|
|
Iniciace germánského hrdiny v ságách o dávnověku
Fryje, Jakub ; Starý, Jiří (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Hlavním tématem této práce je iniciace hrdinů dvou významných ság o dávnověku, konkrétně Ságy o Võlsunzích a Ságy o Hrólfu Krakim. Těmito hrdiny jsou v našem případě Sigurð, Sigmund, Sinfjõtli a Hõtt. Osudy těchto čtyř postav vystupujících v příbězích, které se v ságách dochovaly, rozdělíme na tři fáze. Ty lze označit jako odloučení, liminální fázi a návrat. V tomto ohledu se budeme inspirovat schématem Arnolda van Gennepa, který na tyto tři fáze rozdělil přechodové rituály. Ze tří fází hrdinova příběhu budeme soustřeďovat pozornost téměř výhradně na fázi liminální. Ta je jádrem iniciačního procesu, který zažívá hrdinská postava, a stejně tak i jádrem všech přechodových rituálů. V našich příbězích je pro liminální fázi signifikantní například usmrcení monstra hrdinou, jeho setkání s numinózními bytostmi, nebo jeho pobyt v určitém pomezním stavu. Hlavním cílem této diplomové práce je za pomoci primárních pramenů i sekundární literatury od badatelů, jakými jsou například Otto Höfler, Victor Turner, nebo Jens Peter Schjødt, vytvořit co nejvýstižnější analýzu liminální fáze třech germánských hrdinských příběhů, které budeme chápat jako iniciační texty. Tato analýza by nám měla mimo jiné osvětlit, jak souvisí tyto iniciační texty s iniciačními rituály a v jistých případech také s mýty předkřesťanských...
|
|
|
Rituály pohanských Germánů
Fryje, Jakub ; Starý, Jiří (vedoucí práce) ; Janeček, Petr (oponent)
Dříve než se zde budeme zaobírat rituály pohanských Germánů, pozastavme se u vymezení pojmu "rituál". V knize Antropologie náboženství předkládá Fionna Bowie definici Bobbyho Alexandera, podle které je rituál představením či předvedením, naplánovaným nebo improvizovaným, kterým se realizuje přechod od každodenního života k alternativnímu kontextu, v jehož rámci je proměněn všední den. Ačkoli se tato definice pro účel našeho zkoumání hodí dobře, ještě více se přikláním k definici Émile Durkheima, pro kterého jsou rituály pravidla chování ukládající člověku, jak se má chovat v přítomnosti posvátného. Definice Bobbyho Alexandera dává důraz na představení, čímž v podstatě naznačuje, že je rituál skupinovou záležitostí. Skupinová účast při rituálu však platí například pro rituál náboženský, jak to popisoval již Durkheim, pro kterého je náboženství záležitostí celé komunity. Ovšem právě Durkheimova definice mluví o chování člověka, ne o prožitku celé pospolitosti. A to je důležité pro to, abychom pod rituály obecně mohli zahrnout nejen náboženské obřady, ale například i obřady, u kterých není zapotřebí skupinová účast, a které nemají náboženský charakter, jako například rituály magické.
|
host ::
RSS.