|
| |
|
|
"Čtyři vraždy stačí, drahoušku" a "Pane, vy jste vdova!": Komparativní pohled na scénáře a jejich výsledné filmové podoby
Karas, Daniel ; Přádná, Stanislava (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá crazy komediemi "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" režiséra Oldřicha Lipského a "Pane, vy jste vdova!" Václava Vorlíčka. Společnými jmenovateli obou snímků nejsou pouze rok vzniku a žánr. Oba filmy také pojí společný scenárista Miloš Macourek, svébytný černý humor a opakující se komediální herci. Cílem této práce je odkrytí specifičnosti a jedinečnosti obou filmů a jejich scenáristických tandemů skrze komparaci scénáře a výsledného audiovizuálního díla. Zabývám se tím, zda byl scenáristický základ ve výsledném díle naplněn či případně tím, v čem a jak se od filmu lišil. Pro tuto komparativní analýzu využívám nástroje britského teoretika scenáristky I. W. Macdonalda, především pak jeho pojem a koncept screen idea.
|
|
|
Historik umění a film. Kinematografické aktivity Jiřího Kotalíka v letech 1967-1990
Poláková, Ivana ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Jiří Kotalík (1920-1996) byl významným historikem, teoretikem a kritikem výtvarného umění a dlouholetým ředitelem Národní galerie v Praze (1967-1990). Ačkoli bylo jeho primárním zaměřením výtvarné umění, jeho nezpracovaný osobní archivní fond obsahuje důkazy o jeho dlouhodobé spolupráci s filmovými institucemi a Československou televizí. Kotalík byl členem nebo předsedou poroty na několika československých a zahraničních filmových festivalech, jako odborný poradce se podílel na značném počtu filmů a pořadů o výtvarném umění především z produkce Krátkého filmu a Československé televize a jako ředitel Národní galerie v Praze usiloval o propojení filmu a výtvarného umění v rámci výstavní praxe. Cílem této diplomové práce je seznámit její čtenáře s tímto dosud netknutým tématem.
|
|
| |
|
|
ROGER DEAKINS: ANALÝZA KAMERAMANSKÉHO STYLU
Špuláková, Valerie ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá kameramanským stylem Rogera Deakinse a klade si za cíl postihnout jeho pracovní postupy a přiblížit jeho uvažování nad svou profesí. Text se jako první zaměřuje na uchopení práce kameramana, za účelem identifikovat prvky na než má kameraman ve filmovém kolektivním díle vliv. Poté byla pomocí neoformalistického přístupu provedena analýza kamery filmu Zmizení (2013), jejíž výsledky byly následně porovnány s vizuálním zpracováním dalších dvou snímků (Sicario: Nájemný vrah, Blade Runner 2049) ze spolupráce kameramana Deakinse a režiséra Denise Villeneuve. Následně bylo zkoumáno, které z prvků se vyskytují i v dílech ve spolupráci s ostatními režiséry (Sam Mendes, Andrew Niccol, John Crowley). Tím došlo k odhalení těch postupů, které se Deakinsovou tvorbou prolínají napříč spoluprácemi s různými režiséry, a které mu jsou vlastní. Výsledek byl nakonec kontextualizován a porovnán s tím, co o své práci říká sám Deakins ve svém podcastu a v rozhovorech. Klíčová slova Kameraman, Roger Deakins, Denis Villeneuve, Zmizení, analýza kameramanského stylu
|
|
|
Je to kluk! (Nejen) genderová problematika zobrazení porodu ve filmu
Černá, Natálie ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá obrazem rodící ženy ve filmu z pohledu genderových a feministických teorií. První část práce seznamuje čtenáře s historií porodnictví ve vztahu k genderovým otázkám. Načrtává paralelu mezi společenskými kořeny porodnictví a podněty k prvním feministickým hnutím. Ve druhé části se podrobněji věnuje konstruktivní a performativní povaze genderu a genderových rolí a především pak tomu, v čem feministické teoretičky spatřovaly přínosy a úskalí mateřství. Za tímto účelem práce představuje vybrané koncepty Shulamith Firestone, Adrienne Rich a Julie Kristevy. Třetí část analyzuje možné důvody, proč bylo vylíčení porodu historicky vytlačováno do ústraní a proč v důsledku toho neexistuje typicky ženský porodní narativ, který by dával ženám prostředky k vyjadřování tohoto prožitku. Čtvrtá část pak v konkrétních filmových příkladech z řad nonfikční i fikční tvorby současnosti i minulosti tento chybějící narativ hledá.
