, je vztah podobnosti). Tento dojem je pochopitelný. Národní znakové jazyky jsou svou formou existence velmi podobné neverbální komunikaci - komunikaci pomocí mimiky, gest. J sou totiž vytvářeny rovněž souborem prostředků založených na pohybech tváře, rukou a horní části těla. Často jsou připodobňovány k formě umění, kdy se umělci nevyjadřují pomocí slov, nýbrž pohybem a výraznou mimikou - tedy k pantomimě. Jak však ukáži dále při výkladu charakteristik přirozených jazykových...
|
host ::
RSS.