Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Využití rekombinantních proteinů a syntetických peptidů při studiu protilátkové odpovědi proti Phlebotomus orientalis
Ferencová, Blanka ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Sliny flebotomů obsahují proteiny a peptidy, které mají důležitou roli při sání krve. Některé z těchto proteinů jsou zároveň antigenní a v opakovaně poštípaném hostiteli se proti nim vytvářejí protilátky. Pomocí imunoblotu s psími séry jsme identifikovali antigenní proteiny slinných žláz Phlebotomus orientalis, který je hlavním přenašečem viscerální leishmaniózy v Súdánu a Etiopii. Pět nejnadějnějších proteinů bylo připraveno v rekombinantní formě v bakteriích E. coli a použito jako antigen v ELISA testech se séry domácích zvířat z Etiopie a myší z chovu, které byly vystaveny poštípání P. orientalis. Jako pozitivní kontrola byl použit homogenát slinných žláz (SGH). Nejlepší antigenní vlastnosti prokázaly dva rekombinantní proteiny Yellow-related protein PorSP24 a ParSP25-like protein PorSP65. Protilátková odpověď proti těmto proteinům vysoce korelovala s odpovědí proti SGH, zejména v testech s ovčími a psími séry. V testech s psími séry však byla u obou antigenů detekována také nespecifická vazba protilátek. Dále bylo zjištěno, že v testech s SGH a rekombinantními proteiny slinných žláz P. orientalis nedochází ke zkříženým reakcím se séry myší poštípaných P. papatasi a Sergentomyia schwetzi. Z obou výše zmíněných slinných proteinů byly následně navrženy a syntetizovány peptidy, které by měly být...
Leishmanióza u domácích a divokých zvířat
Ferencová, Blanka ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Spitzová, Tatiana (oponent)
Leishmanióza je infekční onemocnění postihující široké spektrum obratlovců včetně člověka. Leishmania donovani je původcem její nejzávažnější formy, viscerální leishmaniózy. Dosud u tohoto parazita nebyl prokázán zvířecí rezervoár a člověk je považován za jediný zdroj nákazy. Zoonotický přenos je však potvrzen u druhu Leishmania infantum, jež spolu s L. donovani a L. archibaldi tvoří L. donovani komplex. Řada druhů domácích i divokých zvířat žijících v okolí lidských obydlí je proto testováno na přítomnost leishmaniové DNA či anti-leishmaniových protilátek, v naději na odhalení rezervoárového hostitele v životním cyklu L. donovani. Sensitivita a specificita použitých metod zásadně ovlivňuje výsledky prováděných studií. Nezanedbatelný vliv na výskyt onemocnění má i samotná přítomnost jednotlivých druhů zvířat, jež tvoří oblíbený zdroj potravy pro přenašeče. Pochopení ekologických interakcí přenosu parazita mezi přenašečem, člověkem a domácími či divokými zvířaty by mohlo vést k účinnějším opatřením snižujícím prevalenci leishmaniózy v endemických oblastech. Klíčová slova: Leishmania donovani, viscerální leishmanióza, rezervoár, domácí zvířata, divoká zvířata

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.