|
|
Obraz šlechty v oficiální dramatice 2. poloviny 19. století
Magdová, Marcela ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Soukup, Jaromír (oponent)
Současný pohled na nobilitované vrstvy druhé poloviny 19. století, je alespoň v českém prostoru bývalé monarchie podivně rozštěpen a osciluje mezi absolutním nekritickým obdivem až adorací a totálním zatracením.1 Obecně se současná historická věda shoduje na tom, že k prvnímu vážnému rozporu mezi šlechtickou obcí a zbylou veřejností došlo v období počínajícího vlasteneckého úsilí, které bývá v našich zemích označováno tradičně jako národní obrození. Tato událost je také úzce spjata s osvícenstvím a reformami Marie Terezie a Josefa II. Ty sice umožnily emancipaci nižších vrstev, ale pouze za předpokladu přijetí nové identity spojené s akceptováním komunikačního jazyka, kterým byla němčina. České elity pocházející z menších měst Čech a Moravy, ale obvykle ovládaly jen češtinu a latinu a neznalost němčiny jim zabraňovala v profesním postupu. Ten fakt, že pro jejich vzestup rodný jazyk nestačí, vyústil u prvních vlasteneckých generací k jisté frustraci a zároveň k adoraci českého jazyka, který se v jejich pojetí stal hlavním znakem národní příslušnosti.
|
|
|
Ruské "nové drama"
Magdová, Marcela ; VEDRAL, Jan (vedoucí práce) ; ULLRICHOVÁ, Daria (oponent)
Práce se zabývá současným ruskojazyčným psaním pro divadlo, přesněji jeho nejsilnější a také mimo domácí půdu nejznámější výsečí tzv. hnutím „nové drama“. Problematizuje použití samotného termínu. Nastiňuje historický vývoj ruského divadla a zejména dramatu posledních více než pětadvaceti let a s tím související události rozpadu SSSR a změnu společenského paradigmatu.
Popisuje vznik fenoménu „nové drama“, představuje jména, instituce, obecné tendence i jeho typologii. V další části se práce zaměřuje na tvorbu čtyř vybraných autorů hnutí: Olju Muchinu, Ivana Vyrypajeva, Michaila Durněnkova a Jaroslavu Pulinovič, jejichž díla zevrubně analyzuje. Rozobr díla čtyř zvolených autorů i kontext jeho vzniku potvrzuje počáteční tezi o postupném sbližování původního subkulturního jevu s mainstreamem. V závěru se práce snaží pojmenovat okolnosti, které vedly ke změně autorských strategií a tedy obecně k proměně subkultury v mainstream.
|
|
|
Obraz šlechty v oficiální dramatice 2. poloviny 19. století
Magdová, Marcela ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Soukup, Jaromír (oponent)
Současný pohled na nobilitované vrstvy druhé poloviny 19. století, je alespoň v českém prostoru bývalé monarchie podivně rozštěpen a osciluje mezi absolutním nekritickým obdivem až adorací a totálním zatracením.1 Obecně se současná historická věda shoduje na tom, že k prvnímu vážnému rozporu mezi šlechtickou obcí a zbylou veřejností došlo v období počínajícího vlasteneckého úsilí, které bývá v našich zemích označováno tradičně jako národní obrození. Tato událost je také úzce spjata s osvícenstvím a reformami Marie Terezie a Josefa II. Ty sice umožnily emancipaci nižších vrstev, ale pouze za předpokladu přijetí nové identity spojené s akceptováním komunikačního jazyka, kterým byla němčina. České elity pocházející z menších měst Čech a Moravy, ale obvykle ovládaly jen češtinu a latinu a neznalost němčiny jim zabraňovala v profesním postupu. Ten fakt, že pro jejich vzestup rodný jazyk nestačí, vyústil u prvních vlasteneckých generací k jisté frustraci a zároveň k adoraci českého jazyka, který se v jejich pojetí stal hlavním znakem národní příslušnosti.
|
host ::
RSS.