|
|
|
Dramaturgie smrti: český film 1993-2003 prizmatem motivu smrti
Kačerovská, Kateřina ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Je-li téma této diplomové práce definováno korelací mezi fenoménem smrti a prvním desetiletím samostatné české kinematografie, není to proto, že by filmy daného období představovaly obzvlášť vhodné východisko k obecným úvahám o smrti. Vždyť pokud si tyto filmy představíme v souvislosti s klíčovými díly československé kinematografie, zejména šedesátých let, typu OBCHOD NA KORZE (1965), DÉMANTY NOCI ( 1966), KOČÁR DO VÍDNĚ ( 1966), OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY ( 1966), MARKETA LAZAROVÁ (1967), VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968) nebo ZBÉHOVÉ A POUTNÍCI ( 1968), ve kterých se motiv smrti projevuje velmi intenzívním způsobem, sotva v nich nalezneme obrazy srovnatelného významu a působivosti. Dokonce se přinejmenším na první pohled zdá, že se v českých filmech v tomto období smrt snad ani v podstatnější míře nevyskytuje, to je ale již jen zdánlivě pravdivý dojem. Při bližším pohledu se ukazuje, že smrt je zde naopak téměř všudypřítomná, nalezneme jen málo filmů, ve kterých by se vůbec neobjevila. Podle očekávání mezi nimi sice naprosto převažují tzv. komerční komedie z produkce Jaroslava Soukupa, Víta Olmera a dalších, což platí zejména pro období devadesátých let, po roce 2000 však nalezneme i několik filmů s poněkud vyššími ambicemi, které motiv smrti prakticky neobsahují, jako POČETÍ MÉHO MLADŠÍHO BRATRA (2000), LÁSKA SHORA...
|
|
|
Tvorba režisérů české nové vlny po roce 1989: Věra Chytilová, Jan Němec, Jiří Menzel
Křivánková, Darina ; Přádná, Stanislava (vedoucí práce) ; Švoma, M. (oponent)
faktorů. Chtěla jsem se zabývat aktuální "živou" látkou a tvůrci, s nimiž lze o jejich práci hovořit. Vztah autora k jeho dílu považuji v interpretaci tvorby za určující, podobně jako společensko-politické události, jejichž stav a vývoj zásadně formuje tvůrčí směřování jednotlivých osobností. Zajímalo mě tedy, jak dokázali v nových podmínkách nastolených po politických změnách v listopadu 1989 realizovat své záměry režiséři, jejichž jména jsou spojována s českou novou vlnou šedesátých let. Tito tvůrci zažili předčasný umělecký vrchol na počátku své kariéry v šedesátých letech. Někteří pak emigrovali, případně byli nuceni odejít do exilu, ne všichni se dokázali v zahraničí ve svém oboru uplatnit. Ti, kteří zůstali, se každý po svém vypořádávali s tlaky normalizace. Sametová revoluce je zastihla v době, kdy už měli svá "nejlepší léta" za sebou. Hektická doba navíc přinesla nejen vytouženou svobodu, ale i nová témata, zmizel "jednoznačný nepřítel" a politický diktát byl vystřídán tržním přístupem k umění. To všechno prověřovalo houževnatost a vytrvalost umělců, kteří se - pokud chtěli uspět- museli s novými podmínkami vyrovnat. Ve spektru tvůrců české nové v lny jsem se zaměřila na polistopadovou tvorbu trojice: Věra Chytilová, Jan Němec a Jiří Menzel. S ohledem na zúžení tématu jsem z výběru vypustila...
|
|
|
Josef Střecha, kameraman (3.11.1907, 29.3.1985)
Novotná, Magdaléna ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje životu a tvorbě kameramana Josefa Střechy. Jedná se o autora s pozoruhodným tvůrčím záběrem, jehož život a dílo zatím filmová historiografie nezkoumala. Střecha tvořil v letech 1929 - 1971 a za svou kariéru se podílel na více jak 60 celovečerních hraných filmech. Během druhé světové války pod pseudonymem Strecher natáčel také v Německu pro společnosti Bavariafilm a UFA. Cílem této bakalářské práce je představit tohoto činorodého kameramana a jeho tvorbu a také sledovat širší vývoj umělecko- technické profese kameramana. Nedílnou součástí je uspořádání pozůstalosti Josefa Střechy a vytvoření osobního fondu, jehož inventář je k dispozici v příloze.
|
|
| |
host ::
RSS.